U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl dne 13. dubna 2016 v neveřejném zasedání, v trestní věci
obviněného T. R. , vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 14 T
7/2014, o návrhu obviněného na odnětí a přikázání věci takto :
Podle § 25 tr. ř. se věc Okresnímu soudu Praha-západ neodnímá .
Státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství Praha-západ podala
dne 23. 1. 2014 u Okresního soudu Praha-západ obžalobu na obviněného T. R.
pro zločin týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, 2
písm. d) tr. zákoníku a přečin ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1
písm. d), odst. 3 písm. b) tr. zákoníku.
Rozsudkem Okresního soudu Praha-západ ze dne 14. 10. 2015, sp. zn. 14 T
7/2014 (č. l. 1975 tr. spisu), byl obviněný uznán vinným ad 1. zločinem týrání
osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, 2 písm. d) tr. zákoníku a
ad 2. přečinem ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. d), odst. 3
písm. b) tr. zákoníku a bylo rozhodnuto o jeho trestu. Rozhodnutí nenabylo
právní moci, neboť obviněný proti němu podal řádně a včas odvolání.
K odvolání obviněného Krajský soud v Praze usnesením ze dne 8. 3. 2016,
sp. zn. 13 To 33/2016, napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. b), c) tr.
ř. zrušil v celém rozsahu a podle § 259 odst. 1 tr. ř. věc vrátil soudu I.
stupně.
Dne 1. 3. 2016 podal obviněný k Nejvyššímu soudu svůj návrh na odnětí
věci Okresnímu soudu Praha-západ a její přikázání Okresnímu soudu v Jihlavě.
Nejvyšší soud je v tomto případě příslušný k rozhodnutí o tomto návrhu, neboť
je podle § 25 tr. ř. soudem, který je nejblíže společně nadřízen oběma v návrhu
uvedeným soudům. Nejvyšší soud si tedy vyžádal předmětný trestní spis Okresního
soudu Praha-západ, sp. zn. 14 T 7/2014, který mu byl dne 24. 3. 2016 Krajským
soudem v Praze předložen (č. l. 2088 tr. spisu).
Ve svém návrhu na delegaci obviněný především namítá, že dosavadní
řízení vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 14 T 7/2014, je podle
něj stíženo mnohými vadami a zmatečností. Okresní soud Praha-západ, Krajský
soud v Praze a Vrchní soud v Praze se přes opakovaná podání a žádosti údajně
nevyjádřily k jeho námitce ohledně podjatosti a nezákonnosti soudce,
předsedkyně senátu Okresního soudu Praha-západ Mgr. J. Drábkové. Uvádí, že přes
opakované urgence nebylo rozhodnuto o přidělení bezplatného právního
zastoupení. Domnívá se, že nečinností výše uvedených soudů mu byl fakticky
odmítnut přístup k Nejvyššímu soudu. Obviněný dále upozornil, že trestní
řízení, které je proti němu v současné době pod uvedenou spisovou značkou
vedeno, je podle něj pouze výsledkem důkazní nouze v opatrovnické věci vedené u
Obvodního soudu pro Prahu 8. V této souvislosti obviněný poukázal na údajnou
zmatečnost také v řízeních u Obvodního soudu pro Prahu 8, Obvodního soudu pro
Prahu 9, jakož i u Městského soudu v Praze. Pokud jde o předmětné trestní
řízení, domnívá se obviněný, že zůstala bez vyřízení také jako námitka
podjatosti a nezákonnosti všech soudců Krajského soudu v Praze ze dne 17. 12. 2015, o čemž vyrozuměl předsedkyni Krajského soudu v Praze JUDr. I. Švehlovou. Dále upozornil, že předsedkyně senátu Krajského soudu v Praze JUDr. Z. Barešová
rozhodovala o jeho návrhu na odnětí věci Okresnímu soudu Praha-západ, a jejím
přikázání Okresnímu soudu v Berouně nebo Okresnímu soudu v Mladé Boleslavi nebo
Obvodnímu soudu pro Prahu 2, ačkoli nebyla k rozhodnutí věcně a místně
příslušným soudem. Obviněný poukázal na to, že podal návrh na delegaci jeho
