7 Tdo 1025/2024-173
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 4. 12. 2024 dovolání obviněného O. J. nyní ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Jiřice, podané proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. 6. 2024, sp. zn. 7 To 180/2024, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 51 T 174/2023 a rozhodl takto:
I.
Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. 6. 2024, sp. zn. 7 To 180/2024.
Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Městskému soudu v Praze přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
II.
Podle § 265l odst. 4 tr. ř. se obviněný O. J. nebere do vazby.
1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 31. 1. 2024, č. j. 51 T 174/2023-82, byl obviněný O. J. uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř měsíců se zařazením do věznice s ostrahou.
2. Podle zjištění soudu prvního stupně se obviněný uvedeného přečinu dopustil v podstatě tím, že dne 19. 11. 2023 kolem 17:55 hodin v Praze XY v ulici XY řídil osobní motorové vozidlo Seat Ibiza, ačkoliv věděl, že má soudem a kromě toho i Magistrátem hlavního města Prahy pravomocně uložen zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel.
3. Odvolání obviněného podané proti výroku o trestu rozsudku soudu prvního stupně Městský soud v Praze usnesením ze dne 5. 6. 2024, č. j. 7 To 180/2024-109, podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.
4. Proti usnesení Městského soudu v Praze podal obviněný dovolání s odkazem na ustanovení § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. Namítl, že bylo porušeno jeho právo na obhajobu, jelikož trestní věc nebyla projednána v jeho přítomnosti, přičemž nebyly splněny zákonné podmínky podle § 233 odst. 2 tr. ř., neboť vyrozumění o konání veřejného zasedání mu bylo doručeno dne 3. 6. 2024 a veřejné zasedání se konalo 5. 6. 2024. Tímto postupem došlo k porušení jeho práva na obhajobu, protože nebyl o konání veřejného zasedání řádně a včas vyrozuměn a nedal souhlas se zkrácením pětidenní lhůty na přípravu. Neměl dostatek času na přípravu obhajoby včetně možnosti navržení důkazů, které by mohly zvrátit rozhodnutí soudu prvního stupně o uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody. Byla tak porušena ustanovení § 233 odst. 1, 2 tr. ř., dále § 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení odvolacího soudu a věc mu přikázal k novému projednání a rozhodnutí.
5. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v písemném vyjádření k dovolání obviněného uvedl, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. je v případě konání veřejného zasedání o odvolání v nepřítomnosti obviněného naplněn, jestliže bylo porušeno ustanovení § 263 odst. 4 tr. ř. Toto ustanovení na danou trestní věc nedoléhá. S odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 5 Tdo 1058/2002 státní zástupce vyslovil názor, že případné porušení ustanovení § 233 odst. 2 tr. ř. v tom smyslu, že obviněnému není poskytnuta alespoň minimální zákonem stanovená lhůta na přípravu k veřejnému zasedání, nelze napadnout prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř., neboť ani poskytnutí kratší než stanovené lhůty samo o sobě nemá vliv na přítomnost obviněného u veřejného zasedání, ledaže nedodržení této lhůty zabránilo obviněnému v tom, aby se mohl osobně zúčastnit veřejného zasedání. Procesní situace ve věci sp. zn. 6 Tdo 647/2017, kde Nejvyšší soud vyslovil názor jiný, byla odlišná. V projednávané věci se obviněný o konání veřejného zasedání dozvěděl a neuvádí žádnou argumentaci, ze které by vyplývalo, že mu krátkost doby mezi doručením vyrozumění o veřejném zasedání a jeho konáním bránila v tom, aby se k veřejnému zasedání mohl dostavit. Pokud bylo konáno veřejné zasedání bez toho, že by obviněný souhlasil se zkrácením lhůty na přípravu, došlo k porušení procesních práv obviněného, nikoli však k porušení ustanovení o přítomnosti obviněného ve veřejném zasedání a tedy ani k naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. Státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.
6. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) poté, co mu byla věc
dne 18. 11. 2024 předložena, shledal, že dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, tj. obviněným, prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), splňuje náležitosti obsahu dovolání (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a nelze je odmítnout podle § 265i odst. 1 tr. ř. Přezkoumal proto podle § 265i odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost výroku o zamítnutí odvolání a řízení mu předcházející, a to v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání. Shledal, že dovolání je důvodné.
7. Podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. lze dovolání podat, byla-li porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání.
8. Ze zákonné formulace důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. je zřejmé, že uvedený dovolací důvod nemůže spočívat v jakékoliv nepřítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo veřejném zasedání, ale jen v takové jeho nepřítomnosti, která je v rozporu s konkrétním zákonným ustanovením, podle něhož nelze konat hlavní líčení nebo veřejné zasedání bez osobní účasti obviněného.
