7 Td 66/2013-22
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud projednal dne 8. ledna 2014 v neveřejném zasedání, v
trestní věci obviněného M. M. a spol., vedené u Krajského soudu v Brně -
pobočka ve Zlíně, pod sp. zn. 61 T 7/2013, návrh obviněného na odnětí a
přikázání věci a rozhodl takto:
Podle § 25 tr. ř. se věc Krajskému soudu v Brně - pobočka ve Zlíně
neodnímá.
Podle § 25 tr. ř. se věc Vrchnímu soudu v Olomouci n e o d n í m á .
Podáním, které bylo soudu I. stupně doručeno dne 22. 11. 2013, obviněný M. M.
navrhl odnětí jeho trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně - pobočka ve
Zlíně (dále jen soud I. stupně) pod sp. zn. 61 T 7/2013, jinému krajskému
soudu v obvodu jiného vrchního soudu.
Dne 26. 11. 2013 soud I. stupně předložil věc Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o
návrhu obviněného podle § 25 tr. ř., na odnětí a přikázání věci.
Podle § 25 tr. ř. může být věc z důležitých důvodů odňata příslušnému soudu a
přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně. Pojem „důležité důvody“ sice není
v zákoně blíže definován, ale je nepochybné, že se musí jednat o skutečnosti,
jež budou svou povahou výjimečné, neboť ustanovení § 25 tr. ř., dle něhož lze v
určitých případech věc delegovat k jinému soudu, je zákonným průlomem do
zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, vyjádřené v čl. 38
odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Důvody pro odnětí věci příslušnému
soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně
odůvodňovaly vybočení z výše citovaného ústavního principu.
V obsáhlém návrhu obviněný uvedl, že u soudu I. stupně, ani u Vrchního soudu v
Olomouci, není zajištěno řádné zjištění skutkového stavu věci bez důvodných
pochybností, uplatnění jeho práva na obhajobu ani spravedlivý proces před
nezávislým a nestranným soudem. Předně pak uvedl, že již v roce 2012, aniž by
tehdy znal jeho totožnost, měl náhodný konflikt s předsedou senátu soudu I.
stupně JUDr. R. Koudelou, který údajně v průběhu konfliktu odpověděl na jeho
dotaz, zda chce dostat facku, že je soudce, začal jej urážet a údajně mu řekl,
že jej to ještě bude mrzet. Tento konflikt, že potvrdili přímí svědci,
spoluobvinění V. H., T. Ď. i jeho tehdejší družka Bc. K. M. Jeho námitky
podjatosti uvedeného předsedy senátu soudu I. stupně, jak tento soud, tak i
Vrchní soud v Olomouci, paušálně odmítají bez bližšího zkoumání, přičemž
předseda senátu podjatost dával najevo také svým postupem v průběhu řízení.
Snížil se k intrikám mezi obviněnými a jejich obhájci, když těmto uváděl
nepravdivě, že se již někdo doznal a mají poslední šanci se s ním domluvit.
Státní zástupce, že prezentoval názor předsedy senátu, že jeho věc „odsoudí“, a
údajně na toaletě soudu naváděl spoluobviněného J. S., aby se doznal, přičemž
mu měl uvést, že se chce doznat spoluobviněný R. H. a soud se pak bude bavit
jen s ním. Tato dohoda, že byla nabízena také jemu, ale všichni ji odmítli s
tím, že nebudou lhát, aby se vyhnuli trestu. Předseda senátu, že mu také
neumožnil nahlédnout do části spisu, seznámit se s odposlechy a jejich zvukovým
záznamem, neumožnil mu v průběhu úkonu vznést námitku proti způsobu jeho
provádění, a když tak chtěl přes zákaz učinit, vyhrožoval mu vykázáním z
jednací síně. Rovněž, že neumožnil uplatnění procesních práv zúčastněné osobě
Bc. K. M. Svým postupem podle názoru obviněného předseda senátu soudu I. stupně
napomáhal obžalobě, zatajoval důkazy o jeho nevině a neumožnil mu reálnou
obhajobu. Podle obviněného předseda senátu soudu I. stupně takto postupuje z
osobních důvodů a ze msty za vzájemný výše uvedený konflikt a s ním související
občanskoprávní spor na ochranu osobnosti, projednávaný u Krajského soudu v Brně
pod sp. zn. 24 C 27/2013.
Ohledně Vrchního soudu v Olomouci obviněný uvedl, že na jeho adresu se předseda
senátu soudu I. stupně i státní zástupce vyjadřovali tak, že mají senát, který
jim vše potvrdí, a který je znechucen jeho stížnostmi proti postupu soudu I.
stupně. Vrchní soud, že také nepochopitelně jím namítaný nesprávný postup soudu
I. stupně potvrzoval, což u něj vyvolává absolutní pochybnost i o jeho
schopnosti zachovat spravedlivý proces.
Výše uvedené proto obviněný považuje za důležité důvody pro odnětí věci jak
soudu I. stupně, tak i Vrchnímu soudu v Olomouci, a její přikázání krajskému
soudu v obvodu Vrchního soudu v Praze, kde nejsou vazby mezi orgány činnými v
trestním řízení, a nemělo by docházet k ovlivňování státním zástupcem.
S návrhem obviněného na odnětí a přikázání věci bylo předloženo usnesení soudu
I. stupně ze dne 17. 10. 2013, sp. zn. 61 T 7/2013, kterým bylo rozhodnuto o
námitce podjatosti, kterou obviněný podal dne 16. 10. 2013 na předsedu senátu
soudu I. stupně JUDr. R. Koudelu. Tato námitka byla obviněným odůvodněna
zejména jeho údajným konfliktem s předsedou senátu koncem léta 2012, z čehož je
dovozováno, že není nestranný a svědčí o tom i jeho rozhodovací činnost ve věci
(rozhodnutí o nevydání věci, opožděné předkládání rozhodnutí o stížnostech
odvolacímu soudu). Uvedeným usnesením bylo podle § 30 odst. 1 a § 31 odst. 1
tr. ř. rozhodnuto tak, že předseda senátu JUDr. R. Koudela není vyloučen z
vykonávání úkonů trestního řízení v trestní věci obviněného. V odůvodnění je
pak uvedeno, že předseda senátu nemá žádný vztah zakládající vyloučení podle §
30 odst. 1 tr. ř., obviněnému nejsou v řízení upírána žádná práva a vzhledem k
jeho výbušnější povaze je k němu přistupováno spíš shovívavě. K námitce
týkající se údajného vzájemného konfliktu soud I. stupně uvedl, že předseda
senátu se mimo jednací síň nesetkal se spoluobviněnými nebo přítelkyní
obviněného, a údajné jejich setkání v obchodním domě Tesco v roce 2012 není
možné, protože tam předseda senátu minimálně dva roky nebyl. Námitku
podjatosti, ve spojitosti s podáním žaloby obviněného na ochranu osobnosti,
hodnotí soud I. stupně jako zjevnou snahu obviněného o co největší oddálení
rozhodnutí ve věci, zřejmě motivovanou dosažením stejného cíle jako v případě
trestního řízení ve Slovenské republice, tedy propuštění z vazby z důvodu
omezení délky vazby zákonnou úpravou a v této době by věc nemohla být reálně
rozhodnuta.
K návrhu obviněného bylo přiloženo také písemné vyjádření předsedy senátu ke
stížnosti obviněného ze dne 1. 11. 2013, kde je uvedeno, že obviněný uvádí
vzájemný konflikt v letních měsících 2012, tedy zjevně bez bližšího časového
určení, a nelze tak konstatovat, kde v tuto dobu předseda senátu byl. Jeho
bydliště je ale 40 km od daného obchodu, nákup v sobotu nebo v neděli je tak
zcela nelogický a v roce 2012 v tomto obchodě vůbec nebyl.
Návrh obviněného na odnětí a přikázání věci byl Nejvyššímu soudu doručen k
rozhodnutí v den, kdy soud I. stupně ve věci rozhodl rozsudkem ze dne 26.11.
2013, sp. zn. 61 T 7/2013, jímž obviněného M. M. uznal vinným pokusem
pokračujícího zvlášť závažného zločinu vydírání podle § 175 odst. 1, 2 písm. a)
c), odst. 3 písm. a) c) tr. zákoníku, pokračujícím přečinem porušování domovní
svobody podle § 178 odst. 1, 3 tr. zákoníku, pokračujícím přečinem šíření
poplašné zprávy podle § 357 odst. 1, 2 tr. zákoníku a pokračujícím přečinem
nedovoleného ozbrojování podle § 279 odst. 1 tr. zákoníku. Za tyto trestné činy
jej odsoudil k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 10 let, se zařazením do
věznice se zvýšenou ostrahou, k trestu vyhoštění z území České republiky na
dobu neurčitou a k trestu propadnutí věcí v rozsudku konkrétně uvedených. Týmž
rozsudkem bylo rozhodnuto také o vině a trestu spoluobviněných V. H., T. Ď., R.
H. a J. S., jakož i o uplatněných nárocích na náhradu škody.
Důležité důvody pro navrhovaný postup podle § 25 tr. ř. obviněný v podstatě
shledává jednak v údajném náhodném vzájemném konfliktu s předsedou senátu soudu
I. stupně ještě v roce 2012, dále pak v jeho postupu při řízení hlavního líčení
ve věci (neumožnění nahlédnutí do trestního spisu, nepřipuštění námitek v
průběhu úkonu, způsob rozhodování o jeho námitkách podjatosti, vykázání z
jednací síně, porušení práv zúčastněné osoby) a údajných manipulacích, resp.
domluvách předsedy senátu mimo hlavní líčení. Ve vztahu k Vrchnímu soudu v
Olomouci je to pak nesouhlas obviněného se způsobem rozhodování tohoto soudu o
jeho stížnostech proti usnesením soudu I. stupně. Je tak zřejmé, že obviněný
zakládá důležité důvody k odnětí věci příslušnému soudu, a její přikázání
jinému soudu, v podstatě na své nespokojenosti s tím, jak oba dotčené soudy
rozhodují o jeho různých podnětech, žádostech, návrzích, resp. o opravných
prostředcích v průběhu řízení. Skutečnost, že soud nerozhodne v souladu s
přáním obviněného, ale důvodem pro odnětí věci podle § 25 tr. ř. není. Totéž
platí i o namítaném nesprávném postupu předsedy senátu soudu I. stupně v
hlavním líčení v rozporu s trestním řádem, který může být předmětem námitek v
odvolání, a tedy přezkumu odvolacím soudem, ale ne důvodem pro postup podle §
25 tr. ř.
Z mnohastránkového protokolu o hlavním líčení, které probíhalo v době téměř
půl roku od 11. 6. 2013 do 26. 11. 2013, vyplývá, že obviněný již od počátku, a
v celém jeho dalším průběhu, opakovaně projevoval nesouhlas s opatřeními
předsedy senátu při řízení hlavního líčení, přes poučení a upozornění pokyny
předsedy senátu nerespektoval, nebo tak učinil až po opakovaném upozornění, a
svůj nesouhlas (např. i s rozhodnutími soudu I. stupně o jeho žádostech o
propuštění z vazby) dával najevo nejen slovně ale i vznášením námitek, včetně
námitek podjatosti jak předsedy senátu, tak i přísedící nebo celého senátu.
Tyto námitky byly předmětem rozhodování soudu I. stupně a na základě stížností
obviněného také Vrchního soudu v Olomouci. Nesouhlas obviněného s rozhodnutími
těchto soudů je pak jedním z důvodů návrhu na postup podle § 25 tr. ř. Po dobu
čtyř měsíců tak byly námitky obviněného o podjatosti předsedy senátu motivovány
pouze jeho nesouhlasem s řízením hlavního líčení a s rozhodováním soudu I.
stupně o jeho návrzích a žádostech. Výslovně to také uvedl v hlavním líčení dne
3. 9. 2013 (str. 4 protokolu), kdy k dotazu předsedy senátu, zda trvá na
námitce jeho podjatosti uvedl, že po tom jak rozhoduje, např. v souvislosti s
jeho družkou, tak pochopitelně.
Až 16. 10. 2013 pak obviněný přichází také s tvrzením o vzájemném konfliktu s
předsedou senátu již někdy v létě 2012, kdy z toho dovozuje motivaci předsedy
senátu k jeho zaujatému jednání v průběhu hlavního líčení. O námitce podjatosti
předsedy senátu soudu I. stupně i z tohoto důvodu, bylo rozhodnuto výše
podrobně citovaným usnesením soudu I. stupně ze dne 17. 10. 2013 tak, že
předseda senátu není vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení v této věci.
V hlavním líčení konaném dne 29. 10. 2013 byly k obviněným M. M. tvrzenému
konfliktu vyslechnuti spoluobvinění V. H. a T. Ď., kteří uvedli, že k němu
došlo. Podle vyjádření V. H. tehdy nevěděli, že je soudce, ale vynadal jim do
debilů či psychopatů, načež se jej M. M. měl zeptat, zda chce dostat facku,
nebo něco podobného. V průběhu tohoto hlavního líčení pak obviněný M. M. vznesl
vůči předsedovi senátu další námitku podjatosti poté, co byl předsedou senátu
upozorněn, že nemůže mluvit bez vyzvání, což obviněný označil za šikanózní.
Opět pak požádal o umožnění studia spisu, přičemž ostatní spoluobvinění i
jejich obhájci uvedli, na rozdíl od obviněného M. M., že spis znají a nežádají
o jeho studium. Následující den při pokračování v hlavním líčení pak obviněný
vznesl opět námitku podjatosti předsedy senátu poté, co mu neumožnil, aby se
opět vyjádřil ke čteným svědeckým výpovědím, ke kterým se již předtím vyjádřil
přímo při jejich výslechu. V posledním hlavním líčení, kterého se obviněný M.
M. osobně zúčastnil dne 11. 11. 2013, pak poté, co předseda senátu nevyhověl
návrhům stran na provedení dalších důkazů, a dokazování prohlásil za skončené,
slovně předsedu senátu napadl a i za použití vulgárních výrazů mu vyhrožoval
(str. 29 a 31 protokolu z uvedeného dne).
Zákon důležité důvody v ustanovení § 25 tr. ř. nijak nevymezuje a jejich
existenci je nutno dovodit z konkrétních okolností daného případu. Rozumí se
jimi především důvody, které opodstatňují závěr, že nestranné a zákonné
projednání věci u příslušného soudu není zajištěno, nebo náležité zjištění
skutkového stavu věci a všech zásad trestního řízení bude podstatně lépe
zajištěno u jiného soudu. Obviněný sice z výše uvedených konkrétních důvodů
namítá, že u příslušného soudu I. stupně a soudu odvolacího není předpoklad
spravedlivého procesu, a náležitého zjištění skutkového stavu bez důvodných
pochybností, dovozuje to ale z postupu předsedy senátu soudu I. stupně při
řízení hlavního líčení, a ze způsobu, jakým oba soudy rozhodly o jeho
námitkách, resp. žádostech, s kterým nesouhlasí. Jak již bylo výše uvedeno,
nesouhlas obviněného s rozhodnutími soudu ale není důležitým důvodem
opodstatňujícím postup podle § 25 tr. ř. Takovýto důvod neshledal Nejvyšší soud
ani v postupu soudu I. stupně v průběhu hlavního líčení. Pokud jde o tvrzený
konflikt v létě 2012 s předsedou senátu, také Nejvyšší soud jej považuje za
nereálný a toto tvrzení za ryze účelové. A to nejen z důvodů uvedených v již
výše citovaném usnesení soudu I. stupně, zabývajícím se námitkou obviněného o
podjatosti předsedy senátu, která byla založena na tomto tvrzení. Ale také
proto, že obviněný po dobu čtyř měsíců přicházel pravidelně a často do styku s
předsedou senátu, nic v tomto směru nenamítal, ale až v době, kdy se po
provedení podstatné části důkazů začalo blížit hlavní líčení ke svému závěru.
Totéž v podstatě platí i o spoluobviněných V. H. a T. Ď., i když se tito
hlavního líčení účastnili s různými přestávkami. Vyjádření spoluobviněného V.
H. o slovech, která tehdy měl vůči nim údajně předseda senátu použít, navíc v
situaci, kdy byl sám proti všem třem obviněným, pak plně odpovídají slovníku
právě obviněného M. M. (viz záznamy odposlechů tlf. hovorů). Jako ničím
nepodložené a účelové Nejvyšší soud odmítá také námitky obviněného o
ovlivňování či navádění spoluobviněných k doznání, ať ze strany předsedy senátu
nebo státního zástupce, nebo dokonce o předem domluveném způsobu rozhodnutí
odvolacího soudu.
Nejvyšší soud proto neshledal důležitý důvod k rozhodnutí o odnětí
věci příslušnému krajskému, resp. vrchnímu soudu, a její přikázání jinému soudu
téhož stupně v obvodu Vrchního soudu v Praze. Proto návrhu na odnětí a
přikázání věci nevyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 8. ledna 2014
Předseda senátu
JUDr. Michal Mikláš