7 Td 35/2025-115
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 16. 7. 2025 v neveřejném zasedání ve věci obviněného L. K. vedené u Okresního soudu v Uherském Hradišti pod sp. zn. 8 T 53/2025, o návrhu na určení příslušnosti soudu takto:
Podle § 24 odst. 1 tr. ř. je k projednání věci příslušný Obvodní soud pro Prahu 4.
1. Státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Uherském Hradišti podal dne 6. 5. 2025 u Okresního soudu v Uherském Hradišti obžalobu na obviněného L. K. pro přečin podvodu podle § 209 odst. 1 tr. zákoníku.
2. Tohoto přečinu se obviněný podle obžaloby měl dopustit tím, že dne 19. 12. 2023 za účelem získání finančních prostředků na aukčním portálu Aukro jako uživatel XY, následně jako L. K. z telefonního čísla XY a z e-mailu XY@XY.com kontaktoval D. O., bytem XY XY, XY, Slovenská republika, s legendou, že jeho předchozí aukce na Aukru týkající se dražby mince 10 Scudi 1978 – Liberta_San Marino nebyla vítězem aukce uhrazena, a tímto mu ji jako dalšímu zájemci o danou minci nabízí k prodeji. Po utvrzení D. O., že minci má skutečně v držení, jej přesvědčil k zakoupení uvedené mince za částku 39 000 Kč, kterou mu D. O. dne 20. 12. 2023 zaslal bankovním převodem z jeho bankovního účtu č. XY, vedeného u české banky FIO banka a. s., na bankovní účet č. XY, vedený u Československé obchodní banky, a. s., majitele účtu J. K., od kterého si následně L. K. hotovost ve výši 39 000 Kč převzal. Inzerovanou minci nicméně poškozenému D. O. i přes opakované výzvy do současné doby nezaslal, ani to neměl v úmyslu, a získané finanční prostředky nevrátil a použil pro vlastní potřebu, čímž poškozenému D. O. způsobil škodu ve výši 39 000 Kč.
3. Usnesením Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 20. 5. 2025, sp. zn. 8 T 53/2025, byla podle § 314c odst. 1 písm. a) tr. ř. ve spojení s § 188 odst. 1 písm. a) tr. ř. trestní věc obviněného předložena Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o místní příslušnosti s tím, že Okresní soud v Uherském Hradišti není místně příslušný k jejímu projednání, ale měl jím být Obvodní soud pro Prahu 4.
4. Ze spisového materiálu podle soudu vyplývá, že obviněný se měl dopustit trestněprávně relevantního jednání na blíže neurčeném místě, byť pravděpodobně v Praze či okolí, následek v podobě úbytku v majetku poškozeného nastal v cizině, konkrétně v XY ve Slovenské republice. Zde také uvedl obviněný poškozeného v omyl. Soud proto nemohl postavit na jisto, kde došlo ke spáchání činu, jelikož obviněný naplňoval znaky objektivní stránky předmětného přečinu na přesněji nezjištěném místě, a k následku došlo mimo území České republiky, a nemohl proto uplatnit hledisko podle § 18 odst. 1 tr. ř. pro určení místní příslušnosti.
5. Nelze-li místo spáchání zjistit, případně byl čin spáchán v cizině, nastupuje hledisko § 18 odst. 2 tr. ř. Obviněný v době podání obžaloby bydlel na adrese XY XY, Praha 4, přičemž je nezaměstnaný, tedy místo výkonu zaměstnání nemá. Místo bydliště obviněného spadá do obvodu Obvodního soudu pro Prahu 4.
6. Ze shora uvedených důvodů proto dospěl Okresní soud v Uherském Hradišti k závěru, že není místně příslušným k projednání věci. Podle § 18 odst. 2 tr. ř. je v projednávané věci založena místní příslušnost Obvodního soudu pro Prahu 4, v jehož obvodu obviněný bydlí.
7. Nejvyšší soud jako soud příslušný k projednání věci zhodnotil podklady použitelné k rozhodnutí podle § 24 tr. ř. a dospěl k následujícímu závěru.
8. Ustanovení § 18 tr. ř. v odstavci 1 a 2 uvádí hlediska, podle nichž se určuje, který soud je místně příslušný ke konání řízení. V odstavci 1 je uvedeno jako základní místo spáchání činu. Za místo spáchání trestného činu je třeba obecně považovat místo, kde došlo k jednání pachatele, naplňujícímu objektivní stránku trestného činu, i místo, kde nastal nebo měl nastat následek trestného činu. Jestliže následek nastal nebo měl nastat na jiném místě, než na kterém byla vykonána trestná činnost, jde o tzv. distanční delikt (srov. č. 37/1961 a č. 12/1972 Sb. rozh. tr.). Místem spáchání trestného činu podvodu, jako distančního deliktu (je-li jím v konkrétním případě), je jednak místo, kde se pachatel dopustil jednání, jímž někoho uvedl v omyl, využil něčího omylu nebo zamlčel podstatné skutečnosti, dále místo, kde vznikla škoda a také místo, kde se pachatel obohatil.
9. Nelze-li místo činu zjistit nebo byl-li čin spáchán v cizině, je v odstavci 2 téhož ustanovení dáno další hledisko, a to nejprve místo, kde obviněný bydlí, pracuje nebo se zdržuje. Tato místa jsou přitom postavená na roveň. Rozhodující pro určení příslušnosti podle těchto hledisek je okamžik podání obžaloby (návrhu na potrestání nebo návrhu na schválení dohody o vině a trestu), neboť soud k tomuto okamžiku zkoumá svou příslušnost, a tedy i místa bydliště, pracoviště či zdržování obviněného (nikoli např. místo bydliště obviněného k okamžiku spáchání trestného činu). Posledním hlediskem podle § 18 odst. 2 tr. ř. je nakonec místo, kde trestný čin vyšel najevo.
10. Lze doplnit, že tato hlediska jsou vzájemně v poměru subsidiarity, a to v pořadí, v jakém jsou obsažena v tomto ustanovení. Příslušnost podle místa spáchání má přednost před ostatními pravidly, která nastupují hierarchicky v případě, že nelze použít předchozí kritérium.
11. V dané věci je obžalobou tvrzeno spáchání trestného činu podvodu jako distančního deliktu, v jehož rámci měl obviněný vůči poškozenému D. O. jednat klamavě a uvést jej v omyl prostřednictvím telefonu či emailu ohledně uzavření obchodu, nechal si od poškozeného zaslat peníze na účet třetí osoby, nicméně sám cíleně neplnil, získané finanční prostředky poškozenému nevrátil a použil pro vlastní potřebu.
12. Pokud jde o konkrétní místa, kde mělo k dílčím momentům celého děje docházet, skutková věta uvedená v obžalobě je neupřesňuje. Obviněný využil svého práva a k věci nevypovídal, ani jinak není nyní možné dovodit, kde se nacházel v době, kdy uváděl poškozeného v omyl o možnosti prodeje inzerované mince. Z vyjádření poškozeného vyplývá, že komunikace mezi ním a obviněným probíhala pouze telefonicky a prostřednictvím emailu, přičemž dále neuvedl, kde se nacházel, když byl obviněným kontaktován a uváděn v omyl ohledně prodeje inzerované mince, či kde se nacházel, když činil transakci a zasílal obviněnému finanční prostředky na jím uvedený bankovní účet.
Nicméně poškozený sdělil, že bydlí, zdržuje se a přebírá poštu na adrese XY XY, XY, Slovenská republika, kde mu také vznikla škoda. Ze skutkové věty dále vyplývá, že obviněný si měl finanční částku za inzerovanou minci nechat od poškozeného zaslat na účet J. K., který tuto skutečnost ve svém vyjádření připustil s tím, že ji (částku) předal obviněnému L. K., aniž by bylo řečeno, kde mělo k předávce hotovosti dojít.
13. Lze tedy shrnout, že z dosud dostupného spisového materiálu není možné s potřebnou mírou jistoty dovodit, kde mělo dojít k obžalobou tvrzenému jednání obviněného naplňujícímu objektivní stránku uvedeného zločinu ani kde se měl obviněný svým činem obohatit. K uvedení v omyl a k následku v podobě škody na majetku poškozeného mělo dojít v cizině. V dané věci tak nemohlo být uplatněno hledisko podle § 18 odst. 1 tr. ř. pro určení místní příslušnosti soudu.
14. V úvahu tak přichází další hledisko pro určení místní příslušnosti soudu uvedené v ustanovení § 18 odst. 2 tr. ř., podle kterého, jak již bylo řečeno, koná řízení soud, v jehož obvodu obviněný bydlí, pracuje nebo se zdržuje.
15. Za místo, kde obviněný bydlí, se považuje jeho faktické bydliště anebo takové místo, kde má alespoň vytvořeny reálné podmínky k tomu, aby zde stále bydlel. Místo, kde obviněný pracuje, je místem, podle něhož se v praxi určuje místní příslušnost soudu zpravidla v případě, kdy je komplikované zjistit, kde obviněný bydlí, což může nastat tehdy, když obviněný není nikde řádně trvaleji vázán, jak tomu bývá u sezónních pracovníků anebo osob bez trvalého zázemí, kteří pracují na montážích apod. Místem pracoviště je místo výkonu práce obviněného, nikoli sídlo jeho zaměstnavatele. Určení místní příslušnosti soudu podle toho, kde se obviněný zdržuje, má v praxi význam především tehdy, když obviněný nemá stálé bydliště, event. ani zřejmé pracoviště. Jde o místo, kde obviněný fakticky přechodně pobývá, aniž by se jednalo o místo, kde obviněný bydlí. Zpravidla jde o takové místo, kde přebývá, avšak není zde ani přihlášen k trvalému pobytu.
16. Z obsahu trestního spisu v tomto směru vyplývá, že obviněný je osobou, která má trvalé bydliště registrováno na ohlašovně obecního úřadu ve XY, okres Praha-východ, nicméně na tomto místě nepobývá ani si nepřebírá korespondenci. Obviněný je nezaměstnaný, a tedy místo výkonu zaměstnání nemá. Do protokolu o výslechu pak obviněný dne 15. 2. 2025 uvedl adresu pro účely doručování XY XY, Praha 4, s tím, že se na této adrese zdržuje a zde přebírá i poštu. Místo, kde se obviněný zdržuje ve smyslu § 18 odst. 2 tr. ř., tak spadá do obvodu Obvodního soudu pro Prahu 4.
17. Nejvyšší soud tedy jednak shledal, že obžaloba byla podána u nepříslušného soudu, neboť v obvodu Okresního soudu v Uherském Hradišti došlo sice k podání trestního oznámení, což je však z hlediska určení místní příslušnosti, v tomto případě, bezvýznamné. Naopak příslušným je pak se ohledem na výše popsané vyhodnocení zákonných kritérií Obvodní soud pro Prahu 4, v jehož obvodu se obviněný ve smyslu § 18 odst. 2 tr. ř. zdržuje.
18. Na základě uvedených důvodů rozhodl Nejvyšší soud tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto usnesení, tedy, že příslušný k projednání věci obviněného L. K. je Obvodní soud pro Prahu 4.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 16. 7. 2025
JUDr. Radek Doležel předseda senátu