7 Tdo 1/2008
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 23. 1. 2008 dovolání nejvyšší
státní zástupkyně podané v neprospěch obviněné Š. K. proti usnesení Krajského
soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. 10. 2006, sp. zn. 23 To 658/2006, v
trestní věci vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 5 T
111/2005 a rozhodl t a k t o :
Podle § 265k odst. 1 tr. ř. s e z r u š u j í usnesení Krajského soudu v
Českých Budějovicích ze dne 27. 10. 2006, sp. zn. 23 To 658/2006, a rozsudek
Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 19. 6. 2006, sp. zn. 5 T 111/2005.
Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušená
rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením,
pozbyla podkladu.
Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Českých Budějovicích
přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 19. 6. 2006, sp. zn. 5
T 111/2005, byla obviněná Š. K. podle § 226 písm. b) tr. ř. zproštěna obžaloby
pro trestný čin pojistného podvodu podle § 250a odst. 1, 3 tr. zák. dílem
dokonaný a dílem ve stadiu pokusu podle § 8 odst. l tr. zák. Podle § 229 odst.
3 tr. ř. byli poškození U. p., a. s., a W. p., a. s., odkázáni s nároky na
náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Odvolání státního zástupce, podané v neprospěch obviněné proti zprošťujícímu
výroku, bylo usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. 10.
2006, sp. zn. 23 To 658/2006, podle § 256 tr. ř. zamítnuto.
Obviněná se měla trestného činu podle obžaloby dopustit skutkem, který spočíval
v podstatě v tom, že v Č. B. uzavřela jako pojistník a zároveň jako pojištěný
dne 17. 1. 2001 pojistnou smlouvu na úrazové pojištění a pojistnou smlouvu na
komplexní celoživotní pojistný program Quatro u Č. – R. p., a. s. (později U.
p., a. s.), dne 22. 3. 2001 pojistnou smlouvu na úrazové a životní pojištění u
W. p., a. s. (později C. S. L.&P. P., a. s.) a dne 23. 3. 2001 pojistnou
smlouvu na úrazové pojištění u V.-V. p., a. s., s tím, že při vyplňování
dotazníků pojišťoven uvedla nepravdivé údaje týkající se jejího pojištění u
jiných pojišťoven a uvedené pojišťovny o svém pojištění u jiných pojišťoven
pravdivě neinformovala ani později při oznámení pojistných událostí a uplatnění
nároků na pojistné plnění, čímž pojišťovnám způsobila na pojistném plnění škodu
ve výši 228 075 Kč a další škoda ve výši 250 000 Kč nevznikla jen proto, že jí
neoprávněně uplatněné pojistné plnění nebylo vyplaceno.
Závěr, že skutek není trestným činem, soudy obou stupňů odůvodnily nedostatkem
potřebného stupně jeho nebezpečnosti pro společnost, tedy chybějící materiální
podmínkou trestnosti. V tomto ohledu vycházely z toho, že nepravdivé údaje
obviněné ohledně pojištění u jiných pojišťoven neměly tak podstatný význam, aby
ovlivnily jednak to, zda uvedené pojišťovny s obviněnou uzavřou pojistné
smlouvy, a jednak to, v jaké výši poskytnou obviněné pojistné plnění.
Nejvyšší státní zástupkyně podala v zákonné lhůtě v neprospěch obviněné
dovolání proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích. Výrok o
zamítnutí odvolání státního zástupce napadla v celém rozsahu, a to z důvodu
uvedeného v § 265b odst. l písm. l) tr. ř., přičemž vytkla, že v předcházejícím
řízení byl dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. l písm. g) tr. ř. Namítla
nesprávnost závěru soudů ohledně nedostatku materiální podmínky trestnosti činu
a vyjádřila názor, že pro posouzení skutku jako trestného činu pojistného
podvodu podle § 250a odst. 1, 3 tr. zák. dílem dokonaného a dílem ve stadiu
pokusu byla splněna i materiální podmínka. Nejvyšší státní zástupkyně se
dovoláním domáhala toho, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí obou soudů, aby
zrušil také další obsahově navazující rozhodnutí a aby přikázal Okresnímu soudu
v Českých Budějovicích věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Nejvyšší soud přezkoumal podle § 265i odst. 3 tr. ř. napadené usnesení i
předcházející řízení a shledal, že dovolání je důvodné.
Trestného činu pojistného podvodu podle § 250a odst. l tr. zák. se dopustí ten,
kdo při sjednávání pojistné smlouvy nebo při uplatnění nároku na plnění z
pojistné smlouvy uvede nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné
údaje zamlčí. Podle § 250a odst. 3 tr. zák. je pachatel přísněji trestný,
způsobí-li uvedeným činem na cizím majetku škodu nikoliv malou.
K naplnění znaků tzv. základní skutkové podstaty (§ 250a odst. 1 tr. zák.) se
nevyžaduje způsobení žádného následku, tedy ani způsobení škody. Trestný čin je
tu dokonán již samotným uvedením nepravdivých nebo hrubě zkreslených údajů nebo
zamlčením podstatných údajů. Zákon rozlišuje dvě formy jednání, a to \"uvedení
\" údajů a \"zamlčení\" údajů. Zároveň v návaznosti na obě odlišné formy
jednání rozlišuje také v charakteru údajů, jichž se každá z forem jednání týká.
Spočívá-li jednání pachatele v tom, že uvede údaje, pak stačí, že tyto údaje
jsou nepravdivé nebo hrubě zkreslené, aniž by se zároveň vyžadovalo, že musí
jít o podstatné údaje. Naproti tomu spočívá-li jednání pachatele v tom, že
údaje zamlčí, pak je nutné, aby šlo o podstatné údaje. Tento rozdíl evidentně
souvisí s tím, že aktivní jednání spočívající v uvedení nepravdivých nebo hrubě
zkreslených údajů je typově nebezpečnější než pouhé zamlčení údajů, a proto je
tento rozdíl na druhé straně vyvážen tím, že zamlčení údajů se musí týkat
podstatných údajů, zatímco uvedení nepravdivých nebo hrubě zkreslených údajů se
může týkat v podstatě jakýchkoli údajů, tedy i jiných než podstatných. V každém
případě ovšem musí jít o údaje, které jsou nějak relevantní pro pojistnou
smlouvu nebo pro nárok uplatněný z pojistné smlouvy.
V posuzovaném případě je z hlediska poměru rozhodnutí soudů a podaného dovolání
spornou otázkou posouzení významu okolnosti, že v dotaznících, které obdržela
od pojišťoven a které zároveň měly povahu návrhů na uzavření pojistné smlouvy,
obviněná na otázku, zda má sjednané pojištění u jiných pojišťoven, vyznačila
odpověď „ne“, ačkoli to nebyla pravda, neboť pojištění u jiných pojišťoven ve
skutečnosti sjednané měla. Úvahy, ke kterým se uchýlil Okresní soud v Českých
Budějovicích na str. 6 odůvodnění rozsudku, podle nichž „nevylučuje, že
obviněná jednala ... i v důsledku postoje zástupců poškozených subjektů ve
smyslu neúplného poučení, takže fakticky do ... dotazníků (návrhů smluv)
uváděla požadované údaje za nečinnosti, tedy fakticky se souhlasem poškozených,
resp. jejich zástupců“, rozhodně není možné akceptovat. V žádném případě nešlo
o situaci, že by obviněná sdělila zástupcům pojišťoven, že má sjednáno
pojištění též u jiných pojišťoven, a že by ji tito zástupci informovali tak, že
to nemá do dotazníků uvádět. Navíc pojistné smlouvy byly sjednávány písemně,
obviněná obdržela písemné dotazníky (návrhy smluv), které měla pravdivě
vyplnit, a na každém z nich svým podpisem výslovně stvrzovala, že na otázky
uvedené v dotazníku odpověděla pravdivě a úplně. Nelze tedy přeceňovat to, jak
zástupci pojišťoven případně vystupovali či jak komentovali povinnost obviněné
vyplnit předložené dotazníky. Otázka týkající se pojištění u jiných pojišťoven,
na kterou obviněná odpověděla nepravdivě „ne“, byla jasná, jednoduchá a nemohla
vzbuzovat žádné pochybnosti. Nepřijatelná je i úvaha Krajského soudu v Českých
Budějovicích na str. 4 napadeného usnesení, která vyznívá tak, že „pokud
krajský soud zkoumal jednotlivé pojistné smlouvy, hleděl na ně z toho pohledu,
jak by probíhalo celé jednání obviněné v případě, že by dotyčná pojišťovna byla
