7 Tdo 109/2003
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 6. 2. 2003 o dovolání
obviněných
M. Š. a M. H., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 7. 3.
2002, sp. zn. 5 To 382/2001, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Lounech
pod sp. zn. 2 T 417/2000 t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných M. Š. a M. H.
o d m í t a j í .
Obvinění M. Š. a M. H. podali prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání
proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 7. 3. 2002, sp. zn. 5
To 382/2001, kterým byla podle § 256 tr. ř. zamítnuta jejich odvolání proti
rozsudku Okresního soudu v Lounech ze dne 4. 5. 2001, sp. zn. 2 T 417/2000.
Obvinění byli uznáni vinnými trestným činem křivé výpovědi a nepravdivého
znaleckého posudku podle § 175 odst. 1 písm. a) tr. zák., který spočíval v
podstatě v tom, že dne 27. 1. 1999 v Lounech před notářkou jako soudní
komisařkou, která projednávala dědictví po zemřelé R. P., poté, co byli poučeni
o tom, že jsou vyslýcháni jako svědci a že je jejich povinností vypovídat
pravdu a nic nezamlčovat, nepravdivě uvedli, že R. P. před nimi podepsala
závěť, ačkoli bylo zjištěno, že ji nepodepsala a její podpis byl padělkem.
Obvinění v dovolání shodně odkázali na dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1
písm. g), k) tr. ř. Namítli, že soudy jejich jednání nesprávně právně
posoudily. Závěr, že před notářkou - soudní komisařkou projednávající dědictví
- vypověděli úmyslně nepravdu, nemá podle nich spolehlivou oporu v provedených
důkazech. Podle jejich přesvědčení jim úmysl nebyl prokázán, a nebyla proto
naplněna subjektivní stránka trestného činu. Vytýkali rovněž, že se soudy
nevypořádaly ani s otázkou, zda byli obvinění před výslechem jako svědci řádně
poučeni a zda poučení bez konkretizace podmínek trestnosti a případných sankcí
a bez odkazu na příslušná zákonná ustanovení může založit trestní odpovědnost
za případná nepravdivá tvrzení. Odvolací soud podle nich pochybil, zamítl-li
jejich odvolání, aniž by odstranil vytýkanou vadu v právním posouzení skutku.
Navrhli, aby Nejvyšší soud usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem i rozsudek
Okresního soudu v Lounech zrušil a aby Okresnímu soudu v Lounech přikázal věc
znovu projednat a rozhodnout.
Ve vztahu k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. je třeba
uvést, že dovolání bylo podáno za účinnosti zák. č. 200/2002 Sb. Znamená to, že
lze dovolání podat, jestliže v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný.
Obvinění však v dovolání neuvedli nic, co by tento dovolací důvod naplňovalo; z
dovolání není zřejmé, jaký výrok by měl v napadeném usnesení chybět či být
neúplný.
Argumentovali-li dovolatelé tím, že odvolací soud pochybil, pokud zamítl jejich
odvolání, aniž by napravil jimi vytýkaná pochybení v právním posouzení skutku,
ze smyslu jejich námitek vyplývá, že obvinění patrně přehlédli změnu, kterou ve
vymezení dovolacích důvodů znamenal zák. č. 200/2002 Sb. (účinný od 24. 5.
2002), a ve skutečnosti měli na mysli dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm.
l) tr. ř.
Podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže bylo
rozhodnuto
o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo
usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny
procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu
předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
Ta část ustanovení § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., která je vyjádřena dikcí
„bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku …,
aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí“,
se na daný případ nevztahuje, protože k zamítnutí odvolání obviněných nedošlo
z procesních důvodů, tj. podle § 253 odst. 1 tr. ř., a jejich odvolání nebyla
odmítnuta podle
§ 253 odst. 3 tr. ř.
Odvolání obviněných byla zamítnuta podle § 256 tr. ř. poté, co odvolací soud na
jejich podkladě meritorně přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně. Dovolání
bylo tedy možné z takto vymezeného důvodu podat, jen byl-li by v řízení
napadenému usnesení přecházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1
písm. a) až k) tr. ř. Obvinění v souladu s takto vyloženými podmínkami
odkázali na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí
spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně
právním posouzení.
