Nejvyšší soud Usnesení trestní

7 Tdo 1020/2003

ze dne 2003-09-09
ECLI:CZ:NS:2003:7.TDO.1020.2003.1

7 Tdo 1020/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 9. 9. 2003 o dovolání

obviněného PhDr. M. L., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 13. 1.

2003, sp. zn. 8 To 374/2002, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně

pod sp. zn. 6 T 248/2001 t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného PhDr. M. L. o d m í

t á .

Obviněný PhDr. M. L. podal v zákonné lhůtě prostřednictvím obhájce dovolání

proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 13. 1. 2003, sp. zn. 8 To

374/2002, jímž bylo podle § 256 tr. ř. zamítnuto jeho odvolání proti rozsudku

Městského soudu v Brně ze dne 7. 6. 2002, sp. zn. 6 T 248/2001. Dovolání podal

v rozsahu odpovídajícím výroku o vině a trestu. Odkázal na dovolací důvod

uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a vytkl, že napadené rozhodnutí

spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. V rámci tohoto dovolacího

důvodu označil skutkovou větu výroku o vině v rozsudku Městského soudu v Brně

za neúplnou a namítl, že jednáním, tak jak je ve výroku o vině popsáno, nedošlo

k naplnění znaků jakéhokoli trestného činu. Navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil

napadené rozhodnutí a aby přikázal nové projednání a rozhodnutí věci.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné.

Obviněný byl uznán vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr.

zák. a odsouzen podle § 250 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody na šest

měsíců, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na

zkušební dobu stanovenou podle § 59 odst. 1 tr. zák. na patnáct měsíců. Podle §

229 odst. 1 tr. ř. byl poškozený, a to Česká republika – Okresní úřad B., s

nárokem na náhradu škody odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních.

Skutek, v němž byl spatřován uvedený trestný čin, popsal Městský soud v Brně ve

výroku svého rozsudku tak, že obviněný jako vedoucí referátu zdravotnictví a

sociálních věcí Okresního úřadu B. dne 28. 8. 1998 v kanceláři úřadu předložil

Ing. J. H. dočasně zastupujícímu přednostu okresního úřadu mimo běžnou poštu 4

ks originálů jím písemně navržené odměny ve výši 14.000,- Kč pro ředitele

příspěvkové organizace SZZ T. JUDr. Z. V. k podpisu, aniž obsahovaly data, na

což byl Ing. J. H. upozorněn, poté na další tři vyhotovení doplnil data 18. 8.,

7. 9. a 14. 9. 1998, když jedno bylo označeno skutečným datem schválení a

podpisu, čímž S. z. z. T. způsobil celkovou škodu ve výši 42.000,- Kč (v

rozsudku Městského soudu v Brně je poškozený nepřesně označen jako S. z. z.).

Popis skutku uvedený ve výroku rozsudku Městského soudu v Brně je neúplný,

nepřesný, nevýstižný, neobratný a nejasný, avšak jde jen o vadu rozsudku z

hlediska ustanovení § 120 odst. 3 tr. ř. Městský soud v Brně tímto nedokonalým

způsobem vyjádřil zjištění, jehož podstatou je to, že obviněný dne 28. 8. 1998

předložil Ing. J. H. k podpisu záměrně nedatovaný návrh jedné odměny ve výši

14.000,- Kč pro JUDr. Z. V., a to ve čtyřech vyhotoveních, a poté, co Ing. J.

H. všechna čtyři vyhotovení návrhu podepsal v domnění, že jde o schválení jedné

odměny ve výši 14.000,- Kč, obviněný na jedno vyhotovení dopsal skutečné datum

podpisu a schválení návrhu, tj. 28. 8. 1998, a na další tři vyhotovení dopsal

jiná data a tím dosáhl toho, že vedle jedné skutečně schválené odměny byly

JUDr. Z. V. vyplaceny ještě tři další odměny v částkách po 14.000,- Kč, tj.

celkem 42.000,- Kč, které však nebyly schváleny. Tato skutková zjištění

vyplývají z odůvodnění rozsudku Městského soudu v Brně a usnesení Krajského

soudu v Brně, a pokud jde o jejich právní kvalifikaci, lze souhlasit s oběma

soudy, že zákonné znaky trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák.

naplňují.

Trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák. spočívá mimo jiné v tom, že

pachatel ke škodě cizího majetku jiného obohatí tím, že někoho uvede v omyl, a

způsobí tak na cizím majetku uvedeným činem škodu nikoli malou.

Ze skutkových zjištění obou soudů, byť jsou tato zjištění jasně vyjádřena až v

odůvodnění jejich rozhodnutí, vyplývá, že obviněný uvedl Ing. J. H., který

zastupoval přednostu okresního úřadu a byl oprávněn schválit odměnu, v omyl

spočívající v tom, že Ing. J. H. se domníval, že svým podpisem schvaluje jednu

odměnu ve výši 14.000,- Kč a že podpis čtyř vyhotovení návrhu se vztahuje jen k

této jedné odměně. Podle zjištění obou soudů si obviněný k tomuto jednání

vytvořil podmínky tím, že uvedená čtyři vyhotovení návrhu si záměrně nechal

sekretářkou připravit bez uvedení data, a poté, co na to byl Ing. J. H.

upozorněn, ho ujistil, že datum nechá ihned doplnit.

Z dalších skutkových zjištění soudů, která jsou jasně vyjádřena v odůvodnění

jejich rozhodnutí, je patrno, že pouze jedno vyhotovení návrhu odměny obviněný

opatřil datem 28. 8. 1998, kdy odměna ve výši 14.000,- Kč pro JUDr. Z. V. byla

schválena podpisem Ing. J. H., zatímco zbývající tři vyhotovení návrhu odměny

opatřil daty 18. 8. 1998, 7. 9. 1998 a 14. 9. 1998, kdy žádné odměny pro JUDr.

Z. V. ve skutečnosti schváleny nebyly, a tímto způsobem dosáhl toho, že JUDr.

Z. V. bylo ve formě tří neoprávněných odměn vyplaceno celkem 42.000,- Kč ke

škodě SZZ T. Tato zjištění korespondují s těmi zákonnými znaky trestného činu

podvodu, které spočívají v obohacení jiného a ve způsobení škody nikoli malé.

Zjištění soudů, že dotčeným majetkem byly prostředky SZZ T., naplňuje ty znaky

uvedeného trestného činu, které spočívají v tom, že šlo o obohacení ke škodě

cizího majetku a že škoda byla způsobena na cizím majetku. Pro úplnost lze

dodat, že škoda 42.000,- Kč odpovídá tomu, co se rozumí škodou nikoli malou

podle § 89 odst. 11 tr. zák., a že byla splněna i materiální podmínka stanovená

v § 88 odst. 1 tr. zák. pro to, aby k této okolnosti podmiňující použití

vyšší trestní sazby bylo přihlédnuto.

Právní posouzení skutku tedy evidentně odpovídá zákonu. Tím je míněno hmotně

právní posouzení skutkových zjištění, která soudy učinily, i když tato zjištění

jasně vyjádřily v odůvodnění svých rozhodnutí. To, že výrok rozsudku Městského

soudu v Brně obsahuje popis skutku, který plně neodpovídá požadavkům ustanovení

§ 120 odst. 3 tr. ř., nic nemění na správnosti hmotně právního posouzení

skutku, a zakládá jen nesoulad s uvedeným procesním ustanovením. Tento nesoulad

však nenaplňuje dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani podle

jiného ustanovení.

Z těchto důvodů Nejvyšší soud zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle §

265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.

Nejvyšší soud nijak nepřihlížel k té části dovolání, v níž obviněný namítal to,

jak soudy hodnotily provedené důkazy, jaká zjištění z nich vyvodily, jak

postupovaly při dokazování, že neprovedly další důkazy, které navrhoval, apod.

Tyto námitky totiž obsahově nenaplňují žádný z dovolacích důvodů, zejména ne

dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle tohoto ustanovení

lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení

skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Právním posouzení skutku

se tu rozumí jeho hmotně právní posouzení. Jde o posouzení skutku, jak ho

zjistil soud. Hmotně právním posouzením je ta část rozhodovací činnosti soudu,

při které soud svá skutková zjištění podřazuje pod ustanovení hmotného práva,

typicky pod ustanovení trestního zákona. To znamená, že v rámci uvedeného

dovolacího důvodu je možné namítat nesprávnou právní kvalifikaci skutkového

stavu zjištěného soudem, ale není možné namítat nesprávnost samotných

skutkových zjištění. Pokud obviněný v dovolání namítal, že soudy vadně

hodnotily provedené důkazy, že neprovedly jím navrhované důkazy, že mu tak

bránily v obhajobě, že porušily jeho právo na spravedlivý proces apod., nešlo o

žádné výhrady proti právnímu posouzení skutku zjištěného soudem, ale o snahu

dosáhnout změny skutkových zjištění soudu a teprve v návaznosti na to i jiného

hmotně právního posouzení. Obviněný v této části dovolání tudíž vytýkal v

podstatě procesní vady, zejména porušení ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. o

postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při

hodnocení důkazů, avšak procení vady nelze vytýkat v rámci dovolacího důvodu

spočívajícího v nesprávném hmotně právním posouzení skutku.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 9. září 2003

Předseda senátu:

JUDr. Petr Hrachovec