7 Tdo 1061/2024-1543
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 8. 1. 2025 o dovolání obviněného M. M. podaném proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 26. 3. 2024, sp. zn. 2 To 177/2023, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 6 T 222/2019 takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. M. odmítá.
1. Rozsudkem Okresního soudu v Šumperku ze dne 4. 8. 2023, č. j. 6 T 222/2019-1397, byl obviněný M. M. uznán vinným zločinem týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku a byl mu uložen trest odnětí svobody v trvání dvou roků s podmíněným odkladem na zkušební dobu dvou roků. Výroky podle § 228 odst. 1 tr. ř. a § 229 odst. 2 tr. ř. mu byla uložena povinnost zaplatit poškozené J. P. jako náhradu za nemajetkovou újmu – snížení společenského uplatnění 400 000 Kč a zásah do osobnostních práv poškozené 200 000 Kč, přičemž se zbytkem uplatněného nároku na náhradu nemajetkové újmy byla poškozená odkázána na občanskoprávní řízení. Zároveň bylo tímto rozsudkem rozhodnuto o zproštění obžaloby obviněného pro jiný skutek, který měl spáchat vůči jiné poškozené.
2. Jako zločin týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku posoudil Okresní soud v Šumperku skutek, který podle jeho zjištění vyjádřených ve výroku rozsudku spočíval v podstatě v tom, že obviněný od počátku prosince 2016 do 21. 10. 2017 v XY, okres XY, nejdříve v období od prosince 2016 do února 2017 v domě čp. XY v jednopokojovém bytě a následně po přestěhování od března 2017 v domě čp. XY v třípokojovém bytě během společného soužití se svou tehdejší družkou J.
P. (nar. XY) a jejím nezletilým synem AAAAA (pseudonym) jmenovanou ponižoval, vulgárně jí nadával, nutil ji dělat činnosti, o které neměla zájem, ale ze strachu mu vyhověla, zakazoval jí kontakt s rodinou a s kamarádkami, fyzicky ji napadal, přičemž míru svého zlého zacházení i četnost výlevů vůči poškozené v průběhu soužití postupně zvyšoval. Různá příkoří jí přitom působil zejména tím, že opakovaně během delšího služebního volna, nejméně v době od 14. 12. do 17. 12. 2016, od 11. 1. do 15. 1., od 6.
2. do 9. 2., od 14. 3. do 20. 3., od 10. 4. do 16. 4., od 16. 5. do 21. 5. od 1. 6. do 7. 6., od 10. 7. do 20. 7. 2017, od 21. 8. do 31. 8., od 9. 9. do 14. 9., od 24. 9. do 28. 9. a od 4.10. do 21.10.2017, pod vlivem alkoholu, který hojně požíval, na jmenovanou slovně útočil, připomínal jí, že za všechny jejich problémy může ona a že by mu měla být vděčná, že s ní vůbec je. Nutil jí, aby s ním i přes její únavu a touhu vyspat se před brzkým vstáváním do zaměstnání seděla do ranních hodin v kuchyni a dělala mu společnost u jeho popíjení alkoholických nápojů, přitom ji urážel, že je blázen, magor, piča jednoduchá a že se opíjí kvůli ní, a když už nemohla únavu vydržet a přece jen odešla do pokoje lehnout si do postele ke svému nezletilému synovi, přišel za ní a opětovně ji zahrnul stejnými výčitkami a urážkami, načež z obavy, že obviněný ze spánku vyruší nezletilého, vstala a vrátila se do kuchyně, kde musela strpět další slovní napadání, načež v důsledku chybějícího spánku byla v zaměstnání unavená, nevyspalá a nesoustředěná.
Obviněný jí rovněž zakazoval nejprve kontakt s její nezletilou dcerou BBBBB (pseudonym), která kvůli konfliktům s obviněným odmítla zůstat s matkou a raději se rozhodla bydlet u svého otce F. P., načež svůj zákaz kontaktu rozšířil i na další rodinné příslušníky a známé poškozené. Vymýšlel si různé nesmyslné nákupy a akce, které musela poškozená hradit ze svých peněz, neboť obviněný neměl kvůli svému oddlužení dostatek vlastních finančních prostředků, a když mu nevyhověla, tak jí to vyčítal, křičel na ni a slovně ji napadal.
