7 Tdo 1052/2024-312
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. 1. 2025 o dovolání obviněného S. P. podaném proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 10. 6. 2024, sp. zn. 14 To 42/2024, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Písku pod sp. zn. 2 T 27/2023, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného S. P. odmítá.
1. Rozsudkem Okresního soudu v Písku ze dne 20. 12. 2023, č. j. 2 T 27/2023-149, byl obviněný S. P. uznán vinným přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 3 tr. zákoníku dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, přečinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, 2 tr. zákoníku. Za tyto přečiny a dále za sbíhající se přečiny porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, 2 tr. zákoníku a krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, dílem dokonaný, dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, kterými byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Táboře ze dne 31. 5. 2023, č. j. 3 T 198/2022-318, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 21. 9. 2023, č. j. 14 To 136/2023-351, byl odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 21. 9. 2023, č. j. 14 To 136/2023-351, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. pak bylo rozhodnuto o nároku poškozeného na náhradu škody.
2. Uvedených přečinů se podle zjištění soudu prvního stupně dopustil obviněný v podstatě tím, že v úmyslu získat majetkový prospěch v době od 23:30 hod. dne 20. 10. 2022 do 04:30 hod. dne 21. 10. 2022 v XY ulici v XY, okres XY, vnikl nezaskleným oknem v horní časti uzamčených vjezdových vrat do průjezdu domu č. p. XY, průjezdem prošel na dvorek domu, kde přelezl zeď oddělující sousední nemovitosti č. p. XY a č. p. XY, kdy na dvorek domu č. p. XY vnikl, zde vytlačil uzamčená vjezdová vrata do průjezdu domu, kde neuzamčenými dveřmi vnikl do přízemí obytné části domu č. p. XY, jehož obytnou část prohledal a v jeho I. patře v místnosti kuchyně odcizil z jídelního stolu pánskou peněženku v hodnotě nejméně 20 Kč, obsahující finanční hotovost ve výši nejméně 12 000 Kč, občanský průkaz, řidičský průkaz a další osobní písemnosti, vše znějící na jméno poškozeného J. Č., a platební kartu zn. VISA vydanou k účtu u ČSOB, a. s., a nalezenými klíči od domu č. p. XY si odemkl uzamčená vjezdová vrata průjezdu, přes které s odcizenými věcmi z místa odešel, a následně odcizenou platební kartu zn. VISA prostřednictvím bankomatu České spořitelny, a. s., na adrese XY XY v XY použil dne 21. 10. 2022 v době od 4:50 hod. do 4:53 hod. k výběru hotovosti nebo k pokusům o něj, celkem bez souhlasu oprávněného držitele platební karty J. Č. z jeho účtu vedeného u ČSOB, a. s., vybral finanční hotovost ve výši 25 000 Kč a pokusil se vybrat finanční hotovost v souhrnné výši 126 500 Kč, a tímto jednáním J. Č. měl v úmyslu způsobit celkem škodu 163 520 Kč.
3. Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře rozsudkem ze dne 10. 6. 2024, č. j. 14 To 42/2024-218, zrušil k odvolání státní zástupkyně podaného v neprospěch obviněného do výroku o trestu napadeného rozsudku podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek ve výroku o trestu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněného při nezměněných výrocích o vině a náhradě škody odsoudil za přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 3 tr. zákoníku, přečin neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 1 tr. zákoníku a přečin porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, 2 tr. zákoníku a za sbíhající se přečiny porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, 2 tr. zákoníku a krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, jimiž byl pravomocně uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Táboře ze dne 31. 5. 2023, č. j. 3 T 198/2022-318, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 21. 9. 2023, č. j. 14 To 136/2023-351, k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 21. 9. 2023, č. j. 14 To 136/2023-351, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Odvolání obviněného podané do všech výroků napadeného rozsudku bylo podle § 256 tr. ř. zamítnuto.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., neboť napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a na nesprávném hmotněprávním posouzení. Obviněný zejména trval na svém postoji, že se zažalované trestné činnosti nedopustil. Podle jeho názoru byl uznán vinným jen na základě jediného důkazu, a to DNA stop na svazku klíčů od domu č. p. XY, které nalezl před tímto domem. Odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů nepokládal za přesvědčivé, neboť jejich argumentace je založena toliko na stopě DNA na klíčích a dále trestní minulosti obviněného. Soudy bez hlubšího rozboru učinily skutkový závěr, že výpověď poškozeného J. Č. je naprosto věrohodná a přesvědčivá, ač je v ní celá řada nepřesností. Toto bylo nejlépe zřetelné u otázky, kde se nacházely po jeho probuzení klíče, neboť jednou uvedl prádelnu, podruhé kapotu vozidla na dvoře a nakonec zadní kolo vozidla. Nebylo objasněno, v jakém stavu se poškozený vrátil z restauračního zařízení a kam dal klíče po svém příchodu. Obviněný nesouhlasil se závěrem, že jediný způsob, jak by klíče mohly být druhý den ráno nalezeny v prádelně, byl ten, že buď pachatel, případně další osoba opětovně vnikla do bytu poškozeného a klíče odnesla dovnitř a nechala je ležet v prádelně. Dovolatel jasně uvedl, že na klíče sáhl na ulici před domem při výkonu své práce za přítomnosti manželky. Pokud jde o závěr, že obviněný dům poškozeného vykradl v době od 23:30 do 4:30 hod., označil za nelogické, že by na něj manželka celou dobu čekala, kdy tato uvedla, že odešli domů společně. Jak se dostaly klíče do domu obviněný nevěděl a neexistoval jakýkoli důkaz pro závěr, že to byl obviněný, kdo po domě chodil a klíče tam odložil.
5. Dále konstatoval, že je nepravděpodobné, že by se měl v domě poškozeného nacházet v době od 23:30 hod dne 20. 10. 2022 do 4:30 hod. dne 21. 10. 2022, tj. po dobu pěti hodin, nadto za situace, že nebyl poškozený doma sám. Naprosto pak nesouhlasil se závěrem odvolacího soudu, že výpověď poškozeného J. Č. byla konstantní, věrohodná, podrobná, přesvědčivá a nebyl důvod pochybovat ani o tom, že mu byly odcizeny věci jím specifikované, včetně finanční hotovosti, peněženky a platební karty. O odcizení platební karty mělo svědčit i sdělení, že na jméno poškozeného byla bankou vydána platební karta, která byla následně zablokována. Poškozený bydlí v obci XY, kde se nachází nejméně 6 bankomatů k výběru peněz. Nikdo se nezamyslel nad tím, proč peníze nebyly vybrány v XY, nýbrž až v XY. Neexistoval důkaz, že by peníze v XY vybíral obviněný, přestože na objasnění základu věci obviněný žádal kamerový záznam toho, kdo z předmětného bankomatu vybíral. Stejně neakceptoval závěr, že když se platební karta našla, že ji zajisté odcizil obviněný, přičemž se tázal, proč se na nalezené peněžence poškozeného nenašly žádné jeho stopy. Nikdo se též nezabýval tím, jak se měl dostat k PIN platební karty vzhledem k výpovědi poškozeného.
6. Uzavřel, že dokazování pokládá za neúplné, kdy závěry o jeho vině nejsou založeny na logickém řetězci provedených důkazů jasně svědčících, že to byl právě on, kdo se zažalovaného jednání dopustil. Navrhl proto po provedení dovolacího řízení vynesení usnesení, jímž bude podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušen rozsudek odvolacího soudu a rozsudek soudu prvního stupně a podle § 265l odst. 1 tr. ř. bude rozhodnuto tak, že soudu prvního stupně se přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
7. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření k podanému dovolání uvedl, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. dovolatel uplatnil zcela nepřiléhavě a mimoběžně. Obviněný tvrdil, že se stíhaného skutku vůbec nedopustil, a jeho námitky směřovaly výlučně do oblasti skutkových zjištění. Dovolání pak nepoukazovalo na žádnou z vad uvedených v důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný pouze označil zjištěné stopy DNA na klíčích za nedostatečný důkaz o jeho vině, zpochybnil věrohodnost poškozeného J. Č. a akcentoval některé skutkové okolnosti, kterými se podle jeho názoru soudy dostatečně nezabývaly. O nedůvodném neprovedení navrhovaného podstatného důkazu (kamerového záznamu) není možno hovořit v případě, pakliže takovýto důkaz neexistuje. Dovolací námitky obviněného tak označil za nepodřaditelné ani pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Pro úplnost dodal, že zásadním důkazem o vině obviněného byl skutečně nález jeho stop DNA na místě činu, tyto stopy se ovšem nacházely na klíčích a na visacím zámku, které byly nalezeny v prádelně předmětného domu. Soudy oprávněně neuvěřily vysvětlení obviněného, jakým způsobem se jeho DNA mohla dostat na předmětné věci, jež i státní zástupce označil za naprosto nelogické a nereálné. Pokud soudy opřely závěr o vině obviněného o daný nález jeho stop DNA, nečinily skutková zjištění, která by byla ve zjevném rozporu s provedenými důkazy. Dále konstatoval, že časový údaj „v době od 23:30 hod. dne 20. 10. 2022 do 4:30 hod. dne 21. 10. 2022“ neznamená, že by se obviněný na místě činu zdržoval po celou tuto dobu, ale označuje časové rozpětí, v němž ke spáchání trestné činnosti došlo. Závěrem proto navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.
III. Přípustnost dovolání
8. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, tj. obviněným, prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§ 265e tr. ř.) a splňuje náležitosti obsahu dovolání (§ 265f odst. 1 tr. ř.). Dále Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.
IV. Důvodnost dovolání
9. Nejvyšší soud nejprve konstatuje, že s odkazem na důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
10. Nutno úvodem akcentovat, že dovolání je svou povahou mimořádným opravným prostředkem, který na rozdíl od odvolání či některých jiných opravných prostředků není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale jen z některého z taxativně vymezených dovolacích důvodů podle § 265b odst. l a 2 tr. ř. Podání dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován, ale je třeba, aby námitky dovolatele svým obsahem takovému důvodu odpovídaly.
11. Dovolací soud z podaného mimořádného prostředku obviněného seznal, že dovolatel brojil toliko proti skutkovým zjištěním učiněným soudem prvního stupně v nyní projednávané věci, přičemž podle něj nebylo prokázáno, že by se skutku dopustil právě on. Své přesvědčení založil především na faktu, že byl uznán vinným toliko na základě jediného důkazu, a to stopy DNA na svazku klíčů (přičemž však vysvětlil, jak se tam mohla dostat) a dále na jeho trestní minulosti. Rovněž rozporoval věrohodnost výpovědi poškozeného J. Č. a poukazoval na neexistenci důkazu o tom, že to byl právě on, kdo v XY vybral pomocí odcizené platební karty finanční hotovost, jakož i nelogičnost závěru, že by tak neučinil v XY, kde je dostatek bankomatů.
12. Dovolání obviněného pak sice formálně obsahovalo odkaz na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., nicméně v jeho rámci je skutkový stav hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly právně posouzeny v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Jestliže však obviněný své námitky vystavěl výlučně na odlišném skutkovém podkladě než na tom, který byl zjištěn soudy obou stupňů, je z hlediska tohoto dovolacího důvodu dovolání podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.
13. K nápravě nejzávažnějších vad důkazního řízení slouží obviněným neuplatněný důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jenž je naplněn, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Pokud však jde o tento důvod dovolání, je potřeba konstatovat, že dovolatel výslovně nespecifikoval žádnou v úvahu připadající alternativu předmětného dovolacího důvodu. Platí přitom, že není-li z obsahu dovolacích námitek směřujících do oblasti dokazování a zjišťování skutkového stavu a priori zjevné, že odpovídají hypotéze § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., není Nejvyšší soud povinen sám aktivisticky prověřovat dokazování provedené nižšími soudy a jejich skutkové závěry nad rámec dovolací argumentace, neboť takový postup by byl v rozporu s § 265i odst. 3 tr. ř. Předmětný dovolací důvod vyžaduje konkrétní vymezení, kterých rozhodných skutkových zjištění se dovolatelova námitka týká a v čem konkrétně je spatřován jejich zjevný rozpor s provedenými důkazy a proč jsou tato skutková zjištění podstatná, případně které důkazy nebyly provedeny a proč byly podstatné, či v čem spočívá procesní nepoužitelnost důkazů, z nichž byly skutkové závěry vyvozeny (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 1. 2023, sp. zn. I. ÚS 3298/22).
14. Nejvyšší soud proto dospěl k závěru, že pouhá polemika obviněného s hodnocením důkazů soudy není s to naplnit první alternativu shora citovaného důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Dovolatel ani náznakem nespecifikoval předvídaný zjevný rozpor mezi rozhodnými skutkovými zjištěními určujícími pro naplnění znaků trestného činu s obsahem provedených důkazů, přičemž po dovolacím soudu požaduje pouze přehodnocení skutkových závěrů učiněných soudy na základě provedených důkazů jejich novým přezkoumáním. Pro úplnost lze však konstatovat, že na základě dokazování, provedeného v dostatečném rozsahu, soudy dovodily průběh skutkového děje tak, jak je popsán výše. Tato zjištění se opírají zejména o výpověď poškozeného J. Č., protokoly o ohledání místa činu, závěry odborného vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví genetika a sdělení ČSOB, a. s.
15. K vlastním námitkám lze doplnit, že výpověď poškozeného byla shledána logickou, věrohodnou a přesvědčivou, neboť byla podporována dalšími ve věci provedenými důkazy, přičemž poškozený v rámci své svědecké výpovědi potvrdil neoprávněné vniknutí do jeho domu, jakož i rozsah a specifikaci odcizených věcí. Současně zřetelně označil místa, kde klíče obvykle nechává (zevnitř ve dveřích nebo na parapetu okna) a kde je v předmětný den našel (v prádelně na pračce), nelze proto přisvědčit dovolatelovu konstatování o rozpornosti jím uváděných údajů.
Stran nálezu DNA profilu obviněného nutno podotknout, že ze závěrů odborného vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví genetika vyplývá, že na stopách č. 7 (tři kusy klíčů) a č. 8 (tělo visacího zámku odcizeného z obchodu), které byly nalezeny v prádelně v přízemí domu, byla zjištěna majoritní složka smíšeného genetického profilu shodného s genetickým profilem obviněného. Soudy pak (oprávněně) neuvěřily obhajobě prezentované obviněným, jakým způsobem se jeho DNA mohla dostat na předmětné věci. Podle dovolatele k tomu mělo fakticky dojít tak, že se do domu vloupal jiný pachatel, následně dům opustil a nechal na ulici svazek klíčů a zámek, který našel dovolatel při roznášce reklamních letáků a položil je na bednu, kde se přebírají od PNS noviny; následně týž nebo jiný pachatel nalezl klíče a opět vnikl do bytu poškozeného, kde klíče zanechal.
Taková obhajoba byla označena za nelogickou, nereálnou až absurdní. Místo nálezu klíčů s genetickým profilem obviněného naopak zcela jednoznačně nasvědčuje tomu, že to byl obviněný, kdo klíče při pohybu po bytě poškozeného držel v rukou a na místě je také následně zanechal. Pakliže obviněný odcizil peněženku s platební kartou poškozeného, která následně nebyla nalezena v odhozené peněžence (při odchodu pachatele z místa činu), není jakýkoli důvod pochybovat, že to byl právě on, kdo se snažil prostřednictvím odcizené platební karty vybrat finanční prostředky, což se mu i částečně podařilo.
Z hlediska jeho trestní odpovědnosti je přitom zcela irelevantní, že tak učinil v XY a nikoli v XY, kde se podle jeho slov nachází 6 bankomatů. Pouze na okraj lze doplnit, že požadavek obviněného na kamerové záznamy toho, kdo z předmětného bankomatu peníze vybíral, nelze hodnotit jako nedůvodně neprovedený důkaz ve smyslu třetí alternativy důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jestliže takový důkaz neexistoval. Konečně výhrady obviněného, že je nepravděpodobné, že by se v domě poškozeného nacházel v době od 23:30 hod dne 20.
10. 2022 do 4:30 hod. dne 21. 10. 2022, tj. po dobu pěti hodin, nadto za situace, že poškozený nebyl doma sám, postrádají jakékoli opodstatnění a již na ně bylo odpovídajícím způsobem reagováno. Lze proto zopakovat, že se jedná toliko o časové rozmezí vyplývající z provedených důkazů, jež neznamená, že se po celou dobu v předmětné nemovitosti nacházel, neboť bližší specifikace času a doby pobytu obviněného v nemovitosti poškozeného objasněna nebyla.
Ve shodě s názorem státního zástupce by bylo vhodnější časový rozptyl doplnit slovy „v přesně nezjištěné době“, nicméně z hlediska závěru o vině obviněného je tato problematika bez významu.
16. V provedených důkazech nelze shledat jakékoliv rozpory se zjištěným skutkovým stavem. Jedná se o důkazy, které ve svém souhrnu tvoří logickou soustavu vzájemně se doplňujících a na sebe navazujících důkazů ve svém celku shodně a spolehlivě prokazujících skutečnost, že se dovolatel dopustil shora popsaného jednání. Současně bylo zdůvodněno, proč soudy neuvěřily verzi obviněného. Zjevný rozpor ve shora uvedeném smyslu by bylo namístě dovodit zejména, pokud by skutková zjištění neměla vůbec žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, případně nevyplývala z důkazů při žádném z logických způsobů jejich hodnocení, anebo zjištění byla pravým opakem toho, co bylo obsahem dokazování apod., což se však v projednávané věci nestalo, neboť tato zjištění z provedených důkazů zřetelně vyplývají. Veškeré své závěry potom soudy obou stupňů rozebraly a odůvodnily, v podrobnostech proto Nejvyšší soud na odůvodnění obou rozhodnutí odkazuje. Není předmětem řízení o dovolání jednotlivé důkazy znovu dopodrobna reprodukovat, rozebírat, porovnávat, přehodnocovat a vyvozovat z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy hodnotily důkazy ve shodě s jejich obsahem, že se nedopustily žádné deformace důkazů a že ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř.
V.Závěr
17. Ze shora uvedených skutečností je tak namístě především konstatovat, že námitky obviněného nebyly podřaditelné pod uplatněný důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., ale ani pod žádný jiný ze zákonem stanovených dovolacích důvodů.
18. Z důvodů, které byly vyloženy v předcházejících částech tohoto rozhodnutí, proto Nejvyšší soud dovolání obviněného S. P. podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Toto rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. 1. 2025
JUDr. Roman Vicherek, Ph.D. předseda senátu