věci k výše uvedeným soudům již dne 17. 9. 2015, tedy ještě před vydáním
odsuzujícího rozsudku v této věci. Okresní soud Praha-západ tedy věc projednal
a rozhodl, ačkoli o návrhu na odnětí a přikázání věci nebylo Vrchním soudem v
Praze rozhodnuto. Tento postup vnímá obviněný jako nezákonný. Jeho obavy tím
byly posíleny, podal proto ještě opětovný návrh na delegaci k Nejvyššímu soudu. S ohledem na uvedený postup však ztratil důvěru, že jeho věc bude řádně a v
souladu s ústavními principy a v souladu s trestním řádem projednána a
rozhodnuta. Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 12. 1. 2016, sp. zn. 1 Ntd
1/2016, rozhodl, že se věc Okresnímu soudu Praha-západ neodnímá. Obviněný
podává tedy opětovně návrh na postup podle § 25 tr. ř. tentokrát požaduje
odnětí věci Okresnímu soudu Praha-západ a její přidělení Okresnímu soudu v
Jihlavě. Důvodem tohoto návrhu je skutečnost, že obdržel písemné prohlášení od
svědkyně R. P. a svědka M. P. U hlavního líčení dne 14. 10. 2015 byl jako
svědek vyslechnut svědek M. P. , přičemž výslech svědkyně R. P. , soud zamítl a
neprovedl jako nadbytečný. U hlavního líčení pak bylo podle obviněného řečeno,
že svědkyně byla k hlavnímu líčení předvolána. Svědkyně však toto tvrzení
zásadně odmítá. Také toto je podle obviněného důvod, proč navrhuje postup
podle § 25 tr. ř. V těchto důvodech totiž shledává důležité důvody ve smyslu
tohoto ustanovení.
Byly podle něj objektivně zjištěny překážky, které by mohly
ohrozit buď náležité zjištění skutkového stavu věci, nebo nestranné a
objektivní projednání jeho věci. Na závěr obviněný namítá, že se žádný z
obecných soudů nevyjádřil k jeho návrhu na podání žádosti soudu o rozhodnutí o
předběžných otázkách Soudnímu dvoru Evropské unie podle § 9a tr. ř. Obviněný s
ohledem na výše uvedené navrhuje odnětí jeho věci Okresnímu soudu Praha-západ a
její přikázání Okresnímu soudu v Jihlavě.
Nejvyšší soud projednal předložený návrh a dospěl k následujícímu
závěru.
Podle § 25 tr. ř. může být věc z důležitých důvodů odňata příslušnému soudu a
přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně. Pojem „důležité důvody“ sice není
v zákoně blíže definován, ale je nepochybné, že se musí jednat o skutečnosti,
jež budou svou povahou výjimečné, neboť ustanovení § 25 tr. ř., dle něhož lze v
určitých případech věc delegovat k jinému soudu, je zákonným průlomem do
zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, vyjádřené v čl. 38
odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Důvody pro odnětí věci příslušnému
soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně
odůvodňovaly vybočení z výše citovaného ústavního principu.
Z obsahu spisového materiálu vyplývá, že se trestní věc obviněného v době
rozhodování Nejvyššího soudu o jeho návrhu na delegaci, nachází ve stadiu
řízení před soudem I. stupně (po zrušení rozsudku Okresního soudu Praha-západ
ze dne 14. 10. 2015, sp. zn. 14 T 7/2014, odvolacím soudem). Není sporu o tom,
že Okresní soud Praha-západ je místně i věcně příslušným soudem k projednání a
rozhodnutí trestní věci obviněného, neboť podle § 18 odst. 1 tr. ř. koná řízení
soud, v jehož obvodu byl trestný čin spáchán. Podle obžaloby se tak mělo stát v
místě společného bydliště obviněného a poškozených v L. n. V. , v okrese
Praha-západ. U Okresního soudu Praha-západ byla na obviněného podána obžaloba.
Je tedy zřejmé, že Nejvyšší soud je příslušný k rozhodnutí o návrhu obviněného
na odnětí věci příslušnému Okresnímu soudu Praha-západ a její přikázání (podle
návrhu obviněného tentokrát) Okresnímu soudu v Jihlavě.
Nejvyšší soud zvažoval v tomto konkrétním případě důvody pro odnětí věci
příslušnému soudu, a její přikázání jinému soudu, přičemž shledal, že argumenty
odůvodňující podle obviněného postup podle § 25 tr. ř. se týkají především jeho
obav, že trestní věc vedená pod sp. zn. 14 T 7/2014 nebude u Okresního soudu
Praha-západ náležitě zjištěna a nestranně a objektivně projednána. Tuto
stěžejní námitku pak obviněný staví na pochybnosti o tom, zda byla jeho trestní
věc přidělena zákonnému soudci (senátu 14 T Okresního soudu Praha-západ s
předsedkyní senátu Mgr. J. Drábkovou) a na pochybnosti o nepodjatosti tohoto
senátu. Z obsahu trestního spisu však vyplývá, že tyto pochybnosti obviněného
byly v průběhu dosavadního trestního řízení rozhodnutími soudů odstraněny.
S ohledem na povahu trestné činnosti, jež je obviněnému kladena za vinu, je
nepochybné, že se bude jednat o věc důkazně složitou a také časově náročnou.
Obsahem trestního spisu je také velké množství podání obviněného (stížností,
návrhů, žádostí), kterými se soudy v průběhu dosavadního trestního řízení
zabývaly. Pokud jde o důvody, o které obviněný opřel svůj návrh na delegaci, je
z trestního spisu zřejmé, že opakovaně ve své trestní věci vznášel námitku
podjatosti senátu 14 T (předsedkyně senátu Mgr. J. Drábkové a přísedících A.
Křižkové a J. Sušického) Okresního soudu Praha-západ, když o těchto námitkách
bylo usneseními tohoto soudu, ve spojení s usneseními Krajského soudu v Praze,
opakovaně rozhodnuto tak, že ve věci obviněného T. R. nejsou předsedkyně
senátu Mgr. J. Drábková a přísedící A. Křižková a J. Sušický vyloučeni z
vykonávání úkonů trestního řízení a námitky podjatosti tohoto senátu byly
shledány nedůvodnými. Nejvyšší soud na tomto místě poukazuje na rozhodnutí
Okresního soudu Praha-západ ze dne 22. 12. 2014, sp. zn. 14 T 7/2014, ve
spojení s rozhodnutím Krajského soudu v Praze ze dne 13. 1. 2015, sp. zn. 13 To
23/2015 (č. l. 902 tr. spisu) a na rozhodnutí Okresního osudu Praha-západ ze
dne 23. 2. 2015, sp. zn. 14 T 7/2014, ve spojení s rozhodnutím Krajského soudu
v Praze ze dne 31. 3. 2015, sp. zn. 11 To 156/2015 (č. l. 1289 tr. spisu), na
které Nejvyšší soud plně odkazuje.
Obviněný vznesl následně námitku podjatosti, která směřovala vůči všem členům
senátu 11 To Krajského soudu v Praze. Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne
2. 4. 2015, sp. zn. 11 To 156/2015 (č. l. 1298 tr. spisu), ve spojení s
usnesením Vrchního osudu v Praze ze dne 3. 7. 2015, sp. zn. 1 To 68/2015, bylo
rozhodnuto, že předseda senátu JUDr. L. Koudela Ph.D., a soudkyně Mgr. D. Dubná
a JUDr. K. Hykešová, nejsou vyloučeni z vykonávání úkonů trestního řízení ve
věci obviněného T. R.
Obviněný vznesl také námitku podjatosti směřující proti senátu 1 To Vrchního
soudu v Praze a vůči všem soudcům Vrchního soudu v Praze, jakož i námitku
zákonnosti soudce. Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 26. 5. 2015, sp. zn. 1
To 68/2015, ve spojení s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2015, sp. zn.
11 Tvo 13/2015, obviněnému jednak ozřejmil způsob přidělování věcí senátům k
projednání podle rozvrhu práce, přičemž neshledal námitky zákonnosti soudce a
podjatosti soudců důvodnými a rozhodl tak, že senát Vrchního soudu v Praze
složený z předsedkyně senátu JUDr. B. Kozelkové, a soudců JUDr. K. Šemíka a
JUDr. V. Krále, není vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení ve věci
obviněného T. R. Na výše uvedená rozhodnutí soudů Nejvyšší soud plně odkazuje.
