7 Td 44/2021-32123
USNESENÍ
Nejvyšší soud ve věci obviněného M. S., nar. XY, trvale bytem XY, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 45 T 1/2018, nyní u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 4 To 28/2020, projednal v neveřejném zasedání konaném dne 28. 7. 2021 návrh obviněného na odnětí a přikázání věci a rozhodl takto:
Podle § 25 tr. ř. se věc Vrchnímu soudu v Praze neodnímá.
1. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 20. 12. 2019, sp. zn. 45 T 1/2018, byl obviněný uznán vinným v bodech 1) a 2) pokračujícím zločinem zpronevěry podle § 206 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, v bodu 3) zločinem zpronevěry podle § 206 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku a v bodu 4) pokračujícím zločinem zpronevěry podle § 206 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku a byl mu uložen podle § 206 odst. 5 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání sedmi roků. Pro výkon trestu byl zařazen do věznice s ostrahou. Dále mu byl podle § 73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu činností spojených s nakládáním se svěřenými finančními prostředky na dobu 5 roků. Městský soud rovněž rozhodl podle § 228 odst. 1 tr. ř. o nárocích poškozených společností tak, že obviněný je povinen sám nahradit škodu poškozené společnosti Shell Czech Republic, a. s., ve výši 14 807 500 Kč a společně se spoluobviněným K. škodu společnosti MAPE DEVELOPMENT, a. s., ve výši 5 000 000 Kč, společnosti ALEUTA, a. s., ve výši 15 125 864 Kč a společnosti PETRO BULLDING, s. r. o., ve výši 13 382 966 Kč.
2. Z podnětu odvolání obviněného proti tomuto rozsudku Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 1. 6. 2020, sp. zn. 4 To 28/2020, zrušil výrok o trestu a výrok o náhradě škody ohledně poškozených MAPE DEVELOPMENT, a. s., ALEUTA, a. s., a PETRO BULLDING, s. r. o., a nově rozhodl tak, že obviněnému uložil úhrnný trest odnětí svobody na dobu šesti let se zařazením pro výkon uloženého trestu odnětí svobody do věznice s ostrahou. Dále mu uložil trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu výkonu činností spojených s nakládáním se svěřenými finančními prostředky na dobu pěti let, a rovněž bylo rozhodnuto o povinnosti obviněného a spoluobviněného nahradit poškozeným škodu.
3. Na základě dovolání obviněného Nejvyšší soud v Brně usnesením ze dne 31. 3. 2021, sp. zn. 5 Tdo 1369/2020, zrušil výše uvedený rozsudek Vrchního soudu v Praze v části týkající se obviněného M. S., jakož i všechna další rozhodnutí na něj obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně pozbyly podkladu a Vrchnímu soudu v Praze bylo přikázáno, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
4. Věc se vrátila zpět do odvolacího řízení k Vrchnímu soudu v Praze, který v ní bude pod sp. zn. 4 To 28/2020 rozhodovat o odvolání obviněného.
5. Obviněný svým podáním ze dne 24. 6. 2021 (které bylo Vrchnímu soudu v Praze doručeno tentýž den) učinil návrh na odnětí věci vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 4 To 28/2020 tomuto soudu a její přikázání Vrchnímu soudu v Olomouci. Uvedl, že v odvolacím řízení má rozhodovat v souladu s platným rozvrhem práce Vrchního soudu v Praze senát 4 To, který je nyní složen z předsedy senátu JUDr. Luboše Vlasáka, předsedkyně senátu JUDr. Lenky Konopové a členky senátu JUDr. Hany Hrnčířové. JUDr. Hana Hrnčířová byla z rozhodování vyloučená usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 5. 2021, sp. zn. 4 To 28/2020, jelikož v projednávané věci rozhodovala u soudu prvního stupně. Obviněný však namítl podjatost i zbylých členů senátu 4 To, a to s ohledem na jejich kolegiální vztah s členkou senátu JUDr. Hanou Hrnčířovou a také s ohledem na skutečnost, že tito soudci se budou snažit obhájit své původní rozhodnutí a svůj dřívější nezákonný postup. Obviněný proto podal návrh na vyloučení těchto soudců (u Nejvyššího soudu návrh veden pod sp. zn. 11 Tvo 11/2021). Podle názoru obviněného je značně ohrožen princip nestrannosti soudce, který ve svém výsledku může ovlivnit i rozhodnutí ve věci samé. S ohledem na faktor nezdravé kolegiality se pak tento faktor nemusí projevit toliko v senátě 4 To, ale i u dalších soudců Vrchního soudu v Praze. Nelze stanovit, u koho by takový přístup převážil a kdo by rozhodoval bez působení tohoto vlivu a zcela spravedlivě. Z výše uvedených důvodů obviněný navrhl, aby Vrchní soud v Praze předložil věc Nejvyššímu soudu a aby ten rozhodl, že se podle § 25 tr. ř. odnímá projednání odvolání proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 12. 2019, sp. zn. 45 T 1/2018, Vrchnímu soudu v Praze a přikazuje se Vrchnímu soudu v Olomouci.
