7 Td 49/2025-185
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 12. 11. 2025 v neveřejném zasedání v trestní věci obviněných P. H. a I. B. vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 1 T 121/2025, o návrhu soudu na určení místní příslušnosti takto:
Podle § 24 odst. 1 tr. ř. je k projednání věci příslušný Obvodní soud pro Prahu 9.
1. Dne 21. 10. 2025 podala státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 9 k Obvodnímu soudu pro Prahu 9 obžalobu na obviněné P. H. a I. B. pro skutek kvalifikovaný jako přečin podvodu podle § 209 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku, dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku (u obviněného P. H.), resp. jako pomoc k přečinu podvodu podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku k § 209 odst. 1 tr. zákoníku (u obviněného I. B.).
2. Podle skutkových zjištění se tohoto přečinu, resp. pomoci k němu, měli obvinění dopustit v podstatě tím, že dne 23. 7. 2024 z přesně nezjištěného místa v úmyslu se obohatit obviněný P. H. reagoval přes aplikaci WhatsApp pod jménem L. Š. z telefonního čísla XY na žádost poškozeného S. V., bytem Praha XY, o nákup léku Neurol, kterou poškozený nejprve inzeroval na stránkách www.google.com, a poté z několika zobrazených e-mailových adres odpověděl ze své e-mailové adresy na adresy chemicalsupplier100@gmail.com a katerinakonecna@proton.me, že žádá koupit léky Neurol a Rivotril. Následně byl poškozený přes aplikaci WhatsApp kontaktován z telefonního čísla XY pod profilem L. Š. s nabídkou prodeje několika balení léku Neurol, načež dále s poškozeným komunikoval obviněný P. H. jak telefonicky, tak i písemně přes aplikaci WhatsApp a nabídl mu nejprve Neurol v množství tří balení za částku 4 500 Kč, kterou mu poškozený obratem zaslal ze svého bankovního účtu vedeného u Fio banky na účet č. XY, následně mu nabídl blíže nezjištěné množství tohoto léku za částku 7 500 Kč, a poté mu nabídl osm balení Neurolu za částku 16 800 Kč, přičemž obě tyto částky mu poškozený rovněž zaslal na předmětný účet, následně od poškozeného vylákal ještě částky ve výši 14 000 Kč a 11 200 Kč jako poplatky za dopravu léku do bydliště poškozeného, které mu poškozený opět zaslal na předmětný účet. Žádné léky však obviněný poškozenému neobstaral, peníze použil pro vlastní potřebu a tímto jednáním způsobil S. V. škodu v celkové výši 54 000 Kč. Dále poškozenému nabídl, že mu za částku 200 000 Kč zajistí léčbu schizofrenie, tomuto již poškozený nevěřil a částku nezaslal, tímto jednáním mohl poškozenému S. V. způsobit další škodu ve výši 200 000 Kč. Obviněný I. B. přitom dal po předchozí domluvě obviněnému P. H. k dispozici svůj bankovní účet č. XY, vedený u Air Bank, na který mu byly výše uvedené finanční částky vylákané od poškozeného zaslány a které následně obviněný I. B. vybral dne 23. 7. 2024 a dne 24. 7. 2024 z bankomatů v Ostravě a předal obviněnému P. H., a za tuto službu obdržel od obviněného P. H. částku ve výši 1 000 Kč. Obviněný P. H. se uvedeného jednání dopustil i přesto, že byl konkretizovanými rozhodnutími odsouzen mimo jiné za přečin podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku a byl mu uložen trest.
3. Obvodní soud pro Prahu 9 usnesením ze dne 22. 10. 2025, sp. zn. 1 T 121/2025, podle § 314c odst. 1 písm. a) tr. ř. a za použití § 186 písm. a) tr. ř. a § 188 odst. 1 písm. a) tr. ř. předložil věc Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o místní příslušnosti. Uvedl, že řízení koná soud, v jehož obvodu byl trestný čin spáchán (§ 18 odst. 1 tr. ř.). Dosavadní skutková zjištění neumožňují přesně specifikovat místo, kde se měli obvinění dopustit jednání, které je jim kladeno za vinu, nicméně k výběru peněžních prostředků získaných trestnou činností došlo v Ostravě. S ohledem na faktické bydliště obou obviněných je pravděpodobné, že v Ostravě došlo k veškerému jednání obviněných. Za nerozhodné považoval soud bydliště poškozeného, neboť za místo spáchání nelze považovat místo, ze kterého poškozený předmětné platby zadal. Místem dokonání činu v případech internetových podvodů bude až místo výběru peněžních prostředků, což svědčí příslušnosti Okresního soudu v Ostravě.