V souvislosti s námitkou podjatosti obviněného vznesenou obecně vůči všem
soudcům daného soudu, Nejvyšší soud podotýká, že zásadě se lze domáhat
vyloučení jen těch konkrétních soudců, kteří jako zákonní soudci jsou určeni
rozvrhem práce příslušného soudu k projednání a rozhodnutí předmětné věci.
Teprve pro případ, že by došlo k rozhodnutí o jejich vyloučení z projednávání a
rozhodování věci (popř. k vyloučení některého z nich), by přicházelo v úvahu
zabývat se povahou a důvody, pro které zákonný soudce příslušného soudu je
vyloučen z rozhodování a zda tyto důvody by se případně mohly vztahovat i k
dalším zákonným soudcům tohoto soudu. Taková situace v posuzované věci není
dána.
Lze tedy uzavřít, že pokud jde o námitky podjatosti zákonných soudců činných v
dosavadním trestním řízení proti obviněnému, bylo o nich řádně rozhodnuto a
pochybnosti obviněného v tomto směru byly odstraněny, soudy řádně odůvodnily
jak otázku zákonnosti soudce (viz níže), tak vyloučily jejich (obviněným
namítanou) podjatost. Tento argument obviněného tak nebyl Nejvyšším soudem
shledán jako důležitý důvod pro postup podle § 25 tr. ř.
Je nutno odmítnout také námitku obviněného, že soudy nerozhodly o jeho návrhu
na přidělení bezplatného právního zastoupení, neboť z trestního spisu je
zřejmé, že o jeho návrhu bylo rozhodováno, a to tak, že se obviněnému v jeho
trestní věci právo na bezplatnou obhajobu nepřiznává. Nejvyšší soud odkazuje na
usnesení Okresního soudu Praha-západ ze dne 23. 2. 2015, sp. zn. 14 T 7/2014
(č. l. 1230 tr. spisu) ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze ze dne
31. 3. 2015, sp. zn. 11 To 157/2015 (č. l. 1294 tr. spisu).
Z trestního spisu dále vyplývá, že obviněný podává opakovaně také návrh na
postup podle § 25 tr. ř., přičemž nejprve navrhoval odnětí jeho věci Okresnímu
soudu Praha-západ a její přidělení Okresnímu soudu v Berouně nebo Okresnímu
soudu v Mladé Boleslavi nebo Obvodnímu soudu pro Prahu 2. Z takového návrhu je
zřejmé, že příslušným k jeho projednání byl Vrchní soud v Praze, jako soud
podle § 25 tr. ř. nejblíže společně nadřízený uvedeným soudům. Pokud o
předmětném návrhu rozhodl usnesením ze dne 17. 12. 2015, sp. zn. Nt 369/2015
(č. l. 2032 tr. spisu), Krajský soud v Praze, pak je nutno dát za pravdu
obviněnému, že tuto věc projednal nepříslušný soud. Z odůvodnění citovaného
rozhodnutí však také vyplývá, že tak Krajský soud v Praze učinil s vědomím
toho, že v trestní věci obviněného již bylo byť nepravomocně rozhodnuto a že
příslušný k projednání věci je soud vyššího stupně (právě s ohledem na návrh
obviněného na delegaci). Krajský soud se přesto ve svém rozhodnutí podrobně
zabýval námitkami obviněného, které byly podstatou jeho návrhu na delegaci, a
to tím, že trestní věc obviněného byla podle rozvrhu práce přidělena zákonnému
soudci, jakož i bylo rozhodnuto o tom, že příslušný soudce, resp. senát není
vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení ve věci obviněného T. R. Krajský
soud v Praze pak neshledal v námitkách obviněného důležité důvody pro postup
podle § 25 tr. ř.
Vrchní soud v Praze, jako soud příslušný k projednání předmětného návrhu
obviněného na delegaci, pak rozhodl usnesením ze dne 12. 1. 2016, sp. zn. 1 Ntd
1/2016, tak že se věc Okresnímu soudu Praha-západ neodnímá, přičemž námitky
obviněného (uplatněné v jeho návrzích ze dne 17. 9. 2015 a 17. 11. 2015), na
kterých založil svůj návrh na delegaci (týkajících se zákonného soudce a
nespokojenosti s postupy Okresního soudu Praha-západ) shledal nedůvodnými.
Jinými slovy návrhu obviněného na delegaci nevyhověl.
V této souvislosti však Nejvyšší soud považuje za nutné připomenout závěry
vyplývající z rozhodnutí publikovaného pod č. 33/2001 Sb. rozh. tr., podle
nichž, v případě bylo-li řízení u příslušného soudu (tj. v dané věci u
Okresního soudu Praha-západ), byť nepravomocně skončeno (což se stalo rozsudkem
Okresního soudu Praha-západ ze dne 14. 10. 2015, sp. zn. 14 T 7/2014), pak za
této procesní situace ani nebylo možno návrhu na delegaci vyhovět už proto, že
zde nebyla „věc“, kterou by bylo možno příslušnému soudu odejmout.
V uvedené věci je zřejmé, že soud prvního stupně nepostupoval správně, když
návrhy obviněného na postup podle § 25 tr. ř. nepředložil k rozhodnutí
příslušnému soudu včas, tedy ještě před meritorním rozhodnutím ve věci. Tuto
vadu řízení je však možno napravit nyní, kdy se trestní věc obviněného, po
rozhodnutí odvolacího soudu, opět nachází v řízení před soudem I. stupně.
Nejvyšší soud proto předložený návrh obviněného na delegaci projednal, avšak s
ohledem na jeho obsah neshledal důležité důvody na postup podle § 25 tr. ř. Jak
bylo uvedeno výše, i tento návrh (stejně tak jako návrh, o kterém rozhodoval
nepříslušný Krajský soud v Praze i příslušný Vrchní soud v Praze) je postaven
na pochybnostech obviněného, zda byla jeho trestní věc přidělena zákonnému
soudci (senátu 14 T Okresního soudu Praha-západ s předsedkyní senátu Mgr. J.
Drábkovou) a na pochybnosti o nepodjatosti tohoto senátu. Z obsahu trestního
spisu a s ohledem na výše uvedené je však zřejmé, že tyto pochybnosti
obviněného byly v průběhu dosavadního trestního řízení rozhodnutími soudů
odstraněny a Nejvyšší soud nemá důvod na těchto závěrech cokoli měnit.
Nejvyšší soud k tomu podotýká, že i v případě, že by skutečně existovala
pochybnost o nepodjatosti určitého soudce příp. senátu, by toto samo o sobě
nemohlo být důvodem k postupu podle § 25 tr. ř. Zcela výjimečně by takovým
důvodem mohla být pochybnost o nestrannosti celého soudu, resp. jeho
jednotlivých soudců. Žádnou takovou pochybnost však Nejvyšší soud v
projednávané věci neshledal. Obviněný ostatně nenamítá žádný konkrétní vztah
soudců příslušného soudu (Okresního soudu Praha-západ) ke své osobě, k jiným
osobám činným v jeho trestní věci nebo k věci samotné. Uvádí pouze obecně svou
nespokojenost s postupem v jeho trestní věci, přičemž zmiňuje souběžné civilní
a trestní kauzy, kterých se účastní, a které také považuje za zmatečné.
Obviněný navíc svou argumentaci opírá také o argumenty, které jsou v rozporu se
skutečností, jak vyplývá z trestního spisu. Tvrdí například, že soudy
nerozhodly o jeho návrhu na bezplatnou obhajobu (viz výše). Tvrdí, že se soudy
nevyjádřily k jeho námitkám ohledně podjatosti a nezákonnosti soudce (viz
výše). Rovněž pokud jde svědkyni R. P. , kdy tato podle obviněného popírá, že
by byla k hlavnímu líčení dne 14. 10. 2015 předvolána, bylo zjištěno, že v
trestním spisu na č. l. 1767 p. v. se nachází doručenka prokazující skutečnost,
že svědkyně R. P. byla skutečně jako svědek (vzor 10a) předvolávána k
hlavnímu líčení na den 14. 10. 2015, přičemž nebyla poštovní doručovatelkou
zastižena, byla jí tedy zanechána výzva s tím, že si písemnost může vyzvednout,
když nebyla písemnost v úložní době vyzvednuta, byla jí zásilka s předvoláním k
hlavnímu líčení vhozena do poštovní schránky (na adrese, kam jí již bylo v
průběhu trestného řízení doručováno př. č. l. 747 p. v.). Tato svědkyně se
ostatně v průběhu trestního řízení i několikrát k hlavnímu líčení osobně
dostavila, avšak hlavní líčení bylo z důvodu nepřítomnosti obviněného
odročováno. Také pokud jde o námitku obviněného, že soudy nereagovaly na jeho
návrh na položení předběžné otázky podle § 9a tr. ř. , lze odkázat na usnesení
Krajského soudu v Praze ze dne 8. 3. 2016, sp. zn. 13 To 33/2016, v němž byla
tato otázka řešena.
Nejvyšší soud zdůrazňuje, že důvodem ke změně místní příslušnosti soudu podle §
25 tr. ř. nemůže být pouhá nedůvěra odsouzeného v objektivní rozhodování soudce
(popř. celého soudu). Samotná okolnost, že soud (předseda senátu) vede řízení a
věc rozhodne v rozporu s právním názorem nebo přáním obviněného nebo účastníka
řízení neznamená, že jeho rozhodnutí je nezákonné, nespravedlivé a nikoli
nestranné, a že tedy existuje důvod pro odejmutí věci tomuto soudu a její
přikázání soudu jinému. Z konstantní judikatury vyplývá, že způsob rozhodování
soudu (soudců) nemůže být důvodem pro jejich vyloučení z rozhodování věci
(srov. přiměřeně rozhodnutí publikované pod č. 23/1998 Sb. rozh. tr., a
rozhodnutí publikované pod označením T 339 v Souboru rozhodnutí Nejvyššího
soudu nakladatelství C. H. Beck); takovým důvodem by dokonce nebylo ani
zjištění, že soud v minulosti porušil některé z ústavně zaručených základních
práv obviněného. Ani tato skutečnost sama o sobě nestačí k závěru, že
objektivita řízení není u tohoto soudu zaručena a že je tak dán důvod k odnětí
věci a jejímu přikázání jinému soudu téhož druhu a stupně (srov. přiměřeně
rozhodnutí publikované pod označením T 398 v Souboru rozhodnutí Nejvyššího
soudu nakladatelství C. H. Beck).
S přihlédnutím k výše uvedenému, Nejvyšší soud nepřisvědčil obavám obviněného o
jakési libovůli Okresního soudu Praha-západ při rozhodování, nebo podjatosti
uvedeného senátu, když námitky obviněného, uplatněné také v jeho návrhu na
delegaci, byly již v průběhu trestního řízení opakovaně řešeny různými soudy
(jak je uvedeno výše). Důvody návrhu na delegaci věci jinému soudu, jsou
především projevem nesouhlasu obviněného se způsobem rozhodování Okresního
soudu Praha-západ a následně pak i soudu příslušného k rozhodování o jeho
stížnostech proti rozhodnutím soudu I. stupně. Z trestního spisu přitom
vyplývá, že ze stejného důvodu nevyhovění jeho návrhům, má obviněný obdobné
výhrady i proti dalším konkrétním osobám v jiných řízeních. Jak již bylo
uvedeno výše, trestní věc obviněného se nyní nachází ve fázi řízení u soudu I.
stupně a obviněný tak může uplatnit svou obhajobu v hlavním líčení.
Vedle toho, že Okresní soud Praha-západ provedl již řadu hlavních líčení v této
trestní věci, a je tedy s celým případem podrobně seznámen, nelze současně
přehlédnout ani skutečnost, že obviněný, jakož i podstatná většina případných
svědků (viz obžaloba), mají bydliště v Praze nebo okolí, tedy v příznivé
dojezdové vzdálenosti k příslušnému Okresnímu soudu Praha-západ. Přikázání věci
Okresnímu soudu v Jihlavě, jak navrhuje obviněný, by tedy nejen nepřispělo k
řádnému objasnění věci, ale vzhledem ke vzdálenosti navrhovaného soudu by jistě
vyvolalo zvýšené náklady řízení a mohlo by zapříčinit také nežádoucí průtahy v
řízení.
Proto Nejvyšší soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto
usnesení.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 13. dubna 2016
JUDr. Michal Mikláš
předseda senátu