7 Td 76/2016-9
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud ve věci obviněného J. S., vedené u Okresního soudu v
Sokolově pod sp. zn. 3 T 3/2014, projednal v neveřejném zasedání konaném dne
24. ledna 2017 návrh obviněného na odnětí a přikázání věci a rozhodl takto:
Podle § 25 tr. ř. se věc Okresnímu soudu v Sokolově neodnímá.
Státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Sokolově podala dne 23.
12. 2013 obžalobu na obviněné J. S., a obviněnou H. F., pro skutky popsané v
obžalobě, jimiž měli spáchat trestné činy specifikované v obžalobě. Trestní věc
byla u Okresního soudu v Sokolově vedena pod sp. zn. 3 T 182/2013.
Usnesením Okresního soudu v Sokolově ze dne 3. 1. 2014, sp. zn. 3 T 60/2011, 3
T 182/2013, byly podle § 23 odst. 3 tr. ř. trestní věci obviněného J. S. vedené
tímto soudem pod sp. zn. 3 T 60/2011 a 3 T 182/2013 spojeny a nadále vedeny pod
sp. zn. 3 T 182/2013 (č. l. 3804 tr. spisu).
Usnesením Okresního soudu v Sokolově ze dne 13. 1. 2014, sp. zn. 3 T 182/2013,
3 T 3/2014, byla trestní věc obviněného J. S. ve které je spatřován zločin
křivého obvinění podle § 345 odst. 2, 3 písm. c), e) tr. zákoníku podle § 23
odst. 1 tr. ř. vyloučena z dosud společného řízení za účelem samostatného
projednání a rozhodnutí a nadále vedena pod sp. zn. 3 T 3/2014.
Rozsudkem Okresního soudu v Sokolově ze dne 19. 8. 2015, sp. zn. 3 T 3/2014,
byl obviněný J. S. uznán vinným zločinem křivého obvinění podle § 345 odst. 2,
3 písm. c), e) tr. zákoníku a byl mu uložen trest (č. l. 381). Toto rozhodnutí
však nenabylo právní moci, neboť usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 26.
1. 2016, sp. zn. 8 To 521/2015, bylo k odvolání obviněného podle § 258 odst. 1
písm. a), b), c) tr. ř. zrušeno a věc byla podle § 259 odst. 1 tr. ř. vrácena
Okresnímu soudu v Sokolově k novému projednání a rozhodnutí (č. l. 443).
Podáním ze dne 29. 11. 2016 (č. l. 648 tr. spisu) učinil obviněný návrh na
odnětí věci Okresnímu soudu v Sokolově a její přikázání Okresnímu soudu ve
Znojmě. V obsahově velmi obsáhlém návrhu především uvedl, že trvá také na
projednání jeho předchozího návrhu, který vzal zpět a který je součástí
trestního spisu (pozn. obviněný předchozí návrhy na delegaci, na č. l. 395 a č. l. 4599, podal z obdobných důvodů jako tento návrh). Obviněný v návrhu namítal,
že okresní soud zcela bezdůvodně po podání obžaloby vyloučil řízení vedené pod
sp. zn. 3 T 3/2014 k samostatnému projednání a rozhodnutí, když k tomu podle
obviněného neměl pádný důvod a obě řízení tak uvedl do zjevné nehospodárnosti,
průtahů a jednoznačně k újmě jeho jako obviněného, kdy bude dvakrát hradit
náklady obhajoby, jakož i bude potrestán dvěma záznamy v rejstříku trestů. Dále
podle obviněného rozhoduje Okresní soud v Sokolově, ačkoli jsou jako svědci
navrhováni zejména civilní soudci (mj. také předseda tohoto soudu) uvedeného
soudu a jsou na věci podle obviněného značně zainteresováni a nelze vyloučit
jejich zájem na určitém způsobu meritorního rozhodnutí. Porušením ustanovení
podle § 2 odst. 5 tr. ř. podle obviněného je, že okresní soud ignoroval jeho
předchozí delegační návrh a vytkl mu, že mu právo na takové podání nepřísluší. Obviněný dále uvádí, že již v přípravném řízení byla celá věc po celé ČR
medializována Českou televizí (a dalšími). Z televizních reportáží je podle
obviněného zřejmé, že se celá trestní věc citelně dotkla příslušného soudu. Nelze podle obviněného věrohodně vyvrátit, že se s celou věcí rozhodující
senát, jakož i ostatní senáty příslušného soudu, neseznámil již před podáním
obžaloby. Faktem podle obviněného zůstává, že senát seznámení s reportáží za
celou dobu trestního řízení nevyvrátil. Obviněný dále nesouhlasí s tím, že soud
ignoroval návrh obhajoby na předběžné projednání věci. Poukazuje na to, že data
zajištěná v přípravném řízení ze zajištěných nosičů byla za podivných okolností
zřejmě poškozena a soud odmítl jejich opětovné vytěžení a zamítl mu opakované
vytěžení DVD. Podle obviněného tak v jeho věci ze strany orgánů činných v
trestním řízení dochází k prohlášení, že jakákoli data zajištěná od něj jako od
obviněného, jsou z různých důvodů nepoužitelná. Podle obviněného je ale zřejmé,
že právě zajištěná data obsahují určité informace, jež mají zásadní význam pro
jeho vinu, resp. nevinu. Obviněný má rovněž za to, že spojení věci 3 T 60/2011
a 3 T 182/2013, je důkazem toho, že okresní soud nejedná za dodržení § 2 tr. ř. Ze spojení věcí je podle něj zřejmé, že soud projednává věc k výhodě obviněné
H. F. a jednoznačně k jeho škodě. Dále uvedl, že soudce rozhodující v jeho
trestních věcech (sp. zn. 3 T 3/2014, 3 T 182/2013) krátí jeho práva, když
opakovaně rozhodl, že se nebude zabývat jeho žádostí o přiznání nároku na
bezplatnou obhajobu. Dále nelze podle obviněného opomenout, že obžaloba byla
podána státní zástupkyní Okresního státního zastupitelství v Sokolově Mgr. M. Pešinovou Rundovou, a to i přes to, že její manžel Mgr. E.
Pešina, soudce
Okresního soudu v Sokolově, rozhodoval ve věci v přípravném řízení usnesením ze
dne 16. 8. 2013, sp. zn. 31 Nt 4102/2013, a je zde podle obviněného střet zájmů
a nelze vyloučit i osobní zájem na určitém meritorním rozhodnutí v jeho
trestních věcech. Závěrem obviněný poukázal, že obě spisové dokumentace podle
něj obsahují řadu procesních vad a nezákonných postupů včetně nerozhodnutí o
návrzích obhajoby. Obviněný požaduje, aby došlo k projednání také jeho
předchozích návrhů na delegaci, jež vzal zpět. Obviněný je toho názoru, že u
Okresního soudu v Sokolově mu není zajištěno nestranné a zákonné projednání
věci, nedochází k řádnému zjištění skutkového stavu, přičemž nelze přehlížet
ani požadavek hospodárnosti trestního řízení. Obviněný požaduje projednání věci
u Okresního soudu ve Znojmě, neboť je přesvědčen, že u tohoto soudu bude jeho
věc náležitě objasněna, nikdy u tohoto soudu nepůsobil a nepřišel do styku se
soudci. Medializací věci muselo podle obviněného dojít k ovlivnění
organizačních složek v okrese Sokolov. Obviněný zdůraznil, že byl činný u
Okresního soudu v Sokolově jako obecný zmocněnec, ale nikdy nebyl činný u
Okresního soudu ve Znojmě. Obviněný uzavřel, že návrh podává v obou trestních
věcech vedených u Okresního soudu v Sokolově pod sp. zn. 3 T 182/2013 a sp. zn. 3 T 3/2014.
Nejvyššímu soudu byl dne 28. 12. 2016 předložen spis Okresního soudu v
Sokolově sp. zn. 3 T 3/2014 (spolu se spisem sp. zn. 3 T 182/2013), s návrhem
obviněného na postup podle § 25 tr. ř. V předkládací zprávě předseda senátu
uvedl, že je stále toho názoru (stejně jako při předcházejících návrzích
obviněného na delegaci, jež vzal obviněný zpět), že jde ze strany obviněného s
ohledem na načasování a obsah návrhů o procesní obstrukci. Potvrdil, že v
posuzovaných trestních věcech nebyl žádný ze soudců příslušného soudu
účastníkem žádného civilního řízení, ve kterých figuroval obviněný jako tzv.
obecný zmocněnec (a je proto stíhán pro podezření ze spáchání přečinu
neoprávněného podnikání), toliko jednotliví soudci rozhodovali příslušné
civilní spory. Pokud jde o vyloučení věci z původně společného řízení, bylo
toto provedeno za účelem urychlení řízení ve věci 3 T 3/2014, což se podle
předsedy senátu také potvrdilo vydáním prvostupňového rozhodnutí (i přes to, že
bylo soudem odvolacím zrušeno). Kromě toho se podle předsedy senátu jedná o
čistě senátní věc, která skutkově ani právně nesouvisí s trestní věcí vedenou
pod sp. zn. 3 T 182/2013. Pokud jde o medializaci případu, byla podle předsedy
senátu vyřešena při rozhodování o námitce podjatosti senátu příslušného soudu a
již byla procesně vyřešena. Pokud jde o záměrně neprovedený důkaz poškozenými
daty z notebooku, tak tento důkaz byl v průběhu dokazování zamítnut pro
nadbytečnost. Dále uvedl, že rovněž o návrhu obviněného na bezplatnou obhajobu
již bylo v řízeních rozhodnuto. Pokud jde o údajnou podjatost státní zástupkyně
Mgr. M. Pešinové, tato byla rovněž rozhodnuta v rámci rozhodování o údajné
podjatosti všech státních zástupců činných na Okresním státním zastupitelství v
Sokolově. Také námitka údajného nesprávného obsazení soudu byla obviněnému již
v minulosti písemně vysvětlena. Námitka obviněného proti obhájci obviněné H. F.
Mgr. Broďánym není podle předsedy senátu relevantní, neboť se jedná o
zastoupení na základě plné moci, do kterého nemohou orgány činné v trestním
řízení nijak vstupovat. V posuzovaných věcech byla příslušným soudem navíc
provedena podstatná část dokazování, naprostá většina skutků byla spáchána v
obvodu Karlovarského kraje a naprostá většina svědků má v tomto kraji také
bydliště. Považuje tak argumenty obviněného, pro to, aby byla věc delegována k
Okresnímu soudu ve Znojmě za nepřesvědčivé.
Nejvyšší soud projednal předložený návrh obviněného na delegaci a dospěl k
následujícímu závěru.
Podle § 25 tr. ř. může být věc z důležitých důvodů odňata příslušnému soudu a
přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně. Pojem „důležité důvody“ sice není
v zákoně blíže definován, ale je nepochybné, že se musí jednat o skutečnosti,
jež budou svou povahou výjimečné, neboť ustanovení § 25 tr. ř., dle něhož lze v
určitých případech věc delegovat k jinému soudu, je zákonným průlomem do
zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, vyjádřené v čl. 38
odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Důvody pro odnětí věci příslušnému
soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně
odůvodňovaly vybočení z výše citovaného ústavního principu.
Z obsahu spisového materiálu vyplývá, že se trestní věc obviněného v době
rozhodování Nejvyššího soudu o jeho návrhu na delegaci, nachází ve stadiu
řízení před soudem I. stupně. Není sporu o tom, že Okresní soud v Sokolově je
místně i věcně příslušným soudem k projednání a rozhodnutí trestní věci
obviněného vedené pod sp. zn. 3 T 3/2014 (stejně tak je příslušný k projednání
věci 3 T 182/2013), jakož i je zřejmé, že Nejvyšší soud je příslušný k
rozhodnutí o opětovném návrhu obviněného na odnětí věci příslušnému a její
přikázání Okresnímu soudu ve Znojmě.
Nejvyšší soud zvažoval v tomto konkrétním případě důvody pro odnětí věci
příslušnému soudu, a její přikázání jinému soudu, přičemž shledal, že argumenty
odůvodňující podle obviněného postup podle § 25 tr. ř. se týkají především jeho
obav, že trestní věc vedená pod sp. zn. 3 T 3/2014 nebude u Okresního soudu v
Sokolově náležitě zjištěna a nestranně a objektivně projednána. Svůj návrh
obviněný staví z podstatné části na nespokojenosti s tím, jak soud I. stupně
rozhoduje o jeho žádostech a návrzích v průběhu řízení, na pochybnosti o tom,
zda byla jeho trestní věc přidělena zákonnému soudci, na pochybnosti o
nepodjatosti soudce, státní zástupkyně a na subjektivních obavách týkajících se
průběhu dokazování. Z obsahu trestního spisu však vyplývá, že tyto pochybnosti
obviněného byly v průběhu dosavadního trestního řízení rozhodnutími soudů
odstraněny, přičemž obviněný tuto skutečnost zcela pomíjí. Skutečnost, že soud
nerozhodne v souladu s přáním obviněného, ale není důvodem pro odnětí věci
podle § 25 tr. ř. Nejvyšší soud tak v daném případě neshledal v argumentech
obviněného důležité důvody pro postup podle § 25 tr. ř.
Nejvyšší soud na úvod konstatuje, že se nezabýval námitkami obviněného, které
se týkaly údajné nezákonnosti podané obžaloby, námitkami proti způsobu
dokazování prováděnému nalézacím soudem, resp. námitkami proti zamítání návrhů
obhajoby na dokazování, neboť tyto nemají přímou souvislost s návrhem
obviněného na odnětí předmětné trestní věci příslušnému soudu. Tyto námitky
stran oprávněnosti obžaloby a důkazní situace jsou řešeny v rámci řízení u
nalézacího soudu, kde se nyní věc obviněného nachází a obviněný tak může
uplatnit svou obhajobu v tomto řízení u soudu I. stupně, případně v rámci
řízení o opravných prostředcích.
Obviněný dále postavil svůj návrh na delegaci na námitce zákonného soudce, aniž
by však blíže rozvedl, v čem spočívají jeho pochybnosti. Nejvyšší soud považuje
za nutné zdůraznit, že obviněný svůj opakovaný návrh na delegaci staví na své
subjektivní pochybnosti o tom, zda byla jeho trestní věc přidělena zákonnému
soudci. Podle předsedy senátu však byly tyto pochybnosti obviněnému vyvraceny,
avšak obviněný je i nadále považuje zřejmě za nedostatečné, aniž by však sám
uvedl konkrétní důvody jeho přetrvávajících pochybností, ze kterých pramení
jeho podezření, že věc byla přidělena v rozporu s rozvrhem práce soudu.
S ohledem na povahu obecné námitky, jež je obsahem návrhu obviněného na
delegaci, Nejvyšší soud uzavírá, že ani v ní neshledal důležité důvody na
postup podle § 25 tr. ř. Nutno zdůraznit, že při rozhodování soudu o delegaci
se řeší otázka navrhované změny místní příslušnosti soudu a nikoli otázka, jak
má být soud obsazen. Tato je řešena v rámci řízení o obžalobě (srov. přiměřeně
usnesení Ústavního soudu ze dne 20. 12. 2016, sp. zn. I. ÚS 1627/16). Jak již
bylo uvedeno výše, trestní věc obviněného se nyní nachází ve fázi řízení u
soudu I. stupně a obviněný tak může uplatnit svou obhajobu v hlavním líčení.
V rozporu s obsahem trestního spisu je námitka obviněného, že soudce
rozhodující v jeho trestních věcech sp. zn. 3 T 182/2013 a sp. zn. 3 T 3/2014
krátí jeho práva, když se nezabývá jeho žádostmi o přiznání nároku na
bezplatnou obhajobu. Z obsahu trestního spisu sp. zn. 3 T 3/2014 (jakož i sp.
zn. 3 T 182/2013) je totiž zřejmé, že usnesením Okresního soudu v Sokolově ze
dne 8. 12. 2016, sp. zn. 3 T 3/2014 (č. l. 694) bylo rozhodnuto, že obviněný má
v této trestní věci nárok na obhajobu za sníženou odměnu o 50 % (obdobně bylo
rozhodnuto v trestní věci vedené pod sp. zn. 3 T 182/2013, na č. l. 3942 a
4788). Jde tak ze strany obviněného toliko o vyjádření nesouhlasu se způsobem
rozhodnutí nalézacího soudu nikoli však o důvod opodstatňující postup podle §
25 tr. ř.
