7 Td 15/2024-267
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 23. 4. 2024 v trestní věci obviněného P. K. vedené u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 30 T 98/2022 a nyní u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 9 To 111/2024, o návrhu obviněného na odnětí a přikázání věci takto:
Podle § 25 tr. ř. se věc Krajskému soudu v Brně neodnímá.
1. Státní zástupce Okresního státního zastupitelství Brno-venkov podal dne 9. 11. 2022 návrh na potrestání obviněného P. K. pro přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku.
2. Rozsudkem Okresního soudu Brno-venkov ze dne 14. 11. 2023, sp. zn. 30 T 98/2022, byl obviněný uznán vinným zmíněným přečinem a byl mu za to podle § 337 odst. 1 tr. zákoníku uložen trest odnětí svobody v trvání 3 měsíců, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1 a 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 18 měsíců. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o nároku poškozené na náhradu škody. Tento rozsudek nenabyl právní moci, neboť
3. Podáním, které bylo Krajskému soudu v Brně doručeno dne 28. 3. 2024, učinil obviněný návrh na odnětí věci tomuto soudu a její přikázání Krajskému soudu v Hradci Králové. Na úvod poukázal na šestistránkové podání J. K. ze dne 19. 6. 2019, které učinila ve věci vedené u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 30 Nt 3801/2022, které má údajně obsahovat důkazy zpochybňující objektivitu a nestrannost v řízeních vedených u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 12 T 200/2011, 30 T 12/20114, 2 T 166/2017 a 30 T 98/2022, a dále u Krajského soudu v Brně a u Vrchního soudu v Olomouci. Obviněný požadoval, aby soud rozhodující nyní projednávanou věc si zmíněné podání k věci připojil, neboť je zřejmé, že také v této jeho věci je pokračováno v likvidačním trendu jeho osoby jako justiční oběti, v rámci realizace strategie mafie působící u Okresního soudu Brno-venkov a u dalších jmenovaných soudů, která záměrně porušuje zákony v neprospěch jeho osoby. Dodal, že oznámením na současnou soudkyni Vrchního soudu v Olomouci JUDr. A. Svobodovou se orgány činné v trestním řízení vůbec nezaobírají a spoléhají se na neexistenci demokratického právního prostředí v České republice. Jako přílohu ke svému návrhu na delegaci připojil podání nazvané Žádost o abolici, která byla sepsána J. K. dne 9. 6. 2020 ve věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 3 To 423/2019.
4. Nejvyšší soud projednal předložený návrh obviněného a dospěl k následujícímu závěru.
5. Podle § 25 tr. ř. může být věc z důležitých důvodů odňata příslušnému soudu a přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně. Pojem „důležité důvody“ sice není v zákoně blíže definován, ale je nepochybné, že se musí jednat o skutečnosti, jež budou svou povahou výjimečné, neboť ustanovení § 25 tr. ř., podle něhož lze v určitých případech věc delegovat k jinému soudu, je zákonným průlomem do zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, vyjádřené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly vybočení z výše zmíněného ústavního principu. Návrh na delegaci se tedy musí zakládat na skutečně závažných důvodech, které opodstatňují závěr, že u příslušného soudu nejsou dány podmínky pro náležité zjištění skutkového stavu jako podkladu rozhodnutí, pro nestranné a objektivní posouzení věci, pro rychle a hospodárně provedené řízení apod.
6. V posuzované věci se však o nic takového nejedná. Obviněný neuvedl žádné, natož pak důležité důvody, které by měly být podkladem delegace. Z jeho argumentace (zde Nejvyšší soud doplňuje, že o delegaci rozhoduje na základě návrhu obviněného na delegaci a trestního spisu předloženého Krajským soudem v Brně vedeného pod sp. zn. 30 T 98/2022, jehož se návrh na delegaci týká, nikoli na podkladě dalších neurčitých podání učiněných v jiných trestních věcech, které obviněný zmínil) není převážně ani patrné, jaká má být konkrétní souvislost s projednávanou věcí. Obsahem návrhu obviněného, jakož i předloženého trestního spisu Okresního soudu Brno-venkov vedeného ve věci sp. zn. 30 T 98/2022 (jehož se návrh na delegaci týká), totiž nejsou žádné konkrétní důvody, které by svědčily o tom, že celý Krajský soud v Brně není schopen ve věci obviněného vedené pod sp. zn. 9 To 111/2024 spravedlivě a nestranně rozhodnout.
7. Pokud se týká obecných námitek uplatněných v návrhu na delegaci, podle kterých se i v této jeho trestní věci vedené pod sp. zn. 30 T 98/2022, resp. pod sp. zn. 9 To 111/2024, jedná o pokračování v likvidačním trendu soudů (obviněný zmínil jiná svá trestní řízení) vůči jeho osobě, porušování zákonů a o realizaci strategie jakési „mafie“ fungující v rámci Okresního soudu Brno-venkov, Krajského soudu v Brně či Vrchního soudu v Olomouci, Nejvyšší soud uvádí, že takové skutečnosti z předloženého trestního spisu nevyplývají. Obdobnými námitkami se navíc Nejvyšší soud zabýval již v řízeních vedených např. pod sp. zn. 11 Td 64/2012, 7 Td 58/2014 a 7 Td 31/2019, souvisejících s jinými trestními věcmi obviněného, v nichž obviněný v obdobných souvislostech neuvedl žádné konkrétní námitky, které by svědčily pro jeho tvrzení.
8. Nejvyšší soud zároveň dodává, že v případě pochybností o nestrannosti se lze z důvodů uvedených v § 30 odst. 1 tr. ř. domáhat vyloučení soudců, avšak jen těch konkrétních, kteří jsou jako zákonní soudci určeni rozvrhem práce příslušného soudu k projednání a rozhodnutí konkrétní věci. Teprve pro případ, že by došlo k rozhodnutí o jejich vyloučení z projednávání a rozhodování věci (popř. k vyloučení některého z nich), by přicházelo v úvahu zabývat se povahou a důvody, pro které zákonný soudce příslušného soudu je vyloučen z rozhodování a zda tyto důvody by se případně mohly vztahovat i k dalším zákonným soudcům tohoto soudu (a v návaznosti na to podložit závěr o potřebě delegace věci). Námitky směřující k vyloučení orgánů činných v trestním řízení z vykonávání úkonů trestního řízení lze tedy vznášet jen proti konkrétním osobám, které se na provádění těchto úkonů skutečně podílejí, nikoli proti neurčitým osobám (např. proti všem soudcům určitého kraje; srov. ŠÁMAL, P. a kol. Trestní řád I. §1-156. Komentář. 7. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2013, s. 371).
9. Nejvyšší soud tudíž shledal, že obviněný ve svém návrhu na delegaci neuvedl žádné důležité důvody ve smyslu ustanovení § 25 tr. ř. Ani v příloze, jíž obviněný přiložil ke svému návrhu (žádost o abolici sepsaná J. K. ve věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 3 To 423/2019), nelze shledat důležité argumenty, které by měly souvislost s projednávanou věcí a které by odůvodňovaly delegaci věci k jinému soudu. Obsahem jeho podání byly obecné námitky, motivované zjevně především jeho nespokojeností s tím, jak soudy v jeho různých věcech rozhodují.
10. Za tohoto stavu nelze považovat návrh na odnětí a přikázání věci podle § 25 tr. ř. za důvodný, a proto bylo rozhodnuto, jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno, tedy že se věc podle § 25 tr. ř. Krajskému soudu v Brně neodnímá.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 23. 4. 2024
JUDr. Radek Doležel předseda senátu