7 Td 21/2014-7
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl dne 9. dubna 2014 v neveřejném zasedání, ve věci obviněné J. R., vedené u Okresního soudu v Českém Krumlově pod sp. zn. 10 T 26/2014, o příslušnosti soudu t a k t o :
Podle § 24 odst. 1 tr. ř. je k projednání věci příslušný Okresní soud v Českém Krumlově.
Státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Českém Krumlově podala dne 25. 2. 2014 k Okresnímu soudu v Českém Krumlově obžalobu na obviněnou J. R., pro zločin zpronevěry podle § 206 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku, kterého se měla dopustit tím, že poté, co na základě plné moci ze dne 3. 9. 2012 od poškozené M. D., opravňující ji k jednání spočívajícím v prodeji nemovitostí konkrétně popsaných ve skutkové větě obžaloby, a zapsaných na LV .... u Katastrálního úřadu v Kaplici, a k převzetí kupní ceny, dne 4. 9. 2012 uzavřela se společností HIMAREX, spol. s r. o., kupní smlouvu, na základě které převzala od L. H. zastupujícího uvedenou společnost, část kupní ceny ve výši 508.816,- Kč v hotovosti, jejíž převzetí stvrdila svým podpisem jako příjemce na dvou stvrzenkách, tyto finanční prostředky však poškozené M. D. nepředala, a použila je pro svou potřebu, čímž způsobila poškozené M. D. škodu ve výši nejméně 508.816,- Kč. Usnesením Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 3. 3. 2014, sp. zn. 10 T 26/2014, bylo rozhodnuto podle § 188 odst. 1 písm. a) tr. ř. o předložení věci Nevyššímu soudu k rozhodnutí o příslušnosti s tím, že Okresní soud v Českém Krumlově není místně příslušný k jejímu projednání. Z usnesení vyplývá, že podle názoru uvedeného soudu místem spáchání trestného činu zpronevěry podle § 206 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku není obvod Okresního soudu v Českém Krumlově, neboť zde pouze poškozená udělila plnou moc obviněné k zastupování při prodeji nemovitosti. K veškerému jednání mělo dojít jinde. Obviněná měla zmíněnou částku 508.816,- Kč dne 4. 9. 2012 od L. H. převzít v Olomouci. Trestného činu zpronevěry se pak dopustila ve chvíli, kdy se svěřenými penězi začala nakládat jako s vlastními, tedy se rozhodla je nepředat poškozené. Podle soudu se tak mohlo stát přímo v Olomouci nebo kdykoli později, mohlo se tak stát v místě bydliště obviněné, které je v okrese České Budějovice. Podle soudu uvedené skutečnosti nasvědčují závěru, že místně příslušným k projednání věci by mohl být Okresní soud v Českých Budějovicích nebo Okresní soud v Olomouci. Projednání věci u Okresního soudu v Českých Budějovicích, že by pak bylo vhodným zejména pro příznivou dopravní dostupnost pro osoby navržené k výslechu, které jsou z Prahy nebo z Moravy. V okrese České Budějovice bydlí obviněná a sídlí také její obhájce.
Nejvyšší soud zhodnotil důkazy použitelné k rozhodnutí podle § 24 tr. ř. a dospěl k závěru, že nelze přisvědčit důvodům uvedeným v usnesení Okresního soudu v Českém Krumlově.
Podle § 18 odst. 1 tr. ř. koná řízení soud, v jehož obvodu byl trestný čin spáchán. Za místo spáchání trestného činu je třeba obecně považovat místo, kde došlo k jednání pachatele naplňujícímu objektivní stránku trestného činu, i místo, kde nastal nebo měl nastat následek trestného činu.
Objektivní stránku přečinu zpronevěry naplní pachatel, který si přisvojí cizí věc nebo jinou majetkovou hodnotu, která mu byla svěřena a zároveň tím způsobí na cizím majetku v zákoně předpokládanou škodu. Pachatel si přisvojí cizí věc nebo jinou majetkovou hodnotu, jestliže s ní naloží v rozporu s účelem, k němuž mu byla do dispozice dána.
Z dosavadních skutkových zjištění obsažených v trestním spisu je zřejmé, že obviněná dne 3. 9. 2012 podepsala výše uvedenou plnou moc s poškozenou M. D., a to v bydlišti poškozené v okrese Český Krumlov (č. l. 19, 46 tr. spisu). Z protokolu o výslechu svědka L. H. na č. l. 111 verte dále vyplývá, že obviněná měla podepsat kupní smlouvu a převzít od něj v hotovosti část kupní ceny ve výši 508.816,- Kč v Olomouci. Ze skutkové věty je zřejmé, že obviněná poškozené uvedenou částku nepředala. Na základě skutkových zjištění však dosud není na jisto postaveno, kde obviněná pojala úmysl naložit se svěřenou věcí v rozporu s účelem svěření, a tedy peníze nepředat poškozené, ale ponechat si je pro svou potřebu. Je možné, že se tak stalo již v Olomouci či v místě bydliště obviněné v okrese České Budějovice, jak to také uvádí okresní soud v usnesení o předložení věci Nejvyššímu soudu. Je však zcela nepochybné, že k následku trestného činu, tedy ke vzniku škody (která je kvalifikačním znakem dané skutkové podstaty přečinu zpronevěry) na majetku poškozené, došlo v bydlišti poškozené, a to v obci B. n. Č. – K., okres Český Krumlov. V souladu s ustanovením § 18 odst. 1 tr. ř. je tak toto místo také třeba považovat za místo spáchání trestného činu.
S ohledem na výše uvedené do úvahy připadá jak příslušnost Okresního soudu v Českém Krumlově, tak Okresního soudu v Olomouci, či možná Okresního soudu v Českých Budějovicích. Avšak byla-li obžaloba podána u Okresního soudu v Českém Krumlově, stává se tento soud místně příslušným k projednání věci bez ohledu na to, že místně příslušným by podle uvedených hledisek mohl být i jiný soud. Podle § 22 tr. ř. tedy koná řízení tento soud.
K argumentaci Okresního soudu v Českém Krumlově, že podobně jako v rozhodnutí Nejvyššího soudu publikovaném pod č. 16/1999 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek NS ČR (sp. zn. 11 Nd 23/98), se ani v této věci nejedná o tzv. distanční delikt, lze uvést, že předně uvedené rozhodnutí u trestného činu zpronevěry nevylučuje jeho posouzení jako instančního deliktu. V uvedeném publikovaném rozhodnutí se pak jednalo o v té době tzv. spor o příslušnost dvou soudů stejného stupně, a to v Praze a v Brně, kdy pachatel zjevně pojal úmysl ve smyslu trestného činu zpronevěry nikoliv již v Brně při převzetí peněz určených ke koupi dané věci, ale až v Praze poté, co se koupě věci (obrazu) ukázala být nereálnou. Protože samotný poškozený nebydlel v obvodu daného soudu v Brně, kde byla podána obžaloba, a k jednání pachatele ve smyslu zpronevěry došlo až následně v Praze a nikoliv Brně, vyslovil Nejvyšší soud v dané věci názor, že se nejedná o tzv. distanční delikt, což platilo právě v konkrétní tehdy řešené věci sporu dvou soudů o místní příslušnost, s ohledem na trestně relevantní jednání pachatele v Praze a nikoliv v Brně. O tzv. distanční delikt se tak v publikované věci nemohlo jednat ve vztahu mezi těmito dvěma místy.
Na základě uvedených důvodů rozhodl Nejvyšší soud tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto usnesení. Pro případný postup podle § 24 odst. 2 tr. ř. přitom nebyly shledány důležité důvody. Z celkem osmi v obžalobě navržených svědků k výslechu v hlavním líčení, dvě bydlí přímo v obvodu Okresního soudu v Českém Krumlově a další dvě v sousedním okrese České Budějovice. U ostatních svědků, z nichž tři mají bydliště na Moravě, je pak otázkou, zda skutečně bude u všech jejich výslech soudem nutný.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 9. dubna 2014
Předseda senátu: JUDr. Michal Mikláš