7 Td 31/2014-12
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud projednal dne 11. června 2014 v neveřejném zasedání návrh Z. N.,
na odnětí extradičního řízení Krajskému soudu v Brně, vedeného u tohoto soudu
pod sp. zn. 1 Nt 241/2009, a přikázání této věci Městskému soudu v Praze a
rozhodl t a k t o :
Návrh Z. N. na to, aby bylo Krajskému soudu v Brně odňato extradiční řízení
vedené pod sp. zn. 1 Nt 241/2009, a podle § 25 tr. ř. bylo přikázáno Městskému
soudu v Praze, se z a m í t á .
Dne 9. 5. 2014 byl Krajským soudem v Brně předložen Nejvyššímu soudu k
rozhodnutí podle § 25 tr. ř. návrh Z. N. na odnětí a přikázání věci. Krajský
soud v Brně současně uvedl, že se s návrhem neztotožňuje.
V samotném návrhu Z. N. (dále jen „navrhovatel“), zastoupený svým obhájcem Mgr.
J. Schýbalem, předně uvedl, že od 27. 4. 2013 byl usnesení Krajského soudu v
Brně (ze dne 27. 4. 2013, sp. zn. 1 Nt 241/2009) vzat do tzv. vydávací vazby,
a to poté, co ministr spravedlnosti ČR rozhodl dne 24. 4. 2013, pod č. j.
1400/2008-MOT-T/187, o povolení jeho vydání do Gruzie. Uvedené rozhodnutí
ministra ale bylo zrušeno nálezem Ústavního soudu ze dne 29. 1. 2014, sp. zn.
II. ÚS 1221/13, pro jeho rozpor s čl. 7 odst. 2 Listiny základních práv a
svobod a dalšími konkrétně uvedenými mezinárodními úmluvami. V současné době,
že se nachází v tzv. předběžné vazbě, na kterou byla změněna vydávací vazba v
návaznosti na výše uvedený nález Ústavního soudu, a to usnesením Krajského
soudu v Brně ze dne 14. 2. 2014, sp. zn. 1 Nt 241/2009, které bylo potvrzeno
usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. 3. 2014, sp. zn. 2 To 27/2014.
Navrhovatel dále uvedl, že po vazebním zasedání dne 14. 2. 2014 byl eskortován
zpět do Vazební věznice v Praze-Ruzyni, odkud byl ale na základě rozhodnutí
Krajského soudu v Brně dne 28. 3. 2014 eskortován do Vazební věznice v Brně-
Bohunicích, a to z důvodu tzv. rajonizace vazebních věznic podle soudu, který o
osobách v předběžné vazbě rozhoduje. V tomto přemístění k dalšímu výkonu vazby
z Prahy do Brna spatřuje navrhovatel důležitý důvod ve smyslu § 25 tr. ř.,
protože mu to vzhledem ke vzdálenosti Brna od Prahy komplikuje komunikaci s
obhájcem, který jej zastupuje v extradičním řízení a má sídlo v Praze 8.
Současně se tímto přemístěním omezuje jeho komunikace se zmocněnci v azylovém
řízení, a možnost návštěv jeho přátel a blízkých osob, když tito mají rovněž
bydliště resp. sídla v Praze, kde také sám bydlel již několik let před vzetím
do vydávací vazby, a kde se také zdržuje jeho manželka a děti, když přiletí do
České republiky. Podle navrhovatele je jeho přemístění do Vazební věznice v
Brně-Bohunicích, ač je z hlediska své rodiny a nejbližších přátel bezprostředně
vázán na Prahu, také v rozporu s čl. 5 odst. 1 písm. f) Evropské úmluvy o
lidských právech, přičemž poukázal na rozhodnutí Evropského soudu pro lidská
práva, ve kterých opakovaně uvedl, že v případě vydávacího řízení místo a
podmínky zbavení svobody musí být adekvátní. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud
extradiční řízení, vedené ohledně jeho osoby u Krajského soudu v Brně pod sp.
zn. 1 Nt 241/2009, odňal tomuto soudu a věc přikázal Městskému soudu v Praze.
Nejvyšší soud projednal předložený návrh a dospěl k následujícímu
závěru.
Podle § 25 tr. ř. může být věc z důležitých důvodů odňata příslušnému soudu a
přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně. Pojem „důležité důvody“ sice není
v zákoně blíže definován, ale je nepochybné, že se musí jednat o skutečnosti,
jež budou svou povahou výjimečné, neboť ustanovení § 25 tr. ř., dle něhož lze v
určitých případech věc delegovat k jinému soudu, je zákonným průlomem do
zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, vyjádřené v čl. 38
odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Podmínkou pro odnětí věci příslušnému
soudu, a její přikázání jinému soudu musí být tedy předně existence určité věci
projednávané příslušným soudem a pak existence tzv. důležitých důvodů ve smyslu
§ 25 tr. ř.
Nejvyšší soud již v minulosti konstatoval (např. usnesení sp. zn. 11 Nd
416/2000), že pokud v době rozhodování nejblíže nadřízeného soudu, bylo již
řízení u příslušného soudu, jemuž má být věc podle § 25 tr. ř. odňata, byť
nepravomocně skončeno, nelze již návrhu na delegaci vyhovět, protože zde není
věc, kterou by bylo možno příslušnému soudu odejmout. Pokud jde o extradiční
řízení, je v jeho průběhu rozdělena působnost mezi soudy, které rozhodují o
otázce přípustnosti vydání, a ministra spravedlnosti, který jako správní orgán
rozhoduje o povolení vydání. Rozhodnutí každého z těchto orgánů o dané otázce
je konečné, o přípustnosti vydání navrhovatele bylo již soudy pravomocně
rozhodnuto, a po zrušení původního rozhodnutí ministra spravedlnosti o povolení
vydání navrhovatele Ústavním soudem, se věc nachází opět u tohoto správního
orgánu za účelem rozhodnutí ministra spravedlnosti o povolení vydání. Fáze
extradiční řízení před příslušnými soudy je tak skončena a není tedy věc,
kterou by bylo možno postupem podle § 25 tr. ř. Krajskému soudu v Brně
odejmout, jak se domáhá navrhovatel. Totéž pak platí i ve vztahu k rozhodnutí o
vazbě, kdy zamítnutím stížnosti navrhovatele usnesením Vrchního soudu v
Olomouci ze dne 24. 3. 2014, sp. zn. 2 To 27/2014, nabylo právní moci usnesení
Krajského soudu v Brně ze dne 14. 2. 2014, sp. zn. 1 Nt 241/2009, kterým byla
mj. přeměněna vydávací vazba navrhovatele na vazbu předběžnou.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 11. června 2014
Předseda senátu:
JUDr. Michal
Mikláš