vždy první v sérii uzavřených pojistných smluv, tedy posuzoval situaci z toho
pohledu, že v době, kdy by obviněná vyplňovala návrh pojistné smlouvy, neměla
ještě uzavřenou žádnou další obdobnou smlouvu“. V návaznosti na to Krajský soud
v Českých Budějovicích vyjádřil názor, že „jen tak … lze zjistit, do jaké míry
je pro pojišťovnu společensky nebezpečné, že následně je uzavřena další
pojistná smlouva týkající se stejného rizika a pojišťovna o ní není
informována“. Tato východiska jsou od základu chybná, protože zcela mění
skutečný stav věci, který spočíval naopak v tom, že v době, kdy obviněná
vyplňovala dotazníky (návrhy pojistných smluv), již měla sjednané v podstatě
totéž pojištění u jiných pojišťoven, přičemž na otázku, zda tomu tak je,
odpověděla „ne“.
Není možné pominout, že pojištění, které obviněná sjednávala, je předmětem
podnikání pojišťoven, což koresponduje s tím, že tuto svou činnost vyvíjejí
jako obchodní společnosti. Z tohoto jejich postavení vyplývá, že jako
podnikatelské subjekty se musí při uzavírání obchodů řídit i zásadami
obezřetnosti. Je proto logické, že před uzavřením pojistné smlouvy zvažují míru
pravděpodobnosti případné budoucí pojistné události a tím i míru rizika, že jim
vznikne povinnost poskytnout pojistné plnění. Ekonomickým zájmem pojišťoven je,
aby sice uzavřely co nejvíce pojistných smluv a aby přijaly z tohoto titulu co
největší objem peněz ve formě pojistného od pojištěných osob a pojistníků,
avšak zároveň je jejich zájmem to, aby pojistných událostí bylo co nejméně a
aby vyplatily co nejmenší objem peněz ve formě pojistného plnění ve prospěch
pojištěných osob. Zdrojem zisku pojišťoven totiž je rozdíl mezi uvedenými
příjmy a výdaji. Úvahy pojišťoven o míře rizika vzniku budoucí pojistné
události a tím i o míře rizika jejich plnění se řídí řadou různých hledisek,
mezi něž logicky spadá i otázka, zda osoba, s níž má být pojistná smlouva
uzavřena, má stejný typ pojištění sjednaný i u dalších pojišťoven, o kolik
pojišťoven se jedná, které to jsou apod. Komerční charakter pojištění nemusí
nutně dominovat jen na straně pojišťovny, ale může se obdobným způsobem
projevit i na straně pojištěného. Sjedná-li si pojištěný stejný typ pojištění u
více pojišťoven, což zároveň zpravidla znamená, že do pojištění vloží ve formě
pojistného větší prostředky, logicky to vzbuzuje úvahu o tom, že taková osoba
sama považuje vznik pojistné události za více pravděpodobný, že pojistnou
událost považuje ve zvýšené míře za možnou nebo že pojistnou událost očekává. V
rozporu s tím Okresní soud v Českých Budějovicích spojil úvahu o nedostatku
materiální podmínky trestnosti činu na str. 6 rozsudku s konstatováním, že „v
době uzavření smluv obviněná pochopitelně nepředpokládala, že nastane pojistná
událost“. Přitom obviněná uzavřela pojistné smlouvy na obdobný typ pojištění
dne 8. 1. 2001 s I. P. a. s., dne 17. 1. 2001 s Č. – R. p., a. s., dne 19. 1. 2001 s H. v. p., a. s., dne 1. 2. 2001 s Č. p., a. s., dne 22. 3. 2001 s W. p.,
a. s., a dne 23. 3. 2001 s V. – V. p. a podle svého vlastního vyjádření (viz č. l. 9 spisu) měla platit na pojistném měsíčně celkem asi 8 000 Kč, přičemž její
příjem byl asi 14 000 Kč. Tyto okolnosti naopak vyvolávají logicky otázku, zda
obviněná s pojistnými událostmi a s výplatou pojistného plnění od pojišťoven
nekalkulovala. Duplicitní či vícenásobné pojištění u jiných pojišťoven může
pojišťovně signalizovat zvýšenou míru rizika, že pojistná událost skutečně
nastane a že bude povinna poskytnout pojistné plnění.
