7 Tdo 1047/2013-59
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 16. října 2013 v Brně
dovolání obviněného Ing. R. V. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne
18. 3. 2013, sp. zn. 6 To 58/2012, v trestní věci vedené u Krajského soudu v
Hradci Králové pod sp. zn. 2 T 1/2009, a rozhodl t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného Ing. R. V.
o d m í t á .
Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 22. 5. 2012, sp. zn. 2 T
1/2009, uznal obviněného Ing. R. V. (dále jen „obviněný“) vinným pod bodem I)
rozsudku trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák. a pod bodem II)
rozsudku zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku. Podle §
209 odst. 5 tr. zákoníku a § 43 odst. 1 tr. zákoníku obviněného odsoudil k
úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šesti let. Podle § 56 odst. 3 tr.
zákoníku jej pro výkon trestu zařadil do věznice s dozorem. Podle § 228 odst. 1
tr. ř. rozhodl o nárocích poškozených na náhradu škody a podle § 229 odst. 2
tr. ř. odkázal poškozené se zbytky nároků na náhradu škody na řízení ve věcech
občanskoprávních.
Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 18. 3. 2013, sp. zn. 6 To 58/2012,
podle § 258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. částečně zrušil z podnětu odvolání
obviněného podaného proti všem výrokům rozsudku soudu prvního stupně tento
rozsudek ve výroku o náhradě škody.
Proti tomuto usnesení Vrchního soudu v Praze podal obviněný
prostřednictvím svého obhájce včas dovolání opírající se o dovolací důvody
podle § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř.
K provedenému dokazování a ke skutkovým zjištěním soudů obou stupňů namítl, že
dokazování provedené soudy obou stupňů zůstalo neúplné, protože žádný z
provedených důkazů neprokazuje, že by nakládal s půjčenými penězi jinak, než k
jakému účelu byly poskytnuty. Soudy obou stupňů se měly důsledně zabývat jeho
další podnikatelskou aktivitou a provést další důkazy, které navrhoval v
průběhu trestního řízení. Dále poukázal na to, že soudy obou stupňů nesprávně
hodnotily provedené důkazy. Obviněný předkládá vlastní verzi průběhu skutkového
děje a snaží se ji prosadit. Uvedl, že provedenými důkazy bylo prokázáno, že
finanční prostředky poškozených byly skutečně vloženy jako vklady do
společnosti UNLIMITED Media CZ, s. r. o., (nyní v konkursu), se sídlem
Palackého 2549, Pardubice, IČ : 49287974.
K subjektivní a objektivní stránce trestného činu podvodu podle § 250 odst.
1, 2 tr. zák. a zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku
uvedl, že soudy obou stupňů nesprávně dovodily jeho podvodný úmysl z jeho
špatné finanční a majetkové situace. Poukázal na to, že půjčené finanční
prostředky byly poškozeným většinou řádně vráceny včetně jejich zhodnocení.
Uvedl, že pokud by si peníze půjčoval se záměrem je nevrátit, poškozeným by
dluhy nevracel, a proto jeho podvodný úmysl od počátku jeho činnosti nebyl dán.
Dále uvedl, že za své závazky ručil směnkami a že nedošlo k vrácení finančních
prostředků kvůli jeho druhotné platební neschopnosti a také proto, že jeho
zadržením a vzetím do vazby byl zmařen obchod, který měl přinést dostatek
finančních prostředků k uspokojení všech věřitelů. Ve vztahu k zákonnému znaku
uvedení v omyl či zamlčení podstatných skutečností uvedl, že někteří poškození
mu poskytovali finanční prostředky na základě jednání či nabídek od jiných
osob, neboť např. svědek R. K. svévolně oslovil řadu poškozených a ti mu
finanční prostředky poskytli, a někteří poškození dokonce sami nabízeli
obviněnému finanční prostředky ve snaze je zhodnotit. Ve vztahu k těmto
poškozeným nejde o jednání, za něž by mohl být shledán trestně odpovědným.
Obviněný namítl, že nebyla naplněna ani subjektivní ani objektivní stránka
trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák. a zločinu podvodu podle
§ 209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku a jeho jednání bylo nesprávně hmotně
právně kvalifikováno jako uvedené trestné činy.
Obviněný z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř.
zrušil usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 3. 2013, sp. zn. 6 To
58/2012, a aby podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Vrchnímu soudu v Praze, aby
věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší státní zástupce ve vyjádření k dovolání uvedl, že část námitek
obviněného směřuje proti skutkovým zjištěním soudů obou stupňů. K takovému
přezkumu však lze přistoupit pouze zcela výjimečně, existuje-li extrémní
nesoulad mezi skutkovými zjištěními soudů obou stupňů a provedenými důkazy.
