7 Td 25/2024-174
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 13. 6. 2024 v neveřejném zasedání v trestní věci obviněného A. M. vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 10 T 24/2024, o návrhu na určení místní příslušnosti soudu takto:
Podle § 24 odst. 1 tr. ř. je k projednání věci příslušný Obvodní soud pro Prahu 9.
1. Státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Brně podala dne 26. 2. 2024 u Městského soudu v Brně obžalobu na obviněného A. M. pro skutek kvalifikovaný jako přečin legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 216 odst. 1 tr. zákoníku. Tohoto deliktu se měl obviněný dopustit jednáním spočívajícím v tom, že podle pokynu neznámého muže z Ukrajiny pod příslibem přivýdělku tím, že bude na svůj bankovní účet přijímat finanční prostředky a následně je převádět ve prospěch zahraničních obchodníků či vybírat v hotovosti z bankomatů, za což mu byla slíbena provize ve výši 10 až 15 procent z každé provedené transakce, s čímž souhlasil, dne 16. 6. 2023 založil u společnosti Raiffeisenbank, a. s., bankovní účet č. XY. Na tento účet byla následně dne 19. 6. 2023 poukázána částka ve výši 2 x 49 000 Kč, tedy celkem 98 000 Kč, což učinil poškozený P. S. na základě podvodného jednání minimálně dvou neznámých pachatelů, kteří jej v místě jeho bydliště v Brně dne 19. 6. 2023 v době od 13:06 hodin kontaktovali z tel. č. XY, přičemž mu sdělili, že se jeho bankovní účet snaží napadnout osoba "D. K." a přesvědčili jej, aby finanční prostředky ze svého účtu č. XY zaslal na údajně bezpečný účet č. XY. Obviněný tyto finanční prostředky podle pokynů neznámého muže z Ukrajiny vybral dne 19. 6. 2023 v časech 14:07:53 hodin a 14:08:51 hodin v bankomatu Komerční banky, a. s., č. XY, v Praze, XY XY, pomocí platební karty a předal neznámým osobám, které jej úkolovaly. Obviněný přitom ze všech okolností případu věděl a musel vědět, že se jedná o finanční prostředky pocházející z trestné činnosti.
2. Trestním příkazem Městského soudu v Brně ze dne 28. 2. 2024, sp. zn. 10 T 24/2024, byl obviněný A. M. uznán vinným přečinem legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 216 odst. 1 tr. zákoníku a byl mu uložen trest.
Trestní příkaz nenabyl právní moci, neboť proti němu podal obviněný prostřednictvím obhájce odpor. Současně vznesl námitku stran místní příslušnosti s tím, že trestný čin měl být spáchán na adrese XY XY, tedy v obvodu Obvodního soudu pro Prahu 9. K následku v podobě vzniku škody na majetku poškozeného P. S. došlo v důsledku jiného trestného činu, kterého se dopustila neznámá osoba. Dodal, že v obvodu Městského soudu v Brně vyšel trestný čin najevo, avšak ustanovení § 18 odst. 2 tr. ř. lze aplikovat pouze podpůrně, pokud místo spáchání činu nelze zjistit. Dovodil proto místní příslušnost Obvodního soudu pro Prahu 9 k projednání věci.
3. Usnesením Městského soudu v Brně ze dne 7. 5. 2024, sp. zn. 10 T 24/2024, byla podle § 314c odst. 1 písm. a) tr. ř., za použití § 188 odst. 1 písm. a) tr. ř., věc předložena Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o místní příslušnosti soudu s tím, že Městský soud v Brně není příslušný k projednání věci. Podle skutkových zjištění jakož i z formulace skutkové věty v obžalobě vyplynulo, že obviněný se měl žalované trestné činnosti dopustit na adrese XY XY, Praha 9. Soudem příslušným k projednání věci je Obvodní soud pro Prahu 9. Městský soud v Brně proto předložil věc Nejvyššímu soudu jako soudu společně nadřízenému.
4. Nejvyšší soud zhodnotil podklady použitelné k rozhodnutí podle § 24 tr. ř. a dospěl k následujícímu závěru.
5. Ustanovení § 18 tr. ř. v odstavci 1 a 2 uvádí hlediska, podle nichž se určuje místní příslušnost. V odstavci 1 je uvedeno jako základní místo spáchání činu a v odstavci 2 další hlediska, jimiž jsou místo, kde obviněný bydlí, pracuje nebo se zdržuje, která jsou rovnocenná, anebo místo, kde trestný čin vyšel najevo. Tato hlediska jsou nicméně vzájemně v poměru subsidiarity, a to v pořadí, v jakém jsou obsažena v tomto ustanovení. Příslušnost podle místa spáchání má přednost před ostatními pravidly, která nastupují hierarchicky v případě, že nelze (tedy jen pokud nelze) použít předchozí kritérium.
6. Podle § 18 odst. 1 tr. ř. koná řízení soud, v jehož obvodu byl trestný čin spáchán. Za místo spáchání trestného činu je třeba obecně považovat místo, kde došlo k jednání pachatele naplňujícímu objektivní stránku trestného činu, i místo, kde nastal nebo měl nastat následek trestného činu.
7. Aplikují-li se tyto zásady na uvedený případ, je z obžaloby zřejmé, že obviněný se měl svým jednáním (podle tvrzení obžaloby) dopustit přečinu legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 216 odst. 1 tr. zákoníku, podle právní věty tím, že na sebe nebo jiného převedl a přechovával věc, která je výnosem z trestné činnosti spáchané na území České republiky jinou osobou. Konkrétně pak měl při osobním setkání umožnit neznámým pachatelům, aby si na účet, jež založil a byl jeho disponentem, nechali zaslat finanční prostředky v celkové výši 98 000 Kč, pocházející z trestné činnosti, přičemž tyto finanční prostředky obviněný měl následně neprodleně z účtu vybrat, konkrétně v bankomatu Komerční banky, a. s., v Praze, XY XY, pomocí platební karty vydané ke svému bankovnímu účtu, a vybrané peníze ve výši 98 000 Kč ihned osobně předat neznámým osobám. Tímto jednáním měl neznámým osobám umožnit legalizaci finančních prostředků pocházejících z podvodného jednání neznámých pachatelů, spáchaného na území České republiky.
8. Pro určení místní příslušnosti soudu je tudíž podstatné místo, kde obviněný jednal, tedy kde neznámým osobám umožnil užít k výše uvedené transakci svůj účet, tedy konkrétně především (s ohledem na zjištěná místa vyplývající ze spisu), kde finanční prostředky z účtu vybral a kde neznámým osobám finanční prostředky předal. V obou případech se tak stalo u bankomatu umístěného v Městské části Praha 14, na adrese XY XY, tedy v obvodu Obvodního soudu pro Prahu 9.
9. Naopak ze spisového materiálu není možné podložit závěr, že by k jednání obviněného naplňujícímu objektivní stránku přečinu legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 216 odst. 1 tr. zákoníku došlo v obvodu Městského soudu v Brně, byť zde měl být či mimo jiné být údajně spáchán predikativní trestný čin (podvodu). Spáchání predikativní trestné činnosti je totiž sice nutnou podmínkou pro závěr o spáchání trestného činu legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 216 tr. zákoníku, neboť předmětem útoku zde je výnos z ní (z predikativní trestné činnosti), avšak postihované jednání pachatele, podstatné z pohledu § 18 odst. 1 tr. ř., spočívá – již jen – v určitém nakládání s takovým výnosem, a nikoli v jeho původním opatření (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 2. 2024, sp. zn. 7 Td 7/2024).
10. Z těchto skutečností Nejvyšší soud podle § 18 odst. 1 tr. ř. dovodil místní příslušnost Obvodního soudu pro Prahu 9 k projednání věci, v návaznosti na to nebylo namístě zohledňovat další (subsidiární) kritéria místní příslušnosti podle § 18 odst. 2 tr. ř.
11. Z uvedených důvodů bylo o příslušnosti soudu podle § 24 odst. 1 tr. ř. rozhodnuto tak, jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno, tedy že podle § 24 odst. 1 tr. ř. je k projednání věci příslušný Obvodní soud pro Prahu 9.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 13. 6. 2024
JUDr. Radek Doležel předseda senátu