4. Pokud by Nejvyšší soud shledal místní příslušnost obou soudů (Okresního soudu v Ostravě i Obvodního soudu pro Prahu 9), je na místě zvážit i ekonomii řízení, neboť je snazší vyslechnout jediného svědka prostřednictvím videokonference, než předvolat dva obviněné k soudu na druhý konec republiky, navíc ze spisu vyplývá, že jde o osoby nemajetné. Obviněný P. H. si pak zvolil obhájce se sídlem v Ostravě. Vedení hlavního líčení v Praze by tudíž vedlo ke zbytečnému navyšování nákladů.
5. Soud dodal, že není-li zjištěno, kde přesně se měli obvinění dopustit jednání, které je jim kladeno za vinu, je třeba postupovat podle § 18 odst. 2 tr. ř. (s poukazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 12. 2017, sp. zn. 15 Td 36/2017), přičemž místní příslušnost určená podle tohoto ustanovení svědčí, s ohledem na bydliště obou obviněných, také Okresnímu soudu v Ostravě, nikoliv Obvodnímu soudu pro Prahu 9.
6. Proto byla věc předložena Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o místní příslušnosti.
7. Nejvyšší soud jako soud příslušný k rozhodnutí (neboť je nejblíže nadřízen Obvodnímu soudu pro Prahu 9 a Okresnímu soudu v Ostravě) zhodnotil podklady použitelné k rozhodnutí podle § 24 tr. ř. a dospěl k následujícímu závěru.
8. Podle § 18 odst. 1 tr. ř. koná řízení soud, v jehož obvodu byl trestný čin spáchán. Podle odst. 2 nelze-li místo činu zjistit nebo byl-li čin spáchán v cizině, koná řízení soud, v jehož obvodu obviněný bydlí, pracuje nebo se zdržuje; jestliže se nedají tato místa zjistit nebo jsou mimo území České republiky, koná řízení soud, v jehož obvodu čin vyšel najevo.
9. Ustanovení § 18 tr. ř. tak v odstavci 1 a 2 uvádí hlediska, podle nichž se určuje místní příslušnost. V odstavci 1 je uvedeno jako základní místo spáchání činu, v odstavci 2 pak další hlediska, jimiž jsou místo kde obviněný bydlí, pracuje nebo se zdržuje, která jsou rovnocenná, anebo místo, kde trestný čin vyšel najevo. Tato hlediska jsou vzájemně v poměru subsidiarity, a to v pořadí, v jakém jsou obsažena v tomto ustanovení. Příslušnost podle místa spáchání má přednost před ostatními pravidly, která nastupují hierarchicky v případě, že nelze použít předchozí kritérium.
10. Jak již bylo zmíněno, podle § 18 odst. 1 tr. ř. koná řízení soud, v jehož obvodu byl trestný čin spáchán. Za místo spáchání trestného činu je třeba obecně považovat místo, kde došlo k jednání pachatele naplňujícímu objektivní stránku trestného činu, i místo, kde nastal nebo měl nastat následek trestného činu. Jestliže následek nastal nebo měl nastat na jiném místě, než na kterém došlo k jednání, jde o tzv. distanční delikt (srov. rozhodnutí publikovaná pod č. 37/1961 a č. 12/1972 Sb. rozh. tr.).
11. Místem spáchání trestného činu podvodu, je-li v daném případě distančním deliktem, zejména jestliže je páchán prostřednictvím internetu, telefonu apod. (prostředků komunikace na dálku), je jednak místo, kde se pachatel dopustil jednání, jímž někoho uvedl v omyl, využil něčího omylu nebo zamlčel podstatné skutečnosti, dále místo, kde se nacházel poškozený v době, kdy byl uváděn v omyl, místo, kde vznikla škoda a také místo, kde se pachatel obohatil (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 7 Td 42/2013).
12. Podle § 20 odst. 1 věta první tr. ř. proti všem obviněným, jejichž trestné činy spolu souvisí, o všech útocích pokračujícího nebo hromadného trestného činu a o všech částech trvajícího trestného činu se koná společné řízení, pokud tomu nebrání důležité důvody. Podle § 21 odst. 2 tr. ř. společné řízení koná soud, který je příslušný konat řízení proti pachateli trestného činu (tj. na rozdíl od účastníků) nebo o nejtěžším trestném činu. Nejtěžším trestným činem je trestný čin s nejpřísnější trestní sazbou (srov. Šámal, P. a kol. Trestní řád III. § 1 až 156. Komentář. 7. vydání. Praha, C. H. Beck, 2013, str. 318). Podle § 22 tr. ř. potom platí, že je-li podle předchozích ustanovení dána příslušnost několika soudů, koná řízení z těchto soudů ten, u něhož podal státní zástupce obžalobu, návrh na potrestání, návrh na schválení dohody o vině a trestu nebo jemuž byla věc přikázána nadřízeným soudem. Jinak řečeno, byla-li podána obžaloba u soudu, v jehož obvodu se nachází kterékoli z míst, kde se pachatel dopustil svého jednání nebo nastal následek, stává se tento soud místně příslušným k projednání věci bez ohledu na to, že místně příslušným by podle uvedených hledisek mohl být i jiný soud (srov. rozhodnutí publikované pod č. 53/1994 Sb. rozh. tr.).