Nutil ji proti její vůli s ním pít alkohol, schovával jí klíče od auta, kvůli čemuž musela nechtěně jet časně ráno na kole do zaměstnání. Vyčítal jí, že se kvůli ní nevyspí, přičemž výčitky, že ho budí, si neodpustil ani po její gynekologické operaci, kvůli které musela v noci často navštěvovat toaletu a hygienu prováděla raději po tmě v obavě, že ho vyruší ze spánku. Opakovaně ji i s nezletilým AAAAA vyhazoval z bytu, proto raději spávali v oblečení, aby se na ulici neocitli pouze v pyžamu.
Když poškozená obviněnému několikrát sdělila, že další soužití s ním je neúnosné a že už to nevydrží a odejde od něho, vyhrožoval jí, že neví, co dokáže, a ať to ani nezkouší a varoval ji, aby o jeho počínání nikde nemluvila, že by mohla přijít o nezletilého syna. Nejméně ve třech případech obviněný na poškozenou zaútočil i fyzicky, a to v přesně nezjištěný den na počátku července 2017, když jí rukou zatlačil ohryzek krku, až nemohla dýchat, přes dvoudenní bolestivost krku však nevyhledala lékařské ošetření, dále v přesně nezjištěný den v srpnu 2017 k ní zezadu přiběhl, když ležela na gauči, a začal jí bezdůvodně strkat prsty do nosu a do očí a tlačit ji oběma rukama do tváře, v důsledku čehož měla dva dny nateklý a pohmožděný nos, lékařské ošetření však nevyhledala, a následně dne 21.
10. 2017 kolem 18:45 hodin v hádce, kterou vyvolal po zjištění, že se od něj chce poškozená odstěhovat a balí své a synovy věci, se začal s ní přetahovat a chtěl jí dát facku, avšak netrefil se a poškozená ho odstrčila, až spadl na dveře a rozbila se jejich skleněná výplň, načež do poškozené prudce strčil, až narazila na zeď, udeřila se do hlavy a sesunula se k zemi, a po té ji zavřenou pěstí udeřil několikrát do hlavy, čímž jí způsobil zhmoždění lebky a pravé ruky, poškozená zavolala policii a nechala se ošetřit v nemocnici, načež soužití s obžalovaným ukončila a i s nezletilým synem se od něj odstěhovala.
V souvislosti se zlým nakládáním a příkořím, která jí obviněný působil, se u poškozené rozvinula posttraumatická stresová porucha, která trvala nejméně do 31. 3. 2023 a kvůli které poklesla kvalita jejího života, neboť znovuprožívala počínání obviněného v podobě rušivých „flashbacků“ doprovázených úzkostí a potřebou vyhýbat se okolnostem, které jí popsané jednání připomínají nebo jsou s ním spojené, objevila se u ní podrážděnost, potíže s pozorností, nadměrnou ostražitostí a lekavostí, se zvládáním obtíží, jiných psychických nároků a složitých mezilidských vztahů, což se krom osobního života přenáší i na její společenské vztahy v zaměstnání.
3. O odvolání obviněného podaném proti všem výrokům a o odvolání poškozené proti výroku o výši náhrady nemajetkové újmy rozhodl Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozsudkem ze dne 26. 3. 2024, č. j. 2 To 177/2023-1449, tak, že z podnětu odvolání obviněného zrušil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o náhradě nemajetkové újmy a v rozsahu tohoto zrušení nově rozhodl tak, že obviněný je povinen zaplatit poškozené na náhradu nemajetkové újmy jednak částku 55 178 Kč jako bolestné, jednak částku 50 000 Kč za duševní útrapy. V ostatních výrocích zůstal rozsudek soudu prvního stupně nezměněn. Odvolání poškozené bylo jakožto nedůvodné podle § 256 tr. ř. zamítnuto.
4. Obviněný podal dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci s odkazem na důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. Namítl nesprávnost skutkových zjištění a jejich zjevný nesoulad s obsahem provedených důkazů, což odůvodnil tím, že svědci z řad domovních sousedů přes tenké stěny neslyšeli nic z jednání, které popisuje poškozená. Odmítl, že by se měl dopustit jednání popsaného v rozsudku. Vytkl, že soudy vycházely pouze z výpovědi poškozené, jejíž speciální věrohodnost nebyla v řízení dostatečně posouzena a nebylo vyhověno ani jeho návrhu na výslech znalců k této otázce.