Uvedl, že obviněnému nelze přisvědčit, že došlo k nesprávné právní kvalifikaci
skutku. Skutky pod body I) a II) výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně ve
spojení s usnesením odvolacího soudu mají po skutkové stránce společné to, že
obviněný sliboval poškozeným nejen vrácení půjčených peněz, ale i jejich
zhodnocení v rámci svého podnikání, i když to nebylo v jeho reálných finančních
možnostech ani v očekávatelných perspektivách jeho finančních aktivit. Právní
kvalifikace skutků soudy obou stupňů je proto správná. S odkazem na judikaturu
Nejvyššího soudu uvedl, že pouhá rámcová povědomost poškozených o větším počtu
závazků obviněného bez reálné možnosti zjištění a ověření jeho celkové finanční
situace v rozhodné době jim neposkytovala a ani poskytnout nemohla zcela
jednoznačný obraz o jeho skutečné finanční připravenosti dostát platební
povinnosti vůči nim. Dále poukázal na to, že soudy obou stupňů nemohly
přehlédnout možnosti využití půjčených finančních prostředků v rámci
podnikatelských aktivit obchodní společnosti UNLIMITED Media CZ, s. r. o.,
které obviněný od poškozených inkasoval. Soudy obou stupňů obviněnému správně
nepřisvědčily jeho obhajobě, že poskytnuté peněžní prostředky byly jako vklady
do podnikání společnosti UNLIMITED Media CZ, s. r. o., skutečně použity a pokud
nedošlo k jejich vrácení a k vyplacení výnosu z nich, pak se tak stalo bez jeho
zavinění, a to výlučně v souvislosti s výpovědí jednatele této společnosti
svědka M. K., který tento obchodní subjekt přivedl do stavu úpadku. Nejvyšší
státní zástupce správně posoudil subjektivní stránku. Poukázal na to, že v této
trestní věci nemohl být přikládán důkazní význam ani pohledávce obviněného vůči
společnosti STARTMENT INVESTMENT, Ltd., neboť o účelovosti údajného obchodu s
touto společností svědčí již skutečnost, že tento obchod proběhl v období
splatnosti převážné většiny půjčených finančních prostředků, a dále že na obou
smluvních stranách figuruje paradoxně právě osoba obviněného. Takový právní
úkon mohl posloužit k formálnímu pokrytí převodu nelegálně získaných finančních
prostředků do zahraničí.
Nejvyšší státní zástupce z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265i
odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl dovolání obviněného jako zjevně neopodstatněné,
a souhlasil s projednáním věci v neveřejném zasedání za podmínek § 265r odst. 1
tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání je
přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako
osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr.
ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr.
ř.). Dovolání má v podstatě obligatorní náležitosti dovolání stanovené v § 265f
odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného jako celek je zjevně
neopodstatněné. Vycházel přitom z následujících skutečností.
K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.:
Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy
rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném
hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je
určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady
spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem
hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod
neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti
nesprávnému hmotně právnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1.
9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový stav věci je při rozhodování o
dovolání posuzován pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost
skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně
kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem
na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost
zjištění skutkového stavu věci, či prověřovat úplnost provedeného dokazování a
správnost hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení
Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není
povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz
usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Případy, na
které dopadá ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat
od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění.
Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu věci, který byl zjištěn v
průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího
rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s
vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s
ohledem na zjištěný skutkový stav.
Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je
dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených
procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění
učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného
dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a
jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého
stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7
tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci
ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a
základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě.
Dovolací soud ovšem není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech
rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových
zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího
přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a
bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah
dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by
zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu,
nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako
mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích
důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp.
zn. IV. ÚS 73/03).
Formulace dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. znamená, že
předpokladem jeho existence je nesprávná aplikace hmotného práva, ať již jde o
hmotně právní posouzení skutku nebo o hmotně právní posouzení jiné skutkové
okolnosti. Provádění důkazů, včetně jejich hodnocení a vyvozování skutkových
závěrů z důkazů, ovšem neupravuje hmotné právo, ale předpisy trestního práva
procesního, zejména ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř., § 89 a násl. tr. ř., §
207 a násl. tr. ř. a § 263 odst. 6, 7 tr. ř.
Obviněný ve svém dovolání částečně uplatnil skutkové námitky. Těmito námitkami
napadl rozsah provedeného dokazování, způsob hodnocení důkazů, jakož i skutková
zjištění učiněná soudy, jimiž je dovolací soud zásadně vázán. Takové námitky
však nenaplňují uplatněný dovolací důvod. Obviněný sice formálně opřel dovolání
o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak učinil tak
prostřednictvím námitek, které ho obsahově nenaplňují a nejsou podřaditelné pod
tento dovolací důvod.
Dovolací soud je zásadně vázán skutkovými zjištěními, které ve věci učinily
soudy prvního a druhého stupně, a námitky proti těmto skutkovým zjištěním, tedy
i proti hodnocení důkazů jakožto nezbytnému předpokladu vyvození skutkových
závěrů soudy, nemohou být předmětem přezkoumání v rámci řízení o dovolání.
Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není naplněn námitkami,
které jsou polemikou se skutkovým zjištěním soudů, se způsobem hodnocení důkazů
nebo s postupem při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne
24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002). Nejvyšší soud neshledal žádný rozpor mezi
skutkovými zjištěními soudů obou stupňů a provedenými důkazy.
Judikatura Nejvyššího soudu vychází z názoru, podle něhož opakuje-li obviněný v
dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního
stupně a v odvolacím řízení, se kterými se soudy obou stupňů dostatečně a
správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu §
265i odst. 1 písm. e) tr. ř. (srov. Soubor rozhodnutí Nejvyššího soudu 7/2002 –
408). Porovnáním námitek obviněného uplatněných v odvolacím řízení s námitkami,
které uplatňuje nyní v dovolání, je zřejmé, že obviněný uplatňuje všechny
podstatné námitky, s nimiž se odvolací soud v souladu se zákonem vypořádal.
Obviněný právně relevantně namítl absenci subjektivní a objektivní stránky
trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák. a zločinu podvodu podle
§ 209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku. Nejvyšší soud těmto námitkám
nepřisvědčil a ztotožnil se se závěry odvolacího soudu. Ten v odůvodnění svého
rozhodnutí správně uvedl, že obviněný věděl o vlastní tíživé finanční situaci
spočívající v nedostatku disponibilních peněžních prostředků a v tomto období
si postupně půjčil od poškozených vysoké peněžní částky s častým zcela
konkrétním krátkým termínem vrácení a přísliby zhodnocení, které poté neplnil,
aniž si byl jist budoucími reálnými příjmy ve lhůtách splatnosti jednotlivých
půjček. Odvolací soud dále poukázal na to, že podle skutkových zjištění soudu
prvního stupně žádný z poškozených nebyl v rozhodné době informován o špatné
finanční situaci obviněného. K tvrzení obviněného, že poškození mu sami
nabízeli zapůjčení finančních prostředků, odvolací soud správně uvedl, že
taková skutečnost jej nezbavuje trestní odpovědnosti, neboť by se jednalo pouze
o další zákonem předpokládanou formu podvodného jednání vymezeného v základní
skutkové podstatě trestného činu podvodu spočívající v zaviněném zamlčení
vlastní neschopnosti pachatele vrátit poškozenému ve sjednané lhůtě půjčené
peněžní prostředky. Odvolací soud proto správně zjistil, že se obviněný
obohatil uvedením poškozených v omyl, kterým způsobil škodu nevrácením
půjčených finančních prostředků, a spáchal proto trestný čin podvodu podle §
250 odst. 1, 2 tr. zák. a zločin podvodu podle § 209 odst. 1, 5 písm. a) tr.
zákoníku. S uvedenými námitkami se odvolací soud správně vypořádal ve svém
rozhodnutí a Nejvyšší soud proto zcela odkazuje na správné závěry v příslušné
části odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu. Tyto námitky obviněného jsou
zjevně neopodstatněné.
K důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán tehdy, bylo-li
rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti
rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž
byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl
v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. a) až
k) tr. ř. Tento důvod dovolání má dvě alternativy uplatnění. Podstata
dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je tedy v tom, že soud
druhého stupně měl v řízení o odvolání přezkoumat určité rozhodnutí napadené
řádným opravným prostředkem po věcné stránce, ale místo toho, aniž byly splněny
procesní podmínky pro takový postup, odmítl nebo zamítl řádný opravný
prostředek. Druhou alternativou je skutečnost, že odvolateli sice nebylo
odepřeno právo na přístup k soudu druhého stupně, ale tento soud - ač v řádném
opravném řízení věcně přezkoumával napadené rozhodnutí soudu prvního stupně -
neodstranil vadu vytýkanou v řádném opravném prostředku, nebo navíc sám zatížil
řízení či své rozhodnutí vadou zakládající některý z dovolacích důvodů podle §
265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
Nejvyšší soud neshledal s ohledem na skutečnosti uvedené v předchozích částech
odůvodnění tohoto rozhodnutí naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1
písm. l) tr. ř. ani v první ani ve druhé alternativě.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného Ing. R. V. jako celek je zjevně
neopodstatněné, a proto je odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. O
dovolání rozhodl v neveřejném zasedání konaném za podmínek § 265r odst. 1 písm.
a) tr. ř.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení
opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. října 2013
Předseda senátu
JUDr.
Jindřich Urbánek