7 Tdo 1043/2025-240
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 3. 12. 2025 o dovolání obviněného V. P. podaném proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 6. 5. 2025, sp. zn. 7 To 404/2024, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 1 T 88/2024 takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného V. P. odmítá.
1. Rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. 10. 2024, č. j. 1 T 88/2024-57, byl obviněný V. P. uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. g) tr. zákoníku, za který byl (ve znění opravného usnesení ze dne 24. 2. 2025, č. j. 1 T 88/2024-153) podle § 337 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
2. Podle skutkových zjištění se obviněný trestného činu dopustil v podstatě tím, že v době od 5. 5. 2024 do 13. 6. 2024 bez závažného důvodu nenastoupil do výkonu trestu odnětí svobody ve výměře šesti měsíců uloženého mu rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. 1. 2024, č. j. 6 T 129/2022-231, který nabyl právní moci dne 19. 3. 2024, ačkoli výzvu k nastoupení k trestu do Vazební věznice Litoměřice nejpozději do 14 dnů od doručení výzvy osobně převzal dne 21. 4. 2024. Až dne 13. 6. 2024 v 17:35 hodin byl na základě příkazu Okresního soudu v Ústí nad Labem policejním orgánem omezen na svobodě a do výkonu trestu dodán.
3. Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 6. 5. 2025, č. j. 7 To 404/2024-197, bylo odvolání obviněného směřující proti výrokům o vině a trestu podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto.
4. Obviněný podal dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, a to s odkazem na důvody dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g), h) a m) tr. ř. Namítl, že nebylo prokázáno naplnění objektivní ani subjektivní stránky skutkové podstaty přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. g) tr. zákoníku, především nebyl naplněn znak „bez závažného důvodu“. Nesouhlasil s hodnocením listinných důkazů – lékařských zpráv, na základě kterých soudy dospěly k závěru, že byl schopen nástupu do výkonu trestu, a vyslovil názor, že odmítnutím jeho opačné skutkové verze soudy porušily zásady in dubio pro reo (v pochybnostech ve prospěch obviněného) a presumpce neviny. Skutkové zjištění, že zdravotní stav obviněného mu umožňoval nastoupit výkon trestu, podle něj vyvrací lékařská zpráva z ambulantního vyšetření v Oblastní nemocnici Trutnov, a. s., ze dne 16. 5. 2025, z níž plyne, že jeho zdravotní stav není stabilizován a je omezen v pohybu, což má být v rozporu s předchozími lékařskými zprávami, ze kterých soudy vycházely. Obviněný vyjádřil přesvědčení, že překážka nastoupit výkon trestu byla dána především jeho subjektivním vnímáním bolesti související s jeho onemocněním. Nesouhlasil se zamítnutím důkazního návrhu na provedení svědeckého výslechu jeho matky, která se měla vyjádřit právě k projevům i důsledkům jeho nemoci a rovněž mohla objasnit okolnosti kolem podané žádosti o odklad výkonu trestu.
5. Dovolatel dále namítl, že i kdyby z důkazů vyplývalo, že jeho zdravotní stav umožňoval nástup výkonu trestu, on jej subjektivně vnímal odlišně. Byl (a stále je) přesvědčen o tom, že jeho zdravotní stav řádný nástup výkonu trestu odnětí svobody vylučoval, tedy že byl přítomen závažný důvod, pro který nemohl výkon trestu nastoupit. Subjektivní stránka trestného činu proto nebyla naplněna. Pro její naplnění přitom není rozhodné, zda formálně podal žádost o odklad výkonu trestu či nikoliv. Obviněný nesouhlasil ani s tím, že by soud nijak neinformoval o tom, že pro svůj zdravotní stav nemůže nastoupit uložený trest. Po doručení výzvy k nástupu výkonu trestu byl soud dvakrát kontaktován prostřednictvím matky obviněného, přičemž v obou případech se obviněný odkazoval na svůj nepříznivý zdravotní stav. Byl přesvědčen, že prostřednictvím své matky žádost k soudu v tomto směru podal, respektive taková žádost měla z jeho přípisu vyplynout.
6. Ve vztahu k uloženému trestu odnětí svobody dovolatel namítl, že soudy nepřihlédly k žádným polehčujícím okolnostem. Okolnost, že byl subjektivně přesvědčen o existenci závažného důvodu pro nenastoupení výkonu trestu, lze posoudit jako jednání v omylu [§ 41 písm. h) tr. zákoníku]. Jako polehčující okolnost je nutné vnímat i samotný jeho nepříznivý zdravotní stav [§ 41 písm. e) tr. zákoníku]. Z důvodu chybné aplikace norem hmotného práva při ukládání trestu mu byl uložen nepřiměřeně přísný trest.
7. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí obou soudů nižších stupňů a aby věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.
8. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v písemném vyjádření k dovolání uvedl, že zásadní otázkou v této trestní věci je, zda zdravotní stav obviněného mu bránil či nebránil v nástupu výkonu trestu a zda o tom obviněný věděl. Státní zástupce vyložil, že obviněný své námitky nevymezil takovým způsobem, aby je bylo možné podřadit pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho první variantě, neboť dovolatel žádný zjevný rozpor neoznačil. Pokud odkázal na zásadu in dubio pro reo, dodržení této zásady nelze v dovolacím řízení zkoumat. Lékařská zpráva ze dne 16. 5. 2025 je novým důkazem, který v řízení o dovolání nelze použít (bylo by možno jej použít jedině v řízení o povolení obnovy). Třetí variantě předmětného dovolacího důvodu (tzv. opomenutému důkazu) odpovídala námitka stran zamítnutí důkazního návrhu odvolacím soudem, nicméně tento postup krajský soud adekvátně odůvodnil, námitka je proto zjevně neopodstatněná. Dovolání neobsahuje žádnou relevantní argumentaci vztahující se k uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Rovněž u námitky nenaplnění subjektivní stránky činu (ohledně vědomí o vlastním zdravotním stavu) vycházel dovolatel z jiných než soudy učiněných skutkových zjištění. Tím byl vyloučen i omyl, který dovolatel zmiňoval ve vztahu k uloženému trestu. Kromě toho námitku nepřiměřenosti trestu nelze podřadit pod žádný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 tr. ř. Státní zástupce uzavřel, že dovolací námitky dílem neodpovídají žádnému dovolacímu důvodu a dílem jsou zjevně neopodstatněné. Navrhl proto dovolání odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
9. Na vyjádření státního zástupce reagoval obviněný tzv. replikou, v níž upřesnil, že naplnění důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je spatřováno v existenci zjevného rozporu rozhodných skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů a současně i v neprovedení navrhovaných důkazů, přičemž ve vztahu k tomuto dovolacímu důvodu zopakoval argumentaci uvedenou v dovolání. Podle něj ani závěr, že své zdravotní obtíže zveličoval, nevylučuje možnost, že jednal v omylu, jelikož současně mohl být přesvědčen o tom, že „i bez údajného zveličení jsou dány předpoklady, pro které není povinen výkon trestu odnětí svobody nastoupit“. Závěr soudů o naplnění subjektivní stránky měl být důkazně postaven najisto, což se podle dovolatele nestalo. Dříve uplatněné námitky týkající se výroku o trestu vztáhl k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Na svém dovolacím návrhu setrval.
10. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že
dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, tj. obviněným, prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§ 265e tr. ř.) a splňuje náležitosti obsahu dovolání (§ 265f odst. 1 tr. ř.).
11. Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
12. Dovolatel uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho první variantě a ve vztahu k tomu popřel rozhodné skutkové zjištění učiněné soudy týkající posouzení jeho zdravotního stavu. Nicméně jeho námitka nebyla formulována ve smyslu uvedeného dovolacího důvodu (tedy že by uvedené rozhodné skutkové zjištění bylo ve zjevném rozporu s provedenými důkazy – lékařskými zprávami), nýbrž vyjádřil nesouhlas s tím, že soudy toto zjištění učinily právě na podkladě lékařských zpráv, s jejichž obsahem nesouhlasil. Dovolací argumentace obviněného tak spočívala prakticky jen v nesouhlasu s hodnocením důkazů soudy a v předložení vlastní prezentace jeho zdravotního stavu, podle níž byl natolik těžce nemocen a fyzicky indisponován, že bylo vyloučeno, aby byl schopen nástupu do výkonu trestu odnětí svobody. Nicméně takto postavené námitky nejsou podřaditelné pod zmíněný dovolací důvod. To platí také o námitce porušení principu in dubio pro reo, protože v dané věci nenastala situace, že by po vyčerpání všech dostupných důkazů přetrvávaly důvodné pochybnosti o tom, v jakém zdravotním stavu se obviněný v době nařízeného nástupu do výkonu trestu z hlediska možnosti tohoto nástupu nacházel.
13. Lze dodat, že na pravdivost verze obviněného o jeho zdravotním stavu neukazoval žádný z provedených důkazů a sám obviněný ani žádný objektivní důkaz na doložení svých tvrzení (např. zprávu z lékařského vyšetření vztahující se k rozhodné době – nástupu do výkonu trestu) nepředložil ani nenavrhl. Dovozovat zjevný rozpor rozhodných skutkových zjištění s obsahem důkazů je tudíž vyloučeno. K nejnovější lékařské zprávě z ambulantního vyšetření v Oblastní nemocnici Trutnov, a. s., kterou obhajoba nově předložila až v dovolacím řízení, lze uvést, že ta je datována 16. 5. 2025, byla tedy vyhotovena několik dnů poté, co bylo odvolacím soudem rozhodnuto napadeným usnesením. V řízení o dovolání k této lékařské zprávě nelze přihlížet, a i kdyby to možné bylo, nelze souhlasit s dovolatelem, že by tato listina mohla na věci cokoli změnit. Po nahlédnutí do této zprávy je zřejmé, že se nijak netýká rozhodných skutkových zjištění ohledně zdravotního stavu obviněného v době nařízeného nástupu do výkonu trestu, natož že by informace zde uvedené měly být v rozporu s těmi, které byly obsaženy v předchozích lékařských zprávách, jak tvrdil dovolatel. Listinné důkazy provedené v rámci dokazování se vztahovaly k posouzení zdravotního stavu obviněného, a to především ke dni 13. 6. 2024, kdy byl dodán do výkonu trestu (viz odst. 3 odůvodnění rozsudku a odst. 21 odůvodnění napadeného usnesení). Oproti tomu nově předkládaná zpráva ze dne 16. 5. 2025 obsahuje shrnutí zdravotního stavu obviněného rok poté, co měl trest nastoupit. Tato listina tak nemůže mít prakticky žádnou vypovídací hodnotu o tom, zda byl obviněný v rozhodnou dobu po zdravotní stránce schopen nástupu do výkonu trestu či nikoli.
14. Lze tak uzavřít, že pokud soudy na základě provedených důkazů (lékařských zpráv) učinily skutkové zjištění, že zdravotní stav obviněného nebyl natolik závažný, aby mu bránil v nástupu do výkonu uloženého trestu (a jeho následném výkonu), je takový závěr logický a v kontextu provedených důkazů zcela přijatelný. Jak výstižně popsal i odvolací soud, není pochybením, že soud hodnotil zdravotní stav obviněného na základě vyžádaných lékařských zpráv a nikoli podle jeho subjektivního popisu. Nepřicházelo proto v úvahu, aby Nejvyšší soud do tohoto závěru soudů zasahoval.
15. Z výše uvedeného plyne, že dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho první variantě námitky obviněného neodpovídají.
16. Ve vztahu k druhé variantě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný žádné námitky neuplatnil.
17. Pokud obviněný nesouhlasil s neprovedením důkazního návrhu – výslechu jeho matky, tato námitka je podřaditelná pod třetí alternativu uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (tzv. opomenuté důkazy), nelze jí však přiznat žádné opodstatnění. Podle dovolatele se jeho matka o něj dlouhodobě starala a mohla se tak vyjádřit k okolnostem jeho nemoci. Zmíněný návrh vznesl v rámci odvolacího veřejného zasedání a krajský soud se k němu vyjádřil v odst. 31 odůvodnění napadeného usnesení. Nelze proto hovořit o důkazu opomenutém ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu. Odvolací soud poukázal na nadbytečnost takového důkazu, jelikož matka obviněného by mohla soudu nabídnout jen svůj subjektivní pohled na vnímání zdravotního stavu obviněného. Pokud obviněný namítal, že jeho matka mohla objasnit i okolnosti podání dvou listin údajně obsahujících návrh na odklad výkonu trestu, je zřejmé, že i ve vztahu k tomuto skutkovému zjištění by byl výslech matky obviněného nadbytečný. Jednak skutečnost, zda obviněný podal soudu návrh na odklad výkonu trestu, není rozhodným skutkovým zjištěním určujícím pro naplnění znaků předmětného přečinu, kromě toho bylo toto zjištění možné učinit na základě obsahu podaných listin, nikoli z okolností jejich podání na soud.
18. Výhrada obviněného z hlediska třetí alternativy dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (tzv. opomenutého důkazu) je zjevně neopodstatněná.
19. Podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
20. Přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. g) tr. zákoníku spáchá ten, kdo maří nebo podstatně ztěžuje výkon rozhodnutí soudu nebo jiného orgánu veřejné moci tím, že bez závažného důvodu nenastoupí na výzvu soudu trest odnětí svobody nebo se jiným způsobem neoprávněně brání nástupu výkonu tohoto trestu.
21. Obviněný namítl absenci objektivní stránky skutkové podstaty uvedeného přečinu, konkrétně znaku nenastoupení trestu „bez závažného důvodu“. Tuto námitku lze podřadit pod uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. ve smyslu nesprávného právního posouzení skutku, nelze jí však přiznat žádné opodstatnění. Obviněný namítal, že na jeho straně byl dán závažný důvod nenastoupení trestu – jeho zdravotní stav. Z výše uvedeného plyne, že se o takový závažný důvod nejednalo. Jakkoli se obecně za závažný důvod může v krajních případech považovat i zdravotní stav pachatele, v úvahu to přichází (vzhledem k možnostem lékařské péče ve výkonu trestu) skutečně jen ve zcela výjimečných případech. Pokud bylo na základě lékařského vyšetření postaveno najisto, že obviněný má pouze omezenou hybnost, žádným akutním onemocněním netrpí a jeho nástupu do výkonu trestu nic nebrání, nelze jeho zdravotní stav považovat za závažný důvod k nenastoupení trestu. Námitka nenaplnění objektivní stránky skutkové podstaty předmětného přečinu je zjevně neopodstatněná.
22. Námitkou absence zavinění se rovněž oba soudy nižších stupňů zabývaly a dospěly k závěru, že tato námitka není důvodná. Odvolací soud doplnil dokazování obsahem spisů Okresního soudu v Ústí nad Labem sp. zn. 61 T 26/2020 a 6 T 129/2022, které se týkaly předchozích trestních věcí obviněného, a pečlivě se zde zabýval přístupem obviněného k lékařské péči (jeho docházce k lékařům a případné spolupráci s nimi) a k jeho přítomnosti u hlavních líčení. Na základě takto provedených důkazů dospěl k jasnému stanovisku, že obviněný účelově využíval svůj zdravotní stav k tomu, aby mařil jak soudní jednání, tak i možnost objektivního posouzení jeho aktuálního zdravotního stavu odborníky.
Přitom obdobný způsob chování se opakoval i v nyní posuzované věci, neboť obviněný se odmítal dostavit k nařízenému výkonu trestu s poukazem na své zdravotní obtíže, a to navzdory poučení o následcích takového jednání. Odvolací soud se v odstavci 30 odůvodnění napadeného usnesení podrobně věnoval i tvrzení obviněného stran jeho nepohyblivosti, možnostem přepravy obviněného a jeho schopnosti komunikovat se soudem telefonicky. I z celkového širšího kontextu jednání obviněného, který ostatně ani nepožádal o odklad výkonu trestu, vyplývá jeho účelový postup se snahou vyhnout se nástupu výkonu trestu odnětí svobody.
Skutkové závěry soudů tak neumožňují závěr o absenci úmyslného zavinění obviněného ve vztahu ke spáchanému skutku.
23. Pokud dovolatel argumentoval tím, že materiálně o odklad trestu bylo požádáno prostřednictvím jeho matky, která na soud učinila dvě podání, nelze s tímto tvrzením souhlasit. Listiny doručené soudu se vůbec nedaly považovat za návrh na odklad výkonu trestu. V prvním dokumentu podaném na soud dne 23. 4. 2024 je pouze konstatováno, že mu byla doručena výzva k nastoupení trestu a že se nemohl dostavit k jednání (nejspíše míněno k hlavnímu líčení, které se konalo dne 23. 1. 2024 v jeho nepřítomnosti), že má problémy s chůzí a že se matka zavázala jeho finanční problémy vyřešit.
Druhý dokument, jenž byl na soud podán dne 3. 5. 2024, byl nazván jako „odvolání“ a svým obsahem směřoval proti odsuzujícímu (již pravomocnému) rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. 1. 2024, sp. zn. 6 T 129/2022. Bylo zde poukazováno na údajnou podjatost soudu vůči němu, porušení jeho lidských práv s tím, že soudu byla doložena jeho „neschopnost vést spor“. Žádné z těchto podání se netýkalo nařízeného nástupu do výkonu trestu a ani z jejich obsahu nebylo možné dovodit, že by obviněný nebyl schopen se do věznice fyzicky dostavit a nastoupit do výkonu uloženého trestu, natož že by obviněný navrhoval jeho odklad.
Nutno dodat, že i kdyby obviněný skutečně o odklad výkonu trestu požádal a soud by do konce lhůty určené k nastoupení trestu nestihl o tomto návrhu rozhodnout, nic by to neměnilo na povinnosti obviněného do výkonu trestu nastoupit, jelikož ani podání návrhu na odklad výkonu trestu není samo o sobě závažným důvodem pro nenastoupení trestu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 4. 20212, sp. zn. 8 Tdo 249/2012, publikované pod č. 31/2013 Sb. rozh. tr.). O tom byl ostatně obviněný ve výzvě k nastoupení trestu výslovně poučen.
24. Lze tak shrnout, že provedenými důkazy bylo nade vší pochybnost prokázáno, že obhajoba obviněného stran nepohyblivosti a vážného zdravotního stavu byla účelová, obviněný své zdravotní obtíže zcela vědomě zveličoval. Jeho tvrzení byla vyvrácena nejen objektivními lékařskými nálezy v době realizace příkazu k dodání do výkonu trestu, nýbrž i okolnostmi, jež předcházely samotnému spáchání činu, neboť obviněný s obdobnými argumenty mařil soudní jednání v jiných jeho trestních věcech i jakoukoli snahu objektivizovat jeho aktuální zdravotní stav. Celou situaci dokreslovaly i lékařské zprávy vyhotovené po nástupu obviněného do výkonu trestu, podle kterých obviněný byl schopen i nadále samostatného pohybu, byť s pomocí berlí. Soudy proto správně uzavřely, že obviněný si byl vědom toho, že svým nenastoupením do výkonu trestu odnětí svobody bude mařit řádný výkon rozhodnutí soudu. Věděl, že mu v tom nebrání žádný závažný důvod a že ani jeho zdravotní stav není překážkou k tomu, aby do výkonu trestu nastoupil, nicméně vědomě se rozhodl tak neučinit, přičemž se způsobením výše popsaného následku (maření řádného výkonu trestu) byl srozuměn. Subjektivní stránka skutkové podstaty předmětného přečinu ve formě nepřímého úmyslu ve smyslu § 15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku byla naplněna. Námitka dovolatele týkající se absence zavinění je zjevně neopodstatněná.
25. Pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. (ani žádný jiný dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 tr. ř.) nebylo možné podřadit námitku obviněného týkající se posouzení existence polehčujících okolností a v důsledku toho uložení údajně nepřiměřeně přísného trestu. Jak bylo v minulosti již mnohokráte judikováno, námitky nepřiměřenosti trestu a vyhodnocení kritérií pro jeho vyměření neodpovídají žádnému ze zákonných důvodů dovolání. Lze jen dodat, že uložený trest odnětí svobody ve výměře čtyř měsíců (v rámci zákonné sazby do dvou let) rozhodně nelze považovat za neodpovídající zásadě proporcionality trestní represe.
26. Uplatnit dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. bylo v daném případě možné v alternativě, podle které lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku, přestože v řízení předcházejícím takovému rozhodnutí byl dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l).
27. V této variantě je dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. vázán na jiný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř., v posuzované věci na dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. Z uvedené vázanosti vyplývá, že pokud bylo dovolání z hlediska dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. z části podané z jiných než uplatněných dovolacích důvodů, platí to samé i z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř., a jestliže z části byly námitky zjevně neopodstatněné, pak je dovolání zjevně neopodstatněné i podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř.
28. Ze shora uvedených důvodů Nejvyšší soud zjevně neopodstatněné dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. V souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 3. 12. 2025
JUDr. Josef Mazák předseda senátu