7 Td 68/2022-2399
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal dne 19. 10. 2022 v neveřejném zasedání ve věci J. L., nar. XY v XY, trvale bytem XY, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 1 T 2/2022, návrh obviněného na odnětí a přikázání věci a rozhodl takto:
Podle § 25 tr. ř. se věc Městskému soudu v Praze neodnímá.
1. Státní zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze podal dne 11. 4. 2022, pod sp. zn. VZV 28/2020 obžalobu jednak na obviněného J. L., jednak na spoluobviněné V. H., P. S. a R. V. Obviněný J. L. je trestně stíhán pro dva zločiny úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1, odst. 6 písm. a) tr. zákoníku. Věc je nyní vedena u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 1 T 2/2022.
2. Městským soudem v Praze bylo v předmětné věci doposud provedeno jedno hlavní líčení, které proběhlo ve dnech 22. 8. 2022 a 23. 8. 2022 a následně bylo odročeno na 28. 11. 2022.
3. Obviněný J. L. podal prostřednictvím soudu I. stupně k Nejvyššímu soudu návrh na odnětí a přikázání věcí, ve kterém navrhuje, aby došlo k odnětí věci Městskému soudu v Praze a jejímu přikázání Krajskému soudu v Brně. Obviněný především koncipuje námitku podjatosti vůči celému Městskému soudu v Praze. V ní uvádí, že Městský soud v Praze je neschopný rozhodovat nestranně, neboť již rozhodoval v osmi případech MSD (poznámka soudu: Metropolitního spořitelního družstva) a vždy v neprospěch obviněného, přičemž konkrétně obviněný uvádí čtyři spisové značky tohoto soudu: 45 T 5/2019, 1 T 4/2019, 45 T 1/2020 a 10 T 6/2019. Obviněný dále Městskému soudu v Praze vytkl, že ignoruje judikaturu Vrchního soudu v Praze i Nejvyššího soudu, jelikož nenechal zjistit výši škody znaleckým posudkem, přičemž obviněný poukázal na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 9 To 3/2020.
4. Městskému soudu v Praze dále vytkl, že připustil projednání věci v hlavním líčení přesto, že předcházející trestní řízení má zásadní nedostatky, pro které věc není způsobilá k projednání před soudem. Tyto nedostatky blíže konkretizoval: - řízení dozoroval státní zástupce, který vyjádřil názor na vinu obviněného ještě před zahájením trestního stíhání v žádosti o předběžný souhlas s dozorováním zákonnosti postupu policie, - důkazy byly získány v rozporu se zákonem, - Policie České republiky nezjišťovala skutečnou škodu, - škoda byla stanovena policejním orgánem bez patřičného vzdělání, oprávnění a zkušeností, - škoda byla stanovena na základě nepravdivého, policejně angažovaného znaleckého posudku, - škoda byla zvýšena z 0 Kč na 30 000 000 Kč z důvodu změny příslušnosti soudu nakloněného Vrchnímu státnímu zastupitelství v Praze, - zcela byla ignorována absence subjektivní stránky činu, - nebyly vyslechnuty žádné osoby v postavení svědka.
5. Obviněný namítl, že byla nesprávně stanovena výše škody, proto nerozhoduje příslušný soud. Dále zdůraznil, že soudu bylo několikrát sděleno, kdo MSD (poznámka soudu: Metropolitní spořitelní družstvo) vykradl a kde skončily peněžní prostředky. Další důvod pro odnětí a přikázání věci obviněný shledává v medializaci případu a označení viníků soudem před jeho rozhodnutím. Obviněný také vytkl, že ve věci 49 T 4/2021 byl odmítnut svědkem navržený důkaz o skutečných vinících.
6. Po zhodnocení v návrhu uvedených skutečností a předloženého spisového materiálu Nejvyšší soud v projednávané věci důležité důvody, odůvodňující tak zásadní zásah do trestního řízení, jakým je postup podle § 25 tr. ř., tedy v tomto případě odnětí věci vedené u Městského soudu v Praze tomuto soudu a její přikázání Krajskému soudu v Brně, neshledal.
7. Podle § 25 tr. ř. může být věc z důležitých důvodů příslušnému soudu odňata a přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně. K odnětí věci a jejímu přikázání jinému soudu přitom může dojít v kterémkoliv stadiu trestního řízení. O odnětí a přikázání rozhoduje soud, který je oběma soudům nejblíže společně nadřízen. Nejvyšší soud, jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému Městskému soudu v Praze a Krajskému soudu v Brně, zhodnotil důvody uvedené v návrhu na delegaci a dospěl k následujícímu závěru.
8. Zmíněný, v § 25 tr. ř. uvedený pojem „důležité důvody“, sice není v zákoně blíže definován, ale je nepochybné, že se musí jednat o skutečnosti, jež budou svou povahou výjimečné, neboť ustanovení § 25 tr. ř., podle něhož lze v určitých případech věc delegovat k jinému soudu, je zákonným průlomem do zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, vyjádřené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly vybočení z výše citovaného ústavního principu.
9. Je zjevné, že J. L. důležité důvody pro postup podle § 25 tr. ř. odůvodňuje zejména svým subjektivním přesvědčením o neschopnosti všech soudců Městského soudu v Praze nestranně v jeho věci rozhodovat. Návrh na delegaci je totiž postavený obecně na nespokojenosti se způsobem rozhodování Městského soudu v Praze ve věcech Metropolitního spořitelního družstva, který subjektivně pociťuje jako podjatost všech soudců daného soudu vůči své osobě.
10. V obecné rovině k tomu Nejvyšší soud upozorňuje, že v zásadě se lze domáhat vyloučení jen těch konkrétních soudců, kteří jako zákonní soudci jsou určeni rozvrhem práce příslušného soudu k projednání a rozhodnutí předmětné věci. Teprve pro případ, že by došlo k rozhodnutí o jejich vyloučení z projednávání a rozhodování věci (popř. k vyloučení některého z nich), by přicházelo v úvahu zabývat se povahou a důvody, pro které zákonný soudce příslušného soudu je vyloučen z rozhodování, a zda tyto důvody by se případně mohly vztahovat i k dalším zákonným soudcům tohoto soudu. Námitky směřující k vyloučení orgánů činných v trestním řízení z vykonávání úkonů trestního řízení lze tedy vznášet jen proti konkrétním osobám, které se na provádění těchto úkonů skutečně podílejí, nikoli proti neurčitým osobám (srov. Šámal, P. a kol. Trestní řád I. § 1 až 156. Komentář. 7. vydání. Praha, C. H. Beck, 2013, str. 371). Takový postup však obviněný doposud neuplatnil, proto nelze na jeho námitku jinak než obecně reagovat.
11. Obviněný dále vytkl Městskému soudu v Praze, že připustil projednání této věci, ačkoliv trestní řízení trpí zásadními procesními nedostatky a není způsobilé k projednání před soudem.
12. Nejvyšší soud pak v dosavadním řízení před Městským soudem v Praze neshledal žádná pochybení, která by mohla být důvodem pro pochybnosti o spravedlivém rozhodování celého tohoto soudu ve věci J. L. Z obsahu spisového materiálu vyplývá, že u Městského soudu v Praze proběhlo pouze první hlavní líčení ve dnech 22. 8. 2022 a 23. 8. 2022 a následně bylo hlavní líčení odročeno na 28. 11. 2022. Navíc se obviněný J. L. k prvnímu hlavnímu líčení dne 22. 8. 2022 nedostavil, dne 23. 8. 2022 se z konání hlavního líčení omluvil. Z tohoto důvodu většina vznesených námitek směřujících k vytýkanému pochybení soudu postrádá jakoukoliv právní relevanci (nebyly vyslechnuty žádné osoby v postavení svědků, obviněnému nebyla během výslechu položená žádná otázka, důkazy byly získány v rozporu se zákonem – které navíc nebyly ani konkretizovány). Také pokud jde o otázku výše škody stanovené v obžalobě (obviněný namítal, že Policie České republiky nezjišťovala skutečnou škodu, že škoda byla stanovena policejním orgánem bez patřičného vzdělání, oprávnění a zkušeností, dále že škoda byla stanovena na základě nepravdivého policejně angažovaného znaleckého posudku a že škoda byla zvýšena z 0 Kč na 30 000 000 Kč z důvodu změny příslušnosti soudu nakloněného Vrchnímu státnímu zastupitelství v Praze), je věcí procesního soudu, jak bude tento znak kvalifikované skutkové podstaty zločinu úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1, odst. 6 písm. a) tr. zákoníku prokazovat, což ovšem nejsou důležité důvody pro výjimečný postup podle § 25 tr. ř. V souvislosti s výší škody není důvodem pro odnětí a přikázání věci ani subjektivní představa obviněného, že škoda byla v obžalobě stanovena nesprávně, resp. že škoda vůbec nevznikla (a tudíž že by jeho jednání mělo být právně posouzeno toliko jako přečin úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1 tr. zákoníku), a proto by měl jako soud I. stupně rozhodovat nikoliv Městský soud v Praze, ale Obvodní soud pro Prahu 8. Z obžaloby jednoznačně plyne u skutku pod bodem 1) způsobení škody ve výši nejméně 46 000 000 Kč a u skutku pod bodem 5) nejméně 24 000 000 Kč, což odpovídá použité právní kvalifikaci dvěma zločiny úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1, odst. 6 písm. a) tr. zákoníku. Především je nutné zdůraznit, že zmíněné námitky obviněného nejsou a nemohou být předmětem řízení o návrhu obviněného na odnětí a přikázání věci. Tyto otázky jsou prioritně řešeny v nyní probíhajícím hlavním líčení, popřípadě i dále mohou být projednány v řízeních před příslušnými soudy v rámci řádných a mimořádných opravných prostředků.
13. Pokud obviněný namítl, že řízení dozoroval státní zástupce, který vyjádřil názor na vinu obviněného ještě před zahájením trestního stíhání v žádosti o předběžný souhlas s dozorováním zákonnosti postupu policie, pak je k tomu možné uvést, že obžalobu za Vrchní státní zastupitelství v Praze podal JUDr. Ing. David Ešner, který dozoroval i přípravné řízení. Obecně je nutné nejprve uvést, že státní zástupce toliko odpovídá za přípravné řízení a v rámci soudního stádia řízení se stává toliko procesní stranou, když o vině a trestu pak rozhoduje nezávislý soud. Státní zástupce nerozhoduje o vině či nevině obviněného, tudíž jeho případná vyjádření v předcházejícím stádiu trestního řízení nemohou mít na tuto skutečnost žádný vliv. V projednávané věci pak ze spisového materiálu nebylo zjištěno, že by dozorující státní zástupce zaujal již před zahájením trestního stíhání jednoznačný postoj k vině v té době ještě podezřelého J. L. Rozhodující však je, že soud při rozhodování o postupu podle § 25 tr. ř. může věc odejmout jen soudu, a nikoli jinému orgánu činnému v trestním řízení.
14. Pokud obviněný namítl, že Městský soud v Praze ignoruje judikaturu Vrchního soudu v Praze a Nejvyššího soudu, pak tento svůj závěr opřel o konstatování, že soud nenechal zjistit výši škody znalcem, přestože se Vrchní soud v Praze k této otázce vyjádřil v rozhodnutí 9 To 3/2020. Tato námitka je poměrně obecná a není argumentačně podložená. Jak bylo uvedeno výše, soudní řízení u nalézacího soudu je teprve na počátku a nelze předjímat, jak soud bude prokazovat jednotlivé znaky skutkové podstaty trestného činu. V obžalobě je výše škody specifikována a je na soudu, jakými prostředky ji bude prokazovat. Současně je zjevné, že obviněný v odkazu na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze hovoří o jiné věci, než je věc zde projednávaná, protože v projednávané věci se odvolací řízení zatím nekonalo, jelikož ještě nebylo ani rozhodnuto ve věci samé.
15. Další vznesené námitky pak opět směřují do rozhodovací činnosti Městského soudu v Praze, nicméně týkající se jiných věcí, ve kterých rozhodovaly jiné soudní senáty. Konkrétně obviněný poukazuje na věc vedenou u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 49 T 4/2021 a předsedkyni senátu Mgr. Ivetu Havlíkovou (námitka medializace případu a označení viníka před rozhodnutím soudu, odmítnutí svědkem nabízených důkazů o skutečných vinících a skutečnost, že soudu bylo sděleno, kdo Metropolitní spořitelní družstvo vykradl a kde skončily peněžní prostředky). Žádná z těchto námitek pak nesměřuje na v projednávané věci činný soudní senát 1 T Městského soudu v Praze, případně jeho předsedu Mgr. Miroslava Rákosníka. Tudíž ani tyto skutečnosti nemohou zavdat důvod pro mimořádný postup podle § 25 tr. ř.
16. Souhrnně řečeno, J. L. ve svém návrhu na odnětí a přikázání věci neuvedl žádné závažné argumenty, které by byly natolik zřetelné a zřejmé, že by jednoznačně prokazovaly jeho důvodnost. Odnětí věci místně příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu je rozhodnutím výjimečným a znamená průlom do zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, vyjádřené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Pro takový postup musí být dány důležité důvody, které ale Nejvyšší soud neshledal.
17. Proto Nejvyšší soud rozhodl tak, že se podle § 25 tr. ř. věc Městskému soudu v Praze neodnímá.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. 10. 2022
JUDr. Josef Mazák předseda senátu
Vypracoval: JUDr. Roman Vicherek, Ph.D.