7 Tdo 1075/2023-584
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. 12. 2023 o dovolání
obviněného R. Š. podaném proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 8.
2023, sp. zn. 6 To 250/2023, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Frýdku-
Místku pod sp. zn. 81 T 150/2022, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného R. Š. odmítá.
1. Rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 30. 6. 2023, č. j.
81 T 150/2022-488, byl obviněný R. Š. uznán vinným pod bodem I. ad 1, 2, 4)
přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. zákoníku, dílem
dokonaný, dílem nedokonaný ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 k § 205 odst. 1
písm. a), b), odst. 2 tr. zákoníku (ad 1, 2) a přečinem porušování domovní
svobody podle § 178 odst. 1, 2 tr. zákoníku (ad 1, 2, 4, ad 3) přečinem maření
výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku
a pod bodem II. přečinem porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, 2 tr.
zákoníku, přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr.
zákoníku a přečinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního
prostředku podle § 234 odst. 1 tr. zákoníku. Za tyto trestné činy byl odsouzen
k úhrnnému trestu odnětí svobody ve výměře dvou let a tří měsíců, pro jehož
výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu
byl dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových
vozidel na dobu dvou let. Podle § 228 odst. 1 a § 229 odst. 1, 2 tr. ř. bylo
rozhodnuto o nárocích poškozených na náhradu škody.
2. Uvedených trestných činů se podle skutkových zjištění soudu prvního
stupně obviněný dopustil v podstatě tím, že
I.
1. dne 3. 2. 2022 kolem 02:00 hod. v XY, okres XY, po vysazení levého
křídla řetězem a visacím zámkem uzamčené brány vnikl na pozemek u rodinného
domu č. p. XY, užívaného K. S. a A. S., na němž vnikl po rozbití skleněné
výplně okna do samostatně stojící garáže, z níž odcizil horské jízdní kolo KTM
v hodnotě 12 000 Kč, batoh v hodnotě 20 Kč, dobíjecí svítilnu v hodnotě 200 Kč,
2 ks brzdových kotoučů BOSCH v hodnotě 884 Kč, 4 ks brzdových destiček BOSCH v
hodnotě 626 Kč, 2 ks brzdových destiček na motocykl EBC v hodnotě 1 100 Kč,
digitální multimetr v hodnotě 150 Kč, 1 pár vyhřívaných rukojetí na motocykl v
hodnotě 280 Kč, krabičku kabeláží k motocyklu v hodnotě 150 Kč, 2 ks žárovek H7
v hodnotě 150 Kč a 1 ks LED žárovky v hodnotě 100 Kč, vše ke škodě K. S., a do
kufru zde zaparkovaného vozidla zn. Škoda Superb RZ XY si rovněž k jeho škodě
připravil k odcizení plechový kufřík se sadou Gola klíčů v hodnotě 2 500 Kč,
kufřík se sadou násad TORX v hodnotě 1 200 Kč, AKU vrtačku Parkside v hodnotě
660 Kč, rázový utahovák Parkside v hodnotě 1 300 Kč, nabíječku autobaterií v
hodnotě 250 Kč, startovací agregát v hodnotě 30 Kč a reflexní vestu v taštičce
v hodnotě 40 Kč, přičemž při přemísťování v garáži uloženého moto kufru
poškodil jeho ochrannou fólii, čímž K. S. způsobil škodu také poškozením moto
kufru ve výši 1 900 Kč a poškozením okna ve výši 766 Kč,
2. dne 3. 2. 2022 bezprostředně po spáchání jednání popsaného pod bodem
1 v XY, okres XY, vstoupil odemčenou brankou na oplocený pozemek parc. č. XY a
odemčenými dveřmi do chaty užívané T. M. a J. M., v níž zkonzumoval nezjištěné
množství rumu Tuzemák a nezjištěné množství nápoje Pepsi Cola ke škodě T. M. a
chatu opustil,
přičemž jednání pod body 1 a 2 se dopustil přesto, že byl rozsudkem Okresního
soudu ve Frýdku-Místku ze dne 29. 9. 2020 č. j. 1 T 138/2020-426, ve spojení s
rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 11. 2020 č. j. 5 To
401/2020-482, odsouzen mj. pro přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), b),
odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 17 měsíců se zařazením do
věznice s ostrahou, který vykonal dne 12. 11. 2021,
3. dne 4. 2. 2022 v době od 14:30 do 15:30 hod. ve XY, okres XY, nejméně
po komunikaci v blízkosti rodinného domu č. p. XY řídil osobní motorové vozidlo
zn. Citroen Berlingo zelené barvy, přestože mu byl příkazem Magistrátu města
Třince, odborem dopravy ze dne 31. 7. 2020 č. j. MMT/43796/2020, sp. zn.
MMT/28783/2020/Do/Te/219, jenž nabyl právní moci dne 26. 8. 2020, uložen
správní trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na
dobu 24 měsíců s účinností ode dne nabytí právní moci tohoto příkazu, tj. od
26. 8. 2020 do 26. 8. 2022,
4. dne 22. 2. 2022 kolem 09:00 hod. v XY, okres XY, vnikl po přelezení
oplocení výšky 156 cm na pozemek u rodinného domu č. p. XY, užívaného L. L. a
M. L., přistoupil ke vstupním dveřím domu, na které zabouchal, avšak ještě před
otevřením dveří M. L. ode dveří odešel a po dobu několika minut se pohyboval po
pozemku, než se jej M. L. z terasy domu zeptala, co tam dělá, na což jí
odpověděl, že je od Policie ČR a hledá zde jednoho muže, následně se rozběhl k
oplocení, které přeskočil a utekl,
II. v přesně nezjištěné době od 15:00 do 17:45 hod. dne 25. 12. 2022 v
XY, okres XY, v úmyslu z objektu odcizit nějaké věci, vniknul na oplocený
pozemek domu na adrese XY č. p. XY, kde přesně nezjištěným způsobem za užití
násilí překonal uzamčené dveře vedoucí do sklepa předmětného domu, čímž na
těchto způsobil škodu poškozením ve výši 3 750 Kč, kdy dále pokračoval přes
prostor přízemního patra předmětného domu do jeho prvního patra, kde z police v
místnosti kuchyně odcizil finanční hotovost ve výši 8 994 Kč, 10 prstenů ze
žlutého kovu v celkové hodnotě 49 780 Kč, náramek ze žlutého kovu v hodnotě 3
321 Kč, náušnici zlaté barvy v hodnotě 102 Kč, řetízek s hodinkami ze žlutého
kovu v hodnotě 200 Kč, řetízek z černého stříbra v hodnotě 20 Kč, řetízek ze
žlutého kovu v hodnotě 10 Kč, přívěšek ze žlutého kovu s bílým kamínkem v
hodnotě 2 592 Kč, hnědou peněženku v hodnotě 150 Kč s vloženou finanční
hotovostí ve výši 70 PLN (v přepočtu 365 Kč), 3 neplatnými platebními kartami a
platnou platební kartou číslo XY, vedenou na jméno D. V. k účtu u České
spořitelny, a.
s., zákaznickou kartu bez hodnoty, papírovou tašku hnědé barvy s
písemnostmi bez hodnoty, červenou plastovou obálku s osobními pracovními
písemnostmi bez hodnoty a kartonovou krabici s obsahem bez hodnoty, dále v
prostoru obývacího pokoje z prostoru vitríny odcizil dalekohled černé barvy v
hodnotě 150 Kč a 3 neplatné vkladní knížky bez hodnoty, a současně poškodil na
stole umístěný notebook, kdy na tomto způsobil škodu poškozením ve výši 600 Kč,
dále v prostoru dětského pokoje v prvním patře odcizil batoh značky Coleman v
hodnotě 420 Kč, kdy v tomto se nacházel s flashdisk značky Kingston v hodnotě
240 Kč a 2 popisovače v hodnotě 10 Kč, a ze zde umístěného stolu odcizil
finanční hotovost ve výši 1 000 Kč, dále v ložnici v prvním patře předmětného
domu z nočního stolku odcizil 2 mince v hodnotě 500 Kč reklamní leták bez
hodnoty, svazek fotografií bez hodnoty, čelovou svítilnu v hodnotě 480 Kč,
kovový obal se šitím bez hodnoty, zrcátko v obalu a 2 leštěné kamínky v hodnotě
60 Kč, plastovou dózu se 3 pamětními mincemi v hodnotě 900 Kč, kovovou dózu s
29 mincemi v hodnotě 100 Kč, kovový křížek v hodnotě 30 Kč, bílý růženec v
hodnotě 40 Kč, černý růženec v hodnotě 60 Kč, prsten ze žlutého kovu v hodnotě
1 944 Kč, 2 kamínky bez hodnoty a poškozenou imitaci ruky bez hodnoty, kdy
následně se vrátil do přízemního patra předmětného domu, kde nejprve rozbil
skleněnou výplň dveří v chodbě, tyto dveře a jejich zárubně současně s tímto
nezjištěným způsobem poškodil, čímž způsobil škodu poškozením ve výši 1 900 Kč,
kdy tímto způsobem se dostal do dalších prostor přízemního patra předmětného
rodinného domu, kde z ložnice z prostoru šatní skříně odcizil 2 prsteny ze
žlutého kovu v hodnotě 6 512 Kč a dále zde odcizil 2 prsteny ze žlutého kovu v
hodnotě 6 Kč, hodinky značky Prim v hodnotě 200 Kč, řetízek z bílého kovu s
přívěškem v hodnotě 810 Kč, řetízek ze žlutého kovu s přívěškem v hodnotě 120
Kč, brož ze žlutého kovu v hodnotě 60 Kč, náušnici z bílého kovu v hodnotě 562
Kč, náušnici ze žlutého kovu v hodnotě 138 Kč, přívěšek z bílého kovu s
vyobrazením ryb v hodnotě 30 Kč a přívěšek ze žlutého kovu s modrým kamenem bez
hodnoty, přičemž odcizením věci způsobil škodu v celkové výši 79 906 Kč a
poškozením věcí škodu v celkové výši 6 250 Kč, a to konkrétně poškozeným
manželům Ž. V. a D. V. škodu odcizením v celkové výši 69 798 Kč a škodu
poškozením v celkové výši 6 250 Kč, poškozenému D. V. způsobil škodu odcizením
v celkové výši 1 670 Kč a poškozené Z. C. způsobil škodu odcizením v celkové
výši 8 438 Kč,
a tohoto jednání se dopustil přesto, že dne 25. 10. 2022 vykonal trest odnětí
svobody ve výměře 22 měsíců, který mu byl uložen rozsudkem Okresního soudu ve
Frýdku-Místku ze dne 10. 11. 2021, č. j. 80 T 65/2021-184, mimo jiné za přečin
krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. zákoníku.
3. Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 17. 8. 2023, č. j. 6 To
250/2023-532, zrušil podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. z podnětu
odvolání obviněného R. Š. napadený rozsudek ve výroku o trestu odnětí svobody a
způsobu jeho výkonu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněný
byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a devíti
měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Ve výroku o náhradě
škody zůstal napadený rozsudek nezměněn.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Obviněný podal proti výroku o trestu a výroku o náhradě škody
rozsudku odvolacího soudu a proti výroku o vině, trestu a náhradě škody
rozsudku soudu prvního stupně dovolání, které opřel o dovolací důvody podle §
265b odst. 1 písm. e), g) a h) tr. ř., neboť proti obviněnému bylo vedeno
trestní stíhání, ačkoli podle zákona bylo nepřípustné, rozhodná skutková
zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, byla ve
zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů a současně nebyly nedůvodně
provedeny navrhované podstatné důkazy ve vztahu k rozhodným skutkovým
zjištěním, jelikož nebyl pořízen navrhovaný revizní znalecký posudek o duševním
stavu dovolatele ke dni spáchání vytýkaného jednání, a dále rozhodnutí spočívá
na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním
posouzení. Současně namítal též protiústavnost právních závěrů a postupu soudů
obou stupňů, libovůli v jejich postupu, porušení jeho konkretizovaných ústavně
zaručených základních práv a svobod a výslovně v zákoně neuvedený dovolací
důvod spočívající v tzv. extrémním rozporu mezi provedeným dokazováním a
skutkovými zjištěními. Rovněž měl za to, že v hlavním líčení bylo porušeno
několik hlavních zásad trestního řízení včetně zásady ústnosti a
bezprostřednosti a § 2 odst. 5 a 6 tr. ř. Dále namítal porušení procesních
ustanovení zakládajících povinnost soudu svá rozhodnutí řádně odůvodnit a
porušení práva na spravedlivý proces.
5. Podstata výtek dovolatele spočívala v tom, že skutky, jak jsou
popsány ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně, páchal ve stavu
nepříčetnosti pod vlivem metamfetaminu. Obecné soudy nevzaly v potaz, že se
dovolatel dříve léčil a byl hospitalizován v psychiatrické léčebně, ani
skutečnost, že jednání spáchaná ve velmi krátkém časovém úseku (v řádu jednoho
měsíce) byla hodnocena dvěma znaleckými posudky se zcela protichůdnými závěry,
pročež existují zásadní pochybnosti o příčetnosti dovolatele. Rozvedl, že podle
prvního znaleckého posudku vypracovaného dne 17. 8. 2022 znalcem prof. MUDr.
Ladislavem Hosákem, Ph.D., byly v době jednání dne 17. 2. 2022 jeho
rozpoznávací a ovládací schopnosti zcela vymizelé. Naopak druhý znalecký
posudek téhož znalce vypracovaný dne 29. 5. 2023 v jeho jednání zcela vyloučil
znak nepříčetnosti. Takový stav označil za „tvrzení proti tvrzení“. Celým
mimořádným opravným prostředkem se pak prolíná související námitka, že v dané
věci měl být pořízen revizní znalecký posudek, jenž byl obhajobou opakovaně
navrhován zejména s ohledem na existující zásadní rozpory v uvedených
znaleckých posudcích. Soudy však revizní znalecký posudek nahradily toliko
svými subjektivními úvahami o úplné trestněprávní způsobilosti obviněného.
Současně akcentoval, že soud nemůže na obhájce přenášet své povinnosti
objektivně a v souladu se zákonem posoudit prohlášení o vině poukazem na
postavení a úlohu obhájce. Právo obhájce vznést v průběhu hlavního líčení
námitku proti soudnímu přijetí prohlášení viny je pouze domnělé, fiktivní a
nepřípustné, neboť obhájce není k vznesení takovýchto námitek nijak oprávněn.
Podle přesvědčení dovolatele v řízení nebyly vůbec spolehlivě odstraněny
pochybnosti o vážnosti a určitosti volního projevu dovolatele, který oba obecné
soudy vyhodnotily a přijaly jako prohlášení o vině. V této souvislosti obviněný
rovněž namítal, že proti němu bylo vedeno trestní stíhání, ačkoli bylo podle §
26 tr. zákoníku nepřípustné, čímž byl naplněn dovolací důvod podle § 265b odst.
1 písm. e) tr. ř.
6. Naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
spatřoval ve skutečnosti, že dosud nebyla zákonným způsobem vyřešena otázka,
zda vůbec jsou souzené skutky trestnými činy z hlediska způsobilosti dovolatele
být pachatelem trestného činu podle § 26 a § 27 tr. zákoníku. Při důsledném
hodnocení důkazů ve smyslu zásady v pochybnostech ve prospěch obviněného bylo
patrné, že došlo „k zániku dovolatelovy trestní odpovědnosti pro nepříčetnost“.
Vytýkaným jednáním nebyl podle jeho názoru narušen objekt použitých skutkových
podstat, nebyla naplněna jejich objektivní stránka a nebyl způsoben
odpovídající společensky škodlivý následek. Zprošťující tvrzení dovolatele o
konzumaci metamfetaminu a jeho „dřívější léčbě nepříčetnosti“ nebylo s výjimkou
druhého znaleckého posudku popřeno ani vyvráceno žádnými jinými důkazy. Podle
jeho přesvědčení se oba obecné soudy svévolně rozhodly neaplikovat jako celek
trestní zákoník, neboť selektivně odepřely aplikaci § 26 a § 27 tr. zákoníku.
Měl pak rovněž za to, že nebyl prokázán úmysl dovolatele spáchat trestný čin.
Dále podle jeho přesvědčení při rozhodování o vině a výši trestu soudy
opomenuly dostatečně vyhodnotit veškeré výrazně polehčující okolnosti a
postavily se do role znalce duševních poruch.
7. Ke konstatování krajského soudu, že námitky proti přijetí prohlášení
viny v hlavním líčení před okresním soudem v dané chvíli nevznesl ani obhájce,
uvedl, že trestní řád neupravuje právo obhájce vznášet v průběhu hlavního
líčení námitku neurčitosti volního projevu obviněného spočívajícího v
prohlášení o vině, resp. vznést námitku proti přijetí prohlášení o vině soudem.
Z trestního řádu pak nelze dovozovat právo na uplatnění námitky proti přijetí,
ani případné následky jejího vznesení. Obhájce nemá zákonem uděleno žádné
oprávnění jakkoli hodnotit volní projev obviněného učiněný v průběhu hlavního
líčení, např. zpochybňovat jeho volní projev mající zdánlivou podobu nebo
upozorňovat na skutečnost, že učiněné prohlášení o vině je neurčité a
nevykazuje požadované zákonné náležitosti. Podle § 206c odst. 3 tr. ř. náleží
právo vyjádřit se k učiněnému volnímu projevu obviněného v podobě prohlášení o
vině pouze státnímu zástupci, poškozenému a zúčastněné osobě, jelikož soud před
rozhodnutím o přijetí prohlášení viny zjistí jejich stanovisko. Pouze těmto
osobám zákon umožňuje hodnotit volní projev obviněného i z hlediska případné
určitosti či neurčitosti a tím případně ovlivnit následné rozhodnutí soudu a
jeho úvahy o přijetí či odmítnutí prohlášení o vině. Poukázal též na fakt, že
okresní soud se v napadeném rozsudku nijak nevypořádal s (nespecifikovanými)
závěry a návrhy obhajoby uplatněnými v průběhu hlavního líčení tak, jak jsou
zaznamenány v protokolu o hlavním líčení, ani neuvedl, proč tyto návrhy
pokládal za nerozhodné.
8. Ve vztahu k výroku o trestu uvedl, že fyzická osoba může být
sankcionována nepodmíněným trestem odnětí svobody jen za podmínky, že její
skutečně prokázané jednání naplňuje skutkovou podstatu trestného činu, mj.
rovněž po stránce příčetnosti pachatele, což v projednávané věci nebylo
jednoznačně prokázáno. Záznamy v rejstříku trestů nijak neprokazují jakoukoli
protiprávnost v jeho jednání či jeho zavinění ve věci souzené před oběma
obecnými soudy. Byl-li dovolatel v minulosti odsuzován pro trestnou činnost,
pak tato jeho předchozí odsouzení nijak neprokazují narušení objektu či
naplnění objektivní ani subjektivní stránky v nyní souzené věci. Jelikož
vytýkané jednání vykazuje formální znaky souzených trestných činů pouze
zdánlivě, avšak přesto bylo vyhodnoceno jako trestné a dovolateli byl uložen
úhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody spolu s trestem zákazu činnosti, došlo
k porušení trestního zákona v neprospěch dovolatele.
9. Závěrem dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený
rozsudek odvolacího soudu, „vadné řízení“ před tímto soudem v celém rozsahu,
rozsudek soudu prvního stupně, „vadné řízení“ před tímto soudem v celém rozsahu
a obviněného podle § 226 písm. d) tr. ř. zprostil obžalob státního zástupce
Okresního státního zastupitelství ve Frýdku-Místku, jelikož není pro
nepříčetnost trestně odpovědný. Nebude-li dovolatel obžalob zproštěn, pak
navrhl, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu, „vadné řízení“ před
tímto soudem v celém rozsahu, rozsudek soudu prvního stupně, „vadné řízení“
před tímto soudem v celém rozsahu a soudu prvního stupně uložil vypracovat a
vyhodnotit znalecký posudek o duševním stavu obviněného jednak v období od 3.
2. 2022 do 22. 2. 2022 a jednak dne 25. 12. 2022, a poté věc v potřebném
rozsahu znovu projednal a rozhodl.
10. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření
uvedl, že námitky napadající výrok o vině jsou podle jeho názoru z hlediska
dovolacího řízení nepřípustné, a to z důvodu soudem přijatého prohlášení viny
obviněného. Zejména akcentoval nevratnost prohlášení viny při jejím přijetí s
ohledem na znění § 206c odst. 7 tr. ř. Podle jeho přesvědčení tedy obviněný
poté, co soud prvního stupně přijal jeho prohlášení viny v celém rozsahu skutků
uvedených v skutkové větě a současně i souhlas s použitou právní kvalifikací,
nemohl proti těmto skutečnostem podat opravný prostředek, což se týká i
následných výhrad proti příčetnosti, neboť i ta je předpokladem trestní
odpovědnosti a viny obviněného. Nad rámec k výhradám dovolatele stran údajně
neprokázané příčetnosti dodal, že nalézací soud neměl a nemohl mít žádné
pochybnosti o příčetnosti obviněného. Akcentoval hodnocení duševního stavu ve
znaleckém posudku znalcem prof. MUDr. Ladislavem Hosákem, Ph.D., podle něhož
rozpoznávací schopnosti obviněného byly vždy plně zachovány a ovládací
schopnosti byly sníženy jen nepodstatně vlivem smíšené poruchy osobnosti. K
poukazu obviněného na odlišné závěry znaleckých posudků zpracovaných shodným
znalcem v této a jeho další trestní věci zdůraznil, že znalec se pečlivě
vypořádal se skutečností, proč v každém z posudků dospěl k jinému závěru.
Státní zástupce se rovněž vyjádřil k výhradám proti uloženému trestu, které
označil za přípustné, nicméně nepodřaditelné pod žádný z dovolacích důvodů s
ohledem na fakt, že byly vystavěny primárně na rozporování naplnění znaku
příčetnosti. Konečně k uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm.
e) tr. ř. konstatoval, že obviněný nepřípustnost trestního stíhání dovodil z
vlastního přesvědčení o nepříčetnosti podle § 26 tr. zákoníku. Dodal, že daný
dovolací důvod se jednak týká výlučně takové nepřípustnosti trestního stíhání,
která je založena na důvodech uvedených v § 11 a § 11a tr. ř., a jednak bylo
okresním soudem na základě znaleckého zkoumání objektivně prokázáno, že
dovolatel byl v době páchání trestných činů příčetný a je také schopen chápat
smysl trestního řízení. Dovolací námitky tak nelze podřadit ani pod tento
důvod. Závěrem proto navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání odmítl podle §
265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť výhrady obviněného jsou zčásti nepřípustné
a ve zbytku se s vytýkanými dovolacími důvody rozcházejí.
III.
Přípustnost dovolání
11. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) především zkoumal,
zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou
osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad
pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí nebo zda tu nejsou důvody pro jeho
odmítnutí.
12. Dospěl přitom k závěru, že dovolání bylo podáno osobou k tomu
oprávněnou, tj. obviněným prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. c),
odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§ 265e tr. ř.) a
splňuje náležitosti obsahu dovolání (§ 265f odst. 1 tr. ř.). Dále pak dospěl k
závěru, že dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 8.
2023, č. j. 6 To 250/2023-532, je přípustné toliko částečně proti výroku o
trestu a náhradě škody.
13. Předpokladem přípustnosti dovolání je podle § 265a odst. 1 tr. ř.
skutečnost, že proběhlo řízení před soudem prvního stupně, ve věci rozhodl soud
druhého stupně a vydal některé z rozhodnutí předpokládaných ustanovením § 265a
odst. 2 tr. ř. Dovolání je pak nepřípustné, jestliže je jím napadeno jiné
rozhodnutí, než je rozhodnutí soudu ve věci samé ve smyslu § 265a odst. 1, 2
tr. ř., anebo když jím dovolatel napadá takovou část rozhodnutí, kterou
nepřezkoumával a nebyl povinen přezkoumat ve druhém stupni ani odvolací soud.
Rozhodnutí soudu druhého stupně lze totiž dovoláním napadat pouze v tom
rozsahu, v jakém byl tento soud oprávněn a povinen přezkoumat rozhodnutí soudu
prvního stupně podle hledisek vymezených v § 254 odst. 1 tr. ř. (srov. usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2003, sp. zn. 7 Tdo 1464/2003, publikované pod
č. 1/2005 Sb. rozh. tr.). Směřuje-li přesto dovolání proti výroku, který
odvolací soud nepřezkoumával podle § 254 odst. 1 tr. ř. a neměl povinnost je
přezkoumat ani podle § 254 odst. 2, 3 tr. ř., musí být takové dovolání
odmítnuto jako nepřípustné podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. (usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 5. 2. 2003, sp. zn. 5 Tdo 82/2003, publikované pod č.
20/2004 Sb. rozh. tr.).
14. Z hlediska přípustnosti tohoto dovolání je určující, že obviněný
před soudem prvního stupně prohlásil vinu ve smyslu § 206c odst. 1 tr. ř. Podle
předmětného ustanovení přitom platí, že pokud nedošlo ke sjednání dohody o vině
a trestu, může obžalovaný prohlásit, že je vinný spácháním skutku anebo
některého ze skutků uvedených v obžalobě a že souhlasí s právní kvalifikací
takového skutku uvedenou v obžalobě. Lze zdůraznit, že obviněný byl řádně
poučen o této možnosti, tedy prohlásit svou vinu skutky popsanými v obžalobě
sp. zn. 2 ZT 66/2022 a sp. zn. 1 ZT 165/2022 a souhlasit s právní kvalifikací
skutků uvedených v obžalobě, přičemž byl současně poučen i o tom, že prohlášení
viny nelze odvolat a není oprávněn podat odvolání proti výroku o vině rozsudku,
pokud by byl vyhlášen v rozsahu odpovídajícím jeho prohlášení. Načež obviněný,
po poradě s přítomným obhájcem, prohlásil svou vinu v rozsahu podaných obžalob.
Současně sdělil, že rozuměl uvedenému poučení a je mu zřejmé, co je podstatou
prohlášení o vině, jakož i právní kvalifikace a trestní sazba, kterou zákon
stanoví. Prohlášení učinil dobrovolně a bez nátlaku a byl poučen o svých
právech na obhajobu s tím, že mu byly známy všechny důsledky takového
prohlášení, především to, že se vzdal práva na projednání věci v hlavním líčení
a v rozsahu jeho prohlášení o vině nebude vina dokazována a nemůže si proti
výroku o vině rozsudku podat odvolání. Obviněný tedy souhlasil i s právní
kvalifikací skutků, jak plyne ze samotného prohlášení viny (viz protokol o
hlavním líčení ze dne 30. 6. 2023 na č. l. 482). Soud prvního stupně následně
po sdělení státní zástupkyně, že nemá námitek proti prohlášení viny, přičemž
navrhla prohlášení viny přijmout, toto prohlášení viny přijal, a z toho důvodu
se před soudem prvního stupně dokazování v rozsahu prohlášení o vině
neprovádělo.
15. Jestliže tedy obviněný prohlásil vinu podle § 206c odst. 1 tr. ř. a
soud toto prohlášení přijal (§ 206c odst. 4 tr. ř.), nelze podle § 206c odst. 7
věta druhá tr. ř. skutečnosti uvedené v prohlášení viny napadat opravným
prostředkem [§ 246 odst. 1 písm. b) tr. ř.], což ve svém důsledku znamená, že
odvolací soud výrok o vině v rozsahu, v jakém bylo soudem prohlášení viny
obviněného přijato, nemůže přezkoumat podle § 254 odst. 1 tr. ř., protože ho
podala osoba, která takovou část rozsudku nemůže napadat (srov. např. usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 17. 8. 2022, sp. zn. 8 Tdo 722/2022).
16. V této věci bylo odvolání podáno obviněným do výroku o vině, trestu
i do výroku o náhradě škody. Odvolací soud správně přezkoumával výroky o trestu
a náhradě škody, jakož i řízení, které jim předcházelo, neboť okresní soud
přijal prohlášení viny obviněného podle § 206c odst. 4 tr. ř., proto byl výrok
o vině pro krajský soud závazný a nebyl přezkoumáván s jedinou výjimkou, zda
přijetím prohlášení viny obviněného nebyl účelově zneužit jeho projev vůle.
Nicméně konstatoval, že prohlášení viny obviněným nebylo spontánní, náhlé ani
bez rozmyslu, naopak bylo učiněno po poučení soudem o jeho významu i důsledcích
a po poradě s obhájcem. Srozumitelně se přitom vypořádal i se skutečností, že
obviněný v rámci svého prohlášení uvedl, že si vlivem dlouhodobého užívání
metamfetaminu přesně nepamatuje, co se stalo, přesto vinu doznal (viz odstavec
4. odůvodnění jeho rozsudku).
17. Vzhledem k tomu, že odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve
vztahu k výroku o vině nepřezkoumával, a současně platí, že dovolatel může
dovoláním napadnout rozhodnutí odvolacího soudu jen v tom rozsahu, v jakém byl
odvolací soud oprávněn přezkoumat rozsudek soudu prvního stupně, Nejvyšší soud
shledal, že v rozsahu, v jakém obviněný prohlásil svou vinu a soud toto
prohlášení viny přijal, není dovolání ve smyslu § 265a odst. 1 tr. ř.
přípustné.
18. Na okraj Nejvyšší soud dodává, že nalézací soud se otázkou možné
nepříčetnosti obviněného v době spáchání předmětných skutků zabýval. Za účelem
zjištění duševního stavu obviněného v době vytýkaných jednání přibral znalce z
oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie prof. MUDr. Ladislava Hosáka, Ph.D.,
jelikož v jiné trestní věci znalec konstatoval, že jak rozpoznávací, tak
ovládací schopnosti obviněného byly zcela vymizelé vlivem psychotické poruchy
navozené metamfetaminem. Avšak v této trestní věci znalec ve svém znaleckém
posudku ze dne 29. 5. 2023, jehož závěry stvrdil i při výslechu u hlavního
líčení, konstatoval, že co se týče skutků ze dne 3. 2. 2022, 4. 2. 2022 a 22.
