7 Tdo 1008/2025-1601
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 3. 12. 2025 o dovolání obviněné M. Č., nyní ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Nové Sedlo, podaném proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 5. 2025, sp. zn. 67 To 119/2025, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 4 T 10/2024 takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné M. Č. odmítá.
1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 10. 12. 2024, č. j. 4 T 10/2024-1465, byla obviněná M. Č. uznána vinnou zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku a přečinem podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku a byl jí uložen podle § 209 odst. 4 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání třiceti měsíců, pro jehož výkon byla zařazena do věznice s ostrahou. Výrokem podle § 228 odst. 1 tr. ř. a podle § 229 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o uplatněných nárocích na náhradu škody.
2. Podle zjištění Obvodního soudu pro Prahu 4 obviněná spáchala - zločin podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku skutkem, který spočíval v podstatě v tom, že v době od 25. 2. 2013 do 20. 12. 2018 na různých místech v Praze pod různými smyšlenými záminkami slibujícími budoucí výhodné koupě půdních prostor a stavebních pozemků a předstíráním tíživé životní situace postupně vylákala od poškozené P. Č., nar. XY, peněžní prostředky v celkové částce 8 061 355 Kč (bod I výroku o vině) a v průběhu roku 2018 v Praze XY pod smyšlenými záminkami slibujícími budoucí výhodnou koupi stavebních pozemků a výhodné zúročení peněz prostřednictvím ruského investora postupně vylákala na poškozeném S. S., nar. XY, peněžní prostředky v celkové částce 1 375 000 Kč (bod II výroku o vině), takže oběma poškozeným způsobila celkem škodu ve výši 9 436 355 Kč, - přečin podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku skutkem, který spočíval v podstatě v tom, že v době od 12. 12. 2020 do 12. 2. 2023 v XY, okres XY, pod záminkou tíživé životní situace, pod záminkou, že jí policie zajistila všechny finanční prostředky, což nebyla pravda, a pod záminkou, že peníze vrátí, jakmile jí policie odblokuje zajištěné finanční prostředky, postupně vylákala od poškozené Z. K., nar. XY, peněžní prostředky v celkové částce 372 700 Kč a šperky v hodnotě 57 340 Kč, takže poškozené způsobila škodu ve výši 430 040 Kč (bod III výroku o vině).
3. O odvoláních, která podali obviněná proti všem výrokům a státní zástupce v neprospěch obviněné proti výroku o trestu, bylo rozhodnuto rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 22. 5. 2025, č. j. 67 To 119/2025-1537. Z podnětu odvolání státního zástupce byl rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušen ve výroku o trestu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. bylo o trestu nově rozhodnuto tak, že obviněná byla odsouzena podle § 209 odst. 4 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř let, pro jehož výkon byla podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazena do věznice s ostrahou. Odvolání obviněné bylo jako nedůvodné podle § 256 tr. ř. zamítnuto. 1.
2. Obviněná podala dovolání proti rozsudku Městského soudu v Praze. Z obsahu a smyslu dovolání je patrno, že tento rozsudek napadla v celém rozsahu. Odkázala na důvody dovolání uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. slovně vyjádřila tak, že „rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku“, a dále jako
„nesprávné hmotněprávní posouzení výroku o trestu“. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. slovně vyjádřila tak, že „odvolací soud zamítl odvolání, ačkoli tu byl dán důvod dovolání podle písm. g)“. Nesprávnost právního posouzení skutku spatřovala v tom, že neměla počáteční úmysl peníze nevrátit a že tedy nešlo o jejich vylákání. Poukázala na to, že prostředky předávala třetím osobám, konkrétně osobě vystupující pod jménem A. P. Celou záležitost označila za civilněprávní věc. Poukázala na směnku, kterou vystavila ve prospěch poškozené P. Č., a na dohodu o narovnání, kterou uzavřela s poškozenou Z. K. Zpochybnila skutková zjištění, která soudy učinily na podkladě svědecké výpovědi poškozené P. Č. Uvedla, že tato výpověď je vnitřně rozporná, korigovaná listinnými důkazy o dílčích vrácených částkách a podporovaná jen svědeckou výpovědí manžela poškozené, který měl pouze zprostředkované informace od samotné poškozené. Vytkla, že soudy neprovedly navrhované důkazy. Šlo o konfrontaci poškozené P. Č. s P. J. (J.), jehož poškozená podle fotografií označila za osobu, která podle obviněné vystupovala pod jménem A. P. Dále se jednalo o znalecký posudek ohledně duševního stavu obviněné. Výhrady vznesla proti výroku o trestu, přičemž poukázala na souhrn polehčujících okolností, který podle ní odůvodňoval uložení trestu odnětí svobody podle § 58 odst.1 tr. zákoníku pod dolní hranici sazby a jeho podmíněný odklad. Obviněná se dovoláním domáhala toho, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudky obou soudů a aby přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 4 věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout, případně aby zrušil napadený rozsudek ve výroku o trestu a aby jí uložil podmíněný trest odnětí svobody na dvě léta se zkušební dobou stanovenou na tři léta.
3. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v písemném vyjádření k dovolání uvedl, že podvodný úmysl obviněné je z provedeného dokazování zcela zřejmý a že z její strany šlo o cílené jednání, při kterém vůči poškozeným prezentovala smyšlenou legendu za účelem vylákání finančních prostředků. Konstatoval, že nelze přiznat opodstatnění námitkám, podle kterých nešlo o trestný čin s ohledem na zásadu subsidiarity trestní represe, neboť nebyly zjištěny žádné relevantní okolnosti, které by snižovaly společenskou škodlivost jednání obviněné natolik, že by to vybočovalo z rámce typových případů trestného činu podvodu. Nesouhlasil s tím, že by skutková zjištění soudů byla zatížena vadou neprovedených důkazů, přičemž zdůraznil, že k vypracování znaleckého posudku o duševním stavu obviněné nebylo důvodu, protože obviněná nevykazovala žádné známky duševní poruchy. K námitkám zaměřeným proti výroku o trestu dodal, že nespadají pod žádný dovolací důvod. Státní zástupce navrhl, aby dovolání bylo jako zjevně neopodstatněné podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuto.
4. Nejvyšší soud shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. ř., bylo podáno obviněnou jako oprávněnou osobou podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř., prostřednictvím obhájce podle § 265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě a na místě podle § 265e odst. 1 tr. ř., s obsahovými náležitostmi podle § 265f odst. 1 tr. ř., avšak je zjevně neopodstatněné, přičemž zčásti bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.
K dovolání obecně
1. Především musí Nejvyšší soud připomenout, že dovolání není běžný opravný prostředek a neplní funkci „dalšího odvolání“. Dovolání je mimořádný opravný prostředek, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale jen z některého z důvodů výslovně stanovených v § 265b tr. ř. Podat dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Je-li dovolání podáno s odkazem na některý z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., pak relevanci tohoto dovolacího důvodu mají pouze námitky, které svým obsahem odpovídají jeho zákonnému vymezení. Jiné námitky nejsou dovolacím důvodem.
2. Obviněná podala dovolání proti rozhodnutí ze dne 22. 5. 2025, tedy proti rozhodnutí, které bylo učiněno za účinnosti zákona č. 220/2021 Sb., jímž došlo ke změně ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. upravujícího důvody dovolání. Pokud obviněná deklarovala dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a slovně ho vyjádřila jako „nesprávné právní posouzení skutku“, pak tím uplatnila dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. ve znění zákona č. 220/2021 Sb. Pokud obviněná deklarovala dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. a slovně ho vyjádřila tak, že „odvolací soud zamítl odvolání, ačkoli tu byl dán důvod dovolání podle písm. g)“, pak tím uplatnila dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. ve znění zákona č. 220/2021 Sb.
3. Podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
4. Z citovaného ustanovení vyplývá, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou takového posouzení je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav, který zjistily soudy. Předmětem právního posouzení je skutek, tak jak byl zjištěn soudy. Směřuje-li dovolání proti odsuzujícímu výroku o vině, pak uvedenému dovolacímu důvodu odpovídají pouze námitky, v nichž se tvrdí, že skutkový stav, který zjistily soudy, nevykazuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Uvedeným dovolacím důvodem nejsou námitky, jimiž je vytýkáno nesprávné zjištění skutkového stavu a jimiž se dovolatel snaží jako podklad právního posouzení skutku prosadit jinou verzi skutkového stavu odlišnou od toho, jak skutkový stav zjistily soudy. Pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. nelze podřadit námitky, které obviněná zaměřila proti skutkovým zjištěním představujícím podklad výroku o vině.
5. Dovolacím důvodem umožňujícím napadat skutková zjištění soudů je důvod stanovený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění zákona č. 220/2021 Sb. Podle tohoto ustanovení lze dovolání podat, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Tento dovolací důvod obviněná výslovně neuplatnila, avšak pokud namítla „extrémní nesoulad“ skutkových zjištění soudů s důkazy a „opomenuté důkazy“, lze s notnou dávkou tolerance soudit, že tím fakticky namítla dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění zákona č. 220/2021 Sb.
6. Dovolání obviněné proto Nejvyšší soud považoval za dovolání podané z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. g), h), m) tr. ř. ve znění zákona č. 220/2021 Sb.
K důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění zákona č. 220/2021 Sb.
1. Výhrady proti skutkovým zjištěním soudů obviněná prezentovala v podstatě jako svou vlastní verzi hodnocení důkazů založenou především na tom, že označila svědeckou výpověď poškozené P. Č. za nevěrohodnou. Jinak jako „extrémní nesoulad“ skutkových zjištění soudů s důkazy uvedla, že „odvolací soud ponechal v platnosti výrok o vině, aniž by se věcně vypořádal s klíčovými námitkami obhajoby“. Tímto pojetím dovolání obviněná nijak nevyjádřila dovolací důvod, kterým je zjevný rozpor rozhodných skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů.
2. Ke svědecké výpovědi poškozené P. Č. lze uvést, že soudy se její věrohodností zabývaly, zaznamenaly nesrovnalosti v jejích údajích a konstatovaly, že tyto nesrovnalosti se týkají jen dílčích okolností, souvisejí s větším počtem jednotlivých částek poskytnutých obviněné v delším časovém období a vyplývají také z celkové frustrace, kterou u poškozené vyvolalo jednání obviněné. Soudy celkově považovaly svědeckou výpověď poškozené za věrohodnou a vzaly ji za podklad skutkových zjištění proto, že byla podporována písemnými záznamy, které si poškozená pořizovala v souvislosti s poskytováním peněžních částek obviněné, a že byla v souladu s tím, co k okolnostem týkajícím se poskytování těchto částek obviněné uvedl svědek P. Č. (manžel poškozené). Při hodnocení svědecké výpovědi poškozené se soudy nedopustily žádné deformace tohoto důkazu a ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř. Nesouhlas obviněné s tím, jak soudy hodnotily svědeckou výpověď poškozené, není dovolacím důvodem.
3. Procesní nepoužitelnost důkazů, na nichž byla založena skutková zjištění soudů, obviněná nenamítala.
4. Námitka neprovedení navrhovaných důkazů evidentně postrádá opodstatnění. To se týká jak konfrontace poškozené P. Č. se svědkem P. J., tak znaleckého posudku o duševním stavu obviněné.
5. Výtka neprovedení konfrontace poškozené P. Č. se svědkem P. J. (podle dovolání obviněné „J.“ či „J.“) je nejasná v tom smyslu, jaký by konfrontace měla mít vztah k rozhodným skutkovým zjištěním soudů. Poté, co byl svědek P. J. v hlavním líčení vyslechnut a uvedl, že obviněnou nezná a nikdy ji neviděl, se obviněná vyjádřila tak, že svědka nezná a není to osoba vystupující pod jménem P. Za tohoto stavu by konfrontace poškozené se svědkem nemohla mít žádný význam a v podstatě by ani nedávala žádný smysl.
6. K tomu, aby byl opatřen znalecký posudek o duševním stavu obviněné, nebyly žádné reálné důvody, které by byť jen naznačovaly možnost, že obviněná byla v době činu stižena nějakou duševní poruchou. Jednání obviněné bylo cílevědomé a z hlediska sledovaného záměru bylo založeno na použití adekvátních prostředků, které jsou v případě trestného činu podvodu běžné, dostatečně účinné a způsobilé zajistit obohacení na straně pachatele. Celkově bylo jednání obviněné plně konsolidované a nevykazovalo žádnou anomálii, která by mohla být důvodem pochybností o jejím duševním stavu.
7. Pokud jde o namítané neprovedení navrhovaných důkazů, je dovolání obviněné z hlediska ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění zákona č. 220/2021 Sb. zjevně neopodstatněné.
K důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. ve znění zákona č. 220/2021 Sb.
8. V mezích tohoto dovolacího důvodu obviněná především namítla nedostatek počátečního úmyslu nevrátit přijaté peníze. Tato námitka se primárně vztahuje ke skutkovým zjištěním soudů a kromě toho je bez jakéhokoli opodstatnění. Obviněná se posuzovaného jednání dopustila vůči třem poškozeným, přičemž na ně působila dlouhodobě, používala při tom evidentně smyšlené údaje, které neměly žádný reálný podklad, a po převzetí peněz či šperků od poškozených neučinila nic, co by jakkoli směřovalo k uskutečnění toho, co poškozeným slibovala. Za tohoto stavu není nic nepřijatelného na závěru soudů, že peníze a šperky na poškozených vylákala a že její jednání bylo od počátku vedeno záměrem přijaté peníze a šperky nevrátit.1.
2. Dále obviněná jako uvedený dovolací důvod namítla, že šlo o civilněprávní věc. I tato námitka postrádá jakékoli opodstatnění. Obviněná patrně měla na mysli, že výrok o vině odporuje ustanovení § 12 odst. 2 tr. zákoníku, podle něhož trestní odpovědnost pachatele a trestněprávní důsledky s ní spojené lze uplatňovat jen v případech společensky škodlivých, ve kterých nepostačuje uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu. Toto ustanovení vyjadřuje zásadu subsidiarity trestní represe a pojetí trestní represe jako krajního prostředku ochrany dotčených zájmů (ultima ratio). Posuzovaná kauza se sice odehrávala navenek v podobě smluvních vztahů, ale obviněná do nich poškozené v podstatě vlákala tím, že prostřednictvím nepravdivých údajů dosáhla jejich souhlasu s poskytnutím peněz a šperků. Jestliže jednání obviněné bylo vedeno záměrem přijaté peníze a šperky nevrátit, pak je namístě závěr, že obviněná očividně překročila rámec civilněprávních vztahů a že její jednání nabylo povahy trestného činu. Nic na tom nemění směnka, kterou obviněná vystavila ve prospěch poškozené P. Č., ani dohoda o narovnání, kterou obviněná uzavřela s poškozenou Z. K. Směnka i narovnání byly nástroji, ke kterým obviněná sáhla s výrazným časovým odstupem po dokonání trestného činu a které jen směřovaly k částečné náhradě škody způsobené trestným činem.
3. Námitkami proti výroku o trestu obviněná v podstatě vytýkala jeho nepřiměřenost. Takové námitky nejsou dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., a to ani ve variantě vymezené jako „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“ (míněno jiné, než je právní posouzení skutku), třebaže přiměřenost trestu je záležitostí aplikace hmotného práva. Nejde-li o situaci, kdy výrok o trestu nemůže obstát a musí být zrušen v důsledku zrušení výroku o vině, lze samotný výrok o uložení trestu napadat kvůli porušení hmotného práva zásadně jen prostřednictvím zvláštního hmotně právního dovolacího důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř., jímž je uložení nepřípustného druhu trestu nebo uložení trestu ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu. Tento dovolací důvod obviněná neuplatnila a ani to nepřicházelo v úvahu, protože nepodmíněný trest odnětí svobody na čtyři roky se zařazením do věznice s ostrahou jí byl uložen jako přípustný druh trestu ve výměře spadající do rámce zákonné trestní sazby stanovené v § 209 odst. 4 tr. zákoníku v rozpětí od dvou let do osmi let. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek slouží k nápravě jen těch nejzávažnějších pochybení při ukládání trestu, jimiž jsou právě uložení nepřípustného druhu trestu nebo uložení trestu ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu, a není určeno ke korekci výroku o trestu z důvodu jeho případné nepřiměřenosti. Nejvyšší soud proto zásadně nezasahuje do výroku o trestu pro jeho případnou nepřiměřenost. Učinit tak může jen zcela výjimečně, pokud je uložený trest v tak extrémním rozporu se zákonnými hledisky, že to zároveň znamená porušení ústavního principu proporcionality trestní represe, což je jeden ze znaků demokratického právního státu (čl. 1 odst. 1 Ústavy). V dané věci se o nic takového evidentně nejedná, protože trest odnětí svobody byl obviněné uložen v dolní polovině zákonné trestní sazby, čímž bylo vzato v úvahu vše, co bylo možno hodnotit v její prospěch. Nelze pominout výraznou přítomnost přitěžujících okolností, jimiž bylo zejména spáchání dvou trestných činů, jejich pokračování po delší dobu, rafinovaný způsob jejich provedení a zejména pak výše způsobené škody, která se blížila částce 10 000 000 Kč jako spodní hranici škody velkého rozsahu ve smyslu § 138 odst. 1 písm. e) tr. zákoníku, § 209 odst. 5 písm. a) tr. zákoníku (trestní sazba odnětí svobody podle § 209 odst. 5 tr. zákoníku činí pět let až deset let).1.
2. Z hlediska ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. ve znění zákona č. 220/2021 Sb. je dovolání obviněné zčásti zjevně neopodstatněné a zčásti bylo podáno z jiného důvodu, než je v něm uveden.
K důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. ve znění zákona č. 220/2021 Sb.
3. Tento dovolací důvod byl v posuzované věci uplatnitelný ve variantě, podle které lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku, přestože v řízení předcházejícím takovému rozhodnutí byl dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l).
4. Z toho vyplývá vázanost dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. na jiný dovolací důvod, v dané věci na dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. Zmíněná vázanost znamená, že pokud je dovolání zjevně neopodstatněné z hlediska dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř., je zjevně neopodstatněné také z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř., a že pokud uplatněné námitky svým obsahem nezakládají dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř., nejsou dovolacím důvodem ani podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř.
Závěrem
5. Z důvodů, které byly vyloženy v předcházejících částech tohoto usnesení, Nejvyšší soud zjevně neopodstatněné dovolání obviněné podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. V souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 3. 12. 2025
JUDr. Josef Mazák předseda senátu