7 Td 16/2024

7 Td 16/2024-6034

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 15. 5. 2024 v trestní věci obviněných V. V., Z. D., K. Č., A. B., R. M., vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci pod sp. zn. 53 T 3/2024 o příslušnosti soudu a o odnětí a přikázání věci takto:

I. Podle § 24 odst. 1 tr. ř. je k projednání věci příslušný Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci.

II. Podle § 24 odst. 2, § 25 tr. ř. se věc Krajskému soud v Ústí nad Labem – pobočce v Liberci neodnímá.

1. U Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci byla podána obžaloba na obviněné V. V., nar. XY pro zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, dílem dokonaný, dílem ve stadiu pokusu ve smyslu § 21 odst. 1 tr. zákoníku, Z. D., nar. XY, pro zločin legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 216 odst. 2 alinea prvá, odst. 3 písm. a), odst. 4 písm. c), d) tr. zákoníku ve stadiu pokusu ve smyslu § 21 odst. 1 tr. zákoníku, K. Č., nar.

XY, pro přečin legalizace výnosů z trestné činnosti z nedbalosti podle § 217 odst. 1 tr. zákoníku, A. B., nar. XY, pro přečin legalizace výnosů z trestné činnosti z nedbalosti podle § 217 odst. 1 tr. zákoníku a R. M., nar. XY, pro přečin legalizace výnosů z trestné činnosti z nedbalosti podle § 217 odst. 1, odst. 3 písm. b), c), d) tr. zákoníku. Tohoto trestného činu se obvinění měli dopustil podle žalobního návrhu v podstatě tím, že obviněný V. V. v době nejméně od 13. 5. 2020 do 8. 7. 2020 z blíže nezjištěných míst prostřednictvím e-mailových zpráv podal v 177 případech popsaných v obžalobě jménem konkrétních daňových subjektů, bez jejich vědomí a souhlasu, na finančních úřadech uvedených v obžalobě žádosti o poskytnutí kompenzačního bonusu vypláceného podle zákona č. 159/2020 Sb., o kompenzačním bonusu v souvislosti s krizovými opatřenými v souvislosti s výskytem koronaviru SARS CoV-2, čímž vylákal výhodu na dani v celkové výši 2 438 000 Kč a pokusil se vylákat výhodu na dani v celkové výši 4 858 500 Kč. Obv.

Z. D. v době nejméně od 31. 5. 2020 do 7. 7. 2020 v Praze u obchodního centra XY a na dalších místech v okolí na základě žádosti V. V. vyhledal, oslovil a přiměl v obžalobě uvedené osoby, aby za úplatu založily běžné bankovní účty, pod záminkou jejich využití při sázení, a za tím účelem jim předával instrukce k jejich založení, SIM karty s telefonními čísly pro zřízení internetového bankovnictví a mobilní telefony pro aktivaci mobilního bankovnictví; současně opatřil kopii občanských průkazů těchto osob, a s vědomím, že obv.

V. V., příp. další neustanovené osoby následně k založeným běžným účtům prostřednictvím internetového bankovnictví zřídí další běžné nebo spořící účty obv.

V. V. následně za úplatu předal údaje o účtech a přístupové údaje k internetovému bankovnictví účtů, a dále s vědomím, že prostřednictvím nástrojů elektronické komunikace budou zřízeny bankovní účty i u jiných bank prostřednictvím též kopie občanských průkazů osob, a takto činil, ačkoli věděl, že obv.

V. V., příp. další neustanovené osoby účty využijí v rámci jimi páchané trestné činnosti. Obv. K. Č. v přesně nezjištěný den v květnu 2020 na blíže nezjištěném místě v Praze poskytl neznámému muži na jeho žádost číslo svého bankovního účtu č. XY v období od 17. 5. 2020 do 29. 6. 2020 byla na účet z účtů S. G. č. XY, D. K. č. XY, R. B. č. XY, S. M. č. XY, S. H. č. XY, A.

V. č. XY a č. XY a účtu N. M. č. XY převedena částka v celkové výši 787 550 Kč, převedená na účet jako výplata vylákaných kompenzačních bonusů vyplácených podle zákona o kompenzačním bonusu č.

159/2020 Sb., v souvislosti s krizovými opatřeními v průběhu epidemie koronaviru SARS CoV-2, na základě žádostí podávaných obv. D. V. a dalšími neustanovenými osobami bez vědomí a souhlasu konkrétních daňových subjektů, tj. částka, která byla výnosem z trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 tr. zákoníku, spáchaného ke škodě České republiky, na žádost neznámého muže po přípisu částek na účet finanční prostředky z účtu obratem vybíral a předával je neznámému muži, kterému takto v období od 17.

5. 2020 do 29. 6. 2020 předal částku 772 800 Kč, a takto činil, aniž by zkoumal totožnost neznámého muže a původ finančních prostředků, které byly poukázány na účet. Obv. A. B. dne 4. 6. 2020 na žádost neznámého muže za příslib finanční odměny založila v Praze bankovní účet č. XY, jehož číslo neznámému muži týž den poskytla, dne 19. 6. 2020 na žádost neznámého muže za příslib finanční odměny založila v Praze na pobočce v ul. XY bankovní účet č. XY, jehož číslo neznámému muži týž den poskytla, dne 25.

6. 2020 na žádost neznámého muže za příslib finanční odměny založila v Praze bankovní účet č. XY, jehož číslo neznámému muži následně poskytla v období od 4. 6. 2020 do 3. 7. 2020 byla na účty z účtů B. P. č. XY, M. Č. č. XY a L. P. č. XY převedena částka v celkové výši 338 400 Kč, převedená na účet jako výplata vylákaných kompenzačních bonusů vyplácených podle zákona o kompenzačním bonusu č. 159/2020 Sb., v souvislosti s krizovými opatřeními v průběhu epidemie koronaviru SARS CoV-2, na základě žádostí podávaných neustanovenými osobami bez vědomí a souhlasu konkrétních daňových subjektů, tj. částka, která byla výnosem z trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 tr.

zákoníku, spáchaného ke škodě České republiky, na žádost neznámého muže obratem po přípisu částek na účty vybrala finanční prostředky v celkové výši 337 850 Kč, které za drobnou finanční odměnu předala neznámému muži, a takto činila, aniž by zkoumala totožnost neznámého muže a původ finančních prostředků, které byly poukázány na účty. Obv. R. M. dne 17. 5. 2020 na žádost obv.

V. V. uzavřela v Praze na pobočce Air Bank, a. s. rámcovou smlouvu č. 2061763, na základě které zřídila bankovní účet č. XY, obv.

V. V. následně poskytla údaje k internetovému bankovnictví a obv.

V. V. jeho prostřednictvím dne 18. 5. 2020 uzavřel dodatky č. 1 a 3, na základě kterých založil bankovní účty č. XY a č. XY, dne 7. 6. 2020 na žádost obv.

V. V. uzavřela v Praze na pobočce Equa bank, a. s. rámcovou smlouvu o poskytování bankovních, platebních a investičních služeb, obv.

V. V. následně poskytla údaje k internetovému bankovnictví a obv.

V. V. jeho prostřednictvím stejného dne požádal o založení bankovního účtu č. XY v období od 22. 5. 2020 do 18. 6. 2020 byla na účty z dalších účtů R. M. č. XY, č. XY a č. XY, které byly v těchto případech využity jako tzv. tranzitní, dále z účtů P. B. č. XY a č. XY, D. K. č. XY, A. K. č. XY a č. XY, M. K. č. XY a č. XY, R. M. č. XY a č. XY, S. M. č. XY, S. G. č.

XY převedena částka v celkové výši 1 530 426,83 Kč, převedená na účty jako výplata vylákaných kompenzačních bonusů vyplácených podle zákona o kompenzačním bonusu č. 159/2020 Sb., v souvislosti s krizovými opatřeními v průběhu epidemie koronaviru SARS CoV-2, na základě žádostí podávaných obv.

V. V. bez vědomí a souhlasu konkrétních daňových subjektů, tj. částka, která byla výnosem z pokračujícího zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, spáchaného ke škodě České republiky, na žádost obv.

V. V. obratem po přípisu částek na účty vybrala a obv.

V. V. předala finanční prostředky v celkové výši 1 282 600 Kč, aniž by zkoumala původ finančních prostředků, které byly poukázány na účty.

2. Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 17. 4. 2024, sp. zn. 53 T 3/2024, byla věc podle § 188 odst. 1 písm. a) tr. ř. předložena Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o věcné příslušnosti a současně pokud by soud dospěl k závěru o věcné a místní příslušnosti tohoto soudu k rozhodnutí o odnětí a přikázání věci.

K určení příslušnosti

3. Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci dospěl k závěru, že není věcně příslušný k projednání předmětné věci, jelikož v projednávané věci je nejpřísnějším trestným činem zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku a nepřipadá v úvahu aplikace čl. II části první zákona č. 333/2020 Sb., je k projednání věci v prvním stupni příslušný okresní soud nikoliv krajský podle § 17 odst. 1 tr. ř. přičemž ze spisu nevyplývají skutečnosti zakládající věcnou příslušnost krajského soudu podle § 17 odst. 2 až 4 tr. ř. Krajský soud připustil vědomost o tom, že úkony trestního řízení v předmětné věci byly zahajovány postupně od 1. 6. 2020 různými součástmi Policie ČR, nicméně vždy toliko pro jednání kvalifikované jako trestný čin podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku, proto vždy byla dána věcná příslušnost okresního soudu, ke spojení všech vedených věcí došlo až později po účinnosti z. č. 333/2020 Sb. V době před účinností zákona č. 333/2020 Sb. byly sice některými policejními útvary zahájeny úkony trestního řízení, avšak nebyl znám ani pachatel, ani rozsah trestné činnosti a její právní kvalifikace. Jednotlivé prověřované skutky byly předběžně kvalifikovány jako trestné činy, k jejichž projednání byl věcně příslušný okresní soud. K zahájení úkonů trestního řízení docházelo postupně i po datu účinnosti citovaného zákona, a to záznamy Policie ČR Prostějov ze dne 19. 10. 2020, Policie ČR Liberec ze dne 4. 11. 2020 a Policie ČR Karlovy Vary ze dne 10. 11. 2020. K propojení poznatků ohledně rozsahu škody došlo až za účinnosti citovaného zákona, stejně jako k podezření konkrétních osob. Podle názoru krajského soudu jsou pak věcně příslušné okresní soudy a místně příslušné všechny okresní soudy v místech sídla finančních úřadů, kde byla podána daňová přiznání.

4. Věcná příslušnost krajského soudu jako soudu prvního stupně je dána ustanovením § 17 tr. ř. Z § 17 odst. 1 tr. ř. mimo jiné vyplývá, že krajský soud koná v prvním stupni řízení o trestných činech, pokud na ně zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož dolní hranice činí nejméně pět let, nebo pokud za ně lze uložit výjimečný trest. Nejpřísnějším trestným činem, pro které se v projednávané věci vede řízení, je zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 tr. zákoníku s výší vylákané daně ve výši 2 438 000 Kč a pokusem o vylákaní daně ve výši 4 858 500 Kč, celkově tedy pachatel vylákal nebo se pokusil vylákat výhodu na dani ve výši 7 296 500 Kč. V současné době je nutné předmětné jednání kvalifikovat jako zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, jelikož obviněný vylákal výhodu na dani a spáchal čin ve značném rozsahu (7 296 500 Kč). Přičemž hranice tohoto značného rozsahu se změnila a zatímco do 1. 10. 2020 byla do 5 000 000 Kč, od tohoto data je 10 000 000 Kč. Tedy pokud bychom posuzovali jednání obviněného výši rozsahu vylákané daně podle právní úpravy platné do 1. 10. 2020 bylo nutné jeho jednání posoudit jako zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, jelikož by šlo o vylákání výhody na dani ve velkém rozsahu. Poté by bylo možné za takové jednání uložit trest odnětí svobody v sazbě od 5 do 10 let a tudíž by byla dána věcná příslušnost krajského soudu jako soudu prvního stupně podle § 17 odst. 1 tr. zákoníku.