Zjišťuje-li pojišťovna
prostřednictvím písemných dotazníků, u nichž vyžaduje pravdivé a úplné
odpovědi, mimo jiné i to, zda osoba, o jejíž pojištění jde, má sjednán stejný
typ pojištění i u jiných pojišťoven, je třeba uznat, že tím zjišťuje údaj,
který je pro ni důležitý a který může sám o sobě nebo ve spojení s jinými údaji
ovlivnit rozhodnutí pojišťovny, zda pojistnou smlouvu uzavře, jaké budou
sjednané podmínky (např. výše pojistného, částka pojistného plnění) apod. Lze
připustit i to, že uvedený údaj rozhodnutí pojišťovny zásadně nebo vůbec
neovlivní, ale je nezbytné uznat a chránit právo pojišťovny na to, aby takové
rozhodnutí učinila se znalostí skutečného stavu. Zájem na tom, aby pojišťovny
uzavíraly pojistné smlouvy se znalostí skutečného stavu, to znamená na podkladě
pravdivých údajů od osob, o jejichž pojištění jde, je chráněn ustanovením §
250a odst. l tr. zák. o trestném činu pojistného podvodu. Není tak přijatelný
závěr Krajského soudu v Českých Budějovicích na str. 5 napadeného usnesení,
totiž že „lze ... vážně pochybovat, že pro ... pojišťovny měl údaj o dalším
pojištění obviněné ... tak velkou důležitost, aby buďto neuzavřely smlouvu,
uzavřely smlouvu za jiných okolností, případně neplnily ze smlouvy“, neboť
tento závěr spojuje trestnost činu, byť jen z hlediska materiální podmínky
trestnosti, s předpokladem, že nepravdivý údaj skutečně nějak podstatně
ovlivnil rozhodnutí pojišťovny. To je v rozporu s tím jak je konstruováno
ustanovení § 250a odst. 1 tr. zák., jímž je chráněno právo pojišťovny na to,
aby při sjednávání pojistné smlouvy měla k dispozici pravdivé údaje, které se
týkají důležitých okolností pojištění a které prostřednictvím písemných
dotazníků zjišťuje, a to bez ohledu na to, jak je zhodnotí, jak s nimi naloží,
zda a nakolik v daném případě změní svůj postup či své rozhodnutí apod.
Při oznámení pojistné události a uplatnění nároku na pojistné plnění obviněná
ve dvou případech, kdy v tiskopise byla otázka týkající pojištění u jiných
pojišťoven, neuvedla, že má takové pojištění sjednané, přičemž z předtištěných
odpovědí ano-ne nevyznačila žádnou z nich. Krajský soud v Českých Budějovicích
to na str. 5 napadeného usnesení interpretoval tak, že obviněná na danou otázku
nechtěla odpovědět. S tím se Nejvyšší soud nemohl ztotožnit, neboť tím, že se
obviněná výslovné odpovědi vyhnula, okolnost, že má sjednané pojištění i u
jiných pojišťoven, ve skutečnosti zatajila. Šlo o zatajení podstatných údajů,
neboť jejich význam byl v tom, že by příslušné pojišťovně signalizoval, že jde
o vícenásobné pojištění téže pojistné události, což by mohlo vyvolat potřebu
zvlášť obezřetně ověřit její okolnosti nebo by nemuselo vyvolat žádná další
opatření. Otázka, jak by pojišťovna s tímto údajem dále naložila, již není z
hlediska naplnění znaků trestného činu pojistného podvodu podle § 250a odst. l
tr. zák. rozhodná. Podstatné je, že bylo dotčeno právo pojišťovny na to, aby jí
byl sdělen uvedený podstatný údaj, který pojišťovna zjišťovala ve spojitosti s
likvidací pojistné události. Ostatně to, že obviněná při uplatnění nároků z
pojistných událostí zatajila pojištění sjednaná u jiných pojišťoven, evidentně
souviselo s tím, že tato pojištění zapřela již při sjednávání pojistných smluv.
Obviněná naplnila znaky trestného činu pojistného podvodu podle § 250a odst. 1
tr. zák. nejen po formální stránce, ale i z hlediska materiální podmínky
trestnosti. Rozhodně nešlo jen o nějaké náhodné či ojedinělé uvedení
nepravdivých údajů nebo zatajení podstatných údajů, ale o nepoctivé jednání ve
vztahu ke třem pojišťovnám, a to nejen ve stadiu při sjednávání pojistných
smluv, ale ve dvou případech také při uplatňování nároků na plnění z takových
smluv. Nelze tedy dojít k přesvědčivému závěru, že stupeň nebezpečnosti tohoto
činu byl nepatrný (§ 3 odst. 2 tr. zák.).
Otázka právního posouzení skutku též podle § 250a odst. 3 tr. zák. je závislá
na zjištění, zda v příčinné souvislosti s jednáním, jímž naplnila znaky
trestného činu pojistného podvodu podle § 250a odst. 1 tr. zák., obviněná
dosáhla to, že jí bylo vyplaceno pojistného plnění, na které ve skutečnosti
neměla nárok, resp. zda její jednání k vyplacení takového plnění bezprostředně
směřovalo a nedošlo k němu (§ 8 odst. 1 tr. zák.), nebo zda dosáhla toho, že
zaplatila pojistné, které bylo nižší, než by musela platit, pokud by pojišťovně
poskytla pravdivé údaje.
Závěr Okresního soudu v Českých Budějovicích, že skutek není trestným činem, je
nesprávný a rozsudek tohoto soudu je tudíž rozhodnutím, které spočívá na
nesprávném právním posouzení skutku ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b
odst. l písm. g) tr. ř. Napadené usnesení Krajského soudu v Českých
Budějovicích pak je vadné ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. l
písm. l) tr. ř., neboť jím byl zamítnut řádný opravný prostředek (odvolání
státního zástupce) proti rozsudku a v řízení tomuto rozhodnutí předcházejícím
byl dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Nejvyšší soud proto z podnětu dovolání nejvyšší státní zástupkyně podaného v
neprospěch obviněné zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Českých
Budějovicích a jako součást předcházejícího řízení i rozsudek Okresního soudu v
Českých Budějovicích, zrušil také všechna další obsahově navazující rozhodnutí,
která tím ztratila podklad, a přikázal Okresnímu soudu v Českých Budějovicích,
aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Okresní soud v Českých
Budějovicích odstraní vady vytknuté tímto usnesením Nejvyššího soudu a při
rozhodování se bude řídit právním názorem Nejvyššího soudu vysloveným v tomto
usnesení (§ 265s odst. 1 tr. ř.).
Nad rámec rozhodnutí o dovolání pokládá Nejvyšší soud za nutné vyjádřit se k
délce dovolacího řízení. Ačkoli dovolání bylo podáno u Okresního soudu v
Českých Budějovicích dne 9. 1. 2007 a jeho opis byl doručen obviněné dne 27. 1.
2007 a obhájci dne 17. 1. 2007, byl spis z důvodů, které z něho nejsou zřejmé,
předložen Nejvyššímu soudu až dne 2. 1. 2008. Průtahy tedy nevznikly ve stadiu
řízení před Nejvyšším soudem.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 23. ledna 2008
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec