7 Tdo 1066/2016-32
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 31. srpna 2016 v Brně dovolání obviněného P. B., proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. 2. 2016, sp. zn. 7 To 18/2016, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 6 T 2/2014, a rozhodl takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného P. B. odmítá.
Rozsudkem Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 8. 12. 2015, sp. zn. 6 T 2/2014, byl obviněný P. B. (dále zpravidla jen „obviněný“) uznán vinným přečinem nebezpečného pronásledování podle § 354 odst. 1 písm. b), c) a d) tr. zákoníku a přečinem ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, které podle skutkových zjištění soudu spáchal tím, že
v době od 31. 10. 2013 do 3. 1. 2014 obtěžoval poškozenou M. D., tím, že jí zaslal celkem 11 SMS zpráv a dále tím, že jí i několikrát denně zasílal e-maily s různým obsahem hodnotícím jejich vzájemný vztah, v několika z nich ji urážel, a to z e-mailové adresy ... a v několika případech v měsíci prosinci 2013 ji sledoval v blízkosti jejího bydliště a v jejím bydlišti v obci R. n. L., S. ..., okr. L., přičemž dne 20. 12. 2013 v době okolo 20.15 hodin čekal v jejím bydlišti v obci R. n. L., S. ..., před bytem č. ... na poškozenou, až půjde do mezipatra panelového domu kouřit, a chytil ji levou rukou kolem krku a pravou rukou sevřenou v pěst ji opakovaně udeřil do obličeje, čímž poškozené způsobil krvácející zranění úst, pohmoždění krční páteře a hematomy v obličeji, a dále se snažil poškozené vsunout do úst nezjištěný předmět, přičemž v dalším napadání mu zabránil až soused poškozené P. K., který slyšel poškozenou volat o pomoc; poškozená byla následně ošetřena v Podřipské nemocnici s poliklinikou v Roudnici nad Labem a byla jí vystavena pracovní neschopnost do 7. 1. 2014. V důsledku tohoto jednání a jednání, pro něž byl obviněný P. B. odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 31. 10. 2013, sp. zn. 6 T 63/2013, měla poškozená obavu o svůj život a zdraví a o život a zdraví svého nezletilého syna, přičemž se bála vycházet ven ze svého bydliště a nenavštěvovala ani léčebnou rehabilitaci, která jí byla doporučena v souvislosti se způsobeným zraněním, aby se tak vyhnula setkání s obviněným.
Za tyto přečiny byl obviněný odsouzen podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody ve výměře jednoho roku. Podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku byl pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky, regionální pobočce v Ústí nad Labem, pobočka pro Liberecký a Ústecký kraj v Ústí nad Labem, Mírové náměstí 35/C, částku 856 Kč na náhradu škody.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání směřující proti všem jeho výrokům. Státní zástupce podal proti rozsudku soudu prvního stupně odvolání proti výroku o trestu v neprospěch obviněného. Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. 2. 2016, sp. zn. 7 To 18/2016, byl podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. z podnětu odvolání státního zástupce zrušen rozsudek Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 8. 12. 2015, sp. zn. 6 T 2/2014, ve výroku o trestu. Krajský soud podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že za uvedené přečiny byl obviněný P. B. odsouzen podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvacet měsíců. Podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku byl obviněný pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn. Podle § 256 tr. ř. bylo odvolání obviněného zamítnuto jako nedůvodné.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný prostřednictvím obhájce Mgr. Rudolfa Axmanna včas dovolání, které se opírá o dovolací důvod podle § 265b
odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný v dovolání namítl nesprávné právní posouzení skutků. Má za to, že odvolací soud nepostupoval v souladu se zákonem, pokud zamítl jeho odvolání a nepřihlédl k jím uváděným skutečnostem. Obviněný namítl extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy, a pokud jde o napadení poškozené M. D. má za to, že šlo pouze o obranu, kterou odvracel útok poškozené pepřovým sprejem. Dále vytkl soudu, že se nezabýval otázkou, zda je možné útočit fyzicky údery do obličeje a současně poškozené vkládat nějaký předmět do úst a že soud nezodpověděl otázku, jak mohlo dojít ke zranění jeho obličeje. Poukázal na porušení základních zásad trestního řízení. Další námitky směřoval k dokazování. Vytýká soudu, že dokazování bylo neúplné a nebylo vyhověno jeho návrhům na doplnění dokazování. Závěrem namítl, že došlo k manipulaci a úpravě facebookové komunikace, která nebyla vůbec přečtena u hlavního líčení a soud nepostupoval podle § 213 odst. 2 tr. ř.
Obviněný z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. 2. 2016, sp. zn. 7 To 18/2016, a aby podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Litoměřicích, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší státní zástupce k dovolání obviněného uvedl, že v posuzované trestní věci je třeba přihlédnout k tomu, že se jedná o druhé rozhodnutí dotčených soudů, neboť jejich předcházející rozhodnutí byla zrušena usnesením Nejvyššího soudu ze dne 22. 4. 2015, sp. zn. 7 Tdo 308/2015, a Okresnímu soudu v Litoměřicích bylo přikázáno, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že výrok o vině obviněného P. B. je vadný pouze potud, pokud byl uznán vinným vedle přečinu nebezpečného pronásledování podle § 354 odst. 1 písm. b), c), d) tr. zákoníku a přečinu ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku i přečinem výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku. Nejvyšší státní zástupce poukázal na rozhodnutí pod č. 29/2004 Sb. rozh. tr., podle něhož platí, že na podkladě dalšího dovolání proti novému rozhodnutí vydanému v téže věci je dovolací soud oprávněn přezkoumávat jen ty výroky napadeného rozhodnutí a jemu předcházející část řízení, které následovaly po předchozím rozhodnutí o dovolání, protože opětovné přezkoumávání výroku a řízení, které dřívějšímu rozhodnutí dovolacího soudu předcházely a jež jím zůstaly nedotčeny, by znamenalo jejich nepřípustnou revizi, což zákon na podkladě nového dovolání nepřipouští. Nejvyšší státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl a souhlasil s projednání věci v neveřejném zasedání za podmínek § 265r odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) zjistil, že dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájkyně [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání má v podstatě obligatorní náležitosti dovolání stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud zjistil, že obviněný v dovolání opakuje tytéž námitky proti právnímu posouzení skutků jako přečinů nebezpečného pronásledování podle § 354 odst. l písm. b), c) a d) tr. zákoníku a přečinu ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, které uplatnil v předcházejícím dovolání, o nichž Nejvyšší soud rozhodl usnesením ze dne 22. 4. 2015, sp. zn. 7 Tdo 308/2015-I. Tyto námitky neshledal důvodnými. Tímto kasačním rozhodnutím přikázal Okresnímu soudu v Litoměřicích, jehož rozhodnutí bylo také zatíženo vadou nesprávného právního posouzení skutku jako přečinu výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Bylo-li v téže věci již jednou rozhodnuto Nejvyšším soudem z podnětu dovolání kasačním výrokem, je Nejvyšší soud oprávněn na podkladě dalšího dovolání podaného proti novému rozhodnutí ve věci přezkoumávat jen tu část řízení, která následovala po předcházejícím rozhodnutí o dovolání, protože opětovné přezkoumání správnosti řízení, které předcházelo dřívějšímu rozhodnutí Nejvyššího soudu by vlastně znamenalo jeho nepřípustnou revizi, což zákon nepřipouští ani na podkladě nového dovolání (srov. § 265n tr. ř., rozhodnutí č. 29/2004 Sb. rozh. tr.). Nejvyšší soud se z těchto důvodů nemohl zabývat námitkami obviněného proti právní kvalifikaci skutků jako přečinů nebezpečného pronásledování podle § 354 odst. 1 písm. b), c), a d) tr. zákoníku a přečinu ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné, a proto je odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. O dovolání rozhodl v neveřejném zasedání konaném za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 31. srpna 2016
JUDr. Jindřich Urbánek předseda senátu