6. Vrchní soud v Praze předložil dne 30. 6. 2021 trestní spis Městského soudu v Praze Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o návrhu obviněného na delegaci. Nejvyšší soud jako soud příslušný předložený návrh projednal a dospěl k následujícímu závěru.
7. Podle § 25 tr. ř. může být věc z důležitých důvodů odňata příslušnému soudu a přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně. Pojem „důležité důvody“ sice není v zákoně blíže definován, ale je nepochybné, že se musí jednat o skutečnosti, jež budou svou povahou výjimečné, neboť ustanovení § 25 tr. ř., podle něhož lze v určitých případech věc delegovat k jinému soudu, je zákonným průlomem do zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, vyjádřené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly vybočení z výše citovaného ústavního principu. Důležitými důvody zmíněného charakteru je třeba rozumět takové důvody, které zajišťují též nestranné a objektivní projednání věci, za dodržení všech v úvahu přicházejících zásad trestního řízení, jež se mohou lépe uplatnit právě u soudu, kterému má být věc přikázána. Může jím být např. vyloučení všech soudců příslušného soudu z rozhodování, na straně obviněného potom např. stáří, těžká nemoc apod., které brání, aby se dostavil k příslušnému soudu apod. Delegace přitom nikdy nesmí být prostředkem k odnětí obviněného jeho zákonnému soudci.
8. Nejvyšší soud v argumentech, předložených v návrhu obviněného, neshledal důležité důvody pro tak výjimečný postup, jakým je odnětí a přikázání věci podle § 25 tr. ř.
9. Především je nutné zdůraznit, že námitka obviněného, týkající se údajně nesprávného postupu a rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, jehož rozsudek ze dne 1. 6. 2020, sp. zn. 4 To 28/2020, byl zrušen usnesením Nejvyššího soudu (a který by měl nyní své předchozí rozhodnutí obhajovat), není a nemůže být předmětem řízení o návrhu obviněného na delegaci. Tato otázka byla, popřípadě i v jistém smyslu bude nebo může být projednávána v řízeních před příslušnými soudy (Vrchním soudem v Praze, resp. Nejvyšším soudem, jak se tomu stalo v dovolacím řízení, přičemž vadný rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu přikázal znovu projednat a rozhodnout, za vázanosti jeho právním názorem podle § 265s odst. 1 tr. ř.).
10. Z podání obviněného je pak zjevné, že obviněný dovozuje neschopnost soudců JUDr. Luboše Vlasáka a JUDr. Lenky Konopové, jakož i všech dalších soudců Vrchního soudu v Praze, nestranně v jeho věci rozhodovat s ohledem na kolegialitu mezi těmito soudci a soudkyní JUDr. Hanou Hrnčířovou, která nyní působící u odvolacího senátu Vrchního soudu v Praze, původně však věc ještě jako předsedkyně senátu Městského soudu v Praze v postavení soudu prvního stupně rozhodovala.
11. V obecné rovině Nejvyšší soud dodává, že důvodem ke změně místní příslušnosti soudu podle § 25 tr. ř. nemůže být jakákoliv, v tomto případě nepodložená, nedůvěra obviněného v objektivní rozhodování všech soudců určitého soudu v jeho trestní věci. V zásadě se lze domáhat vyloučení jen těch konkrétních soudců, kteří jako zákonní soudci jsou určeni rozvrhem práce příslušného soudu k projednání a rozhodnutí předmětné věci. Teprve pro případ, že by došlo k rozhodnutí o jejich vyloučení z projednávání a rozhodování věci (popř. k vyloučení některého z nich), by přicházelo v úvahu zabývat se povahou a důvody, pro které zákonný soudce příslušného soudu je vyloučen z rozhodování a zda tyto důvody by se případně mohly vztahovat i k dalším zákonným soudcům tohoto soudu.
12. Námitky směřující k vyloučení orgánů činných v trestním řízení z vykonávání úkonů trestního řízení lze tedy vznášet jen proti konkrétním osobám, které se na provádění těchto úkonů skutečně podílejí, nikoli proti neurčitým osobám (např. proti všem soudcům určitého kraje; srov. Šámal, P. a kol. Trestní řád I. § 1 až 156. Komentář. 7. vydání. Praha, C. H. Beck, 2013, str. 373 a násl.). Z důvodů uvedených v § 30 odst. 1 tr. ř. lze rozhodnout jen o vyloučení soudce nebo přísedícího, státního zástupce, policejního orgánu nebo osoby v něm služebně činné, u něhož lze mít pochybnosti, že pro poměr k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, k jejich obhájcům, zákonným zástupcům a zmocněncům, nebo pro poměr k jinému orgánu činnému v trestním řízení nemůže nestranně rozhodovat. Tedy v zásadě lze rozhodovat jen o vyloučení soudce jako konkrétní osoby nebo o vyloučení soudců jako konkrétních osob.
13. Pokud obviněný namítl vyloučení konkrétních osob, jednalo se o soudce senátu 4 To JUDr. Luboše Vlasáka a JUDr. Lenku Konopovou, kteří jako zákonní soudci jsou určeni rozvrhem práce Vrchního soudu v Praze k projednání a rozhodnutí předmětné věci, pak je nutné uvést, že vůči nim uplatnil námitku podjatosti ze shodných důvodů. O této námitce rozhodl Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 23. 6. 2021, sp. zn. 4 To 28/2020, tak, že výše uvedení soudci nejsou vyloučeni z vykonávání úkonu trestního řízení v projednávané věci. Proti tomuto usnesení podal obviněný stížnost, o které rozhodoval Nejvyšší soud a usnesením ze dne 15. 7. 2021, sp. zn. 11 Tvo 11/2021, ji jako nedůvodnou zamítl. Důvody vyloučení jmenovaných soudců tedy shledány nebyly.
14. Nejvyšší soud pak dodává, že na situaci, kdy soudce odvolacího senátu se zúčastnil v projednávané věci i rozhodování u soudu prvního stupně, pamatuje ustanovení § 30 odst. 3 tr. ř., z tohoto důvodu také byla z projednávání věci vyloučená soudkyně JUDr. Hana Hrnčířová. Zákon však nevylučuje z rozhodování soudce, který je podle rozvrhu práce zařazen s takovým soudcem do stejného senátu u nadřízené soudní instance. Každý soudce je profesionál, jeho rozhodovací činnost se řídí zákonem a jeho rozhodnutí podléhá přezkumu, ať už formou řádných nebo mimořádných opravných prostředků. Nelze tedy dospět k závěru, že pouhá kolegiální známost je důvodem k vyloučení konkrétního soudce z rozhodování, tím méně oním důležitým důvodem, který ustanovení § 25 tr. ř. vyžaduje pro odejmutí věci celému soudu.
15. Nezbývá než konstatovat, že obviněný ve svém návrhu na postup podle 25 tr. ř. neuvedl žádné závažné argumenty, které by byly natolik zřetelné a zřejmé, že by jednoznačně prokazovaly důvodnost jeho návrhu. Odnětí věci místně příslušnému soudu a její přikázání jinému věcně příslušnému soudu je rozhodnutím výjimečným a znamená průlom do zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, vyjádřené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Pro takový postup musí být dány důležité důvody, které ale Nejvyšší soud neshledal.
16. Nejvyšší soud proto rozhodl tak, že se podle § 25 tr. ř. věc Vrchnímu soudu v Praze neodnímá.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. 7. 2021
JUDr. Radek Doležel předseda senátu
Vypracoval: JUDr. Roman Vicherek, Ph.D.