7 Tdo 1001/2002
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 28. 11. 2002 o dovolání
obviněného Ing. M. K., CSc., , proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne
22. 5. 2002, sp. zn. 9 To 166/2002, v trestní věci vedené u Okresního soudu v
Rakovníku pod sp. zn. 1 T 96/2000, t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. d) tr. ř. se dovolání obviněného o d m í t á .
V trestní věci vedené u Okresního soudu v Rakovníku pod sp. zn. 1 T 96/2000
podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání proti usnesení Krajského soudu
v Praze ze dne 22. 5. 2002, sp. zn. 9 To 166/2002, kterým bylo podle § 256 tr.
ř. zamítnuto odvolání obviněného proti rozsudku Okresního soudu v Rakovníku ze
dne 18. 6. 2001, sp. zn. 1 T 96/2000. Shora citovaným rozsudkem soudu prvního
stupně byl obviněný uznán vinným trestným činem násilí proti skupině obyvatelů
a proti jednotlivci podle § 197a tr. zák. a byl mu podle § 197a tr. zák. za
použití § 53 odst. 2 písm. b) tr. zák. uložen peněžitý trest ve výměře 20 000,-
Kč a pro případ, že by výkon peněžitého trestu mohl být zmařen, byl stanoven
podle § 54 odst. 3 tr. zák. náhradní trest odnětí svobody v trvání dvou měsíců.
Dále bylo podle § 229 odst. 1 tr. ř. rozhodnuto o nároku poškozeného.
Proti citovanému usnesení odvolacího soudu podal obviněný tzv. blanketní
dovolání, které bylo okresnímu soudu doručeno dne 9. 9. 2002 s tím, že bude ve
lhůtě pěti dnů odůvodněno.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zkoumal, zda je dovolání podle § 265a odst. 1,
odst. 2 tr. ř. přípustné a shledal, že je přípustné podle § 265a odst. 1, odst.
2 písm. h) tr. ř., že bylo podáno ve lhůtě stanovené zákonem (§ 265e tr. ř.),
osobou k tomu oprávněnou, prostřednictvím obhájce /§ 265d odst. 1 písm. b),
odst. 2 tr. ř./.
Dovolání bylo obviněným, resp. obhájcem podáno osobně na podatelně okresního
soudu dne 9. 9. 2002 s tím, že bude písemně zdůvodněno ve lhůtě 5 dnů. V tzv.
blanketním dovolání neuvedl obhájce obviněného ani dovolací důvod. Je nutno
podotknout, že ve lhůtě, kterou si sám stanovil, dovolání nezdůvodnil.
Zdůvodněné dovolání bylo doručeno okresnímu soudu až dne 4. 11. 2002, a to na
základě výzvy a po poučení ve smyslu § 265h tr. ř. předsedou senátu. V
souvislosti s výše uvedeným bylo pro rozhodnutí Nejvyššího soudu dále podstatné
i to, že obviněnému bylo rozhodnutí soudu druhého stupně doručeno dne 12. 7.
2002, jeho obhájci dne 11. 7. 2002.
Z ustanovení § 265e odst. 1 tr. ř. vyplývá, že dovolání lze podat do dvou
měsíců od doručení rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje, a to u soudu,
který rozhodl v prvním stupni, a jestliže se rozhodnutí doručuje jak
obviněnému, tak i jeho obhájci a zákonnému zástupci, běží lhůta od toho
doručení, které bylo provedeno nejpozději (§ 265e odst. 2 tr. ř.). Lhůta
stanovená podle týdnů, měsíců nebo let končí uplynutím toho dne, který svým
jménem nebo číselným označením odpovídá dni, kdy se stala událost, určující
počátek lhůty (§ 60 odst. 2 věta první tr. ř.). Připadne-li konec lhůty na den
pracovního klidu nebo na den pracovního volna, pokládá se za poslední den lhůty
nejbližší příští pracovní den (§ 60 odst. 3 tr. ř.). Stanovená dvouměsíční
zákonná lhůta k podání tohoto mimořádného opravného prostředku – dovolání –
skončila 12. 9. 2002. Ze skutečností shora uvedených je zřejmé, že dovolatel
sice dodržel zákonnou lhůtu k podání dovolání, avšak sám ve lhůtě, kterou si
stanovil, dovolání neodůvodnil a s ohledem na to, že dovolání podal dne 9. 9.
2002, tedy téměř ke konci lhůty, výrazně omezil sám své možnosti dodatečně
blíže odůvodnit nebo opravit podané dovolání, a to i bez ohledu na fakt, že
předseda senátu soudu prvního stupně vyzval obhájce obviněného k doplnění
podaného dovolání. Platí totiž, že podané dovolání se posuzuje podle obsahového
hlediska podle stavu, v jakém se nacházelo v okamžiku, kdy dovolací lhůta,
ohraničující zároveň i možnost uvádět, měnit a doplňovat dovolací důvody,
uplynula (§ 265f tr. ř.).
V dané věci obhájce obviněného sepsal doplňující podání teprve dne 1. 11.
2002 a okresnímu soudu bylo doručeno 4. 11. 2002, tedy po uplynutí stanovené
zákonné dvouměsíční lhůty. Jestliže tedy obhájce obviněného ve lhůtě do 12. 9.
2002 neodstranil vady podaného dovolání, musel Nejvyšší soud dospět k závěru,
že v projednávané věci je třeba podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. d)
tr. ř. odmítnout, neboť nesplňuje náležitosti dovolání. Při takovém postupu se
Nejvyšší soud ani nemohl zabývat otázkou, zda dovolání obviněného lze podřadit
pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., přičemž s ohledem na
znění § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. mohl toto rozhodnutí učinit v neveřejném
zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. listopadu 2002
Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann