7 Tdo 1085/2009
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 14. října 2009 o dovolání obviněného T. H., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 7. 5. 2009, sp. zn. 10 To 138/2009, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. 3 T 97/2008, t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného T. H. o d m í t á .
Rozsudkem Okresního soudu v Náchodě ze dne 18. 2. 2009, sp. zn. 3 T 97/2008, byl obviněný T. H. uznán vinným pod bodem 1) rozsudku trestným činem loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák. jako zvlášť nebezpečný recidivista podle § 41 odst. 1 tr. zák., pod bodem 2) rozsudku trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a), e) tr. zák. a pod bodem 3) rozsudku trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1 tr. zák. Za tyto trestné činy a za trestný čin řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle § 180d tr.
zák., kterým byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 13. 10. 2008, sp. zn. 5 T 103/2008, byl obviněný odsouzen podle § 234 odst. 1 tr. zák. za použití § 41 odst. 1 tr. zák. a § 35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání deseti let. Podle § 39a odst. 2 písm. d) tr. zák. byl pro výkon trestu zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle § 49 odst. 1 tr. zák. a § 50 odst. 1 tr. zák. byl odsouzen k trestu zákazu činnosti spočívajícím v zákazu řízení motorových vozidel na dobu dvou let.
Současně byl tímto rozsudkem zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 13. 10. 2008, sp. zn. 5 T 103/2008, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost uhradit poškozenému M. M., částku 9.400 Kč, poškozenému F. Š., částku 5.200 Kč a poškozené L. Z., částku 20.000 Kč. Podle § 226 písm. c) tr. ř. byl obviněný zproštěn obžaloby pro skutek, v němž byl spatřován trestný čin lichvy podle § 253 odst. 1 tr.
zák., neboť nebylo prokázáno, že tento skutek spáchal obviněný.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání proti všem výrokům napadeného rozsudku mimo výrok zprošťující. Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 7. 5. 2009, sp. zn. 10 To 138/2009, odvolání obviněného zamítl podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné.
Proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 7. 5. 2009, sp. zn. 10 To 138/2009, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání opírající se o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť má za to, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Obviněný spatřuje pochybení v tom, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které podle něj nemá oporu v provedeném dokazování. Poukázal na skutečnost, že v případě skutku pod bodem 1) rozsudku soudu prvního stupně nebylo prokázáno, že byl v bytě poškozeného M. M. Dodal, že ani v případě závěru, že v bytě byl, neodpovídá zjištěný skutkový děj skutečnosti. Podle něj je nutno vycházet z výpovědi poškozeného M. M., který uvedl, že se vrhnul na obviněného až po té, co měl z jeho peněženky vytažené peníze. Posouzení této skutečnosti je podle obviněného zásadní zejména z toho důvodu, že podmínila použití ustanovení o zvlášť nebezpečné recidivě podle § 41 odst. 1 tr. zák. Obviněný má za to, že skutek měl být správně kvalifikován jako krádež podle § 247 odst. 1 písm. c) tr. zák. Ohledně dalších skutků obviněný odkázal na svou dřívější výpověď. Popřel, že by se dopustil skutku ve vztahu k poškozené L. Z. dne 10. 6. 2008 v N. M. n. M. Obviněný je přesvědčen, že rozsudek soudu prvního stupně trpí podstatnými vadami, které neodstranil ani odvolací soud.
Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 7. 5. 2009, sp. zn. 10 To 138/2009, a věc vrátil tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí. Dospěje- li dovolací soud k závěru, že lze užít postup podle § 265m odst. 1 tr. ř., pak obviněný navrhl, aby dovolací soud sám rozhodl ve smyslu podaného dovolání.
K dovolání se vyjádřila nejvyšší státní zástupkyně. Uvedla, že námitky, které obviněný uplatnil v podaném mimořádném opravném prostředku, jsou pouze opakováním námitek, které uváděl již v dosavadním řízení před soudy nižších stupňů, jimiž se oba soudy zabývaly a své úvahy přesvědčivě zdůvodnily v písemných vyhotoveních svých rozhodnutí. Podle nejvyšší státní zástupkyně obviněný pouze projevil nesouhlas s tím, jak soudy hodnotily provedené důkazy, a to zejména výpovědi svědků. Uplatnil námitky, které zpochybňují hodnocení důkazů a skutkové závěry soudů obou stupňů. Ty se však netýkají aplikace hmotného práva a nezakládají proto dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., protože se tím obviněný pouze domáhá změny skutkových zjištění, když zpochybňuje správnost procesního postupu soudů při zjišťování skutkového stavu věci. Nejvyšší státní zástupkyně konstatovala, že obviněný ve svém mimořádném opravném prostředku zpochybnil hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř., přičemž takovéto námitky nelze akceptovat v rámci uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale ani žádného dalšího dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř.
Nejvyšší státní zástupkyně z těchto důvodů navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky odmítl dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v § 265b odst. 1 tr. ř. Současně navrhla, aby rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání konaném za podmínek stanovených v § 265r odst. 1 písm. a)tr. ř.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Vycházel přitom z následujících skutečností.
Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně
právním posouzení. Právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou právního posouzení skutku jako posouzení hmotně právního je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav věci, který zjistil soud. Významné je, že předmětem právního posouzení je skutek, tak jak ho zjistil soud, a nikoli tak jak se jeho zjištění domáhá dovolatel. V dovolání je možné namítat, že skutkový stav věci zjistil soud, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Lze tedy vytýkat p r á v n í vady v kvalifikaci skutkového stavu věci zjištěného soudem. Mimo meze dovolacího důvodu jsou s k u t k o v é námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotil soud, a tím i změny ve skutkových zjištěních soudu a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu, kterou sám prosazuje. Dovolání nemůže být založeno na tom, že dovolatel nesouhlasí s tím, jak soud v rámci postupu podle § 2 odst. 6 tr. ř. hodnotil důkazy, jaká skutková zjištění z nich vyvodil, jak postupoval při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedl dokazování, že nevyhověl návrhům na provedení dalších důkazů apod. Dovolání je mimořádný opravný prostředek určený k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí. Z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se Nejvyšší soud zabývá otázkou správnosti právního posouzení skutku zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu věci, který zjistily soudy prvního a druhého stupně.
Nejvyšší soud České republiky zjistil, že obviněný v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. namítl nesprávné hodnocení důkazů, zejména jeho výpovědi a výpovědi poškozeného M. M. Soudy obou stupňů proto podle něj dospěly k nesprávnému závěru o tom, že spáchal trestný čin loupeže jako zvlášť nebezpečný recidivista podle § 41 odst. 1 tr. zák. k § 234 odst. 1 tr. zák. Nejvyšší soud shledal, že obviněný neuplatnil žádnou námitku v tom směru, že by skutkový stav věci zjištěný soudy nižších stupňů nenaplňoval znaky trestných činů, jimiž byl obviněný uznán vinným. Naopak obviněný učinil obsahem svých dovolacích námitek jen námitky skutkové, tedy námitky, které směřují proti hodnocení důkazů. Tím, že namítl nesprávné hodnocení provedených důkazů, se obviněný snaží zpochybnit učiněná skutková zjištění vyjádřená v tzv. skutkové větě výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně a teprve v návaznosti na změnu skutkových zjištění se snaží prosadit odlišnou a pro něj příznivější právní kvalifikaci skutku. Uplatněný dovolací důvod není naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovým zjištěním soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002). Z hlediska zákonného vymezení důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je povinností Nejvyššího soudu zabývat se otázkami právního posouzení skutku nebo otázkami jiného nesprávného hmotně právního posouzení za předpokladu, že obviněný v rámci tohoto důvodu dovolání uplatní právní námitky. Obviněný uplatnil pouze skutkové námitky, jimiž napadá skutková zjištění soudů.
Nejvyšší soud shledal, že uplatněné námitky obviněného nenaplňují důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a nelze je podřadit ani pod jiné důvody dovolání uvedené v § 265b tr. ř. Proto dovolání obviněného T. H. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. O dovolání rozhodl v neveřejném zasedání konaném za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. října 2009
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek