7 Td 23/2022-1556
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 23. 3. 2022 v neveřejném zasedání ve věci obviněného D. T., nar. XY| v XY, trvale bytem XY, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 8 T 3/2022, o návrhu soudu na určení místní příslušnosti takto:
Podle § 24 odst. 1 tr. ř. je k projednání věci příslušný Obvodní soud pro Prahu 2.
1. Státní zástupkyně Vrchního státního zastupitelství v Praze podala dne 4. 1. 2022 u Obvodního soudu pro Prahu 2 obžalobu na obviněného D. T. pro skutek kvalifikovaný jednak jako pokračující zločin neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 3 alinea druhá tr. zákoníku ve spojení s § 238 tr. zákoníku, ve formě spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, částečně dokonaný, částečně spáchaný ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, jednak jako pokračující přečin poškození cizích práv podle § 181 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, ve formě spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku.
2. Těchto trestných činů se měl obviněný dopustit (zkráceně) tím, že jako jediný jednatel a společník společnosti T., v období od srpna 2014 do října 2017, v součinnosti s dalšími dosud neustanovenými osobami, 1. vyhotovil nedůvodný a šikanózní insolvenční návrh ze dne 28. 8. 2014, směřující vůči společnosti T., se sídlem Turnov, XY, jakožto údajnému dlužníku, který opatřil svým podpisem s notářskou doložkou ze dne 3. 9. 2014, přičemž jednal s vědomím a úmyslem, že insolvenční návrh bude v dopisní obálce doručen dne 16.
9. 2014 k místně nepříslušnému Krajskému soudu v Ostravě s cílem co nejvíce prodloužit posouzení návrhu, čehož bude dosaženo nutností postoupit návrh místně příslušnému soudu, v insolvenčním návrhu obviněný jako jednatel společnosti T., úmyslně uvedl nepravdivé údaje o hospodářské situaci společnosti T., s cílem tuto poškodit, neboť navrhnul, aby bylo soudem vydáno usnesení, kterým je zjištěn úpadek této společnosti jako dlužníka, zároveň uplatnil pohledávku doloženou kopií fiktivní směnky ze dne 19.
7. 2013, znějící na částku 3 500 000 Kč, splatnou dne 19. 7. 2014, opatřenou podpisem výstavce směnky, a to V. Š., nar. XY, jakožto místopředsedy představenstva společnosti T., a zároveň jako směnečného rukojmího, která měla dokládat fiktivní nárok věřitele, dále obviněný v insolvenčním návrhu uvedl další smyšlené věřitele, a tímto jednáním úmyslně předstíral úpadek společnosti T., čímž ohledně této okolnosti uváděl v omyl její stávající i ostatní možné obchodní partnery, resp. další uživatele insolvenčního a obchodního rejstříku, přičemž si byl vědom, že Krajský soud v Ostravě pravost předmětné pohledávky v době přijetí návrhu na zahájení insolvenčního řízení nezkoumá, pročež insolvenční řízení je tak bez dalšího zahájeno a tato skutečnost bude zveřejněna ve veřejně přístupném insolvenčním rejstříku, což se stalo ještě téhož dne, tj. 16.
9. 2014, přičemž si byl vědom, že toto vyvolá u obchodních partnerů poškozené společnosti, bankovních institucí i dalších subjektů (např. poskytovatelů dotací) nedůvěru, což reálně mělo vliv na podnikatelskou činnost poškozené společnosti, a tímto jednáním způsobil poškozené společnosti významnou újmu na právech spočívající v zásahu do jejího ústavně zaručeného práva na dobrou pověst, zakotveného v čl. 10 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, a dále pak v narušení podnikatelských vztahů, a tím v zásahu do práva na podnikání, zakotveného v čl.
26 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, informace o zahájení a trvání insolvenčního řízení měly značný negativní vliv na fungování poškozené společnosti, neboť tím došlo k ohrožení konkurenceschopnosti v důsledku ztráty důvěry a dobrého jména u klientů, obchodních partnerů a ztížení nebo zabránění účasti na veřejných zakázkách a v hospodářské soutěži nebo při podávání žádostí o poskytnutí dotací, dále v důsledku insolvenčního návrhu došlo k uplatnění § 111 zákona č. 182/2006 Sb.
o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen „insolvenční zákon“), jenž značně omezuje možnosti nakládání s majetkem, řešení této vzniklé situace vyžadovalo pravidelné vysvětlování neodůvodněnosti návrhu obchodním partnerům a bankám ze strany zaměstnanců společnosti na úkor jejich běžné činnosti, mnoho úkonů právní pomoci a procesních podání vůči insolvenčnímu soudu včetně účasti statutárního orgánu na soudních jednáních, další dosud nezjištěný pachatel následně podával jménem společnosti T., vyjádření a různá obstrukční podání v průběhu insolvenčního řízení, které opatřil padělkem podpisu obviněného, přičemž s ohledem na řádné prověření insolvenčních návrhů ze strany Krajského soudu v Hradci Králové, který insolvenční řízení vedl pod sp. zn. KSHK 35 INS 25137/2014, bylo rozhodnuto usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 23.
6. 2016, č. j. KSHK 35 INS 25137/2014-A-78, o zamítnutí insolvenčního návrhu z důvodu spornosti směnky, která nebyla soudu předložena v originále a byla zpochybněna i V. Š., jakožto údajným výstavcem a směnečným rukojmím, vůči tomuto rozhodnutí bylo neznámým pachatelem jménem společnosti T., podáno odvolání, přičemž následně bylo rozhodnutí prvostupňového soudu potvrzeno rozhodnutím Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 12. 2016 pod č. j. 2 VSPH 1829/2016-A-l07, na základě čehož došlo k ukončení zápisu v insolvenčním rejstříku, 2.
vyhotovil nedůvodný a šikanózní insolvenční návrh ze dne 28. 8. 2014 směřující vůči společnosti H., se sídlem XY, Praha 4 - Libuš, jakožto údajnému dlužníku, který opatřil svým podpisem s notářskou doložkou ze dne 3. 9. 2014, kdy jednal s vědomím a úmyslem, že insolvenční návrh bude v dopisní obálce doručen dne 16. 9. 2014 k místně nepříslušnému Krajskému soudu v Brně s cílem co nejvíce prodloužit posouzení návrhu, čehož bude dosaženo nutností postoupit návrh místně příslušnému soudu, v insolvenčním návrhu obviněný jako jednatel společnosti T., úmyslně uvedl nepravdivé údaje o hospodářské situaci společnost H., s cílem tuto poškodit, neboť navrhnul, aby bylo soudem vydáno usnesení, kterým je zjištěn úpadek této společnosti jako dlužníka, zároveň v úmyslu použít jako pravou předložil insolvenčnímu soudu kopii padělané směnky ze dne 13.
3. 2014, znějící na částku 2 000 000 Kč, splatné dne 13. 6. 2014, opatřenou padělkem podpisu výstavce směnky, a to J. H., nar. XY|, jakožto předsedy představenstva společnosti H., a zároveň směnečného rukojmího, která měla dokládat fiktivní nárok věřitele, přičemž originál směnky byl doručen na insolvenční soud dosud neznámým pachatelem jménem společnosti T. dne 1. 10. 2015, současně s omluvou z jednání, u této listiny je znalcem prokázán padělek podpisu obviněného D. T., dále obviněný v insolvenčním návrhu uvedl další fiktivní věřitele, a tímto jednáním úmyslně předstíral úpadek společnosti H., čímž ohledně této okolnosti uváděl v omyl její stávající i ostatní možné obchodní partnery, resp.
další uživatele insolvenčního a obchodního rejstříku, přičemž si byl vědom, že Krajský soud v Brně pravost předmětné pohledávky v době přijetí návrhu na zahájení insolvenčního řízení nezkoumá, pročež insolvenční řízení je tak bez dalšího zahájeno a tato skutečnost bude zveřejněna ve veřejně přístupném insolvenčním rejstříku, což se stalo ještě téhož dne, tj. 16. 9. 2014, přičemž si byl vědom, že toto vyvolá u obchodních partnerů poškozené společnosti, bankovních institucí i dalších subjektů (např. poskytovatelů dotací) nedůvěru, což reálně mělo vliv na podnikatelskou činnost poškozené společnosti a tímto jednáním způsobil poškozené společnosti významnou újmu na právech spočívající v zásahu do jejího ústavně zaručeného práva na dobrou pověst, zakotveného v čl.
10 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, a dále pak v narušení podnikatelských vztahů, a tím v zásahu do práva na podnikání, zakotveného v čl. 26 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, informace o zahájení a trvání insolvenčního řízení měly značný negativní aspekt pro poškozenou společnost, neboť tím došlo k ohrožení konkurenceschopnosti v důsledku ztráty důvěry a dobrého jména u klientů, obchodních partnerů a ztížení nebo zabránění účasti na veřejných zakázkách a v hospodářské soutěži nebo při podávání žádostí o poskytnutí dotací, dále v důsledku insolvenčního návrhu došlo k uplatnění § 111 insolvenčního zákona, jenž značně omezuje možnosti nakládání s majetkem, řešení této vzniklé situace vyžadovalo pravidelné vysvětlování nedůvodnosti návrhu obchodním partnerům a bankám ze strany zaměstnanců společnosti na úkor jejich běžné činnosti, mnoho úkonů právní pomoci a procesních podání vůči insolvenčnímu soudu včetně účasti statutárního orgánu na soudních jednáních, další dosud nezjištěný pachatel následně podával jménem společnosti T., vyjádření a různá obstrukční podání v průběhu insolvenčního řízení, přičemž s ohledem na řádné prověření insolvenčních návrhů ze strany Městského soudu v Praze, který insolvenční řízení vedl pod sp. zn. MSPH 95 INS 25153/2014, bylo rozhodnuto usnesením Městského soudu v Praze ze dne 22.
10. 2015, č. j. MSPH 95 INS 25153/2014-A-130, o zamítnutí insolvenčního návrhu, neboť z listin předložených navrhovateli nelze odvodit existenci pohledávek, vůči tomuto rozhodnutí bylo neznámým pachatelem jménem společnosti T., podáno odvolání, přičemž následně bylo rozhodnutí prvostupňového soudu potvrzeno usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 2. 2017 pod č. j. 2 VSPH 155/2016-A-130, na základě čehož došlo k ukončení zápisu v insolvenčním rejstříku,
3. vyhotovil nedůvodný a šikanózní insolvenční návrh ze dne 28. 8. 2014 směřující vůči společnosti H., se sídlem Praha 9, XY, jakožto údajnému dlužníku, který opatřil svým podpisem s notářskou doložkou ze dne 3. 9. 2014, kdy jednal s vědomím a úmyslem, že insolvenční návrh bude doručen dne 9. 9. 2014 k místně nepříslušnému Krajskému soudu v Ústí nad Labem, s cílem co nejvíce prodloužit posouzení návrhu, čehož bude dosaženo nutností postoupit návrh místně příslušnému soudu, v insolvenčním návrhu obviněný D. T.
jako jednatel společnosti T., úmyslně uvedl nepravdivé údaje o hospodářské situaci společnosti H., s cílem tuto poškodit, neboť navrhnul, aby bylo soudem vydáno usnesení, kterým je zjištěn úpadek této společnosti jako dlužníka, zároveň v úmyslu použít jako pravou předložil insolvenčnímu soudu padělanou kopii směnky ze dne 5. 12. 2013, znějící na částku 3 000 000 Kč, splatnou dne 5. 7. 2014, opatřenou padělkem podpisu výstavce směnky, a to K. K., nar. XY, jakožto předsedy představenstva společnosti H., a zároveň směnečného rukojmího, která měla dokládat fiktivní nárok věřitele, přičemž předmětnou směnku následně dosud nezjištěný pachatel předložil v originále jako přílohu přípisu společnosti T., ze dne 25.
5. 2015 insolvenčnímu soudu, dále obviněný v insolvenčním návrhu uvedl další fiktivní věřitele, tímto jednáním úmyslně předstíral úpadek společnosti H., čímž ohledně této okolnosti uváděl v omyl její stávající i ostatní možné obchodní partnery, resp. další uživatele insolvenčního a obchodního rejstříku, přičemž si byl vědom, že Krajský soud v Ústí nad Labem pravost předmětné pohledávky v době přijetí návrhu na zahájení insolvenčního řízení nezkoumá, pročež insolvenční řízení je tak bez dalšího zahájeno a tato skutečnost bude zveřejněna ve veřejně přístupném insolvenčním rejstříku, což se stalo ještě téhož dne, tj. 16.
9. 2014, přičemž si byl vědom, že toto vyvolá u obchodních partnerů poškozené společnosti, bankovních institucí i dalších subjektů (např. poskytovatelů dotací) nedůvěru, což reálně mělo vliv na podnikatelskou činnost poškozené společnosti a tímto jednáním způsobil poškozené společnosti významnou újmu na právech spočívající v zásahu do jejího ústavně zaručeného práva na dobrou pověst, zakotveného v čl. 10 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, a dále pak v narušení podnikatelských vztahů, a tím v zásahu do práva na podnikání, zakotveného v čl.
26 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, informace o zahájení a trvání insolvenčního řízení měly značný negativní aspekt pro poškozenou společnost, neboť tím došlo k ohrožení konkurenceschopnosti v důsledku ztráty důvěry a dobrého jména u klientů, obchodních partnerů a ztížení nebo zabránění účasti na veřejných zakázkách a v hospodářské soutěži nebo při podávání žádostí o poskytnutí dotací, dále v důsledku insolvenčního návrhu došlo k uplatnění § 111 insolvenčního zákona, jenž značně omezuje možnosti nakládání s majetkem, řešení této vzniklé situace vyžadovalo pravidelné vysvětlování neodůvodněnosti návrhu obchodním partnerům a bankám ze strany zaměstnanců společnosti na úkor jejich běžné činnosti, mnoho úkonů právní pomoci a procesních podání vůči insolvenčnímu soudu včetně účasti statutárního orgánu na soudních jednáních, další dosud nezjištěný pachatel následně podával jménem společnosti T., vyjádření a různá obstrukční podání v průběhu insolvenčního řízení, přičemž s ohledem na řádné prověření insolvenčních návrhů ze strany Městského soudu v Praze, který insolvenční řízení vedl pod sp. zn. MSPH 60 INS 24513/2014, bylo usnesením Městského soudu v Praze ze dne 4.
6. 2015, č. j.
MSPH 60 INS 24513/2014-A-47, rozhodnuto, že navrhovatelka neosvědčila existenci pohledávky a zneužívá insolvenční řízení k poškození dlužnice, a z tohoto důvodu se insolvenční návrh zamítá, vůči tomuto rozhodnutí bylo neznámým pachatelem jménem společnosti T., podáno odvolání, přičemž následně bylo rozhodnutí prvostupňového soudu potvrzeno usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 10. 2017 pod č. j. 2 VSPH 1989/2015-A-95, na základě čehož došlo k ukončení zápisu v insolvenčním rejstříku, přičemž podnikatelské aktivity a pověst napadených společností byly vzhledem k intenzitě a trvání útoků a rozsahu podnikání napadených společností jednáním obviněného a dalších dosud neztotožněných osob významně a dlouhodobě narušeny.
3. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 28. 1. 2022, sp. zn. 8 T 3/2022, byla věc podle § 188 odst. 1 písm. a) tr. ř. předložena Nevyššímu soudu k rozhodnutí o místní příslušnosti s tím, že Obvodní soud pro Prahu 2 není místně příslušný k jejímu projednání. Obvodní soud ke své místní nepříslušnosti konstatoval, že z obžaloby vyplývá, že skutku popsaného pod bodem 1. se měl obviněný dopustit vůči poškozené společnosti T., se sídlem Turnov, XY, a to tak, že návrh doručil Krajskému soudu v Ostravě, skutek pod bodem 2. měl být spáchán vůči společnosti H., se sídlem Praha 4, XY, a návrh byl podán Krajskému soudu v Brně, a skutek popsaný pod bodem 3. směřoval vůči společnosti H., se sídlem Praha 9, XY, a návrh byl podán ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem. Nabízí se tak několik soudů, které by byly místně příslušné s ohledem na místa spáchání trestné činnosti, eventuálně s ohledem na sídla poškozených, ale není jím Obvodní soud pro Prahu 2. Závěrem uvedl, že příslušným k rozhodnutí věci je některý „z výše uvedených“ krajských soudů.