V mezích tohoto dovolacího důvodu lze namítat, že skutek zjištěný soudem byl
nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde
nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byli obvinění uznáni vinnými. Z dikce
citovaného ustanovení je zřejmé, že dovoláním je možné vytýkat výlučně vady
právní; nelze namítat vady skutkové, tj. vadné hodnocení důkazů či nesprávnost
skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, apod.
Námitky obviněných, jimiž zpochybňovali subjektivní stránku trestného činu,
měly své zakotvení ve výhradách vůči správnosti a úplnosti skutkových zjištění.
Dovolatelé uplatnili konkrétní výhrady vůči rozsahu dokazování, způsobu
hodnocení důkazů, především znaleckých posudků Mgr. S. a Ing. K., a vytýkali,
že nebyly vzaty v úvahu všechny možné varianty skutkového děje.
Závěr o formě zavinění ( § 4, § 5 tr. zák.) je sice závěrem právním,
vycházejícím však ze skutkových zjištění soudu, která vyplývají z provedeného
dokazování a jejichž přezkoumání se s poukazem na uvedený dovolací důvod nelze
domáhat. Obvinění zaměřili svá dovolání proti skutkovým zjištěním, která se
stala podkladem právního závěru o jejich zavinění a nikoli proti tomu, že by
tato zjištění nenaplňovala zákonné znaky zavinění. Výtky, vyúsťující v závěr o
absenci subjektivní stránky trestného činu, tedy založili obvinění výhradně na
námitkách skutkových, které nejsou způsobilé důvod dovolání podle § 265b odst.
1 písm. g) tr. ř. naplnit.
Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. byl však relevantně
uplatněn tou částí dovolání, jíž obvinění zpochybňovali trestní odpovědnost za
případně nepravdivá tvrzení uvedená do protokolu pro nedostatek řádného poučení
o podmínkách trestnosti takového činu.
Dovolatelé vytýkali, že se soudy nezabývaly otázkou, zda byli notářkou – soudní
komisařkou – jako svědci náležitě poučeni. Vyjádřili názor, že poučení o
povinnosti vypovídat pravdu a nic nezamlčovat a o tom, že je trestné křivě
vypovídat, bez konkretizace podmínek trestnosti a případných sankcí, bez odkazu
na příslušná zákonná ustanovení trestnost činu zakládající, je poučením
nezpůsobilým založit trestní odpovědnost za trestný čin křivé výpovědi a
nepravdivého znaleckého posudku podle § 175 odst. 1 písm. a) tr. zák. ve
znění účinném v době spáchání činu.
S tímto názorem souhlasit nelze.
Trestného činu křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle § 175
odst. 1 písm. a) tr. zák. ve znění účinném v době činu se dopustil, kdo jako
svědek mimo jiné před soudem uvedl nepravdu o okolnosti, která měla podstatný
význam pro rozhodnutí.
„Svědek“ ve smyslu citovaného ustanovení tr. zák. je fyzická osoba za
současného splnění předpokladů věcných i procesních.
Věcnými předpoklady se v této souvislosti rozumí, že jde o fyzickou osobu
(odlišnou od účastníků řízení, resp. obviněného), která vnímala svými smysly
nějaké skutečnosti a má o nich vypovídat.
Procesní podmínky výslechu svědka jsou upraveny příslušnými procesně právními
předpisy, v konkrétním případě ustanovením § 126 o. s. ř. Z dikce § 126 odst. 2
věty druhé o. s. ř. se podává, že svědka je třeba poučit o významu svědecké
výpovědi,
o jeho právech a povinnostech a o trestních následcích křivé výpovědi. Podle
protokolu o projednání dědictví ze dne 27. 1. 1999 byli oba obvinění poučeni
o povinnosti vypovídat pravdu a nic nezamlčovat a že je „trestné křivě
vypovídat“. Poučení obviněných, že je trestné křivě vypovídat, splňuje podmínky
zákonem požadovaného poučení o trestních následcích křivé výpovědi. Ke splnění
zákonem stanovené povinnosti poučit svědka postačí výslovně jej upozornit, že
křivá výpověď může mít následek v podobě trestního stíhání, aniž by bylo třeba
podmínky trestnosti dále konkretizovat, tj. uvádět ustanovení trestního zákona
obsahující skutkovou podstatu odpovídajícího trestného činu, apod.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněných jsou zjevně neopodstatněná, a
proto je podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný
V Brně dne 6. února 2003
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec
Vypracovala:
JUDr. Věra Kůrková