7 Td 29/2023-132
USNESENÍ
Nejvyšší soud ve věci obviněného T. J., nar. XY v XY, trvale bytem XY, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 6 T 89/2020, projednal v neveřejném zasedání konaném dne 7. 6. 2023 návrh obviněného na odnětí a přikázání věci a rozhodl takto:
Podle § 25 tr. ř. se věc Okresnímu soudu v Liberci neodnímá.
1. Okresní soud v Liberci trestním příkazem ze dne 11. 1. 2021, č. j. 6 T 89/2020-61, shledal obviněného T. J. vinným ze spáchání přečinu poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku, za což jej odsoudil k podmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 10 měsíců, přičemž výkon tohoto trestu odložil na zkušební dobu v trvání 24 měsíců za současného uložení dohledu. Trestní příkaz nabyl právní moci dne 4. 2. 2021. Vzhledem k tomu, že obviněný se ve zkušební době podmíněného odsouzení dopustil další trestné činnosti, nařídil Okresní soud v Liberci veřejné zasedání o přeměně podmíněného trestu odnětí svobody. Veřejné zasedání bylo nařízeno na 15. 12. 2022, přičemž obviněný dne 7. 12. 2022 podal u Okresního soudu v Liberci návrh na odnětí a přikázání věci podle § 25 tr. ř. Okresní soud věc nepředložil společně nejblíže nadřízenému soudu k rozhodnutí o návrhu, ale ve věci dne 15. 12. 2022 jednal a rozhodl tak, že obviněný vykoná původně uložený podmíněně odložený trest odnětí svobody. Toto rozhodnutí nenabylo právní moci a bylo podle § 149 odst. 1 tr. ř. zrušeno usnesením stížnostního soudu Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 3. 2. 2023, č. j. 31 To 26/2013-117. Stížnostní soud soudu prvého stupně především vytkl, že ačkoliv obviněný podal návrh na odnětí a přikázání věci podle § 25 tr. ř., soud nepostupoval v souladu s § 25 tr. ř. a věc nepředložil společně nadřízenému soudu, ale meritorně ve věci rozhodl. Následně byla věc vrácena okresnímu soudu, který věc dne 19. 5. 2023 předložil Nejvyššímu soudu.
2. Obviněný svým podáním ze dne 7. 12. 2022, které bylo Nejvyššímu soudu doručeno 23. 5. 2023, učinil návrh na odnětí věci vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 6 T 89/2020 tomuto soudu a její přikázání Okresnímu soudu v Olomouci. Uvedl, že má pochybnosti o nestrannosti Okresního soudu v Liberci, tyto pochybnosti však již nespecifikoval. Dále odkázal na svůj minulý pobyt v Olomouci a zajištění důkazů a svědků, které bude navrhovat. Žádné takové důkazy ani svědky ve svém návrhu nespecifikoval.
3. Nejvyšší soud je soudem společně nejblíže nadřízeným Okresnímu soudu v Liberci a Okresnímu soudu v Olomouci, je tedy věcně příslušný podle § 25 tr. ř. k projednání tohoto návrhu na odnětí a přikázání věci.
4. Nejvyšší soud projednal předložený návrh a dospěl na základě spisového materiálu k následujícímu závěru.
5. Podle § 315 odst. 2 tr. ř. rozhodnutí souvisící s výkonem trestů a ochranných opatření činí, není-li dále stanoveno něco jiného, soud, který ve věci rozhodl v prvním stupni.
6. Podle § 330 odst. 1 tr. zákoníku o tom, zda se podmíněně odsouzený osvědčil, zruší se uložené přiměřené omezení nebo přiměřená povinnost anebo výchovné opatření, ponechá se podmíněné odsouzení v platnosti nebo se trest vykoná, rozhodne předseda senátu na návrh odsouzeného, státního zástupce nebo i bez takového návrhu ve veřejném zasedání.
7. Je tedy možné uzavřít, že věcně je k projednání věci – rozhodnutí o porušení podmínek uloženého podmíněného trestu příslušná samosoudkyně senátu 6 T Okresního soudu v Liberci.
8. Podle § 25 tr. ř. může být věc z důležitých důvodů odňata příslušnému soudu a přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně. Pojem „důležité důvody“ sice není v zákoně blíže definován, ale je nepochybné, že se musí jednat o skutečnosti, jež budou svou povahou výjimečné, neboť ustanovení § 25 tr. ř., podle něhož lze v určitých případech věc delegovat k jinému soudu, je zákonným průlomem do zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, vyjádřené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly vybočení z výše citovaného ústavního principu. Důležitými důvody zmíněného charakteru je třeba rozumět takové důvody, které zajišťují též nestranné a objektivní projednání věci, za dodržení všech v úvahu přicházejících zásad trestního řízení, jež se mohou lépe uplatnit právě u soudu, kterému má být věc přikázána. Může jím být např. vyloučení všech soudců příslušného soudu z rozhodování, na straně obviněného potom např. stáří, těžká nemoc, které brání, aby se dostavil k příslušnému soudu apod. Delegace přitom nikdy nesmí být prostředkem k odnětí obviněného jeho zákonnému soudci.
9. Nejvyšší soud v argumentech, předložených v návrhu obviněného, neshledal důležité důvody pro tak výjimečný postup, jakým je odnětí a přikázání věci podle § 25 tr. ř.
10. Především je nutné zdůraznit, že námitky obviněného nebyly upřesněny do té míry, aby se jimi mohl Nejvyšší soud podrobněji zabývat. Obviněný totiž jen obecně dospěl k závěrům o důvodné pochybnosti o podjatosti Okresního soudu v Liberci, aniž by vysvětlil, v čem jeho důvodné pochybnosti spočívají. Stejně tak pokud druhým důvodem pro podání návrhu na odnětí a přikázání věci měl být jeho předcházející pobyt v Olomouci, pak není jasné, z jakého důvodu by tato skutečnost mohla být důvodem k odnětí a přikázání věcí. Obviněný toliko uvedl, že to souvisí s důkazy a svědky, které bude navrhovat, nicméně tyto důkazy a svědky do svého návrhu neuvedl.
11. Způsob, jakým trestní řízení bude vedeno je plně v rukou soudu, který se musí řídit procesními předpisy, navíc řízení stále není skončeno, a tudíž pokud má obviněný za to, že je na místě provést některé důkazy nebo vyslechnout svědky, může tyto navrhnout a soud se jimi bude muset zabývat. Pokud by obviněný i po skončení veřejného zasedání měl dojem, že došlo k porušení jeho procesních práv, má možnost žádat o přezkum stížnostní soud.
12. Pokud jde o podjatost, tak námitka obviněným v tomto směru doposud nebyla vznesená. Navíc námitky směřující k vyloučení orgánů činných v trestním řízení z vykonávání úkonů trestního řízení lze vznášet jen proti konkrétním osobám, které se na provádění těchto úkonů skutečně podílejí, nikoli proti neurčitým osobám, např. proti všem soudcům určitého okresu (srov. Šámal, P. a kol. Trestní řád I. § 1 až 156. Komentář. 7. vydání. Praha, C. H. Beck, 2013, str. 373 a násl.). Z důvodů uvedených v § 30 odst. 1 tr. ř. lze rozhodnout jen o vyloučení soudce nebo přísedícího, státního zástupce, policejního orgánu nebo osoby v něm služebně činné, u něhož lze mít pochybnosti, že pro poměr k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, k jejich obhájcům, zákonným zástupcům a zmocněncům, nebo pro poměr k jinému orgánu činnému v trestním řízení nemůže nestranně rozhodovat. Tedy v zásadě lze rozhodovat jen o vyloučení soudce jako konkrétní osoby nebo o vyloučení soudců jako konkrétních osob.
13. Nezbývá než konstatovat, že obviněný ve svém návrhu na postup podle 25 tr. ř. neuvedl žádné závažné argumenty, které by byly natolik zřetelné a zřejmé, že by jednoznačně prokazovaly důvodnost jeho návrhu. Odnětí věci místně příslušnému soudu a její přikázání jinému věcně příslušnému soudu je rozhodnutím výjimečným a znamená průlom do zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, vyjádřené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Pro takový postup musí být dány důležité důvody, které ale Nejvyšší soud neshledal.
14. Nejvyšší soud proto rozhodl tak, že se podle § 25 tr. ř. věc Okresnímu soudu v Liberci neodnímá.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 7. 6. 2023
JUDr. Roman Vicherek, Ph.D. předseda senátu