13. Aplikují-li se tyto zásady na uvedený případ, je především zřejmé, že trestná činnost obou obviněných spolu souvisí, přičemž pro určení místní příslušnosti je rozhodný přečin podvodu podle § 209 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku, kterého se měl dopustil obviněný P. H.
14. Pokud jde o místo, kde se měl obviněný dopustit jednání naplňujícího objektivní stránku obžalobou dovozovaného deliktu, podává se ve skutkové větě, že obviněný měl jednat z přesně nezjištěného místa. Výběr peněz, a tedy obohacení, mělo nastat v Ostravě.
15. Vzhledem k tomu, že trestný čin měl být podle obžaloby spáchán za užití prostředků dálkové komunikace, tedy distančním způsobem, je třeba rovněž vzít v úvahu, kde byl poškozený uváděný v omyl, což se podle tvrzení poškozeného stalo v jeho bydlišti v Praze 9, kde se po celou dobu komunikace s obviněným nacházel a kde rovněž učinil majetkovou dispozici (zaslal na určený účet peníze), a kde tudíž vznikla i škoda.
16. Z dosud dostupného spisového materiálu tak lze dovodit, že podle § 18 odst. 1 tr. ř. je místem spáchání přečinu podvodu podle § 209 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku jak obvod Obvodního soudu pro Prahu 9, tak i Okresního soudu v Ostravě. Obžaloba tudíž byla podána u místně příslušného Obvodního soudu pro Prahu 9, který se tím s ohledem na výše citované ustanovení § 22 tr. ř. stal příslušným k rozhodnutí ve věci.
17. Dále Nejvyšší soud uvádí, že pokud byla místní příslušnost určena podle § 18 odst. 1 tr. ř., nepřichází v úvahu aplikace subsidiárních hledisek pro její stanovení podle § 18 odst. 2 tr. ř., a je tedy nerozhodné, že obvinění mají místo bydliště v Ostravě.
18. Obvodní soud pro Prahu 9 pak i zmínil, že by bylo vhodnější, aby věc projednával Okresní soud v Ostravě. Takové tvrzení směřuje svojí podstatou k delegaci věci podle § 25 tr. ř., které se ovšem Obvodní soud pro Prahu 9 výslovně nedomáhal. Podle § 24 odst. 2 tr. ř. nicméně platí, že soud, který rozhoduje o příslušnosti soudu, může současně rozhodnout o odnětí a přikázání věci z důvodu uvedeného v § 25 tr. ř. Nejvyšší soud proto zvážil i možnost takového postupu, avšak důvody pro odnětí a přikázání věci neshledal.
19. Podle § 25 tr. ř. může být věc z důležitých důvodů odňata příslušnému soudu a přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně. Pojem „důležité důvody“ sice není v zákoně blíže definován, ale je nepochybné, že se musí jednat o skutečnosti, které budou svou povahou výjimečné, neboť ustanovení § 25 tr. ř., podle něhož lze v určitých případech věc delegovat k jinému soudu, je zákonným průlomem do zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, vyjádřené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly vybočení z výše citovaného ústavního principu.
20. Obvodní soud pro Prahu 9 naznačil vhodnost projednání věci u Okresního soudu v Ostravě zejména z hlediska hospodárnosti řízení, s přihlédnutím k místu pobytu obou obviněných. V obecné rovině však skutečnost, že obviněný má bydliště v obvodu jiného soudu než soudu příslušného k projednání věci, není sama o sobě důležitým důvodem ve smyslu § 25 tr. ř. k odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu. Je nutno trvat na tom, že jde o postup zcela výjimečný, a tedy odůvodněný zcela výjimečnými okolnostmi. Na straně obviněného to může být zejména značně vysoký věk, nebo závažné zdravotní problémy, které výrazně omezují jeho mobilitu. Žádné takové skutečnosti ale z obsahu trestního spisu u obviněných nevyplývají. Jestliže obvodní soud uvedl, že v případě obviněných jde o osoby nemajetné, nutno uvést, že do protokolu o výslechu obviněného uvedli výši svého měsíčního příjmu (nikoli zanedbatelného). Pokud jde dále o obviněného P. H., při výslechu uvedl, že jezdil hrát hazardní hry na Slovensko. Z obsahu trestního spisu tak nejsou zřejmé žádné okolnosti, které by obviněným bránily dostavit se k hlavnímu líčení ve své věci k příslušnému soudu do Prahy. Obvodní soud pro Prahu 9 dosud ani žádný pokus k předvolání obviněných k hlavnímu líčení neučinil. Důvody pro delegaci věci tak nebyly shledány.
21. Na základě uvedených důvodů rozhodl Nejvyšší soud tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto usnesení, tedy že příslušným k projednání věci obviněných je Obvodní soud pro Prahu 9.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 12. 11. 2025
JUDr. Radek Doležel předseda senátu