7 Tdo 1028/2025-519
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 17. 12. 2025 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného Martina Mondeka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 15. 5. 2025, sp. zn. 2 To 39/2025, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 6 T 79/2024, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného Martina Mondeka odmítá.
1. Rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 21. 11. 2024, č. j. 6 T 79/2024-375, byl obviněný uznán vinným pokusem zločinu podvodu podle § 21 odst. 1, § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku. Za uvedený pokus zločinu a za sbíhající se přečin zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 254 odst. 1 tr. zákoníku, pro který byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 12. 12. 2022, č. j. 4 T 52/2021-528, byl obviněný podle § 209 odst. 4, § 43 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody na třicet měsíců, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1, § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu čtyř let, a to za současného zrušení výroku o trestu z rozsudku ve sbíhající se trestní věci. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. bylo dále rozhodnuto o náhradě škody.
2. Pokusu zločinu podvodu se obviněný podle skutkových zjištění soudu prvního stupně dopustil tím, že v přesně nezjištěnou dobu na přesně nezjištěném místě bez vědomí a souhlasu poškozeného J. N. doplnil nebo nechal doplnit do článku II. konceptu písemnosti označené jako „Smlouva“ vypracovaného L. P. a datovaného dnem 14. 1. 2020, souvisejícího s převodem 70% obchodního podílu ve společnosti YES CHIPS s.r.o., nyní „v konkurzu“, z obviněného na poškozeného, odstavec 3., podle kterého měl poškozený zaplatit za převod obchodního podílu v uvedené společnosti částku 2 000 000 Kč ve prospěch obviněného a částku 1 000 000 Kč ve prospěch společnosti YES CHIPS s.r.o., a na takto upraveném dokumentu poté napodobil nebo nechal napodobit dva podpisy poškozeného. Následně tento dokument dne 19. 10. 2022 jako pravý předložil v rámci konkurzu prohlášeného na svou osobu insolvenčnímu správci, společnosti Insolvency Project v.o.s., a dále insolvenčnímu správci přesně nezjištěného dne nepravdivě sdělil, že mu poškozený nezaplatil částku ve výši 7 000 Kč vyplývající z čl. II smlouvy o převodu části rozděleného podílu uzavřené mezi obviněným a poškozeným dne 14. 1. 2020, v návaznosti na což podal insolvenční správce dne 10. 3. 2023 návrh na vydání platebního rozkazu a dne 22. 3. 2023 vydal Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci pod č. j. 30 Cm 23/2023-35 platební rozkaz, podle kterého měl poškozený zaplatit částku 2 007 000 Kč s příslušenstvím ve prospěch majetkové podstaty insolvenčního řízení vedeného ve věci obviněného coby dlužníka. Poškozený požadovanou částku nezaplatil a proti uvedenému platebnímu rozkazu podal odpor, v důsledku čehož mu škoda v celkové výši nejméně 2 007 000 Kč fakticky nevznikla.
3. Rozsudek soudu prvního stupně napadli obviněný a poškozený odvoláními, která Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci usnesením ze dne 15. 5. 2025, č. j. 2 To 39/2025-448, podle § 256 tr. ř. zamítl.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti usnesení soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), h) a m) tr. ř. Namítl, že skutkové závěry soudů obou stupňů jsou založeny na nedostatečně zjištěném stavu věci a nejsou podloženy výsledky provedených důkazů. Zdůraznil, že již v průběhu řízení soudům vytýkal, že důkazy netvoří uzavřený řetězec, jež by mohl při respektování základních zásad hodnocení důkazů, zejména zásady in dubio pro reo, vést k závěru o jeho vině. V dokazování jsou mezery a rozpory, které nalézací soud nehodnotil a toliko je doplnil vlastními úvahami nemajícími oporu v provedených důkazech. Při rekapitulaci svých námitek uplatněných již v odvolání zdůraznil, že žádný přímý důkaz o jeho jednání neexistuje, když rozhodnutí nalézacího soudu je založeno toliko na nepřímých důkazech, u nichž schází vzájemná provázanost a logická návaznost, přičemž tyto důkazy umožňují i jiný výklad skutkového stavu. Podle obviněného je postup nalézacího soudu v rozporu s § 2 odst. 5, 6 tr. ř. i s ústavními principy spravedlivého procesu.
5. Dále označil za nevěrohodný i poškozeným uvedený popis skutkového děje, a poukázal především na okolnosti vstupu poškozeného do předmětné společnosti, když nebylo prokázáno, že by poškozený převod obchodního podílu obviněnému jakkoli kompenzoval. Součástí dohody mezi ním a poškozeným tak muselo být i jiné plnění ze strany poškozeného, a to právě ve formě nyní projednávaných článků smlouvy. Tímto se však soudy odmítly zabývat a jako nadbytečný posoudily i návrh obviněného na důkaz znaleckým posudkem z oboru ekonomie. To mělo vliv na nesprávná skutková zjištění ohledně okolností vstupu poškozeného do společnosti. Dále poukázal i na nekonzistentnost výpovědi poškozeného ve vztahu k jeho dalším obchodním záměrům s předmětnou společností. Opětovně připomněl zásadu in dubio pro reo a zásadu presumpce neviny s tím, že v projednávané věci nebyla dosažena jistota o jeho vině beze vších pochybností. Má za to, že nebylo prokázáno, že by poškozený spornou listinu nepodepsal, ani že by ji podepsal obviněný, resp. nechal ji podepsat namísto poškozeného, k čemuž neměl ani logický motiv. S ohledem na nedostatek důkazů pak podle obviněného nebyly naplněny ani znaky skutkové podstaty zločinu podvodu.
6. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a přikázal soudu prvního stupně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
7. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se k dovolání vyjádřil a připomněl podmínky uplatnění dovolacího důvodu podle písmene g) a konstatoval, že námitky obviněného, kterými nesouhlasí s výsledky provedeného dokazování, tomuto dovolacímu důvodu neodpovídají. Obviněný totiž nenamítl žádný zjevný rozpor skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů, přičemž tento dovolací důvod nejsou s to naplnit ani výtky týkající se věrohodnosti svědků. Co se týče námitky obviněného, že soudy neprovedly jím navrhované důkazy, ani tuto neshledává podřaditelnou pod dovolací důvod podle písmene g), neboť se v projednávané věci nejednalo o důkazy opomenuté, k čemuž státní zástupce dále odkázal na judikaturu Ústavního soudu. Navíc podle jeho názoru nešlo ani o důkazy podstatné ve smyslu tohoto dovolacího důvodu. Námitky obviněného pak státní zástupce neshledává podřaditelnými ani pod dovolací důvod podle písmene h), když obviněný je založil toliko na zpochybnění výsledků provedeného dokazování a na nesouhlasu se skutkovým stavem, který byl zjištěn v průběhu trestního řízení a který je vyjádřen především ve výroku o vině a rozveden v odůvodnění napadených rozhodnutí. Co se pak týče dovolacího důvodu podle písmene m), tento nemohl být naplněn, protože nedošlo k naplnění dovolacích důvodů podle písmen g) a h).
8. Závěrem státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, protože bylo podáno z jiných důvodů, než jsou vyjmenovány v § 265b tr. ř.
III. Přípustnost dovolání
9. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř. Dále Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.
IV. Důvodnost dovolání
10. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. slouží k nápravě vad v případě, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Naplnění tohoto dovolacího důvodu tak vyžaduje významné narušení procesu dokazování, které má za následek deformaci skutkových zjištění v intenzitě, která již v dostatečné míře zasahuje do práva na spravedlivý proces a je s to ovlivnit rozhodnutí soudů o otázce naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu. Tento dovolací důvod tedy nemohou naplnit námitky, které toliko obecně vytýkají nesprávné hodnocení důkazů, případně pouze nastiňují jinou verzi skutkového děje, aniž by označily evidentní rozpory mezi obsahem konkrétních důkazů a jejich interpretací soudy obou stupňů, ani takové námitky, které se týkají jen nepodstatných skutkových zjištění.
11. Obviněný v rámci dovolání namítl, že nebyl proveden jím navržený důkaz ve formě znaleckého posudku z oboru ekonomie, který by měl objasnit ekonomické otázky týkající se stavu společnosti při převodu podílu. K tomu Nejvyšší soud konstatuje, že byť lze námitky týkající se nedůvodného neprovedení důkazů pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obecně podřadit, argumentace obviněného se s jeho obsahem zcela míjí. Především je namístě připomenout, že námitku opomenutých, resp. nedůvodně neprovedených důkazů, lze uplatnit pouze v případě, že soudy nedůvodně neprovedly navržené podstatné důkazy týkající se rozhodných skutkových zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu.
Prezentovaný důkazní návrh obviněného však tyto podmínky nesplňuje. Návrh obviněného na vyhotovení znaleckého posudku z oboru ekonomie, který by se měl zabývat ekonomickými poměry společnosti, nelze považovat za podstatný důkaz, který by mohl ovlivnit rozhodnutí soudu o jeho vině. Navíc soud prvního stupně tento důkazní návrh řádně zamítl v rámci hlavního líčení dne 21. 11. 2024. V odůvodnění svého rozsudku pak soud prvního stupně vyložil, že má o hodnotě a závazcích společnosti „ucelenou představu z dosud provedených důkazů, zejména výpovědí svědků a následného insolvenčního řízení, a navíc detailní hodnota společnosti není podstatná pro projednávanou věc, pokud jádrem sporu je skutečnost, zda došlo k podpisu předmětné smlouvy či nikoliv.“ (viz odst. 13 rozsudku nalézacího soudu).
Nejvyšší soud se s touto argumentací soudu prvního stupně zcela ztotožnil. V případě předmětného znaleckého posudku se tedy nejedná o nedůvodně neprovedený podstatný důkaz ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu.
12. Ani další námitky obviněného, kterými zpochybňuje skutková zjištění soudu prvního stupně a vytýká nedostatečně zjištěný a prokázaný skutkový stav, nejsou s to naplnit uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani jiný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 tr. ř. Obviněný totiž toliko polemizuje se skutkovými zjištěními soudu a zpochybňuje správnost a úplnost dokazování. Takto koncipované námitky se však zcela rozchází s materiálním obsahem uplatněného dovolacího důvodu. K tomu je namístě zdůraznit, že dovolání je ve smyslu § 265b odst. 1 tr. ř. mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, nikoli ke generální revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně. V řízení o dovolání není Nejvyšší soud jakousi třetí instancí detailně přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť těžiště dokazování leží před soudem prvního stupně, jehož skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat toliko soud odvolací prostředky k tomu určenými zákonem. Nejvyšší soud pak může v rámci dovolacího přezkumu zasáhnout pouze v případech flagrantního porušení pravidel dokazování, což se, i pokud jde o hodnocení důkazů, týká toliko závažných rozporů mezi konkrétními provedenými podstatnými důkazy a rozhodnými skutkovými zjištěními, která z nich soudy učinily. V nyní projednávaném případě však obviněný žádnou výše naznačenou vadu konkrétně nenamítl a Nejvyšší soud ani takovou vadu neshledal. Pouze na okraj lze pak k těmto námitkám odkázat i na odst. 16 a násl. rozsudku soudu prvního stupně, který dostatečným způsobem rozvedl své skutkové závěry, a to včetně posouzení návaznosti přímých a nepřímých důkazů. Tyto závěry pak přezkoumal i soud odvolací, který je potvrdil (viz odst. 19 a násl. usnesení odvolacího soudu).
13. Uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani jiný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 tr. ř., pak nemohou naplnit ani námitky, kterými obviněný brojí proti věrohodnosti výpovědi poškozeného. Nejvyšší soud s ohledem na již uvedené akcentuje, že mu nepřísluší konat zpětné hodnocení věrohodnosti, celistvosti či významnosti svědeckých výpovědí, když tyto jsou s ohledem na zásadu bezprostřednosti a ústnosti doménou soudu, před kterým výslech svědků proběhl. Nejvyšší soud tak může toliko ověřit zákonnost postupu soudu a reagovat na případnou existenci zjevného nesouladu obsahu provedených výpovědí a skutkových zjištění, která z nich soud prvního stupně učinil. V nyní projednávané věci však obviněný žádný takový konkrétní nesoulad nenamítl.
14. K poukazu obviněného na procesní zásady in dubio pro reo a presumpce neviny pak lze toliko konstatovat, že ani tuto argumentaci není možné podřadit pod žádný z dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 tr. ř. Námitka založená na porušení těchto zásad by mohla odůvodnit zásah Nejvyššího soudu pouze v případě, že by došlo k jejich flagrantnímu porušení v rámci řízení před soudy nižších stupňů, které by dosáhlo intenzity porušení ústavního práva na spravedlivý proces. Nejvyšší soud však takové porušení v nyní projednávané věci taktéž neshledal.
15. Je tak namístě uzavřít, že soudem prvního stupně byly v souladu s § 2 odst. 5 tr. ř. provedeny důkazy potřebné pro meritorní rozhodnutí a následně je podle § 2 odst. 6 tr. ř. soud hodnotil jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech, v souladu s pravidly formální logiky a zásadou volného hodnocení důkazů, čímž dospěl ke správným skutkovým závěrům odpovídajícím výsledkům provedeného dokazování. Rozsudek nalézacího soudu nevybočuje z mezí požadavků stanovených zákonem v ustanovení § 125 tr. ř., resp. požadavků, které na rozhodnutí soudu klade judikatura. Soud prvního stupně dostatečným způsobem zdůvodnil, na základě jakých důkazů dospěl k závěru o vině obviněného a proč neměl o jeho vině pochybnosti. Rovněž se vypořádal i s tvrzeními obhajoby, přičemž jeho závěry přezkoumal i soud odvolací. Nejvyšší soud proto shledal, že uvedené námitky nejsou s to naplnit ani dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani jiný důvod podle § 265b odst. 1 tr. ř.
16. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
17. Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné v rámci tohoto dovolacího důvodu vytýkat výlučně vady hmotněprávní. V mezích dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotněprávní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
18. Na podkladě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotněprávních. Dovolání založené na tomto dovolacím důvodu tak lze opírat jen o námitky hmotněprávní povahy, nikoli o námitky skutkové.
19. Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
20. Zcela obecná poznámka obviněného, že nebyl k dispozici dostatek podkladů pro uznání jeho viny a znaky skutkové podstaty trestného činu podvodu tudíž nebyly naplněny, není pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. podřaditelná. K této námitce totiž obviněný nesdělil žádné konkrétní okolnosti, které by bylo možné pod tímto dovolacím důvodem uplatnit. Nejvyšší soud v této souvislosti akcentuje, že za obviněného nemůže domýšlet jeho dovolací argumentaci, a to především za situace, kdy je obviněný za účelem zajištění právně fundované dovolací argumentace povinně zastoupen advokátem (srov. § 265d odst. 2 tr. ř.). Lze tak uzavřít, že žádná z obviněným uplatněných námitek není s to dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. naplnit.
21. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. je dán, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. Jelikož Nejvyšší soud shledal, že dovolací námitky obviněného nenaplnily dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř., pak nemohly naplnit ani dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř.
22. Obiter dictum je namístě dále poznamenat, že obviněný v dovolání do značné míry opakuje svoji obhajobu z předchozích fází trestního řízení, se kterou se soudy nižších stupňů již vypořádaly v odůvodnění svých rozhodnutí.
V. Závěrečné zhodnocení
23. Z uvedeného hodnocení dovolání obviněného plyne, že uplatnil argumentaci, která nevyhověla vzneseným dovolacím důvodům. Vzhledem k tomu Nejvyšší soud o dovolání obviněného rozhodl způsobem uvedeným v § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., podle něhož Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 17. 12. 2025
JUDr. Petr Angyalossy, Ph.D. předseda senátu