4. K předložené argumentaci Nejvyšší soud především konstatuje, že obvodní soud nesprávně navrhl, aby ve věci rozhodoval některý z krajských soudů (Krajský soud v Ostravě, Krajský soud v Brně nebo Krajský soud v Ústí nad Labem), přičemž nenamítl věcnou nepříslušnost, ale jen nepříslušnost místní. Toliko pro úplnost lze proto konstatovat, že pro předmětné řízení je dána věcná příslušnost okresního (potažmo v Praze obvodního) soudu. Krajský soud koná řízení v první stupni pouze tehdy, pokud jde o věc, která je vymezená v § 17 tr. ř., přičemž je nutné uvést, že taková věc nyní projednávaná není. Ke stejnému závěru dospělo Vrchní státní zastupitelství v Praze, jelikož obžalobu podalo k obvodnímu soudu jako soudu prvního stupně, nikoliv k Městskému soudu v Praze. Navíc obvodní soud ani nenabízí žádnou argumentaci pro závěr, že není dána věcná příslušnost okresního (obvodního) soudu. Pravděpodobně tedy obvodní soud jako podle jeho názoru místě příslušné mínil okresní soudy v sídle krajských soudů, kterým byly doručeny nedůvodné insolvenční návrhy včetně fiktivních nebo padělaných směnek, tedy Okresní soud v Ostravě, Městský soud v Brně a Okresní soud v Ústí nad Labem.
5. Nejvyšší soud, který je Obvodnímu soudu pro Prahu 2 a minimálně Okresnímu soudu v Ostravě ve smyslu § 24 tr. ř. nejblíže společně nadřízeným soudem, věc projednal a shledal, že závěrům Obvodního soudu pro Prahu 2 není namístě přisvědčit.
6. Podle § 18 odst. 1 tr. ř. koná řízení soud, v jehož obvodu byl trestný čin spáchán. Podle § 20 odst. 1 věta první tr. ř. proti všem obviněným, jejichž trestné činy spolu souvisí, o všech útocích pokračujícího nebo hromadného trestného činu a o všech částech trvajícího trestného činu se koná společné řízení, pokud tomu nebrání důležité důvody. Podle § 21 odst. 2 tr. ř. společné řízení koná soud, který je příslušný konat řízení proti pachateli trestného činu nebo o nejtěžším trestném činu. Nejtěžším trestným činem je trestný čin s nejpřísnější trestní sazbou (srov. Šámal, P. a kol. Trestní řád III. § 1 až 156. Komentář. 7. vydání. Praha, C. H. Beck, 2013, str. 318).
7. Aplikujeme-li tyto zásady na uvedený případ, je zřejmé, že v daném případě je obviněnému obžalobou kladeno za vinu spáchání dvou trestných činů. Jde tedy o souvislost trestních věcí subjektivní, tj. v osobě pachatele, jelikož se téže osobě klade za vinu více trestných činů. Nejtěžším trestným činem, který je v uvedené věci obviněnému kladen za vinu, a tedy pro určení místní příslušnosti rozhodný, je zločin neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 3 alinea druhá tr. zákoníku.
8. Tohoto deliktu se měl obviněný zjednodušeně řečeno dopustit tím, že k nedůvodným insolvenčním návrhům, které podal na tři právnické osoby u místně nepříslušných insolvenčních soudů (Krajského soudu v Ostravě, Krajského soudu v Brně a Krajského soudu v Ústí nad Labem), k osvědčení své fiktivní pohledávky přiložil fiktivní nebo padělanou směnku, přičemž si byl vědom, že výše uvedené soudy pravost předmětné pohledávky v době přijetí návrhu na zahájení insolvenčního řízení nezkoumají, insolvenční řízení bude bez dalšího zahájeno a tato skutečnost bude zveřejněna ve veřejně přístupném insolvenčním rejstříku. Následně byly tyto insolvenční návrhy postoupeny místně příslušným insolvenčním soudům, což byly Krajský soud v Hradci Králové a ve dvou případech Městský soud v Praze, které již pravost směnek zkoumaly. Krajský soud v Hradci Králové pod č. j. KSHK 35 INS 25137/2014-A-78, dospěl k závěru o zamítnutí insolvenčního návrhu z důvodu spornosti směnky, která nebyla soudu předložena v originále a byla zpochybněna i V. Š., jakožto údajným výstavcem a směnečným rukojmím. Městský soud v Praze v řízení pod č. j. MSPH 95 INS 25153/2014-A-130, rozhodl o zamítnutí insolvenčního návrhu, neboť z listin předložených navrhovateli nebylo možné dovodit existenci pohledávek, a ve věci vedené pod č. j. MSPH 60 INS 24513/2014-A-47, bylo rozhodnuto, že navrhovatelka neosvědčila existenci pohledávky, zneužila insolvenční řízení k poškození dlužnice, a z tohoto důvodu byl insolvenční návrh zamítnut.
9. Jak již bylo zmíněno, podle § 18 odst. 1 tr. ř. koná řízení soud, v jehož obvodu byl trestný čin spáchán. Za místo spáchání trestného činu je třeba obecně považovat místo, kde došlo k jednání pachatele naplňujícímu objektivní stránku trestného činu. Místem spáchání trestného činu neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 3 alinea druhá tr. zákoníku je místo, kde pachatel padělaný nebo pozměněný platební prostředek použije jako pravý nebo platný.
10. Pokud výše uvedený obecný závěr užijeme na projednávanou věc, dospějeme k závěru, že místem spáchání trestného činu je místo, kde pachatel použil padělaný platební prostředek (padělané směnky) jako pravý (platný). Obviněný měl podle obžaloby padělané směnky zaslat, jako přílohu nedůvodných insolvenčních návrhů, místně nepříslušným insolvenčním soudům (Krajskému soudu v Ostravě, Krajskému soudu v Brně a Krajskému soudu v Ústí nad Labem) poštou, tedy primárně je uplatnil u těchto soudů. Tyto, byť místně nepříslušné soudy, aniž by pravost směnek zkoumaly, čehož si byl obviněný vědom, jelikož na tom měla spočívat podstata jeho trestné činnosti, provedly úkony insolvenčního řízení, konkrétně zahájily insolvenční řízení, což i zveřejnily ve veřejně přístupném insolvenčním rejstříku. Teprve poté podle místní příslušnosti postoupily spisy místně příslušným insolvenčním soudům (Krajský soud v Hradci Králové a Městský soud v Praze), které se věci zabývaly a mimo jiné řešily i otázku platnosti směnek, což byl jeden z rozhodujících důvodů, proč zamítly insolvenční návrhy.
11. Z uvedeného je zřejmé, že použití padělaných směnek (platebního prostředku) jako pravých nastalo jak před soudem, který platnost směnek posléze posuzoval, což byl Krajský soud v Hradci Králové a Městský soud v Praze, tak již dříve před soudy, kam byly primárně nedůvodné insolvenční návrhy s přílohou v podobě takových směnek doručeny (Krajský soud v Ostravě, Krajský soud v Brně a Krajský soud v Ústí nad Labem), jelikož tyto soudy neměly jen roli prostředníka, ale samy na podkladě zmíněných návrhů počáteční úkony insolvenčního řízení učinily. Je tedy možné uzavřít, že míst spáchání vytýkaného jednání je více a jsou jimi sídla Krajského soudu v Hradci Králové, Městského soudu v Praze, Krajského soudu v Ostravě, Krajského soudu v Brně a Krajského soudu v Ústí nad Labem.
12. S odkazem na výše uvedený závěr ohledně věcné příslušnosti k projednání této věci jsou místně a věcně příslušné okresní soudy v sídlech výše uvedených insolvenčních soudů, přičemž jde konkrétně o Okresní soud v Hradci Králové, Obvodní soud pro Prahu 2 (zde je sídlo Městského soudu v Praze), Okresní soud v Ostravě, Městský soud v Brně a Okresní soud v Ústí nad Labem.
13. Ačkoliv by tedy v úvahu mohla přicházet místní příslušnost více soudů k projednání věci, s ohledem na výše uvedené není pochyb o příslušnosti Obvodního soudu pro Prahu 2, neboť obvod tohoto soudu je také místem spáchání trestného činu ve smyslu § 18 odst. 1 tr. ř. U tohoto soudu podal státní zástupce obžalobu (§ 22 tr. ř.), a tím byla založena příslušnost tohoto soudu k projednání věci.
14. Na základě těchto důvodů rozhodl Nejvyšší soud tak, že podle § 24 odst. 1 tr. ř. je k projednání věci příslušný Obvodní soud pro Prahu 2.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 23. 3. 2022
JUDr. Radek Doležel předseda senátu
Vypracoval: JUDr. Roman Vicherek, Ph.D.