9. Také tento dovolací důvod je ovšem nutno vykládat v souladu s čl. 4 Ústavy, podle něhož základní práva a svobody jsou pod ochranou soudní moci, a čl. 90 Ústavy, který stanoví, že soudy jsou povolány především k tomu, aby zákonem stanoveným způsobem poskytovaly ochranu právům. Rovněž nelze odhlédnout od čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, podle kterého má každý v rámci práva na soudní a jinou právní ochranu i ústavně zaručené právo na projednání věci v jeho přítomnosti a také právo, aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Účelem práva obviněného na projednání trestní věci v jeho přítomnosti je zejména zajistit mu reálnou možnost vyjádřit se před soudem k věci. Trestní řád, který uvedené ústavní právo obviněného blíže rozvádí, upravuje odlišně požadavky na přítomnost obviněného v hlavním líčení a ve veřejném zasedání, resp. stanoví odchylně podmínky, za nichž lze konat hlavní líčení v nepřítomnosti obviněného, a podmínky, za nichž lze takto jednat ve veřejném zasedání.
10. Podmínky, za nichž o odvolání rozhoduje odvolací soud ve veřejném zasedání, jsou upraveny v ustanovení § 263 tr. ř. Toto ustanovení je speciální pro řízení u odvolacího soudu, a není-li zde některá otázka výslovně řešena, použijí se obecná ustanovení o veřejném zasedání (§ 232 a násl. tr. ř.).
11. Z ustanovení § 233 odst. 1 tr. ř. vyplývá povinnost předsedy senátu soudu druhého stupně předvolat obviněného k veřejnému zasedání o odvolání nebo ho o konání takového veřejného zasedání vyrozumět. Podle § 233 odst. 2 tr. ř. den veřejného zasedání stanoví předseda senátu tak, aby mj. osobě, která k veřejnému zasedání dala svým návrhem podnět, a osobě, která může být přímo dotčena rozhodnutím, tj. nesporně zejména obviněnému, zbývala od doručení předvolání nebo vyrozumění alespoň pětidenní lhůta k přípravě. Zkrácení lhůty je možné jen se souhlasem toho, v jehož zájmu je lhůta dána.
12. Konat veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného lze pouze za předpokladu, že obviněný byl k němu řádně a včas předvolán nebo o něm řádně a včas vyrozuměn. Nestalo-li se tak, nelze veřejné zasedání v jeho nepřítomnosti konat (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2004, sp. zn. 3 Tdo 760/2004, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2018, sp. zn. 7 Tdo 194/2018, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 3. 2019, sp. zn. 8 Tdo 264/2019).
13. Z předloženého spisu dovolací soud zjistil, že předseda senátu Městského soudu v Praze veřejné zasedání o odvolání nařídil na den 5. 6. 2024 a dal dne 24. 5. 2024 pokyn (viz č. l. 102 trestního spisu) k němu obviněného předvolat (obviněnému bylo fakticky zasláno patrně vyrozumění o konání veřejného zasedání vzorem č. 014 tr. ř.), a to prostřednictvím datové schránky (č. l. 103). V potvrzení o dodání a doručení do datové schránky je uvedeno, že bylo doručeno fikcí dne 3. 6. 2024. V protokolu o veřejném zasedání, které bylo konáno dne 5. 6. 2024, se uvádí, že obviněný nebyl přítomen. Předseda senátu po zahájení veřejného zasedání zaznamenal, že u osoby, která dala svým návrhem k veřejnému zasedání podnět, a u osoby, která může být rozhodnutím přímo dotčena, tedy u obviněného, byla zachována k přípravě pětidenní lhůta od doručení předvolání, popřípadě vyrozumění. To však zjevně neodpovídalo skutečnosti. Následně usnesením senát rozhodl, že veřejné zasedání bude konáno v nepřítomnosti obviněného (č. l. 106).
14. Obviněnému tedy nebylo včas doručeno vyrozumění o veřejném zasedání, nebyla mu poskytnuta zákonná pětidenní lhůta na přípravu. Pokud se přesto veřejné zasedání konalo, aniž k tomu dal obviněný souhlas, došlo k porušení ust. § 233 odst. 2 tr. ř. a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Dovolání obviněného je důvodné.
15. Nejvyšší soud proto z podnětu dovolání obviněného podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení Městského soudu v Praze a podle § 265k odst. 2 tr. ř. zrušil i další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Městskému soudu v Praze podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. K odstranění uvedené procesní vady bude nezbytné provést veřejné zasedání o odvolání obviněného znovu.
16. Vzhledem k tomu, že obviněný O. J. v současné době vykonává trest odnětí svobody, který mu byl v této věci uložen, bylo nutno rozhodnout podle § 265l odst. 4 tr. ř., zda se bere do vazby. Jak je zřejmé ze spisového materiálu, v předchozím řízení nebyly dány důvody vazby. Nejvyšší soud důvody k vzetí obviněného do vazby ve smyslu § 67 tr. ř. neshledal ani v současné době. Proto bylo rozhodnuto podle § 265l odst. 4 tr. ř. tak, že se obviněný do vazby nebere.
17. Toto rozhodnutí učinil Nejvyšší soud v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 4. 12. 2024
JUDr. Josef Mazák předseda senátu