Za nepřezkoumatelný označil závěr, že posttraumatická stresová porucha se u poškozené rozvinula v důsledku jeho jednání, což okresní soud postavil pouze na konstatování znalců bez bližšího odůvodnění. Tento závěr podle obviněného ani nekoresponduje s obsahem znaleckého posudku Fakultní nemocnice Hradec Králové, z něhož obviněný poukázal na některé pasáže, které potvrzují dlouhodobý nesoulad poškozené v manželství, problematické vztahy se synem a to, že její psychické problémy předcházely vztahu s obviněným.
I tyto otázky by se měly objasnit výslechem znalců. Obviněný zdůraznil, že poškozená neměla strach z něho, ale z toho, jak její chování a situaci (kdy její vztah s obviněným po třech rozvodech nevyšel) bude vnímat okolí, tj. rodina a obyvatelé obce XY, což podle obviněného koresponduje se závěrem znalců, že poškozená je méně emočně zralá, nestabilní, více emočně závislá a má potřebu přijetí. Pokud jde o svědectví V. K., pozdější partnerky obviněného, té obviněný v průběhu jejich vztahu podrobně popsal, z čeho je poškozenou obviněn, a když se později se svědkyní rozešli a ona se obrátila proti němu, tak se spojila s poškozenou a z sms zpráv vyplývá, že pojala úmysl společně s poškozenou obviněného „zničit“.
Dále obviněný namítl, že nebyla naplněna objektivní ani subjektivní stránka trestného činu, což dovozoval z toho, že po závěrečném incidentu dne 21. 10. 2017 zakročující policisté konstatovali, že chybí jeden z hlavních znaků domácího násilí, a to jasně dané role agresora a oběti, neboť se obviněný s poškozenou napadali vzájemně a sami policisté situaci charakterizovali jako „italskou domácnost“. V této souvislosti obviněný poukázal na rozpory mezi znaleckými posudky, z nichž vycházely soudy, a znalcem PhDr.
Karlem Netíkem, CSc., přičemž v řízení nebyl přes návrh obviněného proveden důkaz znaleckým posudkem, který navrhoval vypracovat za účelem vyjasnění rozdílných závěrů znalců. Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci a přikázal mu věc k novému projednání a rozhodnutí.
5. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v písemném vyjádření k dovolání konstatoval, že dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nemůže být naplněn pouhou polemikou s hodnocením důkazů soudy a předkládáním vlastních důkazních hodnocení a z nich vyplývajících skutkových tvrzení dovolatelem. Ani za současné právní úpravy dovolacích důvodů dovolacímu soudu nepřísluší, aby znovu reprodukoval, rozebíral a přehodnocoval provedené důkazy a činil z nich vlastní skutková zjištění.
Těžiště dovolacích námitek přitom spočívá ve zpochybňování věrohodnosti výpovědi poškozené a závěrů znaleckých posudků. Dovolatel nevytýká, že by soudy z těchto důkazů vyvodily skutková zjištění, která z nich logicky nevyplývají, ale v podstatě žádá, aby soudy z těchto důkazů žádná skutková zjištění nevyvozovaly. Nalézací soud (odst. 62 a násl. odůvodnění rozhodnutí) i odvolací soud (odst. 15-16 odůvodnění rozhodnutí) vyložily, proč považovaly usvědčující výpověď poškozené za věrohodnou, a poukázaly na výpovědi dalších svědků, které tuto výpověď podporovaly (mj. výpověď nezletilého AAAAA, který bydlel společně s obviněným a s poškozenou).
Nalézací soud rovněž vysvětlil, proč nepovažoval za rozhodující výpovědi svědků, kteří vypovídali v tom směru, že z bytu obviněného a poškozené žádný křik a hádky neslyšeli. Obsáhle se nalézací soud zabýval i hodnocením znaleckých posudků z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a psychologie, resp. klinická psychologie, které byly ve věci zpracovány na osobu obviněného, poškozené a jejího syna AAAAA, a vyložil, proč vycházel ze závěrů znalců přibraných orgány činnými v trestním řízení a nikoli ze závěrů obhajobou opatřeného znalce PhDr.