5. S ohledem na výše uvedené bylo tedy nutné zohlednit přechodné ustanovení v čl. II z. č. 333/2020 Sb., ze kterého vyplývá, že v řízeních zahájených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se pro účely stanovení věcné příslušnosti použije § 138 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Z tohoto ustanovení tedy vyplývá, že pokud bylo v předmětné věci řízení zahájeno před nabytím účinnosti z. č. 333/2020 Sb., dne 1. 10. 2020, je nutné ve vztahu k věcné příslušnosti soudu vycházet z výše prospěchu podle § 138 odst. 1 tr. zákoníku ve znění účinném do 1. 10. 2020, přičemž hranicí mezi značným rozsahem a velkým rozsahem byla částka 5 000 000 Kč.

6. V předmětné věci bylo trestní řízení zahájeno prvním úkonem, záznamem o zahájení úkonu v trestním řízení, ke kterému došlo mimo jiné 1. 6. 2020 na Policii ČR v Liberci, přičemž je nepodstatné, že bylo zahájeno trestní řízení proti neznámému pachateli a bylo kvalifikováno toliko jako přečin podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku s věcnou příslušností okresního soudu. Postupně byla zahajována po celé České republice další řízení pro totožnou trestnou činnost se stejnou právní kvalifikací a věcnou příslušností okresních soudů podle toho, jak byla podávána jednotlivá trestní oznámení, která byla posléze spojována k řízení, které bylo zahájeno Policií ČR v Liberci. Nicméně trestní řízení v této věci bylo zahájeno již 1. 6. 2020, tedy před účinností zákona č. 333/2020 Sb. (1. 10. 2020), je tedy nutné akceptovat určení věcné příslušnosti podle čl. II. zákona č. 333/2020 Sb. Na této skutečnosti nemůže změnit ničeho ani to, že u několika dílčích útoků, z celkem 177, bylo trestní řízení zahájeno až po 1. 10. 2020. Trestní řízení v této věci jako celek bylo totiž zahájeno již 1. 6. 2020. Vliv na tento závěr nemá ani to, že trestní řízení pro jednotlivé dílčí útoky byly spojovány postupně, a k závěru o rozsahu vylákané výhody na dani přesahující 5 000 000 Kč dospěly orgány činné v trestním řízení až po 1. 10. 2020. Rozhodující totiž je okamžik zahájení trestního řízení u prvního z těchto dílčích útoků, byť v té době ještě zákonitě byly jinak právně kvalifikované a věcná příslušnost u jednotlivých dílčích útoků byla na okresní úrovni, a teprve součtem jednotlivých dílčích prospěchů na vylákané dani dospěly orgány činné v trestním řízení k závěru o výši přesahující 5 000 000 Kč.

7. K projednání předmětné věci v prvním stupni je tedy věcně příslušný krajský soud podle § 17 odst. 1 tr. ř. s ohledem na čl. II. zákona č. 333/2020 Sb.

8. Pokud jde o příslušnost místní, podle § 18 odst. 1 tr. ř. koná řízení soud, v jehož obvodu byl trestný čin spáchán. Za místo spáchání trestného činu je třeba obecně považovat místo, kde došlo ke skutkovým dějům naplňujícím jednotlivé znaky objektivní stránky skutkové podstaty daného trestného činu. Podle § 20 odst. 1 věta první tr. ř. proti všem obviněným, jejichž trestné činy spolu souvisí, o všech útocích pokračujícího nebo hromadného trestného činu a o všech částech trvajícího trestného činu se koná společné řízení, pokud tomu nebrání důležité důvody. Podle § 21 odst. 2 tr. ř. společné řízení koná soud, který je příslušný konat řízení proti pachateli trestného činu nebo o nejtěžším trestném činu. Nejtěžším trestným činem je trestný čin s nejpřísnější trestní sazbou (srov. Šámal, P. a kol. Trestní řád III. § 1 až 156. Komentář. 7. vydání. Praha, C. H. Beck, 2013, str. 318).

9. Nejtěžším trestným činem, pro který je vedeno trestní řízení, je trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. Tento trestný čin je spáchán okamžikem „zkrácení“ nebo „vylákáním výhody“, tedy okamžikem, kdy dojde k podání daňového přiznání (v případě daně), na základě kterého ke zkrácení daně nebo vylákání výhody dojde nebo má dojít. V projednávané věci v případě nejzávažnějšího trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr.

zákoníku obviněný V. V. z blíže nezjištěných míst prostřednictvím e-mailových zpráv podal jménem konkrétních daňových subjektů, bez jejich vědomí a souhlasu, na v obžalobě konkretizovaných finančních úřadech žádosti o poskytnutí kompenzačního bonusu vypláceného podle zákona č. 159/2020 Sb., o kompenzačním bonusu v souvislosti s krizovými opatřenými v souvislosti s výskytem koronaviru SARS CoV-2. Konkrétně se jednalo o finanční úřady v Brně ad 39, 59, 70, 118 a 125, v Benešově ad 44, 75 a 152, v Berouně ad 10, v Blansku ad 64, v Bruntále ad 49, 90 a 116, v České Lípě ad 100 a 130, v Českých Budějovicích ad 61, 92, 104, 120, 123, 151 a 153, v Českém Krumlově ad 91 a 113, v Domažlicích ad 122, ve Frýdku-Místku ad 77 a 132, v Havlíčkově Brodě ad 51 a 112, v Hodoníně ad 12, 97, 175 a 177, v Hradci Králové ad 41, 52 a 110, v Chebu ad 43, 108 a 147, v Chomutově ad 7, v Jablonci nad Nisou ad 46, 86, 138 a 140, v Jičíně ad 82, 145, 159 a 167, v Jindřichově Hradci ad 114, v Karlových Varech ad 60, 95, 101, 111 a 163, v Karviné ad 18 a 45, v Kladně ad 33, 55, 63, 74, 158, v Klatovech ad 53, 57 a 109, v Kolíně ad 17 a 65, v Kroměříži ad 36, v Kutné Hoře ad 79 a 172, v Liberci ad 11, 12, 26, 72, 76, 105, 160, 169, v Lounech ad 9, 32, 62, 78, 89 a 102, v Mělníku ad 27, 40 a 119, v Mostě ad 48, 50, 58 a 150, v Náchodě ad 22, 29 a 148, v Novém Jičíně ad 14 a 84, v Nymburce ad 20, 38, 129, 146 a 149, v Olomouci ad 156 a 161, v Opavě ad 137 a 141, v Ostravě ad 2, 37 a 67, v Pardubicích ad 83, v Písku ad 6, 115, 170 a 171, v Plzni ad 69, 93, 99, 144, 155, 162 a 164, na Praze 2 ad 30, na Praze 6 ad 31, na Praze 9 ad 19, na Praze-východ ad 23, 34 a 124, na Praze-západ ad 13, 25, 106 a 139, v Prachaticích ad 21 a 142, v Prostějově ad 66, v Přerově ad 16, 24, 134, v Příbrami ad 42 a 173, v Rokycanech ad 28 a 126, v Semilech ad 54, 87, 157 a 174, v Sokolově ad 103, ve Strakonicích ad 35 a 107, ve Svitavách ad 88 a 135, v Táboře ad 47, v Tachově ad 131 a 154, v Teplicích ad 8, 73, 94, 96, 143, v Trutnově ad 56, 71, 133, 166 a 176, v Třebíči ad 3, 121 a 165, v Uherském Hradišti ad 117, v Ústí nad Labem ad 68 a 136, v Ústí nad Orlicí ad 80, 98, 128 a 168, ve Vsetíně ad 4, 5, 15, ve Vyškově ad 1 a 127, ve Zlíně ad 81 a ve Žďáru nad Sázavou ad 85.

Z výše uvedených skutečností vyplývá, že místem spáchání trestného činu v projednávané věci jsou skoro všechny Finanční úřady nacházející se v ČR, z čehož plyne, že místně příslušné by mohly být všechny krajské soudy na území ČR, mimo jiné i Krajský soud v Ústí nad Labem.

10. Podle § 22 tr. ř. je-li dána příslušnost několika soudů, koná řízení z těchto soudů ten, u něhož podal státní zástupce obžalobu, návrh na potrestání, návrh na schválení dohody o vině a trestu nebo jemuž byla věc přikázána nadřízeným soudem. Byla-li tedy podána obžaloba u soudu, v jehož obvodu se nachází kterékoli z těchto míst, stává se tento soud místně příslušným k projednání věci bez ohledu na to, že místně příslušným by podle uvedených hledisek mohl být i jiný soud (srov. rozhodnutí publikované pod č. 53/1994 Sb. rozh. tr.). Obžaloba v projednávané věci pak byla podána u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci. Tento soud je tedy nejen věcně, ale i místně příslušný k projednání předmětné věci.

K odnětí a přikázání věci

11. Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci současně navrhla, pokud Nejvyšší soud dospěje k závěru, že je věcně a místně příslušný, aby došlo podle § 25 tr. ř. k odnětí věci tomuto soudu a její přikázání některému z pražských soudů (pravděpodobně míněn Krajský soud v Praze nebo Městský soud v Praze).

12. Svůj návrh krajský soud odůvodnil věcnými a časovými náklady soudu, procesních stran a svědků a jejich možností dopravit se ve stanovený čas k soudu a pak zpět, jelikož v obvodu Krajského soudu v Ústí nad Labem se zdržuje jedna jediná osoba z padesáti, které podaly vysvětlení navržená ke čtení, resp. z osmdesáti (počítáno ze všech svědků i obviněných).

13. Podle § 24 odst. 2 tr. ř. soud, který rozhoduje o příslušnosti soudu, může současně rozhodnout o odnětí a přikázání věci z důvodu uvedeného v § 25 tr. ř. Podle § 25 tr. ř. může být věc z důležitých důvodů příslušnému soudu odňata a přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně, o odnětí a přikázání rozhoduje soud, který je oběma soudům nejblíže společně nadřízen.

14. Odnětí a přikázání věci (tzv. delegace věci) představuje výjimku z ústavně zakotvené zásady, že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon, jak je uvedeno v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Z ústavní povahy této zásady vyplývá, že delegace se musí opírat o skutečně závažné důvody, které pro svou výjimečnost opodstatňují závěr, že existuje důvodná a prokázaná pochybnost o tom, zda u příslušného soudu bude možno věc projednat za dodržení základních zásad trestního řízení. Zejména musí být zpochybněno náležité zjištění skutkového stavu jako podkladu rozhodnutí nebo nestranné a objektivní posouzení věci, případně je-li výrazně ohrožena zásada rychlosti a hospodárnosti řízení apod. V posuzovaném případě se o nic takového nejedná.

15. Podle obžaloby obvinění způsobili škodu velkému množství poškozených (177 dílčích útoků), z nichž každý má bydliště v jiném okrese, fakticky se tedy jedná skoro o všechny okresy napříč Českou republikou. Při tomto rozložení míst bydlišť poškozených a dalších svědků, jejichž výslech v hlavním líčení přichází v úvahu, je zřejmé, že u žádného ze soudů, které přicházejí v úvahu podle § 18 odst. 1 tr. ř., nelze dosáhnout toho, aby náklady spojené se zajištěním přítomnosti uvedených osob byly u některého ze soudů tak výrazně nižší, že by to mohlo odůvodnit delegaci. V praxi je běžné, že případy trestných činů spáchaných proti více poškozeným se vyznačují značnou rozdílností a vzdáleností míst jejich bydlišť, zvláště když jde o trestné činy spáchané prostřednictvím internetu. Navíc většina z nich je navržená ke čtení podle § 211 odst. 6 tr. ř. Zákonná ustanovení o příslušnosti soudu v těchto případech nelze eliminovat postupem spočívajícím v delegaci, nejedná-li se o skutečně výjimečnou situaci.

