Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 31. srpna 2016, o
návrhu Vrchního soudu v Praze na rozhodnutí o příslušnosti soudu ve věci
obviněného Ing. A. K., vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 9 To
57/2016, a ve věci obviněného Mgr. P. K., vedené u Vrchního soudu v Praze pod
sp. zn. 9 To 56/2016, který je u Nejvyššího soudu veden pod sp. zn. 7 Td
40/2016, takto:
Podle § 24 odst. 1 tr. ř. je k projednání věci obviněných příslušný Vrchní soud
v Olomouci.
Vrchní soud v Praze předložil dne 25. 7. 2016, v trestní věci obviněných Ing.
A. K. a Mgr. P. K., Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o příslušnosti soudu k
vyřízení stížností obou jmenovaných obviněných proti usnesením státního
zástupce Vrchního státního zastupitelství v Olomouci, neboť se domnívá, že
Vrchní soud v Praze není příslušný k projednání stížností, když příslušný podle
tohoto soudu je Vrchní soud v Olomouci. Státní zástupce Vrchního státního
zastupitelství v Olomouci, odbor závažné hospodářské a finanční kriminality dne
27. 6. 2016 podle § 146 odst. 2 písm. b) tr. ř., a § 146a odst. 1 písm. g) tr.
ř., předložil Vrchnímu soudu v Praze stížnosti obviněných proti rozhodnutím
státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v Olomouci o zamítnutí
žádostí obviněných o zrušení zajištění majetku, a to stížnost obviněného Mgr.
P. K. proti usnesení státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v
Olomouci ze dne 10. 6. 2016, č. j. 2 VZV 1/2012 – 5668 (vedená u Vrchního soudu
v Praze pod sp. zn. 9 To 56/2016), a stížnost Ing. A. K. proti usnesení
státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v Olomouci ze dne 20. 6.
2016, č. j. 2 VZV 1/2012 – 5686 (vedená u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 9
To 57/2016). Místní příslušnost Vrchního soudu v Praze k rozhodnutí věci
dovozuje státní zástupce na základě nosných částí odůvodnění nálezu Ústavního
soudu ze dne 19. 4. 2016, sp. zn. Pl. ÚS 4/2014. Skutkovým základem pro otázku
příslušnosti je skutečnost, že ke stíhané trestné činnosti mělo dojít také v
Praze, přičemž státní zástupce Vrchního státního zastupitelství v Olomouci
vykonává dozor nad zachováváním zákonnosti v přípravném řízení na základě
delegace, namísto jinak příslušného státního zástupce Vrchního státního
zastupitelství v Praze. Vrchní soud v Praze však s argumentací státního
zástupce nesouhlasí a má za to, že odkaz na citovaný nález Ústavního soudu je
nepřípadný, neboť řeší odlišnou procesní situaci. V daném případě je podle
vrchního soudu rozhodné, že napadenými usneseními rozhodl dozorový státní
zástupce Vrchního státního zastupitelství v Olomouci a řízení o opravném
prostředku je výslovně upraveno trestním řádem v ustanovení § 146 odst. 2 písm.
b) tr. ř. a § 146a odst. 1 písm. a – l) tr. ř., který stanoví, že o stížnosti
proti rozhodnutí, kterým státní zástupce mj. nevyhověl žádosti o zrušení
zajištění, rozhoduje soud v jehož obvodu je činný státní zástupce, který ve
věci vykonává dozor nad zachováváním zákonnosti v přípravném řízení. Dikce
zákona je podle Vrchního soudu v Praze jednoznačná, příslušnost stížnostního
soudu upravuje zcela určitě, bez možnosti výběru či libovůle při určování
soudu. Vrchní soud má za to, že se v daném případě postup podle § 26 a § 18 tr.
ř., a to ani za užití analogie, neuplatní.
Nejvyšší soud především shledal, že z obsahu trestního spisu vyplývají
skutečnosti uváděné Vrchním soudem v Praze v jeho podání.
Policejní orgán Útvar pro odhalování korupce a finanční kriminality služby
kriminální policie a vyšetřování Policie České republiky usnesením ze dne 19.
6. 2012, č. j. OKFK-52-564/TČ-2008-11 (č. l. 2119, sv. 7), usnesením ze dne 8.
11. 2012, č. j. OKFK-52-921/TČ-2008-11 (č. l. 2174, sv. 7) a usnesením ze dne
15. 7. 2013, č. j. OKFK-2482-189/TČ-2012-251001 (č. l. 2216, sv. 7) zahájil
trestní stíhání obviněných Ing. A. K., L. M., Ing. J. D., Mgr. P. K., Ing. O.
K., Ing. M. Č., Ing. R. S. a P. M. Podle popisu skutku, pro který bylo zahájeno
trestní stíhání obviněných, mělo k vytýkanému jednání dojít především mimo
území České republiky. U skutku popsaného v usnesení policejního orgánu ze dne
8. 11. 2012, č. j. OKFK-52-921/TČ-2008-11 (č. l. 2174) mělo k trestnému jednání
dojít také v Praze a na dalších místech mimo Českou republiku.
Věc byla původně vedena u věcně a místně příslušného Vrchního státního
zastupitelství v Praze pod sp. zn. 8 VZN 1502/2010. Usnesením státního zástupce
Nejvyššího státního zastupitelství ze dne 21. 3. 2012, sp. zn. 8 NZN 204/2010
(č. l. 104, sv. 1) byla věc podle § 25 tr. ř. per analogiam ve spojení s § 12a
odst. 2 zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších
předpisů, odňata Vrchnímu státnímu zastupitelství v Praze a přikázána k výkonu
dozoru nad zachováváním zákonnosti v přípravném řízení a k dalšímu vykonávání
úkonů trestního řízení Vrchnímu státnímu zastupitelství v Olomouci.
V trestním řízení bylo policejním orgánem a státním zástupcem rozhodnuto o
zajištění majetku obviněných a některých dalších osob. Bylo také rozhodnuto o
zajištění majetku u obviněných Ing. A. K. a Mgr. P. K. V trestním řízení bylo
rovněž rozhodováno o žádostech obviněných o zrušení zajištění majetku, jakož i
o stížnostech proti rozhodnutím státního zástupce (o stížnostech rozhodoval
Vrchní soud v Olomouci). Naposledy podal obviněný Mgr. P. K. žádost o zrušení
zajištění majetku podáním ze dne 3. 6. 2016, o níž rozhodl státní zástupce
Vrchního státního zastupitelství v Olomouci usnesením ze dne 10. 6. 2016, č. j.
2 VZV 1/2012 – 5668. Ing. A. K. podal žádost o zrušení zajištění majetku
podáním ze dne 15. 6. 2016, o níž rozhodl státní zástupce Vrchního státního
zastupitelství v Olomouci usnesením ze dne 20. 6. 2016, č. j. 2 VZV 1/2012 –
5686. Proti uvedeným rozhodnutím podali oba obvinění stížnosti. Obě stížnosti
pak byly předloženy Vrchnímu soudu v Praze k rozhodnutí o nich. Vrchní soud v
Praze předložil dne 25. 7. 2016 věc Nejvyššímu soudu, neboť se domnívá, že není
příslušný k rozhodnutí ve věci, přičemž příslušným shledává Vrchní soud v
Olomouci.
Nejvyšší soud zhodnotil důkazy použitelné k rozhodnutí podle § 24 tr. ř. a
dospěl k závěru, že Vrchní soud v Praze není příslušný k projednání věci.
Předně nelze pominout, že věc se nyní nachází ve fázi řízení před podáním
obžaloby. Z popisu skutku popsaného v usneseních o zahájení trestního stíhání
je zřejmé, že trestné činy, jež jsou obviněným kladeny za vinu, měly být ve
smyslu § 18 tr. ř. spáchány především mimo území České republiky, ale také v
Praze (viz usnesení policejního orgánu Útvaru pro odhalování korupce a finanční
kriminality služby kriminální policie a vyšetřování Policie České republiky ze
dne 8. 11. 2012, č. j. OKFK-52-921/TČ-2008-1, č. l. 2174, sv. 7).
V nálezu Ústavního soudu ze dne 19. 4. 2016, sp. zn. Pl. ÚS 4/14 (bod č. 114),
je s odkazem na Komentář k trestnímu řádu uvedeno, že zákonná úprava
příslušnosti soudu k úkonům v přípravném řízení v § 26 tr. ř. je lex specialis
k obecným ustanovením trestního řádu o věcné i místní příslušnosti soudů, a v
ustanovení § 26 tr. ř. je pevně stanovena věcná příslušnost okresního soudu,
avšak místní příslušnost se odvíjí od skutečnosti, že v obvodu daného okresního
soudu je činný státní zástupce, který podal příslušný návrh. Dále je v uvedeném
nálezu také uvedeno, že (bod 117) „Ústavně konformním výkladem § 26 trestního
řádu, souladným s čl. 38 odst. 1 Listiny, je proto nutno dospět k takovému
závěru, že pokud příslušný návrh podává státní zástupce krajského nebo vrchního
státního zastupitelství, je třeba aplikovat rovněž obecnou úpravu místní
příslušnosti soudů v trestním řádu a místní příslušnost okresního soudu určit
podle kritérií stanovených v § 18 trestního řádu, tj. z množiny okresních
soudů, v jejichž obvodech krajské nebo vrchní státní zastupitelství působí,
zvolit ten, jehož místní příslušnost těmto kritériím odpovídá. Ustanoveními §
15 odst. 3 věty druhé a odst. 5 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 23/1994
Sb., o jednacím řádu státního zastupitelství, zřízení poboček některých
státních zastupitelství a podrobnostech o úkonech prováděných právními
čekateli, ve znění pozdějších předpisů, tedy napadenými ustanoveními není (a
nemůže být) dotčena věcná a místní příslušnost soudů podle trestního řádu;
návrhy státních zástupců krajských státních zastupitelství a vrchních státních
zastupitelství v přípravném řízení musí v souladu s čl. 38 odst. 1 Listiny
základních práv a svobod směřovat vůči okresnímu soudu příslušnému podle § 18
trestního řádu.“
Z uvedeného vyplývá, že účelem nálezu Ústavního soudu ze dne 19. 4. 2016, sp.
zn. Pl. ÚS 4/14, je vyloučit libovůli ve výběru soudu v případě, kdy příslušný
návrh podle § 26 tr. ř. podává státní zástupce krajského nebo vrchního státního
zastupitelství, a proto je třeba aplikovat rovněž obecnou úpravu místní
příslušnosti soudů v trestním řádu a místní příslušnost okresního soudu určit
podle kritérií stanovených v § 18 trestního řádu, tj. z množiny okresních
soudů, v jejichž obvodech krajské nebo vrchní státní zastupitelství působí, si
nelze vybírat, ale je třeba zvolit ten, jehož místní příslušnost těmto
kritériím odpovídá.
Příslušnost Vrchního státního zastupitelství v Olomouci byla stanovena na
základě usnesení státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ze dne
21. 3. 2012, sp. zn. 8 NZN 204/2010 (č. l. 104, sv. 1), jímž byla věc podle §
25 tr. ř. per analogiam ve spojení s § 12a odst. 2 zákona č. 283/1993 Sb., o
státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů, odňata věcně i místně
příslušnému Vrchnímu státnímu zastupitelství v Praze a přikázána k výkonu
dozoru nad zachováváním zákonnosti v přípravném řízení a k dalšímu vykonávání
úkonů trestního řízení Vrchnímu státnímu zastupitelství v Olomouci. Jak uvedl
Vrchní soud v Praze, řízení o opravném prostředku je výslovně upraveno trestním
řádem v ustanovení § 146 odst. 2 písm. b) tr. ř. a § 146a odst. 1 písm. a – l)
tr. ř., který stanoví, že o stížnosti proti rozhodnutí, kterým státní zástupce
mj. nevyhověl žádosti o zrušení zajištění, rozhoduje soud v jehož obvodu je
činný státní zástupce, který ve věci vykonává dozor nad zachováváním zákonnosti
v přípravném řízení, podle přesného znění ustanovení § 146a odst. 1 tr. ř. in
fine o takovéto stížnosti rozhoduje soud, v jehož obvodu je činný státní
zástupce, který napadené rozhodnutí vydal. Takto určená příslušnost soudu
žádnou libovůli neumožňuje.
Z uvedených důvodů bylo o příslušnosti podle § 24 tr. ř. rozhodnuto, jak je ve
výroku tohoto usnesení uvedeno.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 31. srpna 2016
JUDr. Michal Mikláš
předseda senátu