7 Td 29/2014-5
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud projednal dne 13. května 2014 v neveřejném zasedání, v trestní věci obviněného R. B., návrh obviněného na odnětí a přikázání věci a rozhodl takto:
Podle § 25 tr. ř. se věc Okresnímu soudu v Chebu n e o d n í m á.
Dne 30. 1. 2014 podala státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Chebu, u Okresního soudu v Chebu, obžalobu na obviněného R. B., kterou je mu kladeno za vinu spáchání pokračujícího zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, 2, 4 písm. d) tr. zákoníku. Tohoto zločinu se měl podle obžaloby dopustit tím (stručně uvedeno), že celkem v 6 v obžalobě konkrétně uvedených případech v období od 1. 5. 2012 do 10. 8. 2013 v M. L., okr. Cheb a na dalších místech České republiky, od jednotlivých poškozených, se kterými se seznamoval prostřednictvím internetových seznamek, a ke kterým se choval tak, aby vzbudil dojem, že s nimi chce mít partnerský vztah a je dostatečně finančně zajištěn, s cílem obohatit se, pod falešnými záminkami, aby budil dojem, že se náhle nezaviněně dostal do těžké životní situace a jen poškozené mu mohou pomoci, postupně od nich vylákal půjčky, které sliboval vrátit do několika dnů, ačkoliv věděl, že půjčené peníze, s nimiž naložil nezjištěným způsobem, nebude moci vrátit, což také dosud neučinil, neboť nepracoval, kromě opakovaných dávek pomoci v hmotné nouzi neměl žádný legální zdroj příjmů, z něhož by mohl dluh splatit, nevlastnil žádný nemovitý majetek ani cennější movitý majetek a měl jiné dluhy, čímž poškozeným způsobil škodu v celkové výši 611 500,- Kč, a tohoto jednání se dopustil přesto, že byl v obžalobě uvedeným rozsudkem odsouzen mimo jiné za několikanásobný trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zákona, k nepodmíněným trestům odnětí svobody celkem v trvání 7 let (společný úhrnný 3 roky a společný souhrnný 4 roky), z jehož výkonu byl podmíněně propuštěn dne 3. 4. 2012 se stanovením zkušební doby v trvání 4 let.
Dne 7. 5. 2014 byl Nejvyššímu soudu předložen návrh obviněného na odnětí věci Okresnímu soudu v Chebu a její přikázání jinému soudu z důvodu možné podjatosti a údajného upření práva na spravedlivý proces. Obviněný má za to, že v jeho trestní věci bylo od počátku postupováno nestandardně. Kritizuje zejména činnost policistů, kteří podle něj sledovali jeho mobilní telefon bez písemného příkazu, záměrně ho před dalšími osobami označili za pachatele a žádali tyto osoby o spolupráci na jeho dopadení, údajně úmyslně také nevyšetřovali důkazy, které on navrhoval a které svědčily v jeho prospěch. Státní zástupkyně dohlížející na průběh vyšetřování podle něj úmyslně přehlédla tyto nezákonnosti. Vyšetřování je podle obviněného vedeno jen v jeho neprospěch. Obviněný dále uvádí, že obhájkyně ustanovená mu soudem s ním nekomunikuje a nereaguje na opakované žádosti o setkání. Proto obviněný požaduje odnětí jeho trestní věci Okresnímu soudu v Chebu a její přidělení soudu v Moravskoslezském kraji. Rovněž žádá, aby mu byl přidělen advokát z tohoto kraje. Na závěr obviněný uvádí, že v dané věci zvažuje podání trestního oznámení na orgány činné v trestním řízení a státní zástupkyni a zaslání dopisu ministryni spravedlnosti se žádostí o prošetření postupu v jeho věci.
Podle § 25 tr. ř. může být věc z důležitých důvodů odňata příslušnému soudu a přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně. Pojem „důležité důvody“ sice není v zákoně blíže definován, ale je zřejmé, že se musí jednat o skutečnosti, jež budou svou povahou výjimečné. Ustanovení § 25 tr. ř., dle něhož lze v určitých případech věc delegovat k jinému soudu, je totiž zákonným průlomem do zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, jak je vyjádřená v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly vybočení z výše citovaného ústavního principu.
Nejvyšší soud považuje nejprve na potřebné uvést, že v této trestní věci byl Nejvyššímu soudu doručen již dne 14. 2. 2014 návrh Okresní soudu v Chebu, aby mu byla odňata trestní věc obviněného, vedená pod sp. zn. 2 T 10/2014, a přikázána jinému soudu zejména z důvodu hospodárnosti trestního řízení, neboť přikázáním věci jinému soudu by podle tohoto okresního soudu byla dostupnost pro všechny svědky zhruba stejná, čímž by se urychlilo řízení a snížily se jeho náklady, protože svědci by nemuseli cestovat k soudu přes celou republiku. Soud poukázal na to, že obviněný se nachází ve výkonu trestu ve věznici v Pardubicích, odkud by musela být nařízena poměrně dlouhá dálková eskorta, pokud by soud nařídil hlavní líčení a musel by také předvolat 7 obžalobou navržených svědků, přičemž z celkového počtu svědků je pouze jedna svědkyně z okresu Cheb. Soud ve svém tehdejším návrhu poukázal také na problematickou dopravní obslužnost okresu Cheb.
Nejvyšší soud usnesením ze dne 12. 3. 2014, sp. zn. 7 Td 11/2014, v uvedeném předchozím návrhu neshledal důležité důvody k rozhodnutí o odnětí věci příslušnému Okresnímu soudu v Chebu, a její přikázání jinému soudu téhož stupně. Proto návrhu soudu na odnětí a přikázání věci nevyhověl.
Nejvyšší soud neshledal důležité důvody pro postup podle § 25 tr. ř. ani v případě tohoto návrhu obviněného na odnětí a přikázání věci. Obviněný poukazuje na možnou podjatost Okresního soudu v Chebu, kterému ale nic v tomto směru konkrétně nevytýká. Veškeré jeho námitky směřují toliko proti orgánům činným v přípravném řízení. Soud je ale na těchto orgánech nezávislý, a státní zástupce je v řízení před soudem ve stejném postavení strany řízení, jako samotný obviněný (viz § 12 odst. 6 tr. ř.). Pokud obviněný vyjadřuje svoji nespokojenost s činností obhájkyně, Nejvyššímu soudu nepřísluší posuzovat kvalitu obhajoby. Nedostatečná činnost ustanoveného obhájce může být důvodem zproštění povinnosti obhajování (viz § 40 a § 40a tr. ř.), o čemž je příslušný rozhodnout předseda senátu daného soudu, v tomto případě Okresního soudu v Chebu, ale není důležitým důvodem pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu. Důvody obviněného, které podle něj zakládají postup podle § 25 tr. ř., tak nelze považovat za důležité důvody ve smyslu tohoto zákonného ustanovení.
Nejvyšší soud na základě uvedeného neshledal důležité důvody k rozhodnutí o odnětí věci příslušnému Okresnímu soudu v Chebu, a její přikázání jinému soudu téhož stupně v Moravskoslezském kraji. Proto návrhu na odnětí a přikázání věci nevyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 13. května 2014
Předseda senátu JUDr. Michal Mikláš