7 Td 50/2014-14
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud ve věci obviněného Ing. Arch. A. K., vedené u Okresního soudu v
Kolíně pod sp. zn. 3 T 166/2013, projednal v neveřejném zasedání konaném dne
27. srpna 2014 návrh obviněného na odnětí a přikázání věci a rozhodl t a k t o
:
Podle § 25 tr. ř. se věc Okresnímu soudu v Kolíně neodnímá.
Státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Kolíně podala dne 12. 11.
2013 (č. l. 109 tr. spisu) návrh na potrestání obviněného Ing. Arch. A. K., pro
přečin zanedbání povinné výživy podle § 196 odst. 2 tr. zákoníku, kterého se
měl dopustit tím, že (zkráceně uvedeno) od 6. 11. 2012 do 30. 11. 2013, v
trvalém bydlišti ani jinde vědomě neplnil zákonnou vyživovací povinnost na
nezletilou dceru M. K. ve výši 3.500,- Kč měsíčně, a na nezletilého syna J. K.
ve výši 4.200,- Kč měsíčně, stanovenou a upravenou mu v obžalobě konkrétně
uvedenými rozhodnutími soudů, když za toto období dluží k rukám matky dětí R.
Š. finanční částku ve výši 87.100,- Kč, kdy po celé období byl evidován jako
uchazeč o zaměstnání, přičemž příslušný úřad práce evidoval v tomto období
volná místa s dostatečným příjmem pro úhradu celého výživného, tedy se vyhýbal
řádnému pracovnímu poměru, zbavoval se dobrovolně legálního příjmu a ztěžoval
vymáhání dlužného výživného srážkami ze mzdy či jiným způsobem výkonu
rozhodnutí.
Okresní soud v Kolíně vydal v předmětné věci dne 17. 12. 2013 podle § 314e
odst. 1 tr. ř. trestní příkaz pod sp. zn. 3 T 166/2013 (č. l. 127 tr. spisu),
kterým obviněného uznal vinným v rozsahu návrhu na potrestání, a za přečin
zanedbání povinné výživy podle § 196 odst. 2 tr. zákoníku jej odsoudil k trestu
obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin. Podle § 63 odst. 2 tr. zákoníku
bylo obviněnému uloženo, aby během výkonu trestu podle svých sil uhradil dluh
na výživném a řádně platil běžné výživné.
Trestní příkaz však nenabyl právní moci, neboť obviněný proti němu podal odpor
a ve věci tak bylo nařízeno hlavní líčení na den 13. 6. 2014.
Dne 6. 6. 2014 (č. l. 213) byla Okresnímu soudu v Kolíně doručena žádost
obviněného o odročení jednání a návrh na přikázání věci jinému soudu z důvodu
vhodnosti.
Rozsudkem Okresního soudu v Kolíně ze dne 13. 6. 2014, sp. zn. 3 T 166/2013 (č.
l. 240 tr. spisu), byl obviněný Ing. Arch. A. K. uznán vinným přečinem
zanedbání povinné výživy podle § 196 odst. 2 tr. zákoníku, podle tohoto
ustanovení, a § 62 odst. 1 a § 63 odst. 1 tr. zákoníku, mu byl uložen trest
obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin, přičemž podle § 63 odst. 2 tr.
zákoníku mu bylo uloženo, aby během výkonu trestu podle svých sil uhradil dluh
na výživném a řádně platil běžné výživné.
Okresním soudem v Kolíně byl dne 28. 7. 2014 předložen trestní spis tohoto
soudu vedený pod sp. zn. 3 T 166/2013, k rozhodnutí o návrhu obviněného na
přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti. Obviněný ve svém návrhu předně
zmínil, že dosud nebyla vyřízena jeho žádost o bezplatného advokáta, když není
v jeho silách sehnat prostředky na jeho uhrazení. Dále uvedl, že nebydlí v
obvodu Okresního soudu v Kolíně, který je místně příslušný k projednání věci,
ale bydlí v Brně. Dojíždění k soudům ve Středočeském kraji je pro něj finančně
nemožné, navíc za situace, kdy nemůže spojit účast u soudu s vyzvednutím dětí v
místě jejich bydliště. „Rozvodnice“ matky, že je také z Brna a podle obviněného
probírají uvedenou věc také v Brně. Zřejmě v reakci na termín konání hlavního
líčení ve věci dne 13. 6. 2014 (pozn. pátek) uvedl, že v pátek pro děti nejede,
protože nemá styk s dětmi, který mu byl na příkaz matky posunut soudkyní a
navíc ani nemá z čeho cestu uhradit. Soudu I. stupně navrhl, aby vzhledem k
trvání cesty vlakem, případnému zpoždění a době cesty k soudu, bylo hlavní
líčení zahájeno až v 11:00 hod., a ukončeno nejpozději ve 12:00 hod., aby se
stihl dostavit ve 13:00 hod. k vyzvednutí dětí, protože při zpoždění mu matka
děti nepředá. V této souvislosti uvedl seznam čestných prohlášení o své
nemajetnosti s tím, že je závislý na státních příspěvcích. V závěru svého
návrhu uvedl, že trvá na své osobní účasti při každém jednání, trvá na svém
právu být u soudu slyšen, a uvedl také, že ve věci dosud nebyl vyslechnut.
Požádal tedy o odročení jednání a delegování věci do místa svého bydliště. Na
uvedené požadavky má podle svého názoru právo, neboť jde o stěžejný právo na
spravedlivý proces.
Nejvyšší soud shledal, že nejsou dány zákonné důvody vyžadované ustanovením §
25 tr. ř. pro odnětí věci a její přikázání.
Podle § 25 tr. ř. platí, že z důležitých důvodů může být věc příslušnému soudu
odňata a přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně. O odnětí a přikázání
rozhoduje soud, který je oběma soudům nejblíže společně nadřízen.
Postup podle § 25 tr. ř. je přitom výjimkou z ústavně zaručené zásady, že nikdo
nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudů a soudce stanoví
zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, publikované pod č.
2/1993 Sb., ve znění úst. zák. č. 162/1998 Sb.). Důvody pro odnětí věci
příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby
dostatečně odůvodnil průlom do výše citovaného ústavního principu. K odnětí
věci a jejímu přikázání jinému soudu přitom může dojít ve kterémkoliv stadiu
trestního řízení.
V posuzované věci ale Nejvyšší soud zjistil, že soudem I. stupně již byl v
mezidobí vyhlášen výše citovaný odsuzující rozsudek ze dne 13. 6. 2014, sp. zn.
3 T 166/2013, který doposud nenabyl právní moci.
Nastala tak procesní situace, kdy příslušný soud ve věci již rozhodl a řízení u
tohoto soudu je skončeno, byť rozhodnutí zatím nenabylo právní moci. Za této
procesní situace ovšem nebylo možno návrh odsouzeného na odnětí věci Okresnímu
soudu v Kolíně meritorně projednat, neboť v době rozhodování Nejvyššího soudu
bylo řízení u příslušného soudu (tj. u soudu, jemuž má být věc odňata) již
skončeno.
Proto Nejvyšší soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto
usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. srpna 2014
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš