7 Tdo 1105/2003
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 15. 10. 2003 dovolání
nejvyšší státní zástupkyně podané v neprospěch obviněného P. R., proti usnesení
Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 To 155/2002, v
trestní věci vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 20 T 235/2001 a
rozhodl t a k t o :
Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se z r u š u j e usnesení Krajského soudu v
Hradci Králové ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 To 155/2002. Podle § 265k odst. 2
tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově
navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Hradci Králové přikazuje, aby
věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 5. 3. 2002, sp. zn. 20 T
235/2001, byl obviněný P. R. uznán vinným pokusem trestného činu krádeže podle
§ 8 odst. 1 tr. zák., § 247 odst. 1 písm. b), e) tr. zák. a odsouzen za pokus
tohoto trestného činu a za další trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm.
b), e) tr. zák., jímž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-
Místku ze dne 5. 12. 2001, sp. zn. 2 T 224/2001, ve spojení s rozsudkem
Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 2. 2002, sp. zn. 7 To 43/2002, podle § 247
odst. 1 tr. zák., § 35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému nepodmíněnému trestu
odnětí svobody na dvanáct měsíců se zařazením do věznice s ostrahou a k trestu
propadnutí věci, přičemž byl zrušen výrok o trestu v rozsudku Okresního soudu
ve Frýdku-Místku ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě, jakož i
další obsahově navazující rozhodnutí, a v dalším bylo rozhodnuto o náhradě
škody.
Podle zjištění Okresního soudu v Pardubicích se obviněný dopustil pokusu
trestného činu krádeže podle § 8 odst. 1 tr. zák., § 247 odst. 1 písm. b), e)
tr. zák. v podstatě tím, že dne 7. 8. 2001 v obci D. Ř., okr. P., násilím vnikl
do restaurace U D. s úmyslem odcizit tam nějaké věci, avšak byl přistižen
policisty, a tohoto jednání se dopustil přesto, že byl rozsudkem Okresního
soudu v Blansku ze dne 19. 3. 2001, sp. zn. 3 T 198/2000, odsouzen mimo jiné
pro trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a), e) tr. zák. k trestu
odnětí svobody na devět měsíců, který vykonal dne 19. 4. 2001.
Proti rozsudku Okresního soudu v Pardubicích podal obviněný odvolání, o kterém
rozhodl Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11
To 155/2002, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. d) tr. ř. zrušil rozsudek
Okresního soudu v Pardubicích a podle § 257 odst. 1 písm. c) tr. ř., § 223
odst. 1 tr. ř., § 11 odst. 1 písm. f) tr. ř. zastavil trestní stíhání
obviněného pro pokus trestného činu krádeže podle § 8 odst. 1 tr. zák., § 247
odst. 1 písm. b), e) tr. zák., jehož se měl dopustit skutkem uvedeným v
rozsudku Okresního soudu v Pardubicích. Důvodem tohoto rozhodnutí byl závěr
Krajského soudu v Hradci Králové, že obviněný je stíhán pro dílčí útok
pokračujícího trestného činu, že ohledně zbývajících útoků téhož trestného činu
bylo trestní stíhání obviněného pravomocně zastaveno usnesením Okresního soudu
ve Svitavách ze dne 13. 3. 2002, sp. zn. 1 T 354/2001, že tím bylo rozhodnuto s
účinky ve vztahu k celému pokračujícímu skutku a že trestní stíhání obviněného
je proto nepřípustné. Jinak Krajský soud v Hradci Králové dodal, že nepřihlížel
k ustanovení § 11 odst. 2, § 12 odst. 2 tr. ř. ve znění zákona č. 265/2001 Sb.,
protože skutek byl spáchán před účinností zákona č. 265/2001 Sb.
Nejvyšší státní zástupkyně podala v zákonné lhůtě v neprospěch obviněného
dovolání proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové. Namítla, že tímto
usnesením bylo rozhodnuto o zastavení trestního stíhání, aniž byly splněny
podmínky pro takové rozhodnutí, a odkázala na dovolací důvod uvedený v § 265b
odst. 1 písm. f) tr. ř. Uvedla, že Okresní soud v Pardubicích i Okresní soud
ve Svitavách rozhodly za účinnosti trestního řádu ve znění zákona č. 265/2001
Sb. a že proto přicházelo v úvahu rozhodnout se zřetelem k ustanovením § 11
odst. 2, § 12 odst. 2 tr. ř. ve znění zákona č. 265/2001 Sb., podle nichž je
přípustné, aby obviněný byl stíhán pro dílčí útok pokračujícího trestného činu
i za situace, kdy jeho trestní stíhání pro zbývající útoky tohoto trestného
činu bylo pravomocně zastaveno. V závěru dovolání nejvyšší státní zástupkyně
navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení i další obsahově navazující
rozhodnutí a aby Krajskému soudu v Hradci Králové přikázal nové projednání a
rozhodnutí věci.
Nejvyšší soud přezkoumal podle § 265i odst. 3 tr. ř. napadené usnesení i
předcházející řízení a shledal, že dovolání je důvodné. Napadené usnesení
nemůže obstát z těch důvodů, o které se opírá.
V projednávané věci je posuzován útok spáchaný dne 7. 8. 2001, který se jeví
jen jako dílčí část pokračujícího skutku, jehož další útoky byly spáchány ve
dnech 24. 7., 26. 7. a 28. 7. 2001 a bylo o nich pravomocně rozhodnuto ve věci
Okresního soudu ve Svitavách sp. zn. 1 T 354/2001 usnesením o zastavení
trestního stíhání ze dne 13. 3. 2002, které nabylo právní moci dne 29. 3. 2002.
Podle § 11 odst. 2 tr. ř. ve znění zákona č. 265/2001 Sb. týká-li se důvod
nepřípustnosti trestního stíhání uvedený v § 11 odst. 1 tr. ř. jen některého z
dílčích útoků pokračujícího trestného činu, nebrání to, aby se ohledně zbylé
části takového činu konalo trestní stíhání. Podle § 12 odst. 2 tr. ř. ve znění
zákona č. 265/2001 Sb. skutkem podle trestního řádu se rozumí též dílčí útok
pokračujícího trestného činu, není-li výslovně stanoveno jinak.
Z odůvodnění napadeného usnesení vyplývá, že Krajský soud v Hradci Králové
považoval za rozhodující to, že posuzovaný skutek byl v celém rozsahu spáchán
před účinností zákona č. 265/2001 Sb., a v této spojitosti dovodil, že je třeba
aplikovat právní úpravu účinnou v době před 1. 1. 2001, protože to je pro
obviněného příznivější. Aniž to Krajský soud v Hradci Králové výslovně uvedl,
měl patrně na mysli ustanovení § 16 odst. 1 tr. zák., podle něhož trestnost
činu se posuzuje podle zákona účinného v době, kdy byl čin spáchán, a podle
pozdějšího zákona se posuzuje jen tehdy, jestliže to je pro pachatele
příznivější.
Ze systematického zařazení ustanovení § 16 odst. 1 tr. zák. v hlavě třetí
obecné části trestního zákona je zřejmé, že citované ustanovení upravuje
časovou působnost trestního zákona jako hmotně právního předpisu, to znamená
jako zákona, který stanoví znaky trestných činů a trestní sazby na trestné
činy. Z tohoto hmotně právního hlediska nedošlo v otázce trestnosti činu, pro
který byl obviněný stíhán v projednávané věci, k žádné změně v době po spáchání
činu oproti stavu v době jeho spáchání. Žádná taková změna nevyplývá ani ze
zákona č. 265/2001 Sb. Hmotně právně zůstala trestnost tohoto činu tímto
zákonem nedotčena. Logickým důsledkem pak je to, že ustanovení § 16 odst. 1 tr.
zák. nemůže mít na posuzovaný případ žádný vliv, pokud jde o tu jeho část,
která upravuje kolizi trestních zákonů jako hmotně právních předpisů, neboť tu
žádná kolize trestních zákonů jako hmotně právních předpisů není.
Od trestnosti činu ve smyslu jeho hmotně právního posouzení podle trestního
zákona je třeba odlišovat procení stíhatelnost činu ve smyslu možnosti konat o
trestném činu řízení podle trestního řádu, to znamená vést trestní stíhání
pachatele činu. Tato otázka již není předmětem úpravy trestního zákona, takže
se na ni nevztahuje ani ustanovení § 16 odst. 1 tr. zák. Jde o úpravu obsaženou
v trestním řádu, který je ovládán zásadou, že úkony trestního řízení se řídí
trestním řádem účinným v době, kdy jsou prováděny. Případné odchylky od této
zásady musí být výslovně stanoveny v novém trestním řádu, a to zpravidla v
jeho přechodných ustanoveních, která se tak stávají podkladem použití
dřívějšího trestního řádu za účinnosti nového trestního řádu při posuzování
některých otázek.
Otázka, zda pravomocné usnesení Okresního soudu ve Svitavách ze dne 13. 3.
2002, sp. zn. 1 T 354/2001, založilo překážku věci rozhodnuté ve smyslu § 11
odst. 1 písm. f) tr. ř., musí být posuzována podle toho, jaký význam tomuto
rozhodnutí dává trestní řád účinný v době, kdy bylo toto rozhodnutí učiněno,
resp. kdy nabylo právní moci. Určující je proto trestní řád ve znění zákona č.
265/2001 Sb. Z ustanovení § 11 odst. 2, § 12 odst. 2 tr. ř. ve znění zákona č.
265/2001 Sb. jasně vyplývá, že citované usnesení má účinky jen ve vztahu k těm
útokům pokračujícího trestného činu, o kterých v něm bylo rozhodnuto, a že se
nijak netýká útoků jiných, to znamená ani toho útoku, o kterém bylo rozhodováno
v přezkoumávané věci Okresního soudu v Pardubicích. Usnesení Okresního soudu ve
Svitavách nemá ten účinek, že by bránilo trestnímu stíhání obviněného pro útok,
ohledně něhož bylo rozhodováno ve věci Okresního soudu v Pardubicích. Opačný
právní názor by v podstatě znamenal to, že usnesení Okresního soudu ve
Svitavách učiněnému za účinnosti trestního řádu ve znění zákona č. 265/2001 Sb.
by byly přisuzovány účinky stanovené trestním řádem ve znění před účinností
zákona č. 265/2001 Sb., aniž pro to je podklad v přechodných ustanoveních
tohoto zákona. To by bylo ve zjevném rozporu se zásadou, že řízení se koná
podle zákona účinného v době řízení. Ustanovení § 16 odst. 1 tr. zák. tu nemá
žádný význam, protože jde o hmotně právní ustanovení, zatímco posuzovaná
otázka, tj. otázka přípustnosti trestního stíhání z hlediska § 11 odst. 1 tr.
ř., není otázkou hmotně právní, nýbrž procesně právní.
Veden těmito úvahami, dospěl Nejvyšší soud k závěru, že usnesení Okresního
soudu ve Svitavách nebránilo tomu, aby obviněný mohl být stíhán pro útok, pro
který na něho byla podána obžaloba u Okresního soudu v Pardubicích v
přezkoumávané věci. Tento závěr není v rozporu s rozhodnutím č. 49/2002 Sb.
rozh. tr., protože toto rozhodnutí vylučuje zpětnou aplikaci ustanovení § 11
odst. 2 tr. ř. ve znění zákona č. 265/2001 Sb. v tom smyslu, že by pravomocným
rozhodnutím uvedeným v § 11 odst. 1 písm. f) tr. ř. z doby před 31. 12. 2001
nebyl v době od 1. 1. 2002 přiznán účinek spočívající v existenci překážky věci
rozhodnuté, který tato rozhodnutí získala podle trestního řádu účinného v době,
kdy byla pravomocně učiněna.
Ve vztahu k posuzovanému případu je třeba připomenout, že i když všechny útoky
pokračujícího trestného činu byly spáchány před 1. 1. 2002, je tato skutečnost
v uvažovaných souvislostech bezvýznamná a zejména nemůže být důvodem toho, aby
usnesení Okresního soudu ve Svitavách ze dne 13. 3. 2002, tj. z doby po 1. 1.
2002, byly přisuzovány procesní účinky, jako by bylo učiněno v době činu, tj.
před 1. 1. 2002. Z rozhodnutí č. 49/2002 Sb. rozh. tr. vyplývá, že účinek věci
rozhodnuté ve vztahu k útokům, o kterých nebylo rozhodováno, mohou mít za
podmínek pokračujícího trestného činu jen rozhodnutí, která nabyla právní moci
do 31. 12. 2001. To znamená, že rozhodnutí, která nabyla právní moci v době od
1. 1. 2002, tento účinek nemají. Nemá ho proto ani usnesení Okresního soudu ve
Svitavách, o které Krajský soudu v Hradci Králové opřel své nesprávné úvahy a
závěry.
Nejvyšší soud tedy shledal, že pro zastavení trestního stíhání obviněného z
důvodů, z nichž k němu došlo napadeným usnesením Krajského soudu v Hradci
Králové, nebyly podmínky, a to ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1
písm. f) tr. ř. Proto Nejvyšší soud z podnětu dovolání nevyšší státní
zástupkyně podaného v neprospěch obviněného zrušil napadené usnesení, zrušil i
další obsahově navazující rozhodnutí, která tím ztratila podklad, a přikázal
Krajskému soudu v Hradci Králové, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a
rozhodl. Krajský soud v Hradci Králové tedy znovu rozhodne o odvolání
obviněného proti rozsudku Okresního soudu v Pardubicích.
Z napadeného usnesení je zřejmé, že Okresní soud ve Svitavách usnesením ze dne
13. 3. 2002, sp. zn. 1 T 354/2001, zastavil trestní stíhání obviněného podle §
11 odst. 1 písm. f) tr. ř., to znamená pro nepřípustnost z důvodu překážky věci
rozhodnuté. Z povahy tohoto důvodu zastavení trestního stíhání lze logicky
usuzovat na to, že existuje nějaké další rozhodnutí, které uvedenou překážku
založilo, a že i toto další rozhodnutí se týká téhož pokračujícího skutku, o
jehož dílčích útocích rozhodly Okresní soud v Pardubicích v přezkoumávané věci
a Okresní soud ve Svitavách. Vyvstává proto možnost, že toto další rozhodnutí
má význam pro posouzení otázky, zda případně nezakládá překážku věci rozhodnuté
ve vztahu k trestnímu stíhání obviněného pro skutek, o němž bylo rozhodnuto v
přezkoumávané věci Okresního soudu v Pardubicích.
Krajský soud v Hradci Králové si proto před novým rozhodnutím o odvolání
obviněného opatří příslušný trestní spis ve věci, v níž bylo vydáno ono další
rozhodnutí, v němž Okresní soud ve Svitavách spatřoval překážku věci
rozhodnuté, provede tímto spisem důkaz a rozhodne v závislosti na posouzení
otázky, zda ono další rozhodnutí se týká téhož skutku, pro který je obviněný
stíhán ve věci Okresního soudu v Pardubicích, resp. dílčího útoku téhož
pokračujícího skutku, a zda bylo pravomocně učiněno v době do 31. 12. 2001 nebo
v době od 1. 1. 2002. Tato okolnost je významná z toho hlediska, zda uvedené
další rozhodnutí má nebo nemá účinky překážky věci rozhodnuté ve vztahu k
trestnímu stíhání obviněného ve věci Okresního soudu v Pardubicích. Tento
účinek by mělo, pokud by právní moci nabylo do 31. 12. 2001, ale nemělo by
jej, pokud by právní moci nabylo v době od 1. 1. 2002 (k tomu viz č. 49/2002
Sb. rozh. tr. a předchozí části odůvodnění tohoto usnesení Nejvyššího soudu).
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. října 2003
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec