7 Td 33/2023-240
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 28. 6. 2023 v trestní věci obviněné H. M., nar. XY v XY, trvale bytem XY, vedené u Okresního soudu v Jeseníku pod sp. zn. 2 T 23/2022 o návrhu obviněné na odnětí a přikázání věci
Podle § 25 tr. ř. se věc Okresnímu soudu v Jeseníku neodnímá.
1. U Okresního soudu v Jeseníku byla na obviněnou H. M. podána obžaloba pro přečin vydírání podle § 175 odst. 1 tr. zákoníku.
2. Ve své žádosti o „převedení hlavního líčení“ do místa jejího trvalého bydliště ze dne 22. 5. 2023 obviněná uvedla, že je starší žena, která často onemocní, před půl rokem podstoupila dvě operace očí, je v platební neschopnosti a má problém si dovolit i základní životní potřeby. Veškeré prostředky ze starobního důchodu jsou použity na splácení insolvence a obviněné zbývá pouze 1000 Kč na měsíc. Vyjádřila také nesouhlas se svou účastí u soudního jednání prostřednictvím videohovorů. Uvedla, že „napadá příslušnost tohoto případu u Okresního soudu v Jeseníku, jelikož se v tomto okrese nedopustila žádného přestupku ani zde nemá bydliště“. Podobně odůvodnila i své podání založené na č. l. 224.
3. Obsahem podání obviněné je návrh na odnětí a přikázání věci (tzv. delegaci věci) ve smyslu § 25 tr. ř. Obviněná uvedla, že si přeje „přeložení“ hlavního líčení do místa jejího trvalého bydliště v Praze 1. Ačkoli to výslovně nevyjádřila, je zjevné, že se domáhá přikázání věci k Obvodnímu soudu pro Prahu 1.
4. Podle § 25 tr. ř. může být věc z důležitých důvodů příslušnému soudu odňata a přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně; o odnětí a přikázání rozhoduje soud, který je oběma soudům nejblíže společně nadřízen. Nejvyšší soud, který je vzhledem k výše uvedenému k rozhodnutí o návrhu obviněné příslušný, shledal, že nejsou splněny zákonné podmínky pro odnětí a přikázání věci.
5. Odnětí a přikázání věci (delegace) představuje prolomení ústavně stanovené zásady, že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon, jak je uvedeno v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Z ústavního zakotvení této zásady vyplývá, že odnětí věci soudu, jehož příslušnost vyplývá ze zákona, se musí zakládat na skutečně závažných, výjimečných a prokázaných důvodech, které nedovolují projednat věc příslušným soudem za dodržení základních zásad trestního řízení. V posuzované věci se o takovou situaci nejedná.
6. Z obsahu návrhu obviněné není patrno nic více, než bylo výše citováno. V předkládací zprávě soudce Okresního soudu v Jeseníku uvedl, že v tomto případě obviněnou k doplnění podkladů již nevyzýval s ohledem na to, že v minulosti na opakované výzvy nereagovala a stejně tak tomu bylo ve věci vedené u téhož soudu pod sp. zn. 6 T 21/2023, v níž obviněná učinila shodný procesní návrh (tímtéž podáním jako v této věci).
7. Ze spisového materiálu lze zjistit, že na č. l. 200-201 jsou založeny lékařské zprávy vydané v září a říjnu roku 2022, z nichž vyplývá, že obviněná utrpěla úraz při pádu v metru ze schodů, má bolesti při chůzi a byla odeslána na rehabilitaci. Jedna z lékařských zpráv byla vydána ortopedem sídlícím v Jeseníku. Z podání obviněné založeného na č. l. 224 spisu plyne, že obviněná navštěvuje svého „hlavního lékaře“ v Hradci Králové a rehabilitace v Jeseníku byla nutná z důvodu zhoršení zdravotního stavu při návštěvě syna. Z toho v žádném případě nelze bez dalšího dovodit, že by v současné době byla obviněná omezena v pohybu takovým způsobem, aby se nemohla dostavit k soudnímu jednání u Okresního soudu v Jeseníku.
8. Jestliže obviněná vyjádřila své negativní stanovisko k případnému konání hlavního líčení (resp. jeho části) prostřednictvím videokonference, nejde o otázku, která je předmětem tohoto rozhodnutí, nicméně je namístě připomenout, že pro konání videokonference není nutný souhlas obviněného (srov. přiměřeně rozhodnutí č. 37/2020 Sb. rozh. tr.).
9. Skutečnost, že dostavení se k příslušnému soudu představuje pro obviněného určité (například finanční) obtíže, není důvodem pro výjimku z ústavní zásady zákonného soudce. Tvrzené majetkové poměry obviněné nejsou rozhodné a nebyly ani nijak doloženy. Lze dodat, že v projednávané věci rozhodl Okresní soud v Jeseníku usnesením ze dne 30. 3. 2023, že obviněná nemá nárok na bezplatnou obhajobu či obhajobu za sníženou odměnu. Z odůvodnění rozhodnutí je přitom zřejmé, že obviněná k opakované výzvě soudu nedoložila žádné podklady, z nichž by její nárok vyplýval (resp. nebylo ani jasné, čeho přesně se obviněná
domáhala, a k tomu se rovněž nevyjádřila). Proti tomuto usnesení podala obviněná stížnost, kterou Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci usnesením ze dne 4. 5. 2023, sp. zn. 55 To 118/2023, zamítl. Ani ke stížnosti obviněná žádné další doklady nepřiložila.
10. Lze shrnout, že obviněná, byť je procesně aktivní a podává sama i prostřednictvím svého obhájce návrhy a opravné prostředky, k těmto ani na opakované výzvy soudů (obsahující podrobný výklad právní úpravy a instrukce) nedokládá důkazy, kterými by bylo možno její tvrzení ověřit. Důležité důvody pro odnětí a přikázání věci podle § 25 tr. ř. Nejvyšší soud neshledal.
11. K otázce místní příslušnosti, kterou obviněná svým blíže neodůvodněným tvrzením rovněž zpochybnila, lze dodat, že Okresní soud v Jeseníku je v projednávaném případě věcně i místně příslušný podle § 16 a § 18 odst. 1 tr. ř. Místní příslušnost podle obžaloby vyplývá minimálně z bydliště poškozeného v obci Vápenná-Polka, kde měl obdržet pohrůžky obviněné a které se nachází v obvodu Okresního soudu v Jeseníku.
12. Z výše uvedených důvodů Nejvyšší soud rozhodl, že se věc Okresnímu soudu v Jeseníku neodnímá.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 28. 6. 2023
JUDr. Josef Mazák předseda senátu