7 Td 5/2025-588
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 29. 1. 2025 v trestní věci obviněného E. O. pro přečin podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 39 T 118/2024, o příslušnosti soudu takto:
Podle § 24 odst. 1 tr. ř. je k projednání věci příslušný Obvodní soud pro Prahu 3.
1. U Obvodního soudu pro Prahu 7 byla podána obžaloba na obviněného E. O. pro přečin podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku. Podle žalobního návrhu spočíval tento trestný čin v podstatě v tom, že obviněný v období měsíců dubna a května 2023 z blíže nezjištěného místa v úmyslu se obohatit vystavil pod smyšleným profilem D. V. na sociální síti Facebook na inzertním portálu Marketplace podvodné inzeráty na prodej různého elektronického zboží a vylákal tak od kupujících finanční prostředky, které si nechal zaslat na různé bankovní účty svých známých; ti mu je pak předali v hotovosti. Nikdy přitom neměl v úmyslu kupujícím zboží zaslat či předat. Způsobil jim tak škodu v celkové výši 100 000 Kč.
2. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 5. 12. 2024, sp. zn. 39 T 118/2024, byla věc podle § 188 odst. 1 písm. a) tr. ř. předložena Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o příslušnosti soudu. Obvodní soud pro Prahu 7 odůvodnil toto rozhodnutí tím, že není soudem místně příslušným, neboť v jeho obvodu nedošlo k jednání obviněného, k uvedení poškozených v omyl, k majetkové dispozici učiněné v omylu, k obohacení obviněného nebo jiné osoby ani ke vzniku škody. Podrobně uvedl, kde se podle dosud ze spisu vyplývajících okolností poškození nacházeli nebo pravděpodobně nacházeli v době, kdy učinili příslušnou majetkovou dispozici (poukázání financí) a kdy jim vznikla škoda. Jen jeden z poškozených (M. T.) má spojitost s obvodem předkládajícího soudu, neboť v tomto obvodu bydlí, avšak uvedl, že podvodně inzerované zboží objednal a zaplatil během cesty do Holandska. Bankovní účty, na které byly finanční prostředky zasílány, měli obviněnému poskytnout svědci, kteří mají bydliště v Teplicích a okolí a v Brně. K výběrům peněz z těchto účtů mělo dojít převážně v Teplicích. Obvodní soud uzavřel, že místně příslušné jsou Okresní soud v Teplicích a dále soudy, v jejichž obvodu měla vzniknout škoda poškozeným, kteří se k otázce, kde učinili majetkovou dispozici a kde jim vznikla škoda, konkrétně vyjádřili. Jde o Okresní soud ve Svitavách (poškozená M. H.), Obvodní soud pro Prahu 6 (poškozený A. J.), Okresní soud ve Vsetíně (poškozená V. K.), Okresní soud ve Zlíně (poškozený T. L.), Obvodní soud pro Prahu 10 (poškozený D. T.) a Okresní soud v Chomutově (poškozený J. V.).
3. Nejvyšší soud poté, co mu byl spis fakticky dne 15. 1. 2025 k rozhodnutí předložen, shledal, že věcná příslušnost okresního, resp. obvodního soudu vyplývá z ustanovení § 16 tr. ř. a není o ní žádných pochyb. Místní příslušnost je primárně stanovena v § 18 odst. 1 tr. ř., podle něhož řízení koná soud, v jehož obvodu byl trestný čin spáchán.
4. Přečin podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku spočíval podle právní věty obžaloby v tom, že obviněný sebe obohatil tím, že uvedl někoho v omyl, a tímto činem způsobil větší škodu. Místem spáchání trestného činu podvodu podle § 209 tr. zákoníku jsou všechna místa, kde pachatel uvedl někoho v omyl, využil něčího omylu nebo zamlčel podstatné skutečnosti, kde jiná osoba (nemusí jít vždy o poškozeného) učinila v tomto omylu nebo s pachatelem způsobenou neznalostí věci majetkovou dispozici, kde vznikla škoda a kde se pachatel nebo jiná osoba tím obohatili. Proto místem spáchání tohoto trestného činu nemusí nutně být sídlo nebo bydliště poškozeného, ledaže v tomto místě je poškozený uveden v omyl, učiní zde v omylu nebo s pachatelem způsobenou neznalostí věci majetkovou dispozici nebo mu tady vznikne škoda.