Karla Netíka, CSc. Hodnotící úvahy soudů neodporují pravidlům formální logiky a učiněná skutková zjištění nejsou v žádném, natož extrémním rozporu s provedenými důkazy. Dovolatel fakticky nevytýká existenci takovéhoto rozporu, ale žádá pouze, aby provedené důkazy byly hodnoceny jiným způsobem. Existenci extrémního rozporu skutkových zjištění s provedenými důkazy však v žádném případě nelze dovozovat z toho, že soudy hodnotí důkazy jiným způsobem, než jaký by odpovídal představám obviněného. Pokud jde o posttraumatickou stresovou poruchu, z revizního znaleckého posudku znaleckého ústavu – Fakultní nemocnice Hradec Králové jednoznačně vyplývá, že u poškozené vznikla jednáním obviněného.
Námitky týkající se neprovedení výslechu znalců by jen s velkou dávkou tolerance bylo možno podřadit pod kategorii tzv. opomenutých důkazů. Důkaz revizním znaleckým posudkem znaleckého ústavu – Fakultní nemocnice Hradec Králové soudem prvního stupně proveden a hodnocen byl. Existenci tzv. opomenutého důkazu nelze dovozovat pouze z toho, že soud nepovažoval za nutné zpracovatele posudku osobně vyslechnout. Důvody tohoto postupu ostatně nalézací soud vyložil, byť stručně, v odst. 56 odůvodnění svého rozhodnutí.
Závěr o absenci znaků uvedeného trestného činu obviněný dovozuje s odkazem na hodnocení, které učinili policisté na základě průběhu jediného (a posledního) incidentu.
Jiné konkrétní námitky týkající se zákonných znaků zločinu podle § 199 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku dovolatel nevznesl. Dovolací soud přezkoumává napadené rozhodnutí pouze v rozsahu a z důvodů v dovolání uvedených a nepřísluší mu, aby sám z vlastní iniciativy ze všech možných hledisek přezkoumával soulad zákonných znaků stíhaného trestného činu a skutkových zjištění nižšími soudy učiněných. Státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného jako zjevně neopodstatněné odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
6. Nejvyšší soud shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst.1, odst. 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno obviněným jako oprávněnou osobou podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř., prostřednictvím obhájce podle § 265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě a na místě podle § 265e odst. 1 tr. ř., s obsahovými náležitostmi podle § 265f odst. 1 tr. ř., avšak je zjevně neopodstatněné.
7. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek neplní funkci jakéhosi „dalšího odvolání“ a Nejvyšší soud jako soud dovolací není nějakou třetí instancí plného skutkového přezkumu, v zásadě není jeho úkolem přezkoumávat skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně [kromě případů zjevného rozporu vymezených v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.].
8. Úkolem soudu prvního stupně (nalézacího soudu) je provést v hlavním líčení dokazování, důkazy zhodnotit a vyvodit z nich odůvodněná skutková zjištění. Přitom je vázán zejména ustanovením § 2 odst. 5, 6 tr. ř. a musí postupovat nezávisle a nestranně. To platí i pro odvolací soud, jehož povinností je (v závislosti na vymezení odvolání) mj. přezkoumat správnost skutkových zjištění a postup při hodnocení důkazů [§ 254 tr. ř., § 258 odst. 1 písm. b), c) tr. ř.] a v případě potřeby rovněž provádět a hodnotit důkazy.
9. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek plní primárně funkci nápravy závažných hmotně právních vad rozhodnutí soudů. Dokazování Nejvyšší soud zpravidla neprovádí (§ 265r odst. 7 tr. ř.) a nemůže ani provádět samostatné hodnocení důkazů. Jeho zásah do pravomocného soudního rozhodnutí může být z hlediska skutkových zjištění odůvodněn jen jejich zjevným rozporem s obsahem provedených důkazů. Jinak řečeno, není úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich nějaké vlastní skutkové závěry.
10. Další zásadou řízení o dovolání je, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu, nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující daný dovolací důvod. Konkrétní uplatněné námitky tedy mají relevanci dovolacího důvodu jen za předpokladu, že mu odpovídají svým obsahem. Dovolací soud není oprávněn rozšiřovat okruh dovolatelem uplatněných námitek ani tyto námitky domýšlet nad rámec obsahu podaného dovolání.
K důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
11. Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
12. Obviněný v dovolání v zásadě zopakoval své výhrady k hodnocení důkazů soudy prvního a druhého stupně a svou verzi skutkového stavu. Námitka nevěrohodnosti svědeckých výpovědí poškozené a svědkyně V. K. nepřesahuje rámec pouhé polemiky s hodnocením důkazů soudy, aniž by předkládala závažné argumenty korespondující s uvedeným dovolacím důvodem. Procesní nepoužitelnost důkazů ani tzv. opomenutí důkazů obviněný nenamítl. Za námitku opomenutého důkazu nelze považovat výtku, že nebyli před soudem osobně vyslechnuti zpracovatelé revizního znaleckého posudku ústavu – Fakultní nemocnice Hradec Králové. Tento důkaz nebyl opomenut, v hlavním líčení dne 31. 7. 2023 byl proveden v souladu s trestním řádem jeho přečtením (č. l. 1387) a soud prvního stupně také k tomuto důkazu přihlížel a hodnotil jej, tj. neopomenul jej.
13. Námitka neprovedení důkazu dalším znaleckým posudkem s ohledem na rozdílné závěry znalců je jednak nejasná, jednak zjevně neopodstatněná. Pokud je míněno opatření nového znaleckého posudku k posouzení osobnosti obviněného (zřejmě z odvětví psychologie), jak navrhovala obhájkyně obviněného v závěru dokazování v hlavním líčení dne 31. 7. 2023, soud prvního stupně se s tímto návrhem vypořádal. Navíc další psychologické posouzení obviněného nepředstavuje podstatný důkaz, který by měl přímý vztah k rozhodným skutkovým zjištěním.
14. Námitka obviněného, že posttraumatická stresová porucha se u poškozené nerozvinula v důsledku jeho jednání, je námitkou skutkovou, která však není pod dovolací důvod podřaditelná, neboť se netýká rozhodných skutkových zjištění určujících pro naplnění znaků trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Znakem právní kvalifikace podle § 199 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku totiž není újma na zdraví. Kromě toho nejde o zjevný rozpor s obsahem provedených důkazů, když závěr revizního znaleckého posudku je takový, že újma na psychickém zdraví poškozené byla způsobena jednáním obviněného.
15. S určitou dávkou tolerance lze pod uplatněný dovolací důvod podřadit námitku, že k vytýkanému jednání nemohlo dojít, neboť by to museli slyšet sousedé, kteří to jako svědci popírají. Jde tedy o námitku, jejíž podstatou je, že rozhodná skutková zjištění jsou v přímém rozporu s výpověďmi svědků. Soudy však nevycházely z těchto svědeckých výpovědí, nýbrž vycházely z jiných důkazů, které jednání obviněného prokazovaly. Všechny důkazy přitom zejména soud prvního stupně podrobně zhodnotil, vypořádal se s odchylkami v důkazech a jeho závěr, že obsah výpovědí zmíněných svědků nevylučuje, že došlo k jednání obviněného uvedenému ve výroku rozsudku, je akceptovatelný.
16. Z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dovolání zjevně neopodstatněné.
K důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
17. Podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Žádné vady právní kvalifikace ve smyslu tohoto dovolacího důvodu obviněný neuplatnil.
18. Tomuto dovolacímu důvodu neodpovídá ani obecná námitka, že nebyla naplněna objektivní ani subjektivní stránka trestného činu. Jestliže tato námitka nebyla blíže konkretizována, nemohl ji Nejvyšší soud sám domýšlet. Obviněný nenaplnění znaků trestného činu dovozoval pouze z toho, že po závěrečném incidentu dne 21. 10. 2017 zakročující policisté konstatovali, že chybí jeden z hlavních znaků domácího násilí, a to jasně dané role agresora a oběti. Tím ovšem obviněný jen poukazuje na názor policistů na místě činu, který není pro posouzení právní kvalifikace podstatný, aniž by sám nějak rozvedl argumenty uvedené námitce odpovídající.
19. Z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. bylo dovolání podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.
Závěrem
20. Z výše uvedených důvodů Nejvyšší soud zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. V souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl v neveřejném zasedání.
21. Nad rámec rozhodnutí o dovolání pokládá Nejvyšší soud za vhodné vzhledem k výraznému časovému odstupu od vyhlášení napadeného rozhodnutí (dne 26. 3. 2024) konstatovat, že věc mu byla s dovoláním obviněného předložena v souladu s ust. § 265h odst. 2 tr. ř. (tj. po splnění všech zákonem požadovaných náležitostí) až dne 28. 11. 2024. V řízení před Nejvyšším soudem tedy nedošlo k průtahům.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 8. 1. 2025
JUDr. Josef Mazák předseda senátu