7 Tdo 1054/2002
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 18.
prosince 2002 v Brně o dovolání obviněného Š. J. (dříve V.), proti usnesení
Vrchního soudu v Praze ze dne 25. června 2002, č. j. 3 To 52/02-84, v trestní
věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem–pobočky v Liberci pod sp. zn. 28
T 34/2000,
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání o d m í t á .
Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 25. 6. 2002, č. j. 3 To 52/02-84, podle §
256 tr. řádu zamítl odvolání obviněného Š. V. a jeho matky Ing. L. V. proti
rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem–pobočky v Liberci ze dne 25. 1.
2002, č. j.
28 T 34/2000-57, jímž byl obviněný uznán vinným přípravou k trestnému činu
padělání a pozměňování peněz podle § 7 odst. 1 k § 140 odst. 2 tr. zákona,
kterého se dopustil jednáním popsaným ve výroku rozsudku soudu prvního stupně a
za nějž byl podle § 140 odst. 2 tr. zákona za použití § 40 odst. 2 tr. zákona
odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 2 let, pro jehož výkon
byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zákona zařazen do věznice s ostrahou.
Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce v
zákonem stanovené lhůtě (§ 265e odst. 1 tr. řádu) dne 1. 8. 2002 dovolání, a to
z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu (po novele zák. č.
265/2001 Sb.). V odůvodnění dovolání – shodně jako v odvolání – namítá, že
rozhodnutí soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, jež spatřuje v
tom, že mu nebyla prokázána subjektivní stránka trestného činu, neboť nikdy
neměl ani nepřímý úmysl směřující k vyrobení padělků šeků, které by bylo možné
použít jako pravé a rovněž s tímto postupem nikdy nebyl srozuměn. Nenamítá
tedy, že neměl v úmyslu padělky udat jako pravé, ale že vůbec neměl v úmyslu,
aby byly vyrobeny padělky, tj. výplatní šeky vypadající jako pravé. Navrhuje
proto, aby Nejvyšší soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a věc vrátil
tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství v Brně k dovolání
obviněného uvedla, že s námitkami obviněného uplatněnými v rámci dovolání se
již soudy obou stupňů náležitě vypořádaly, když úmysl obviněného vyplývá
zejména z výpovědí svědků L. R. a V. V., a navrhla proto, aby Nejvyšší soud
dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítl jako zjevně
neopodstatněné.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny
podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. řádu a shledal, že dovolání je
přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. řádu, neboť napadá rozhodnutí,
jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek (odvolání) proti rozsudku soudu
prvního stupně, jímž byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest. Obviněný,
řádně zastoupený obhájcem (§ 265d odst. 2 tr. řádu), je podle § 265d odst. 1
písm. b)
tr. řádu osobou oprávněnou k podání dovolání, neboť napadá nesprávnost výroků,
které se ho bezprostředně dotýkají.
Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §
265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněné námitky
naplňují dovolací důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence
je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy
rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném
hmotně právním posouzení. Podle tohoto ustanovení je tedy možné namítat, že
zjištěný skutkový stav byl chybně posouzen jako trestný čin, ačkoliv zjištěný
skutek nevykazuje znaky žádného trestného činu a o trestný čin tedy nejde,
anebo je možné namítat, že zjištěný skutek měl být správně posouzen jako jiný
trestný čin. V žádném případě nelze napadat nesprávnost samotného zjištění
skutkového stavu. Nejvyšší soud musí vycházet z již soudem učiněného skutkového
zjištění a v návaznosti na tento skutkový stav hodnotí správnost hmotně
právního posouzení.
Z obsahu dovolání je však zřejmé, že dovolatel sice namítá, že zjištěný skutek
nebyl správně právně posouzen, obsahově však své námitky vůči správnosti
právního posouzení skutkového stavu věci nesměřuje, nýbrž odvolacímu soudu
pouze vytýká nesprávná skutková zjištění, včetně neúplného a nesprávného
hodnocení provedených důkazů, když zpochybňuje jeho skutkové zjištění, že
předmětného skutku se dopustil tím, že „přemluvil již odsouzeného V. V., aby
vyrobil padělky výplatních šeků…, za tím účelem mu předal originál tohoto šeku…
jako vzor a padělky žádal vyhotovit…“. Námitkou, že nikdy neměl v úmyslu, aby
tyto padělky byly vyrobeny, tak obviněný napadá správnost uvedeného skutkového
zjištění, které bylo toliko podkladem pro právní posouzení daného skutku jako
přípravy trestného činu podle § 7 odst. 1, § 140 odst. 2 tr. zák. (s ohledem na
ustanovení § 143 tr. zák.). Obviněný tak i v dovolání uplatnil svoji obhajobu
již z řízení před soudem I. stupně, který ji však považoval za vyvrácenou
(shodně i soud odvolací). Skutkové zjištění, že se obviněný uvedeným způsobem
podílel právě na vyhotovení padělků, tj. výplatních šeků vypadajících jako
pravé, totiž učinil mj. na základě zjištění, že tyto byly velmi kvalitní, chtěl
tak řešit svoji svízelnou finanční situaci a navedl proto V. V. k padělání
výplatních šeků a opatřil mu nezbytné podklady, když toto zjištění je výsledkem
hodnocení důkazů soudem. Namítá-li obviněný, že nikdy s takovým postupem
srozuměn nebyl, směřuje jeho námitka proti skutkovému závěru soudu, který
teprve tvoří podklad pro hmotně právní posouzení skutku z hlediska subjektivní
stránky obdobně jako skutkové závěry potřebné pro posouzení ostatních znaků
skutkové podstaty trestného činu, jímž byl uznán vinným. Jak však již bylo
shora uvedeno a jak vyplývá z vymezení důvodů dovolání uvedených v ustanovení §
265b odst. 1 tr. řádu, dovolání v žádném případě nemůže směřovat proti
hodnocení důkazů ani proti skutkovým zjištěním, na jejichž podkladě bylo
rozhodnuto.
S přihlédnutím k uvedeným skutečnostem dospěl Nejvyšší soud k závěru, že
dovolání bylo podáno z jiného důvodu než má na mysli ustanovení § 265b odst. 1
tr. řádu. Dovolatel totiž musí v souladu s § 265f odst. 1 tr. řádu v dovolání
nejenom odkázat na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu,
ale současně je nezbytné, aby obsah konkrétně uplatněných dovolacích námitek
odpovídal důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném
případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody uvedené v § 265b odst. 1
tr. řádu.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení
opravný
prostředek přípustný.
V Brně dne 18. prosince 2002
Předseda senátu:
JUDr. Michal M i k l á š