5. Trestný čin podvodu (stejně jako některé jiné trestné činy) může být spáchán v podobě tzv. distančního deliktu, který se vyznačuje rozdílností místa jednání pachatele a místa způsobeného následku. Závěr, že jde o distanční delikt, však nelze vyvozovat ze samotné skutečnosti, že poškozený má sídlo nebo bydliště v jiném místě, než ve kterém došlo k jednání pachatele. Odlišnost těchto míst sama o sobě nemůže být důvodem k úsudku, že následek vznikl v místě sídla nebo bydliště poškozeného. Tuto zásadu Nejvyšší soud judikoval ve vztahu k trestnému činu zpronevěry v usnesení velkého senátu trestního kolegia ze dne 14. 12. 2017, sp. zn. 15 Td 36/2017, publikovaném pod č. 21/2018 Sb. rozh. tr., má však obecnou platnost. Ani trestný čin podvodu není distančním deliktem jen proto, že poškozený má sídlo nebo bydliště v jiném místě, než ve kterém došlo k jednání pachatele. Sídlo nebo bydliště poškozeného samo o sobě nemá z hlediska místa spáchání činu (a tedy místní příslušnosti soudu) žádný význam, i když je časté, že zejména u poškozených právnických osob škoda způsobená tímto trestným činem vznikne v sídle právnické osoby a že zde také proběhne v omylu učiněná majetková dispozice.
6. Z uvedených zásad správně vycházel také předkládající Obvodní soud pro Prahu 7 a dospěl k odůvodněnému závěru, že k žádnému z objektivních dějů naplňujících znaky objektivní stránky skutkové podstaty trestného činu podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku s odpovídající mírou pravděpodobnosti nedošlo v obvodu jeho působnosti a že naopak lze některé jiné soudy v České republice identifikovat jako ty, v jejichž obvodu došlo k majetkové dispozici poškozených, ke vzniku škody nebo k obohacení obviněného či jiných osob. Obvodní soud pro Prahu 7 přitom vycházel z obsahu spisu, zejména z vysvětlení poškozených a dalších osob.
7. Nejvyšší soud se po seznámení se spisovým materiálem ztotožnil s tím, že poškozená M. H. uvedla, že finanční prostředky poukázala ze svého bydliště v obci XY, okres Svitavy, že poškozená V. K. uvedla, že totéž učinila ze svého bydliště v obci XY, okres Vsetín, a že k obohacení osob z podvodu došlo v okrese Teplice. Nepochybná je tak příslušnost Okresního soudu ve Svitavách, Okresního soudu ve Vsetíně a Okresního soudu v Teplicích. Dále však Nejvyšší soud zjistil, že poškozený J. V. ve vysvětlení uvedl, že část (podvodně vylákaných) finančních prostředků poukázal z místa, kde se měl setkat s V. R. a kde mu mělo být zboží předáno (viz č. l. 83, 88-89 spisu). Toto místo se nacházelo na náměstí XY na území městské části Praha 3. Příslušným je proto také Obvodní soud pro Prahu 3, v jehož obvodu došlo k majetkové dispozici poškozeného učiněné v omylu a ke vzniku škody.
8. Za situace, kdy všechny zmíněné soudy jsou místně příslušné podle § 18 odst. 1 tr. ř., bylo nutno rozhodnout podle § 24 odst. 1 tr. ř. o příslušnosti soudu, tj. který z příslušných soudů věc projedná. Nejvyšší soud měl přitom na paměti především hledisko rychlosti a hospodárnosti řízení. Státní zástupce v obžalobě navrhl provést důkaz výslechem 20 svědků, kteří mají bydliště na různých místech České republiky. Nejvyšší soud přitom přihlížel také k zájmům poškozených a k jejich pokud možno co nejmenšímu zatížení trestním řízením (pokud bude nutno je jako svědky vyslechnout v hlavním líčení). I když jen část poškozených má bydliště v Praze, je zřejmé, že pro všechny ostatní svědky, tj. pro svědky z Čech i z Moravy, bude relativně dobře dopravně dostupné město Praha jako sídlo Obvodního soudu pro Prahu 3. Za tohoto stavu je vhodné, aby z místně příslušných soudů řízení konal Obvodní soud pro Prahu 3.
9. Nejvyšší soud proto rozhodl, že k projednání věci je příslušný Obvodní soud pro Prahu 3.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 29. 1. 2025
JUDr. Josef Mazák předseda senátu