7 Td 15/2025-66
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 12. 3. 2025 v neveřejném zasedání v trestní věci obviněného T. F. vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 3 T 10/2025, o návrhu soudu na odnětí a přikázání věci a rozhodl takto:
Podle § 25 tr. ř. se věc Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku neodnímá.
1. Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočce v Liberci, byla předložena jednak obžaloba na 24 obviněných, a jednak návrh na schválení dohody o vině a trestu ve věci obviněného T. F. a dalších obviněných. Soud vyloučil věci obviněného T. F. ze společného řízení podle § 23 odst. 1 tr. ř., neboť o obžalobě a dohodách o vině a trestu nelze vést společné řízení, když o obžalobě soud rozhoduje v hlavním líčení a o schválení dohody o vině a trestu ve veřejném zasedání (§ 196 a násl. tr. ř. vs. § 314 q tr. ř.).
2. Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 15. 10. 2024, sp. zn. 53 T 6/2024, bylo rozhodnuto, že se věc obviněného T. F., právně kvalifikovaná jako zločin zkrácení daně, poplatku a jiné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, podle § 23 odst. 1 tr. ř. vylučuje k samostatnému projednání a rozhodnutí, a současně se podle § 23 odst. 2 tr. ř. postupuje k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku.
3. Věc byla současně postoupena jako místně příslušnému Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku. Pokud jde o právní kvalifikaci skutku, je v souladu s § 16 trestního řádu dána věcná příslušnost okresního soudu. Pokud jde o místní příslušnost, tuto Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci, dovodil u Okresního soudu v Blansku, Okresního soudu ve Frýdku-Místku, Okresního soudu v Litoměřicích, Městského soudu v Brně, Okresního soudu v Berouně a Okresního soudu v Prostějově, přitom určil jako místně příslušný soud Okresní soud ve Frýdku-Místku s ohledem na bydliště obviněného, které je v Karviné.
4. Okresní soud ve Frýdku-Místku svým podáním ze dne 18. 2. 2025 navrhl podle § 25 tr. ř. odnětí věci Okresnímu osudu ve Frýdku-Místku a její přikázání Okresnímu soudu v Litoměřicích.
5. Okresní soud ve Frýdku-Místku uvedl, že v předmětné věci je dána věcná příslušnost okresního soudu, přičemž z popisu skutku je zřejmé, že je dána místní příslušnost více soudů a to konkrétně Okresního soudu v Blansku, Okresního soudu ve Frýdku-Místku, Okresního soudu v Litoměřicích, Městského soudu v Brně, Okresního soudu v Berouně a Okresního soudu v Prostějově, přičemž tato místní příslušnost zde byla dána již v době, kdy Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl o postoupení věci podle § 23 odst. 2 tr. ř. Přičemž k výběru Okresního soudu ve Frýdku-Místku došlo s ohledem na bydliště obviněného, které je v Karviné.
6. Okresní soud ve Frýdku-Místku připustil, že je dána také jeho místní příslušnost, nicméně poukázal na skutečnost, že celé přípravné řízení bylo vedeno ve správním obvodu Krajského soudu v Ústí nad Labem, přičemž do jeho správního obvodu spadá mimo jiné Okresní soud v Litoměřicích. V této souvislosti zdůraznil znění § 22 tr. ř. Ve správním obvodu Krajského soudu Ústí nad Labem bylo vedeno vyšetřování, byly zde vyhledávány důkazy, a rovněž sjednána dohoda o vině a trestu mezi ostatními obviněnými a státním zástupcem Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci. Poukázal také na ustanovení § 12d odst. 1 zákona č. 283/1993 Sb., zákona o státním zastupitelství, na dohledové činnosti nadřízeného státního zastupitelství, a také oprávnění dozorového státního zástupce vyššího státního zastupitelství, přičemž státní zastupitelství ve Frýdku-Místku v této věci činné nebylo. Dále uvedl, byť z rozvrhu práce Krajského soudu v Ústí nad Labem vyplývá, že pobočku v Liberci nevymezuje správní obvod Okresního soudu v Litoměřicích, že je přesvědčen, že měl být s odkazem na výše uvedené zachován pro vyřízení věci správní obvod Krajského soudu v Ústí nad Labem, potažmo Okresní soud v Litoměřicích.
7. Závěrem uvedl, že považuje za nepřípadné, aby okresní soud ve správním obvodu jiného krajského soudu schvaloval dohodu o vině a trestu mezi obviněným a státním zástupcem zařazeným do krajského státního zastupitelství se správním obvodem pro jiný krajský soud. Poukázal na situaci, ve které by hypoteticky bylo nutno vrátit věc státnímu zástupci k došetření. V tomto případě by nebylo opodstatněné věc vrátit státnímu zástupci zařazenému do státního zastupitelství v jeho obvodu, ale státnímu zastupitelství, které vedlo přípravné řízení. Uzavřel, že považuje za vhodné, aby věc připadla k vyřízení soudu místně příslušnému ve správním obvodu krajského soudu, u něhož je činné státní zastupitelství, které vedlo přípravné řízení, tedy Okresnímu soudu v Litoměřicích.
8. Nejvyšší soud je společně nejblíže nadřízeným soudem Okresního soudu ve Frýdku-Místku a Okresního soudu v Litoměřicích, je tedy příslušný projednat návrh soudu na odnětí a přikázání věci podle § 25 tr. ř.
9. Nejvyšší soud projednal předložený návrh a dospěl na základě spisového materiálu k následujícím závěrům.
10. Podle § 25 tr. ř. platí, že z důležitých důvodů může být věc příslušnému soudu odňata a přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně. O odnětí a přikázání rozhoduje soud, který je oběma soudům nejblíže společně nadřízen. Pojem „důležité důvody“ sice není v zákoně blíže definován, ale je nepochybné, že se musí jednat o skutečnosti, jež budou svou povahou výjimečné, neboť ustanovení § 25 tr. ř., podle něhož lze v určitých případech věc delegovat k jinému soudu, je zákonným průlomem do zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, vyjádřené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly vybočení z výše citovaného ústavního principu. K odnětí věci a jejímu přikázání jinému soudu přitom může dojít ve kterémkoliv stadiu trestního řízení.
11. Z obsahu spisového materiálu vyplývá, že se trestní věc v době rozhodování Nejvyššího soudu o návrhu na odnětí a přikázání věci nachází ve stadiu řízení před soudem, kterému byla věc postoupená podle § 23 odst. 2 tr. ř. Věc v souladu s tímto ustanovením postoupil Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci, který ji vyloučil z věci vedené pod sp. zn. 53 T 6/2024, přičemž ve vyloučené věci je dána místní příslušnost okresního soudu.
12. Není pochyb o tom, že k projednání věci je podle § 16 tr. ř. místně příslušný okresní soud. Lze souhlasit také se závěrem, že místní příslušnost je podle § 18 odst. 1 tr. ř. stanovená podle místa spáchání trestného činu, přičemž je místně příslušných více soudů, konkrétně Okresní soud v Blansku, Okresní soud ve Frýdku-Místku, Okresní soud v Litoměřicích, Městský soud v Brně, Okresní soud v Berouně a Okresní soud v Prostějově. Je tedy zjevné, že Okresní soud ve Frýdku-Místku je jedním z místně příslušných soudů.
13. Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci postupoval v souladu s § 23 odst. 2 tr. ř., jestliže vyloučil věc, o níž by jinak příslušelo konat řízení okresnímu soudu, a postoupil ji tomuto soudu. Přičemž ze zákona, ani judikatury, nevyplývá, že by to musel být okresní soud v obvodu krajského soudu, který věc vyloučil. V řadě případů to totiž možné ani nebude, především pokud zjistí, že místně příslušný je jediný okresní soud, který se nachází mimo obvod vylučujícího krajského soudu. Přesto nelze upřít argumentaci Okresního soudu ve Frýdku-Místku jisté rácio v tom, že by bylo vhodné, pokud bude ve vyloučené věci více místně příslušných okresních soudů, přičemž některý z nich bude v obvodu vylučujícího krajského soudu, aby věc postoupil právě tomuto soudu.
14. V souladu s § 22 tr. ř. poté krajský soud určil i Okresní soud ve Frýdku-Místku k projednání předmětné věci, přičemž Okresní soud ve Frýdku- Místku byl místně příslušný podle místa spáchání trestného činu (§ 18 odst. 1 tr. ř.). Je pravdou, že místní příslušnost byla dána u více soudů, kromě Okresního soudu ve Frýdku-Místku také u Okresního soudu v Blansku, Okresního soudu v Litoměřicích, Městského soudu v Brně, Okresního soudu v Berouně a Okresního soudu v Prostějově, nicméně ani jeden z těchto soudů není soud, kde podal státní zástupce obžalobu. Obžaloba byla státním zástupcem podána u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci, a nikoliv u Okresního soudu v Litoměřicích, ačkoliv jinak tento soud, narozdíl od ostatních místně příslušných soudů, do obvodu Krajského soudu v Ústí nad Labem patří. Pokud tedy krajský soud mohl podle § 23 odst. 2 tr. ř. vyloučenou věc postoupit, měl více místně příslušných okresních soudů, ale u žádného z nich nebyla státní zástupcem podána obžaloba (ani nemohla), byla volba okresního soudu, kterému věc postoupí, zcela na jeho úvaze, přičemž nebyl vázán žádnými dalšími kritérii (všechny soudy byly místně příslušné podle § 18 odst. 1 tr. ř.).
15. Pokud jde o žádost na odnětí a přikázání věci, pak jediným argumentem soudu navrhujícím odnětí a přikázání věci je skutečnost, že přípravné řízení proběhlo ve správním obvodu Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci, přičemž věc dozoroval státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci. Ve zbytku své argumentace je Okresní soud ve Frýdku-Místku především kritický k postupu Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci a způsobu, jakým vybral soud, kterému postoupil věc z více místně příslušných soudů. Nicméně Nejvyšší soud se v projednávané věci s ohledem na to, o jaký návrh se jedná (návrh na odnětí a přikázání věci podle § 25 tr. ř.), mohl zabývat toliko tím, zda důvody, které Okresní soud ve Frýdku-Místku uvádí, jsou důvody důležitými. Přičemž v tomto ohledu se mohl zabývat jen tím, zda je dostatečným důvodem pro odnětí a přikázání věcí skutečnost, že přípravné řízení proběhlo ve správním obvodu Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci, přičemž věc dozoroval státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci. Přičemž v tomto směru Nejvyšší soud dospěl k závěru, že návrh Okresního soudu ve Frýdku-Místku nelze akceptovat, protože nejde o důležité důvody podle § 25 tr. ř., které by mohly vést k odejmutí věci zákonnému soudci, ústavnímu principu vyjádřenému v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly vybočení z výše citovaného ústavního principu, což v tomto případě splněno není.
16. S ohledem na popsané skutečnosti Nejvyšší soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 12. 3. 2025
JUDr. Roman Vicherek, Ph.D. předseda senátu