2. 2022 a z prosince 2022, rozpoznávací schopnosti obviněného byly vždy plně
zachovány a ovládací schopnosti byly vždy sníženy nepodstatně. Vysvětlil i
zásadní rozdíl v posudcích (tedy znaleckém posudku v této věci a znaleckém
posudku, který vypracoval v roce 2022 v jiné věci obviněného) spočívající v
tom, že jednání obviněného posuzované v předchozím znaleckém posudku bylo zcela
nesmyslné, nezískal tím žádný prospěch, evidentně jednal neadekvátně a takové
chování odpovídalo vážné duševní poruše – psychotické poruše navozené návykovou
látkou (obviněný vstoupil do domu svého bratrance a chodil tam se sekerou, když
nic neodcizil ani nikomu neublížil, nevyhrožoval). K popisu jednání u skutků v
této trestní věci projednávaných však uvedl, že obviněný jednal zcela
racionálně podobně jako jiní pachatelé trestné činnosti, vnikl do domu, odcizil
tam věci, vstoupil neoprávněně do chaty, řídil automobil či se pohyboval na
cizím pozemku. Nalézací soud tedy správně neshledal důvody pro vypracování
dalšího znaleckého posudku, když znalec logicky vysvětlil, že rozumové a
ovládací schopnosti obviněného byly při páchání nyní projednávaných skutků
zachovány (viz odstavec 5. odůvodnění rozsudku nalézacího soudu).
III.
Důvodnost dovolání
19. Nejvyšší soud nejprve konstatuje, že s odkazem na dovolací důvod
podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže proti
obviněnému bylo vedeno trestní stíhání, ačkoliv podle zákona bylo nepřípustné.
20. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je naplněn,
jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků
trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou
založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly
nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
21. Pokud jde o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., ten
je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo
jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
22. Jak již bylo shora osvětleno, dovolání obviněného v té části, v níž
směřovalo proti výroku o vině za uplatnění důvodů dovolání podle § 265b odst. 1
písm. e), g) a h) tr. ř., není přípustné, neboť jeho veškerá argumentace byla
založena výhradně na tvrzené nepříčetnosti.
23. Dovolatel však vedle svých nepřípustných výhrad směřujících do
výroku o vině napadl rozsudek odvolacího soudu i ve výroku o trestu a náhradě
škody. Nicméně ve vztahu k výroku o náhradě škody nikterak nekonkretizoval,
proč by tento měl být nesprávný vyjma námitek akcentujících jeho absenci
trestní odpovědnosti pro údajnou nepříčetnost. Ve vztahu k výroku o trestu
Nejvyšší soud připomíná, že námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu (s
výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí) lze v dovolání úspěšně uplatnit v
zásadě jen v rámci zákonného (dovolatelem neuplatněného) důvodu uvedeného v
ustanovení § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř., tedy jen tehdy, jestliže byl
obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře
mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným.
Takové pochybení však obviněný netvrdil ani zmíněný stav reálně nenastal. Jiná
pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu,
zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v § 39 až § 42 tr. zákoníku a
v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného trestu, nelze v dovolání namítat
prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 tr. ř.
Za jiné nesprávné hmotně právní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí ve
smyslu důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., je možno,
pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v
porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např.
pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný
trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu
(viz rozhodnutí č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).
24. Obviněný své námitky proti výroku o trestu vystavěl na tom, že soudy
opomenuly dostatečně vyhodnotit veškeré výrazně polehčující okolnosti a dále na
svém setrvalém přesvědčení o nedostatečném prokázání jeho příčetnosti v době
páchání projednávaných skutků. S ohledem na shora řečené tedy Nejvyššímu soudu
nezbývá než uzavřít, že tato argumentace neodpovídá žádnému dovolacímu důvodu.
Pro úplnost je na místě pouze dodat, že uložený trest odnětí svobody i trest
zákazu činnosti odpovídá všem zákonným kritériím týkajícím se trestu a jeho
výměry.
V.Závěr
25. Z důvodů, které byly vyloženy v předcházejících částech tohoto
rozhodnutí, Nejvyšší soud dovolání obviněného R. Š. podle § 265i odst. 1 písm.
b) tr. ř. odmítl, neboť bylo zčásti nepřípustné a zčásti podáno z jiného
důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Toto rozhodnutí učinil v souladu s
ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. 12. 2023
JUDr. Roman Vicherek, Ph.D.
předseda senátu