7 Tdo 1028/2025-519
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 17. 12. 2025 v neveřejném zasedání o dovolání
obviněného Martina Mondeka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v
Olomouci ze dne 15. 5. 2025, sp. zn. 2 To 39/2025, v trestní věci vedené u
Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 6 T 79/2024, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného Martina Mondeka
odmítá.
1. Rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 21. 11. 2024, č. j. 6 T
79/2024-375, byl obviněný uznán vinným pokusem zločinu podvodu podle § 21 odst.
1, § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku. Za uvedený pokus zločinu a za
sbíhající se přečin zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 254
odst. 1 tr. zákoníku, pro který byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu ve
Frýdku-Místku ze dne 12. 12. 2022, č. j. 4 T 52/2021-528, byl obviněný podle §
209 odst. 4, § 43 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k souhrnnému trestu odnětí
svobody na třicet měsíců, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1, § 82 odst. 1
tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu čtyř let, a to za současného
zrušení výroku o trestu z rozsudku ve sbíhající se trestní věci. Podle § 229
odst. 1 tr. ř. bylo dále rozhodnuto o náhradě škody.
2. Pokusu zločinu podvodu se obviněný podle skutkových zjištění soudu
prvního stupně dopustil tím, že v přesně nezjištěnou dobu na přesně nezjištěném
místě bez vědomí a souhlasu poškozeného J. N. doplnil nebo nechal doplnit do
článku II. konceptu písemnosti označené jako „Smlouva“ vypracovaného L. P. a
datovaného dnem 14. 1. 2020, souvisejícího s převodem 70% obchodního podílu ve
společnosti YES CHIPS s.r.o., nyní „v konkurzu“, z obviněného na poškozeného,
odstavec 3., podle kterého měl poškozený zaplatit za převod obchodního podílu v
uvedené společnosti částku 2 000 000 Kč ve prospěch obviněného a částku 1 000
000 Kč ve prospěch společnosti YES CHIPS s.r.o., a na takto upraveném dokumentu
poté napodobil nebo nechal napodobit dva podpisy poškozeného. Následně tento
dokument dne 19. 10. 2022 jako pravý předložil v rámci konkurzu prohlášeného na
svou osobu insolvenčnímu správci, společnosti Insolvency Project v.o.s., a dále
insolvenčnímu správci přesně nezjištěného dne nepravdivě sdělil, že mu
poškozený nezaplatil částku ve výši 7 000 Kč vyplývající z čl. II smlouvy o
převodu části rozděleného podílu uzavřené mezi obviněným a poškozeným dne 14.
1. 2020, v návaznosti na což podal insolvenční správce dne 10. 3. 2023 návrh na
vydání platebního rozkazu a dne 22. 3. 2023 vydal Krajský soud v Ostravě –
pobočka v Olomouci pod č. j. 30 Cm 23/2023-35 platební rozkaz, podle kterého
měl poškozený zaplatit částku 2 007 000 Kč s příslušenstvím ve prospěch
majetkové podstaty insolvenčního řízení vedeného ve věci obviněného coby
dlužníka. Poškozený požadovanou částku nezaplatil a proti uvedenému platebnímu
rozkazu podal odpor, v důsledku čehož mu škoda v celkové výši nejméně 2 007 000
Kč fakticky nevznikla.
3. Rozsudek soudu prvního stupně napadli obviněný a poškozený
odvoláními, která Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci usnesením ze dne
15. 5. 2025, č. j. 2 To 39/2025-448, podle § 256 tr. ř. zamítl.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti usnesení soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím
obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm.
g), h) a m) tr. ř. Namítl, že skutkové závěry soudů obou stupňů jsou založeny
na nedostatečně zjištěném stavu věci a nejsou podloženy výsledky provedených
důkazů. Zdůraznil, že již v průběhu řízení soudům vytýkal, že důkazy netvoří
uzavřený řetězec, jež by mohl při respektování základních zásad hodnocení
důkazů, zejména zásady in dubio pro reo, vést k závěru o jeho vině. V
dokazování jsou mezery a rozpory, které nalézací soud nehodnotil a toliko je
doplnil vlastními úvahami nemajícími oporu v provedených důkazech. Při
rekapitulaci svých námitek uplatněných již v odvolání zdůraznil, že žádný přímý
důkaz o jeho jednání neexistuje, když rozhodnutí nalézacího soudu je založeno
toliko na nepřímých důkazech, u nichž schází vzájemná provázanost a logická
návaznost, přičemž tyto důkazy umožňují i jiný výklad skutkového stavu. Podle
obviněného je postup nalézacího soudu v rozporu s § 2 odst. 5, 6 tr. ř. i s
ústavními principy spravedlivého procesu.
5. Dále označil za nevěrohodný i poškozeným uvedený popis skutkového
děje, a poukázal především na okolnosti vstupu poškozeného do předmětné
společnosti, když nebylo prokázáno, že by poškozený převod obchodního podílu
obviněnému jakkoli kompenzoval. Součástí dohody mezi ním a poškozeným tak
muselo být i jiné plnění ze strany poškozeného, a to právě ve formě nyní
projednávaných článků smlouvy. Tímto se však soudy odmítly zabývat a jako
nadbytečný posoudily i návrh obviněného na důkaz znaleckým posudkem z oboru
ekonomie. To mělo vliv na nesprávná skutková zjištění ohledně okolností vstupu
poškozeného do společnosti. Dále poukázal i na nekonzistentnost výpovědi
poškozeného ve vztahu k jeho dalším obchodním záměrům s předmětnou společností.
Opětovně připomněl zásadu in dubio pro reo a zásadu presumpce neviny s tím, že
v projednávané věci nebyla dosažena jistota o jeho vině beze vších pochybností.
Má za to, že nebylo prokázáno, že by poškozený spornou listinu nepodepsal, ani
že by ji podepsal obviněný, resp. nechal ji podepsat namísto poškozeného, k
čemuž neměl ani logický motiv. S ohledem na nedostatek důkazů pak podle
obviněného nebyly naplněny ani znaky skutkové podstaty zločinu podvodu.
6. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů
obou stupňů a přikázal soudu prvního stupně, aby věc v potřebném rozsahu znovu
projednal a rozhodl.
7. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se k dovolání
vyjádřil a připomněl podmínky uplatnění dovolacího důvodu podle písmene g) a
konstatoval, že námitky obviněného, kterými nesouhlasí s výsledky provedeného
dokazování, tomuto dovolacímu důvodu neodpovídají. Obviněný totiž nenamítl
žádný zjevný rozpor skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů, přičemž
tento dovolací důvod nejsou s to naplnit ani výtky týkající se věrohodnosti
svědků. Co se týče námitky obviněného, že soudy neprovedly jím navrhované
důkazy, ani tuto neshledává podřaditelnou pod dovolací důvod podle písmene g),
neboť se v projednávané věci nejednalo o důkazy opomenuté, k čemuž státní
zástupce dále odkázal na judikaturu Ústavního soudu. Navíc podle jeho názoru
nešlo ani o důkazy podstatné ve smyslu tohoto dovolacího důvodu. Námitky
obviněného pak státní zástupce neshledává podřaditelnými ani pod dovolací důvod
podle písmene h), když obviněný je založil toliko na zpochybnění výsledků
provedeného dokazování a na nesouhlasu se skutkovým stavem, který byl zjištěn v
průběhu trestního řízení a který je vyjádřen především ve výroku o vině a
rozveden v odůvodnění napadených rozhodnutí. Co se pak týče dovolacího důvodu
podle písmene m), tento nemohl být naplněn, protože nedošlo k naplnění
dovolacích důvodů podle písmen g) a h).
8. Závěrem státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhl,
aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
odmítl, protože bylo podáno z jiných důvodů, než jsou vyjmenovány v § 265b tr.
ř.
III. Přípustnost dovolání
9. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání
je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako
osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr.
ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr.
ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr.
ř. Dále Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného
důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.
IV. Důvodnost dovolání
10. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. slouží k nápravě
vad v případě, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění
znaků skutkové podstaty trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem
provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo
ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
Naplnění tohoto dovolacího důvodu tak vyžaduje významné narušení procesu
dokazování, které má za následek deformaci skutkových zjištění v intenzitě,
která již v dostatečné míře zasahuje do práva na spravedlivý proces a je s to
ovlivnit rozhodnutí soudů o otázce naplnění znaků skutkové podstaty trestného
činu. Tento dovolací důvod tedy nemohou naplnit námitky, které toliko obecně
vytýkají nesprávné hodnocení důkazů, případně pouze nastiňují jinou verzi
skutkového děje, aniž by označily evidentní rozpory mezi obsahem konkrétních
důkazů a jejich interpretací soudy obou stupňů, ani takové námitky, které se
týkají jen nepodstatných skutkových zjištění.
11. Obviněný v rámci dovolání namítl, že nebyl proveden jím navržený
důkaz ve formě znaleckého posudku z oboru ekonomie, který by měl objasnit
ekonomické otázky týkající se stavu společnosti při převodu podílu. K tomu
Nejvyšší soud konstatuje, že byť lze námitky týkající se nedůvodného
neprovedení důkazů pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
obecně podřadit, argumentace obviněného se s jeho obsahem zcela míjí. Především
je namístě připomenout, že námitku opomenutých, resp. nedůvodně neprovedených
důkazů, lze uplatnit pouze v případě, že soudy nedůvodně neprovedly navržené
podstatné důkazy týkající se rozhodných skutkových zjištění, která jsou
určující pro naplnění znaků trestného činu. Prezentovaný důkazní návrh
obviněného však tyto podmínky nesplňuje. Návrh obviněného na vyhotovení
znaleckého posudku z oboru ekonomie, který by se měl zabývat ekonomickými
poměry společnosti, nelze považovat za podstatný důkaz, který by mohl ovlivnit
rozhodnutí soudu o jeho vině. Navíc soud prvního stupně tento důkazní návrh
řádně zamítl v rámci hlavního líčení dne 21. 11. 2024. V odůvodnění svého
rozsudku pak soud prvního stupně vyložil, že má o hodnotě a závazcích
společnosti „ucelenou představu z dosud provedených důkazů, zejména výpovědí
svědků a následného insolvenčního řízení, a navíc detailní hodnota společnosti
není podstatná pro projednávanou věc, pokud jádrem sporu je skutečnost, zda
došlo k podpisu předmětné smlouvy či nikoliv.“ (viz odst. 13 rozsudku
nalézacího soudu). Nejvyšší soud se s touto argumentací soudu prvního stupně
zcela ztotožnil. V případě předmětného znaleckého posudku se tedy nejedná o
nedůvodně neprovedený podstatný důkaz ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu.
12. Ani další námitky obviněného, kterými zpochybňuje skutková zjištění
soudu prvního stupně a vytýká nedostatečně zjištěný a prokázaný skutkový stav,
nejsou s to naplnit uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr.
ř., ani jiný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 tr. ř. Obviněný totiž toliko
polemizuje se skutkovými zjištěními soudu a zpochybňuje správnost a úplnost
dokazování. Takto koncipované námitky se však zcela rozchází s materiálním
obsahem uplatněného dovolacího důvodu. K tomu je namístě zdůraznit, že dovolání
je ve smyslu § 265b odst. 1 tr. ř. mimořádným opravným prostředkem určeným k
nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, nikoli ke generální
revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně. V řízení o
dovolání není Nejvyšší soud jakousi třetí instancí detailně přezkoumávající
skutkový stav věci v celé šíři, neboť těžiště dokazování leží před soudem
prvního stupně, jehož skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat
toliko soud odvolací prostředky k tomu určenými zákonem. Nejvyšší soud pak může
v rámci dovolacího přezkumu zasáhnout pouze v případech flagrantního porušení
pravidel dokazování, což se, i pokud jde o hodnocení důkazů, týká toliko
závažných rozporů mezi konkrétními provedenými podstatnými důkazy a rozhodnými
skutkovými zjištěními, která z nich soudy učinily. V nyní projednávaném případě
však obviněný žádnou výše naznačenou vadu konkrétně nenamítl a Nejvyšší soud
ani takovou vadu neshledal. Pouze na okraj lze pak k těmto námitkám odkázat i
na odst. 16 a násl. rozsudku soudu prvního stupně, který dostatečným způsobem
rozvedl své skutkové závěry, a to včetně posouzení návaznosti přímých a
nepřímých důkazů. Tyto závěry pak přezkoumal i soud odvolací, který je potvrdil
(viz odst. 19 a násl. usnesení odvolacího soudu).
13. Uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani
jiný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 tr. ř., pak nemohou naplnit ani
námitky, kterými obviněný brojí proti věrohodnosti výpovědi poškozeného.
Nejvyšší soud s ohledem na již uvedené akcentuje, že mu nepřísluší konat zpětné
hodnocení věrohodnosti, celistvosti či významnosti svědeckých výpovědí, když
tyto jsou s ohledem na zásadu bezprostřednosti a ústnosti doménou soudu, před
kterým výslech svědků proběhl. Nejvyšší soud tak může toliko ověřit zákonnost
postupu soudu a reagovat na případnou existenci zjevného nesouladu obsahu
provedených výpovědí a skutkových zjištění, která z nich soud prvního stupně
učinil. V nyní projednávané věci však obviněný žádný takový konkrétní nesoulad
nenamítl.
14. K poukazu obviněného na procesní zásady in dubio pro reo a presumpce
neviny pak lze toliko konstatovat, že ani tuto argumentaci není možné podřadit
pod žádný z dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 tr. ř. Námitka založená na
porušení těchto zásad by mohla odůvodnit zásah Nejvyššího soudu pouze v
případě, že by došlo k jejich flagrantnímu porušení v rámci řízení před soudy
nižších stupňů, které by dosáhlo intenzity porušení ústavního práva na
spravedlivý proces. Nejvyšší soud však takové porušení v nyní projednávané věci
taktéž neshledal.
15. Je tak namístě uzavřít, že soudem prvního stupně byly v souladu s §
2 odst. 5 tr. ř. provedeny důkazy potřebné pro meritorní rozhodnutí a následně
je podle § 2 odst. 6 tr. ř. soud hodnotil jednotlivě i v jejich vzájemných
souvislostech, v souladu s pravidly formální logiky a zásadou volného hodnocení
důkazů, čímž dospěl ke správným skutkovým závěrům odpovídajícím výsledkům
provedeného dokazování. Rozsudek nalézacího soudu nevybočuje z mezí požadavků
stanovených zákonem v ustanovení § 125 tr. ř., resp. požadavků, které na
rozhodnutí soudu klade judikatura. Soud prvního stupně dostatečným způsobem
zdůvodnil, na základě jakých důkazů dospěl k závěru o vině obviněného a proč
neměl o jeho vině pochybnosti. Rovněž se vypořádal i s tvrzeními obhajoby,
přičemž jeho závěry přezkoumal i soud odvolací. Nejvyšší soud proto shledal, že
uvedené námitky nejsou s to naplnit ani dovolací důvod podle § 265b odst. 1
písm. g) tr. ř., ani jiný důvod podle § 265b odst. 1 tr. ř.
16. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán, jestliže
rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném
hmotněprávním posouzení.
17. Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému
skutku je možné v rámci tohoto dovolacího důvodu vytýkat výlučně vady
hmotněprávní. V mezích dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně
kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný
trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají
právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotněprávní
posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní
kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající
význam z hlediska hmotného práva.
18. Na podkladě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost
skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost
provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř.,
poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv
hmotněprávních. Dovolání založené na tomto dovolacím důvodu tak lze opírat jen
o námitky hmotněprávní povahy, nikoli o námitky skutkové.
19. Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se
opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému
vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální
odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
20. Zcela obecná poznámka obviněného, že nebyl k dispozici dostatek
podkladů pro uznání jeho viny a znaky skutkové podstaty trestného činu podvodu
tudíž nebyly naplněny, není pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h)
tr. ř. podřaditelná. K této námitce totiž obviněný nesdělil žádné konkrétní
okolnosti, které by bylo možné pod tímto dovolacím důvodem uplatnit. Nejvyšší
soud v této souvislosti akcentuje, že za obviněného nemůže domýšlet jeho
dovolací argumentaci, a to především za situace, kdy je obviněný za účelem
zajištění právně fundované dovolací argumentace povinně zastoupen advokátem
(srov. § 265d odst. 2 tr. ř.). Lze tak uzavřít, že žádná z obviněným
uplatněných námitek není s to dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr.
ř. naplnit.
21. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. je dán, jestliže
bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti
rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž
byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo
přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b
odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. Jelikož Nejvyšší soud shledal, že dovolací
námitky obviněného nenaplnily dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a
h) tr. ř., pak nemohly naplnit ani dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m)
tr. ř.
22. Obiter dictum je namístě dále poznamenat, že obviněný v dovolání do
značné míry opakuje svoji obhajobu z předchozích fází trestního řízení, se
kterou se soudy nižších stupňů již vypořádaly v odůvodnění svých rozhodnutí.
V. Závěrečné zhodnocení
23. Z uvedeného hodnocení dovolání obviněného plyne, že uplatnil
argumentaci, která nevyhověla vzneseným dovolacím důvodům. Vzhledem k tomu
Nejvyšší soud o dovolání obviněného rozhodl způsobem uvedeným v § 265i odst. 1
písm. b) tr. ř., podle něhož Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z
jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný opravný prostředek s
výjimkou obnovy řízení (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 17. 12. 2025
JUDr. Petr Angyalossy, Ph.D.
předseda senátu