7 Td 31/2014-12
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud projednal dne 11. června 2014 v neveřejném zasedání návrh Z. N., na odnětí extradičního řízení Krajskému soudu v Brně, vedeného u tohoto soudu pod sp. zn. 1 Nt 241/2009, a přikázání této věci Městskému soudu v Praze a rozhodl t a k t o :
Návrh Z. N. na to, aby bylo Krajskému soudu v Brně odňato extradiční řízení vedené pod sp. zn. 1 Nt 241/2009, a podle § 25 tr. ř. bylo přikázáno Městskému soudu v Praze, se z a m í t á .
Dne 9. 5. 2014 byl Krajským soudem v Brně předložen Nejvyššímu soudu k rozhodnutí podle § 25 tr. ř. návrh Z. N. na odnětí a přikázání věci. Krajský soud v Brně současně uvedl, že se s návrhem neztotožňuje.
V samotném návrhu Z. N. (dále jen „navrhovatel“), zastoupený svým obhájcem Mgr. J. Schýbalem, předně uvedl, že od 27. 4. 2013 byl usnesení Krajského soudu v Brně (ze dne 27. 4. 2013, sp. zn. 1 Nt 241/2009) vzat do tzv. vydávací vazby, a to poté, co ministr spravedlnosti ČR rozhodl dne 24. 4. 2013, pod č. j. 1400/2008-MOT-T/187, o povolení jeho vydání do Gruzie. Uvedené rozhodnutí ministra ale bylo zrušeno nálezem Ústavního soudu ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. II. ÚS 1221/13, pro jeho rozpor s čl. 7 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a dalšími konkrétně uvedenými mezinárodními úmluvami. V současné době, že se nachází v tzv. předběžné vazbě, na kterou byla změněna vydávací vazba v návaznosti na výše uvedený nález Ústavního soudu, a to usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 14. 2. 2014, sp. zn. 1 Nt 241/2009, které bylo potvrzeno usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. 3. 2014, sp. zn. 2 To 27/2014. Navrhovatel dále uvedl, že po vazebním zasedání dne 14. 2. 2014 byl eskortován zpět do Vazební věznice v Praze-Ruzyni, odkud byl ale na základě rozhodnutí Krajského soudu v Brně dne 28. 3. 2014 eskortován do Vazební věznice v Brně- Bohunicích, a to z důvodu tzv. rajonizace vazebních věznic podle soudu, který o osobách v předběžné vazbě rozhoduje. V tomto přemístění k dalšímu výkonu vazby z Prahy do Brna spatřuje navrhovatel důležitý důvod ve smyslu § 25 tr. ř., protože mu to vzhledem ke vzdálenosti Brna od Prahy komplikuje komunikaci s obhájcem, který jej zastupuje v extradičním řízení a má sídlo v Praze 8. Současně se tímto přemístěním omezuje jeho komunikace se zmocněnci v azylovém řízení, a možnost návštěv jeho přátel a blízkých osob, když tito mají rovněž bydliště resp. sídla v Praze, kde také sám bydlel již několik let před vzetím do vydávací vazby, a kde se také zdržuje jeho manželka a děti, když přiletí do České republiky. Podle navrhovatele je jeho přemístění do Vazební věznice v Brně-Bohunicích, ač je z hlediska své rodiny a nejbližších přátel bezprostředně vázán na Prahu, také v rozporu s čl. 5 odst. 1 písm. f) Evropské úmluvy o lidských právech, přičemž poukázal na rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva, ve kterých opakovaně uvedl, že v případě vydávacího řízení místo a podmínky zbavení svobody musí být adekvátní. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud extradiční řízení, vedené ohledně jeho osoby u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 1 Nt 241/2009, odňal tomuto soudu a věc přikázal Městskému soudu v Praze.
Nejvyšší soud projednal předložený návrh a dospěl k následujícímu závěru.
Podle § 25 tr. ř. může být věc z důležitých důvodů odňata příslušnému soudu a přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně. Pojem „důležité důvody“ sice není v zákoně blíže definován, ale je nepochybné, že se musí jednat o skutečnosti, jež budou svou povahou výjimečné, neboť ustanovení § 25 tr. ř., dle něhož lze v určitých případech věc delegovat k jinému soudu, je zákonným průlomem do zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, vyjádřené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Podmínkou pro odnětí věci příslušnému soudu, a její přikázání jinému soudu musí být tedy předně existence určité věci projednávané příslušným soudem a pak existence tzv. důležitých důvodů ve smyslu § 25 tr. ř.
Nejvyšší soud již v minulosti konstatoval (např. usnesení sp. zn. 11 Nd 416/2000), že pokud v době rozhodování nejblíže nadřízeného soudu, bylo již řízení u příslušného soudu, jemuž má být věc podle § 25 tr. ř. odňata, byť nepravomocně skončeno, nelze již návrhu na delegaci vyhovět, protože zde není věc, kterou by bylo možno příslušnému soudu odejmout. Pokud jde o extradiční řízení, je v jeho průběhu rozdělena působnost mezi soudy, které rozhodují o otázce přípustnosti vydání, a ministra spravedlnosti, který jako správní orgán rozhoduje o povolení vydání. Rozhodnutí každého z těchto orgánů o dané otázce je konečné, o přípustnosti vydání navrhovatele bylo již soudy pravomocně rozhodnuto, a po zrušení původního rozhodnutí ministra spravedlnosti o povolení vydání navrhovatele Ústavním soudem, se věc nachází opět u tohoto správního orgánu za účelem rozhodnutí ministra spravedlnosti o povolení vydání. Fáze extradiční řízení před příslušnými soudy je tak skončena a není tedy věc, kterou by bylo možno postupem podle § 25 tr. ř. Krajskému soudu v Brně odejmout, jak se domáhá navrhovatel. Totéž pak platí i ve vztahu k rozhodnutí o vazbě, kdy zamítnutím stížnosti navrhovatele usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. 3. 2014, sp. zn. 2 To 27/2014, nabylo právní moci usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 14. 2. 2014, sp. zn. 1 Nt 241/2009, kterým byla mj. přeměněna vydávací vazba navrhovatele na vazbu předběžnou.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 11. června 2014
Předseda senátu: JUDr. Michal Mikláš