16. Rovněž ani skutečnost, že větší počet svědků navržených ke slyšení u hlavního líčení je z různých částí republiky, a nikoli z obvodu příslušného soudu, není všeobecně důležitým důvodem ve smyslu § 25 tr. ř. k odnětí věci příslušnému soudu a jejímu přikázání jinému soudu, neboť se jedná o běžnou skutečnost, zejména u trestných činů páchaných prostřednictvím internetu. V dané věci navíc obžaloba nenavrhuje výslech žádného z nich, naopak navrhuje čtení protokolu o jejich výpovědi podle § 211 odst. 1 tr. ř. I v případě, že by nebyl dán souhlas s postupem podle § 211 odst. 1 tr. ř. pak výslech 16 svědků, byť se zdržujících převážně v Praze, není důvodem pro prolomení ústavního principu zákonného soudce. Obecně však platí, že výjimečné okolnosti dovolující učinit průlom do výše uvedeného ústavního principu nelze založit na srovnání vzdáleností mezi bydlištěm možných svědků a sídlem soudu, ke kterému se mají na základě předvolání dostavit, či na porovnání počtu svědků s kratší či s větší vzdáleností k sídlu příslušného soudu. Takové poměřování by vybočovalo z ústavního i zákonného vymezení příslušnosti soudů.

17. Už vůbec pak nelze zohledňovat bydliště obviněných, k čemuž je možné přistoupit pouze za zcela výjimečných skutečností. Nejedná se o žádný mimořádně velký počet obviněných ve věci. Současně je nutno zdůraznit, že skutečnost, že obviněný má bydliště nebo sídlo mimo obvod soudu příslušného k projednání věci, obecně není důležitým důvodem pro postup podle § 25 tr. ř. Z trestního spisu nejsou zřejmé (a ani soud v návrhu na delegaci neuvádí) žádné důležité důvody, proč by se nemohli obvinění účastnit soudního řízení u místně příslušného soudu v Liberci. Na straně obviněného to může být zejména značně vysoký věk nebo závažné zdravotní problémy, které výrazně omezují jeho mobilitu. Krajský soud neuvádí žádná taková omezení, která by odůvodňovala průlom do zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, vyjádřené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

18. Hospodárností řízení se v souvislosti s delegací rozumí vynakládání státních prostředků, typicky prostředků určených k zajištění přítomnosti svědků v hlavním líčení. Náklady, které zatěžují obviněného, nese sám obviněný, takže tyto náklady nejsou hrazeny ze státních prostředků. V rámci úvah o hospodárnosti řízení tudíž nemá žádný význam otázka, kde se nachází bydliště obviněného, jak je vzdálené od příslušného soudu apod.

19. Jinak tu není žádný konkrétní důvod ani k úvaze, že by u Krajského soudu v Praze nebo Městského soudu v Praze byly v nějakém směru zásadně vhodnější podmínky k zajištění práva obviněného na spravedlivý proces. U všech soudů, tj. i u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočce v Liberci, jsou tyto podmínky evidentně stejné a není mezi nimi žádný rozdíl. Součástí práva na spravedlivý proces (čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod) zásadně není právo na to, aby věc projednával soud, který je nejblíže od bydliště obviněného.

Závěrem

20. Z důvodů, které byly vyloženy v předcházejících částech tohoto usnesení, Nejvyšší soud rozhodl, že k projednání věci je příslušný Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci a že věc se tomuto soudu neodnímá.

Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.

V Brně dne 15. 5. 2024

JUDr. Roman Vicherek, Ph.D. předseda senátu