7 Td 49/2024-9
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 11. 12. 2024 v trestní věci obviněného J. L. vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 1 T 2/2022, o návrhu obviněného na odnětí a přikázání věci takto:
Podle § 25 tr. ř. se věc Městskému soudu v Praze neodnímá.
1. Obviněný J. L. je na základě obžaloby státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze trestně stíhán pro dva zločiny úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1, odst. 6 písm. a) tr. zákoníku. Věc je vedena u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 1 T 2/2022. Městský soud v Praze po provedeném hlavním líčení ve věci rozhodl dne 4. 7. 2024 rozsudkem tak, že uznal obviněného vinným dvěma zločiny úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1, odst. 6 písm. a) tr. zákoníku a uložil mu jednak úhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání osmi let se zařazením obviněného do věznice s ostrahou, jednak trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu nebo člena statutárního orgánu obchodních korporací a družstev na dobu osmi let.
2. Obviněný J. L. dne 3. 7. 2024 v rámci své závěrečné řeči v hlavním líčení předložil soudu písemný návrh na odnětí a přikázání věci, konkrétně navrhl, aby věc byla odňata Městskému soudu v Praze a přikázána Krajskému soudu v Brně. Návrh odůvodnil tím, že celý Městský soud v Praze je podjatý ve vztahu k věci, není schopen rozhodovat nezávisle, objektivně a spravedlivě podle práva. Připomněl, že pro vyslovení podjatosti stačí pouhá pravděpodobnost, že by soud mohl být podjatý. Městský soud v Praze již opakovaně rozhodoval v případech M. s. d. a soudci se na obviněné dívají prizmatem dřívějších rozhodnutí a jsou pod tlakem Vrchního státního zastupitelství v Praze. Jako důkaz zmínil údajná pochybení Městského soudu v Praze ve věci sp. zn. 74 T 4/2021, bez bližší souvislosti zmínil některé zprošťující rozsudky v jiných věcech, vytkl, že soud v rozporu se zákonem o znalcích použil jako důkaz znalecký posudek společnosti Česká znalecká, který vypracoval znalec bez příslušného oprávnění, zpochybnil určení výše škody na základě soudem provedených znaleckých posudků a dodal, že podobných skutečností je mnohem více. Vytkl i další pochybení v projednávané věci, zejména že nebylo zjišťováno splácení úvěru a že nebyly provedeny důkazy obhajobou navrhované.
3. Nejvyšší soud shledal, že nejsou splněny zákonné podmínky pro odnětí a přikázání věci.
4. Podle § 25 tr. ř. může být věc z důležitých důvodů příslušnému soudu odňata a přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně; o odnětí a přikázání rozhoduje soud, který je oběma soudům nejblíže společně nadřízen.
5. Odnětí a přikázání věci (tzv. delegace věci) představuje prolomení ústavně stanovené zásady, že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon, jak je uvedeno v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Z ústavního zakotvení této zásady vyplývá, že odnětí věci soudu, jehož příslušnost vyplývá ze zákona, se musí zakládat na skutečně závažných důvodech. Jde o to, zda je zásadním způsobem zpochybněna možnost příslušného soudu věc řádně projednat za dodržení základních zásad trestního řízení. V posuzované věci se o nic takového nejedná.
6. Obviněný důležité důvody pro postup podle § 25 tr. ř. odůvodňuje zejména svým subjektivním přesvědčením o neschopnosti všech soudců Městského soudu v Praze nestranně v jeho věci rozhodovat. Návrh na delegaci je postaven obecně na nespokojenosti se způsobem rozhodování Městského soudu v Praze ve věcech M. s. d. a na vedení řízení v této věci.
7. V trestním řízení se lze domáhat vyloučení jen těch konkrétních soudců, kteří jako zákonní soudci jsou určeni rozvrhem práce příslušného soudu k projednání a rozhodnutí předmětné věci. Teprve pro případ, že by došlo k rozhodnutí o jejich vyloučení z projednávání a rozhodování věci (popř. k vyloučení některého z nich), by přicházelo v úvahu zabývat se povahou a důvody, pro které zákonný soudce příslušného soudu je vyloučen z rozhodování, a zda tyto důvody se případně nevztahují i na další zákonné soudce tohoto soudu. Námitky směřující k vyloučení orgánů činných v trestním řízení z vykonávání úkonů trestního řízení lze tedy vznášet jen proti konkrétním osobám, které se na provádění těchto úkonů skutečně podílejí, nikoli proti neurčitým osobám. Městský soud v Praze podání obviněného ze dne 3. 7. 2024 vyhodnotil také jako námitku podjatosti proti předsedovi a členům senátu a rozhodl o ní usnesením ze dne 4. 7. 2024 (předcházejícím vyhlášení rozsudku) podle § 31 odst. 1 tr. ř. tak, že předseda senátu ani členové senátu nejsou podle § 30 odst. 1 tr. ř. vyloučeni z vykonávání úkonů trestního řízení v této věci, nemají poměr k věci ani k osobám na řízení zúčastněným, který by zakládal jejich podjatost, s tím, že dalšími námitkami obviněného se bude soud zabývat ve svém rozsudku.
8. Nejvyšší soud konstatuje, že obviněný návrh na delegaci neodůvodnil žádnými takovými konkrétními skutečnostmi, které by mohly založit podjatost a tedy vyloučení soudců ve věci rozhodujících, natož všech soudců Městského soudu v Praze. Neuvedl ani jiné důležité důvody, na základě kterých by bylo nutno učinit závěr o vhodnosti delegace věci jinému soudu. Zmíněné námitky obviněného nemohou být předmětem řízení o návrhu na odnětí a přikázání věci, nýbrž mohou být řešeny příslušnými soudy v rámci řízení o řádných a mimořádných opravných prostředcích. Obviněný v návrhu na delegaci neuvedl žádné závažné argumenty, které by byly natolik zřetelné a zřejmé, že by jednoznačně potvrzovaly jeho důvodnost, a ani Nejvyšší soud žádné takové důvody neshledal.
9. Dále je podstatné, že v době rozhodování Nejvyššího soudu o návrhu obviněného na delegaci bylo již Městským soudem ve věci meritorně rozhodnuto, takže by rozhodnutí o delegaci postrádalo smysl. Obviněný bude moci všechny své námitky, které v návrhu uvedl, uplatnit v řízení o odvolání.
10. Nejvyšší soud proto rozhodl, že se věc Městskému soudu v Praze neodnímá.
11. Zbývá dodat, že o návrhu obviněného Nejvyšší soud rozhodl za situace, kdy mu byl spis předložen dne 9. 12. 2024, tedy poté, co Městský soud v Praze mezitím ve věci meritorně rozhodl rozsudkem ze dne 4. 7. 2024 a co obviněný podal odvolání, o němž dosud nebylo rozhodnuto. Obecně je soud povinen před meritorním rozhodnutím nejprve předložit spis nadřízenému soudu s návrhem na delegaci, pokud je takový návrh podán. V daném případě však postup Městského soudu v Praze spočívající v tom, že spis předložil Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o návrhu na delegaci až po vydání rozsudku, nebyl chybný. Obviněný totiž návrh na delegaci načasoval tak, že o něm nemohlo být rozhodnuto před vyhlášením rozsudku, aniž by to přineslo neodůvodněný průtah v řízení. Takový postup obviněného v daném případě lze charakterizovat jako obstrukční. Navíc Městský soud v Praze na podání obviněného správně reagoval rozhodnutím podle § 31 odst. 1 tr. ř., jímž byla otázka nepodjatosti senátu, byť nepravomocně, vyřešena.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 11. 12. 2024
JUDr. Josef Mazák předseda senátu