Jako námitky, které rovněž nemají souvislost s rozhodováním Nejvyššího soudu o
návrhu na delegaci, shledal Nejvyšší soud námitky, kterými obviněný poukazoval
na údajný nestandardní postup příslušného soudu, když tento ignoroval jeho
návrh na předběžné projednání obžaloby. Z ustanovení § 185 odst. 1 tr. ř. je
totiž zřejmé, že obžalobu u soudu podanou přezkoumá předseda senátu a podle
jejího obsahu a podle obsahu spisu posoudí, zda je ji nutno předběžně projednat
v zasedání senátu anebo zda může nařídit o ní hlavní líčení. Obžalobu u soudu
podanou přezkoumá předseda senátu obligatorně. Přezkoumání obžaloby je tedy
obligatorní povinnost předsedy senátu k takovému postupu bez návrhu stran,
strany však mohou dát k němu podnět. Přezkoumání tedy spočívá v hodnocení, zda
dokazování bylo zatím vedeno správným směrem a je dostatečné z hlediska
postavení obviněného před soud, zda jednotlivé důkazy byly vyhledány, opatřeny,
popř. provedeny v souladu s trestním řádem. Předběžné projednání obžaloby
naproti tomu není obligatorním stadiem trestního řízení, kterým by muselo
projít každé trestní řízení, neboť je omezeno na případy, kdy to nařídí
předseda senátu po přezkoumání podané obžaloby a obsahu spisu včetně jeho
příloh.
Je tedy evidentní, že obviněný může podat návrh na předběžné projednání
obžaloby, je však ponecháno zcela na uvážení soudu, zda bude obžaloba předběžně
projednána či nikoli. Není tak pochybením soudu pokud, i přes návrh obhajoby,
obžalobu předběžně neprojednal, pokud k tomu neshledal důvody.
Do stejné skupiny námitek náleží také námitka obviněného proti způsobu
rozhodování soudu o sloučení a vyloučení věci podle § 23 tr. ř., kdy je na
úvaze soudu, zda věc spojí nebo vyloučí ze společného projednání. V trestních
věcech obviněného tak došlo usnesením Okresního soudu v Sokolově ze dne 3. 1.
2014, sp. zn. 3 T 60/2011, 3 T 182/2013, podle § 23 odst. 3 tr. ř. ke spojení
trestních věcí vedených tímto soudem pod sp. zn. 3 T 60/2011 a 3 T 182/2013. Z
odůvodnění rozhodnutí vyplývá, že se jednalo o skutkově obdobné trestní věci
vykazující znaky pokračující trestné činnosti. Dále došlo usnesením Okresního
soudu v Sokolově ze dne 13. 1. 2014, sp. zn. 3 T 182/2013, 3 T 3/2014 k
vyloučení trestní věci obviněného J. S., ve které je spatřován zločin křivého
obvinění podle § 345 odst. 2, 3 písm. c), e) tr. zákoníku podle § 23 odst. 1
tr. ř. z dosud společného řízení, a to zejména za účelem urychlení řízení,
neboť se jednalo o jediný skutek obviněného jako samostatného pachatele, který
je skutkově zcela odlišný od ostatních skutků uvedených v obžalobě. V žádném
případě není možné přistoupit na vyložené spekulace obviněného, že by se ze
strany soudu mělo jednat o účelové rozhodování soudu s cílem poškodit jej a
naopak stranit spoluobviněné H. F.
Jak bylo uvedeno výše, obviněný svůj návrh na delegaci staví zejména na svých
obavách, že trestní věc vedená pod sp. zn. 3 T 3/2014 nebude u Okresního soudu
v Sokolově náležitě zjištěna a nestranně a objektivně projednána, neboť
obviněný byl činný jako tzv. obecný zmocněnec u tohoto soudu, jeho věc byla
medializovaná Českou televizí (a dalšími) a tím se obává možné podjatosti
okresního soudu. Také v této souvislosti Nejvyšší soud poukazuje na obsah
trestního spisu, neboť také tyto námitky byly v průběhu dosavadního trestního
řízení soudem již řešeny. Především je nutno poukázat na to, že Okresní soud v
Sokolově usnesením ze dne 19. 8. 2015, sp. zn. 3 T 3/2014, rozhodl, že podle §
31 odst. 1 tr. ř. a § 30 tr. ř. není předseda senátu Mgr. V. Kastl vyloučen z
vykonávání úkonů trestního řízení v uvedené trestní věci, neboť nemá poměr
předpokládaný v § 30 odst. 1 tr. ř. k osobám, jichž se úkony trestního řízení
přímo týkají ani k jejich obhájcům a nejsou dány ani důvody uvedené v § 30
odst. 2, 3 tr. ř. Týmž usnesením bylo dále rozhodnuto, že podle § 31 odst. 1 a
30 tr. ř. nejsou vyloučeni přísedící J. Piela a M. Jurcsiková z vykonávání
úkonů trestního řízení v trestní věci obviněného. Těmito rozhodnutími bylo dáno
zřetelně najevo, že uvedené osoby nemají poměr k projednávané věci nebo k
osobám jichž se úkony přímo dotýkají. Skutečnost, že obviněný působil jako tzv.
obecný zmocněnec v obvodu daného soudu, nemůže být důležitým důvodem pro postup
podle § 25 tr. ř., neboť je věcí profesionality každého soudce, aby i v
takovémto případě byl schopen rozhodovat nezávisle a nestranně.
Pro úplnost Nejvyšší soud považuje za nezbytné uvést, že z důvodů uvedených v §
30 odst. 1 tr. ř. lze rozhodnout jen o vyloučení soudce jako konkrétní osoby
nebo o vyloučení soudců jako konkrétních osob. Nelze rozhodovat o vyloučení
senátu (viz R 34/1997). Naplnění důvodů pro vyloučení soudců (členů) senátu z
vykonávání úkonů trestního řízení v trestní věci obviněného pro poměr k osobě,
by muselo mít zcela konkrétní podobu a osobní charakter, aby mohlo být
dostatečně pádným důvodem podmiňujícím vznik pochybnosti o schopnosti soudce
přistupovat k věci a k úkonům jeho se týkajícím objektivně. Ani skutečnost, že
obviněný je činný jako obecný zmocněnec v obvodu působnosti uvedeného krajského
soudu nemůže automaticky znamenat, že celý soud, případně určitý senát, není
schopen v jeho věci spravedlivě a nestranně rozhodnout. V uvedené trestní věci
bylo rovněž rozhodnuto usneseními ze dne 19. 8. 2015 a 27. 8. 2015, sp. zn. ZT
85/2014 (č. l. 392 a 393) o tom, že nejsou vyloučeni z vykonávání úkonů
trestního řízení státní zástupci, vůči nimž podal obviněný námitku podjatosti.
Obviněný v návrhu také namítal údajnou podjatost státní zástupkyně Mgr. M.
Pešinové (námitka podjatosti vznesená u hlavního líčení dne 12. 10. 2016 ve
věci 3 T 182/2013, na č. l. 4709). Nejvyšší soud opakuje, že námitky směřující
k vyloučení orgánů činných v trestním řízení z vykonávání úkonů trestního
řízení lze vznášet jen proti konkrétním osobám, které se na provádění těchto
úkonů skutečně podílejí, nikoli proti neurčitým osobám. Vyloučení státního
zástupce i policejního orgánu, včetně osob v něm služebně činných, přichází v
úvahu jak v přípravném řízení, tak i (avšak spíše výjimečně) v řízení před
soudem, kde to může přicházet v úvahu i vzhledem k tomu, že se předpokládá
doplňování dokazování ze strany těchto orgánů i po podání obžaloby (srov. § 179
odst. 2, § 180 odst. 2 a § 183 odst. 1), a proto je třeba zajistit, aby ho
prováděl nepodjatý orgán. I po podání obžaloby přichází v úvahu rozhodování
státního zástupce o vyloučení podle § 31 odst. 1 tr. ř., přičemž o vyloučení
rozhoduje ten státní zástupce, jehož se důvod uvedený v § 30 odst. 1 tr. ř.
týká. Podle § 24 odst. 1, 2 zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství,
je státní zástupce při výkonu své funkce povinen odpovědně plnit své úkoly a
respektovat přitom zásady, které zákon pro činnost státního zastupitelství
stanoví, musí postupovat svědomitě, odpovědně, nestranně, spravedlivě a bez
zbytečných průtahů. Jakýkoli vnější zásah nebo jiný vliv, jehož důsledkem by
mohlo být porušení některé z těchto povinností, musí odmítnout. Musí se
vystříhat všeho, co by mohlo vzbuzovat důvodné pochybnosti o dodržování
uvedených povinností, ohrozit vážnost funkce státního zástupce nebo vážnost
státního zastupitelství anebo ohrozit důvěru v nestranný výkon působnosti
státního zastupitelství nebo státního zástupce. V souladu s tím je i právní
názor, že zajištění účasti nepodjatého státního zástupce v řízení před soudem
je zcela záležitostí příslušného státního zastupitelství, a proto touto
samotnou skutečností nelze odůvodňovat změnu místní příslušnosti soudu (srov.
SR 53/1999-2.).
Ani skutečnost, že trestná činnost daného typu vyvolala pozornost médií, není v
takových případech neobvyklá a výjimečná. Nejvyšší soud proto zdůrazňuje, že
zásadně nemůže být pravidlem, že medializací případu soud jako celek pozbývá
způsobilost věc spravedlivě a nestranně rozhodnout a tato mu bude odňata
postupem podle § 25 tr. ř. Obecné připuštění takové možnosti by v konečném
důsledku v podstatě znamenalo, že v případě medializace médií i s celostátní
působností, jak tomu zřejmě bylo i v tomto případě (Česká televize, internet),
by v České republice nemohl být soud, který by ve věci mohl nestranně
rozhodnout. Mezi předpoklady výkonu funkce soudce ale lze zařadit i jeho
schopnost odolávat vnějším vlivům, ať již ze strany orgánů místní samosprávy,
ze strany médií atd. Nelze samozřejmě vyloučit, že v určitém konkrétním případě
budou okolnosti natolik výjimečné, že bude vhodné návrhu na delegaci vyhovět, v
tomto případě však takové konkrétní okolnosti nejsou.
Nejvyšší soud tak uzavírá, že s ohledem na shora uvedené neshledal v důvodech
uváděných obviněným důležité důvody ve smyslu § 25 tr. ř., když z podstatné
části jde o námitky, kterými obviněný nesouhlasí se způsobem rozhodování
nalézacího soudu, které ovšem nemohou být důvodem pro postup podle § 25 tr. ř.,
přičemž je zřejmé, že věc obviněného se nyní nachází ve stadiu řízení před
soudem I. stupně a jeho námitky budou řešeny v rámci řízení o obžalobě. Druhá
část námitek obviněného se týkala údajné podjatosti Okresního soudu v Sokolově
a v podstatě podle obviněného neschopnosti tohoto soudu jeho věc nestranně
rozhodnout také s ohledem na medializaci případu a jeho činnost tzv. obecného
zmocněnce u tohoto soudu, s ohledem na shora uvedené, je však zřejmé, že tyto
obavy obviněného byly v průběhu trestního řízení odstraněny. V postupu
obviněného (také s ohledem na mnohost jeho podání založených v trestních
spisech, jakož i ohledem na jeho obdobný postup v jiných trestních věcech) lze
spíše než o obviněným proklamovanou snahu o rychlé a ekonomické projednání
věci, vysledovat prvky obstrukčního jednání vedeného snahou mařit projednání
věci soudem, v žádném případě však v něm nelze spatřovat důležité důvody podle
§ 25 tr. ř.
Proto Nejvyšší soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto
usnesení.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. ledna 2017
JUDr. Michal Mikláš
předseda senátu