7 Td 28/2025-1331
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 4. 6. 2025 v trestní věci obviněných I. M. a T. G. vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 43 T 44/2025, o příslušnosti soudu takto:
Podle § 24 odst. 1 tr. ř. je k projednání věci příslušný Okresní soud v Karviné.
1. Státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 9 podala dne 29. 4. 2025 k Obvodnímu soudu pro Prahu 9 obžalobu na shora jmenované obviněné. Na obviněného I. M. pro přečin podvodu podle § 209 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku (resp. pro dílčí útoky tohoto pokračujícího přečinu s ohledem na ust. § 116 tr. zákoníku), jehož se měl dopustit jednáním popsaným pod body 1– 32 žalobního návrhu, a pro přečin neoprávněného přístupu k počítačovému systému a neoprávněného zásahu do počítačového systému nebo nosiče informací podle § 230 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, jehož se měl dopustit jednáním popsaným pod bodem 33 žalobního návrhu. Na obviněného T. G. byla obžaloba podána pro pomoc k přečinu podvodu podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, § 209 odst. 1 tr. zákoníku, jíž se měl dopustit jednáním popsaným pod body 1–32 žalobního návrhu.
2. Přečin podvodu podle § 209 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku podle obžaloby spočíval v podstatě v tom, že obviněný I. M. společně s obviněným T. G. v době od 22. 10. 2022 do 4. 11. 2022 z přesněji nezjištěných míst či z místa tehdejšího bydliště obviněných v XY prostřednictvím internetových portálů obviněný I. M. zveřejňoval inzeráty na různé zboží, jímž však nedisponoval a ani neměl v úmyslu je osobám, které o ně projevily zájem, zaslat, obviněný T. G. založil bankovní účet a vybíral poškozenými zaslané finanční prostředky, obvinění jednali v úmyslu se obohatit a vylákali od poškozených finanční prostředky, které si nechali zaslat bezhotovostním převodem.
3. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 20. 5. 2025, č. j. 43 T 44/2025-1325, bylo rozhodnuto podle § 314c odst. 1 písm. a) a § 188 odst. 1 písm. a) tr. ř. o předložení věci Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o příslušnosti s tím, že Obvodní soud pro Prahu 9 není místně příslušný k projednání a rozhodnutí této trestní věci. Předkládající soud uvedl, že „oproti podané obžalobě soud konstatuje, že dle popisu skutku nemají být naplněny znaky kvalifikované skutkové podstaty podvodu podle § 209 odst. 3 tr. zákoníku“. Z toho dovodil, že nejpřísněji trestným žalovaným trestným činem je přečin neoprávněného přístupu k počítačovému systému a neoprávněného zásahu do počítačového systému nebo nosiče informací podle § 230 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, který měl být spáchán v místě tehdejšího bydliště obviněných v XY, okres Karviná. Pokud jde o tento trestný čin, z ničeho podle předkládajícího soudu neplyne, že k vniknutí do e-mailového a facebookového účtu poškozeného J. P. došlo v místě bydliště poškozeného, a z ničeho nevyplývá ani to, kde se měl poškozený nacházet v době, kdy narušení svých uživatelských účtů zjistil. K jednání ani k následku, ke vzniku škody ani k obohacení pachatele nedošlo v obvodu Obvodního soudu pro Prahu 9, resp. to z ničeho nevyplývá. S ohledem na předpokládanou místní příslušnost Okresního soudu v Karviné byla věc předložena k rozhodnutí o příslušnosti Nejvyššímu soudu, který je oběma zmíněným soudům nejblíže společně nadřízen.
4. Nejvyšší soud jako soud příslušný k rozhodnutí ve smyslu § 24 odst. 1 tr. ř. shledal, že věcná příslušnost okresního (resp. obvodního) soudu vyplývá z ustanovení § 16 tr. ř. a není o ní žádných pochyb. Místní příslušnost je primárně stanovena v § 18 odst. 1 tr. ř., podle něhož řízení koná soud, v jehož obvodu byl trestný čin spáchán. Podle § 21 odst. 2 tr. ř. společné řízení koná soud, který je příslušný konat řízení proti pachateli trestného činu nebo o nejtěžším trestném činu.
5. Závěr předkládajícího soudu, že nejtěžším trestným činem ve smyslu posledně citovaného ustanovení je v tomto případě přečin neoprávněného přístupu k počítačovému systému a neoprávněného zásahu do počítačového systému nebo nosiče informací podle § 230 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, je nesprávný. Jednání obviněného I. M., jehož se měl dopustit jednáním popsaným pod body 1–32 žalobního návrhu, bylo v obžalobě kvalifikováno jako součást pokračujícího přečinu podvodu podle § 209 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku (resp. jako dílčí útoky tohoto pokračujícího přečinu s ohledem na ust. § 116 tr. zákoníku), přičemž bylo v žalobním návrhu uvedeno, že jde konkrétně o součást pokračujícího jednání, za jehož část byl již obviněný odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 6. 11. 2024, č. j. 1 T 82/2024-1611, jímž bylo toto jednání právně kvalifikováno jako pokračující přečin podvodu podle § 209 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku. Z uvedené právní kvalifikace použité v obžalobě je nutno v tomto případě vycházet a není důvod ji z hlediska rozhodování o příslušnosti soudu zpochybňovat. Přečin podvodu podle § 209 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku je přitom ve smyslu § 21 odst. 2 tr. ř. „těžším“, tj. přísněji trestným činem než přečin neoprávněného přístupu k počítačovému systému a neoprávněného zásahu do počítačového systému nebo nosiče informací podle § 230 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, na který zákon stanoví nižší trestní sazbu.
6. Místem spáchání trestného činu ve smyslu § 18 odst. 1 tr. ř. jsou všechna místa, kde došlo ke skutečnostem naplňujícím některé znaky objektivní stránky skutkové podstaty trestného činu, v tomto případě trestného činu podvodu podle § 209 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku. Ten spočíval podle právní věty obžaloby v tom, že obviněný sebe obohatil tím, že uvedl někoho v omyl, byl za takový čin v posledních třech letech odsouzen a tímto činem způsobil na cizím majetku větší škodu. Obecně místem spáchání trestného činu podvodu podle § 209 tr. zákoníku jsou všechna místa, kde pachatel uvedl někoho v omyl, využil něčího omylu nebo zamlčel podstatné skutečnosti, kde jiná osoba (nemusí jít vždy o poškozeného) učinila v tomto omylu nebo s pachatelem způsobenou neznalostí věci majetkovou dispozici, kde vznikla škoda a kde se pachatel nebo jiná osoba tím obohatili. Proto místem spáchání tohoto trestného činu nemusí nutně být sídlo nebo bydliště poškozeného, ledaže v tomto místě je poškozený uveden v omyl, učiní zde v omylu nebo s pachatelem způsobenou neznalostí věci majetkovou dispozici nebo mu tady vznikne škoda.
7. Trestný čin podvodu (stejně jako některé jiné trestné činy) může být spáchán v podobě tzv. distančního deliktu, který se vyznačuje rozdílností místa jednání pachatele a místa vzniku následku. Závěr, že jde o distanční delikt, však nelze vyvozovat ze samotné skutečnosti, že poškozený má sídlo nebo bydliště v jiném místě, než ve kterém došlo k jednání pachatele. Odlišnost těchto míst sama o sobě nemůže být důvodem k úsudku, že následek vznikl v místě sídla nebo bydliště poškozeného. Tuto zásadu Nejvyšší soud judikoval ve vztahu k trestnému činu zpronevěry v usnesení velkého senátu trestního kolegia ze dne 14. 12. 2017, sp. zn. 15 Td 36/2017, publikovaném pod č. 21/2018 Sb. rozh. tr., má však obecnou platnost. Ani trestný čin podvodu není distančním deliktem jen proto, že poškozený má sídlo nebo bydliště v jiném místě, než ve kterém došlo k jednání pachatele. Sídlo nebo bydliště poškozeného samo o sobě nemá z hlediska místa spáchání činu (a tedy místní příslušnosti soudu) žádný význam, i když je časté, že zejména u poškozených právnických osob škoda způsobená tímto trestným činem vznikne v sídle právnické osoby a že zde také proběhne v omylu učiněná majetková dispozice.
8. V posuzovaném případě z obsahu spisu vyplývá, že obviněný I. M. měl jednat způsobem naplňujícím znaky objektivní stránky přečinu podvodu v místě svého tehdejšího bydliště v XY, okres Karviná. Je tudíž nepochybné, že (přísněji trestný) přečin podvodu podle § 209 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku měl být spáchán v obvodu Okresního soudu v Karviné [což by ostatně bylo možné předběžně dovodit také ohledně přečinu neoprávněného přístupu k počítačovému systému a neoprávněného zásahu do počítačového systému nebo nosiče informací podle § 230 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku]. Naproti tomu ze spisu nevyplývá, že by k jednání obviněného uvedenému v obžalobě mělo dojít v obvodu předkládajícího Obvodního soudu pro Prahu 9.
9. Pokud jde o místa, kde poškození učinili v omylu majetkovou dispozici a kde vznikla škoda, jednak nelze vycházet bez dalšího z míst bydlišť poškozených, jednak žádný z poškozených uvedených v obžalobě neměl bydliště v obvodu Obvodního soudu pro Prahu 9. Většina poškozených se ostatně ani nevyjádřila, zda byli uvedeni v omyl a majetkovou dispozici učinili v místě svého bydliště. Stejně tak nebylo ve většině případů postaveno najisto místo vzniku škody. I pokud by přesto bylo možné z tohoto hlediska dovodit místo spáchání přečinu podvodu podle § 209 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku zčásti i v jiných místech, než je obvod Okresního soudu v Karviné, je jasné, že právě příslušnost tohoto soudu je nejzřetelnější a nezpochybnitelná.
10. Shrnuto, v posuzovaném případě bylo místem spáchání především místo, kde obviněný I. M. – pokud se trestné činnosti dopustil – jako pachatel nejpřísněji trestného činu provedl úkony popsané v obžalobě, jimiž uváděl poškozené v omyl, tj. místo jeho tehdejšího bydliště, které se nacházelo v obvodu Okresního soudu v Karviné, který je tak místně příslušný ve smyslu § 18 odst. 1 tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 4. 6. 2025
JUDr. Josef Mazák předseda senátu