7 Td 71/2023-191
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 10. 1. 2024 v trestní věci obviněného M. K. vedené u Okresního soudu ve Vsetíně pod sp. zn. 4 T 18/2023, nyní u Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci, jako soudu odvolacího, pod sp. zn. 55 To 235/2023 návrh obviněného na odnětí a přikázání věci a rozhodl takto:
Podle § 25 tr. ř. se věc Krajskému soudu v Ostravě – pobočce v Olomouci neodnímá.
1. Státní zástupce Okresního státního zastupitelství ve Vsetíně podal dne 27. 1. 2023 u Okresního soudu ve Vsetíně obžalobu na obviněného M. K. pro skutek, jímž se měl dopustit přečinu zanedbání povinné výživy podle § 196 odst. 1 tr. zákoníku.
2. Rozsudkem Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 12. 6. 2023, č. j. 4 T 18/2023-147, byl obviněný uznán vinným přečinem zanedbání povinné výživy podle § 196 odst. 1 tr. zákoníku, za který byl odsouzen k trestu odnětí svobody ve výměře 10 měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou.
3. Obviněný proti tomuto rozsudku podal odvolání dne 5. 7. 2023. Odvolací soud následně nařídil veřejné zasedání o odvolání na 16. 11. 2023 u Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci. Obviněnému se vyrozumění o konání veřejného zasedání nepodařilo doručit. Následně obviněný požádal soud přípisem doručeným Okresnímu soudu ve Vsetíně, který žádost dne 8. 12. 2023 přeposlal odvolacímu soudu, o změnu místa konání veřejného zasedání do „Chebského kraje“.
4. Dne 21. 12. 2023 předložil Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci, trestní spis tohoto soudu vedený pod sp. zn. 55 To 235/2023 Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o žádosti obviněného o odnětí a přikázání věci jinému soudu podle § 25 tr. ř.
5. Obviněný ve své stručné žádosti uvedl, že žádá o „přeložení soudního řízení do Chebského kraje“, neboť je již 4 měsíce bez práce a finančně je na tom špatně, přičemž je dosažitelný v Aši na adrese XY. Svou ekonomickou situaci a majetkové poměry pak nijak nekonkretizoval ani nedoložil.
6. S ohledem na stadium trestního řízení, kdy věc je v odvolacím řízení, je věcně příslušný pro rozhodnutí o odvolaní obviněného proti rozsudku, který byl shledán vinným přečinem zanedbání povinné výživy podle § 196 odst. 1 tr. zákoníku, krajský soud. Pokud obviněný žádá o delegaci do „Chebského kraje“, pak je nutné uvést, že to není možné, jelikož žádný Chebský kraj neexistuje. Cheb je z hlediska státoprávního uspořádání toliko okresem s okresním soudem. Dle přílohy č. 2 k zákonu č. 6/2002 Sb. o soudech a soudcích je odvolacím soudem pro Okresní soud v Chebu Krajský soud v Plzni.
7. Nejvyšší soud je však soudem společně nejblíže nadřízeným Krajskému soudu v Ostravě – pobočce v Olomouci a Krajskému soudu v Plzni a je tedy věcně příslušný podle § 25 tr. ř. k projednání tohoto návrhu na odnětí a přikázání věci.
8. Nejvyšší soud projednal předložený návrh a dospěl k závěru, že není důvodný.
9. Podle § 25 tr. ř. může být věc z důležitých důvodů odňata příslušnému soudu a přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně. Pojem „důležité důvody“ sice není v zákoně blíže definován, ale je nepochybné, že se musí jednat o skutečnosti, jež budou svou povahou výjimečné, neboť ustanovení § 25 tr. ř., podle něhož lze v určitých případech věc delegovat k jinému soudu, je zákonným průlomem do zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, vyjádřené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu (tzv. delegaci věci) musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly vybočení z uvedeného ústavního principu. V projednávané věci Nejvyšší soud takové důvody neshledal.
10. V dané věci není pochyb o věcné a místní příslušnosti Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci, k projednání odvolání obviněného.
11. Skutečnost, že obviněný má současné bydliště v Aši v okrese Cheb a žádá, aby z důvodu jeho finanční tísně odvolací řízení probíhalo u Krajského soudu v Plzni, není důležitým důvodem pro postup podle § 25 tr. ř. Platí zásada, že své náklady spojené s trestním řízením nese obviněný sám, nenese je stát. V případě, že trestní stíhání bude shledáno neopodstatněným, respektive obviněný bude obžaloby zproštěn, má v zásadě právo na odškodnění ze strany státu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 9. 2021, sp. zn. 7 Td 61/2021).
12. Obviněný má právo zúčastnit se veřejného zasedání o odvolání, ovšem nelze jej k tomu nutit. Důvodem probíhajícího řízení u Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci je jeho odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, jímž byl shledán vinným přečinem zanedbání povinné výživy podle § 196 odst. 1 tr. zákoníku. Je na něm, aby si účast u veřejného zasedání zajistil, pokud chce využít všech svých procesních práv.
13. Nadto Nejvyšší soud z předloženého trestního spisu zjistil k příjmovým a majetkovým poměrům obviněného, ze zprávy PMS Cheb ze dne 7. 3. 2023 (č. l. 123), že obviněný pracuje a zdržuje se v SRN, přičemž obviněný zde doložil dne 9. 12. 2022 pracovní smlouvu a dále výplatní lístky z nichž vyplývá, že má příjem ve výši nižších stovek EUR. Obviněný v žádosti o odnětí a přikázání věci pak netvrdil ani nedoložil, že by tento pracovní poměr zanikl. Současně i kdyby zanikl, má obviněný nárok na sociální dávky, ze kterých by mohl, pokud by chtěl, cestu k soudu v Olomouci uhradit. Lze poukázat i na zmíněný rozsudek Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 12. 6. 2023, č. j. 4 T 18/2023-147, který na základě provedených důkazů uznal obviněného vinným přečinem zanedbání povinné výživy podle § 196 odst. 1 tr. zákoníku. Z odůvodnění rozhodnutí soudů je zřejmé, že bylo v silách a možnostech obviněného si opatřit příjem a mohl se podílet na výživě svého dítěte.
14. Pokud obviněný namítá, že nemá finanční prostředky k tomu, aby se dostavil do místa konání veřejného zasedání o odvolání, není ani tato skutečnost důvodem pro postup podle § 25 tr. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 9. 2021, sp. zn. 7 Td 61/2021). Obviněný navíc může požádat odvolací soud, aby veřejné zasedání o odvolání bylo provedeno formou videokonference. Jakékoliv obavy o maření průběhu trestního řízení z důvodu nepřítomnosti obviněného u hlavního líčení (v případě, že jeho přítomnost bude nutná) nejsou odůvodněné, jelikož orgánům činným v trestním řízení jsou trestním řádem dány efektivní nástroje, aby si v případě potřeby přítomnost obviněného zajistily, například předvedení obviněného podle § 90 tr. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 7. 2022, sp. zn. 7 Td 47/2022).
15. Nejvyšší soud tedy shledal, že obviněný ve svém návrhu neuvedl žádné důležité skutečnosti, které by byly natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly výjimečný postup ve smyslu ustanovení § 25 tr. ř.
16. Za tohoto stavu nelze považovat návrh obviněného na odnětí a přikázání věci podle § 25 tr. ř. za důvodný, a proto bylo rozhodnuto, že se věc Krajskému soudu v Ostravě – pobočce v Olomouci neodnímá.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 10. 1. 2024
JUDr. Roman Vicherek, Ph.D. předseda senátu