7 Tdo 1105/2006
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 11. 10. 2006 o dovolání
obviněného V. H., proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 6. 6.
2006, sp. zn. 10 To 139/2006, v trestní věci vedené u Okresního soudu v
Trutnově pod sp. zn. 16 T 11/2005 t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného V. H. o d m í t
á .
Rozsudkem Okresního soudu v Trutnově ze dne 21. 2. 2006, sp. zn. 16 T 11/2005,
byl obviněný V. H. uznán vinným trestným činem zneužívání pravomoci veřejného
činitele podle § 158 odst. 1 písm. b), odst. 2 písm. a), c) tr. zák. dílem
dokonaným, dílem nedokonaným ve stádiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák. a
odsouzen podle § 158 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody na tři roky,
jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 tr. zák., § 60a odst. 1, 2 tr. zák.
podmíněně odložen na zkušební dobu čtyř roků za současného vyslovení dohledu, a
podle § 49 odst. 1 tr. zák. k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu
výkonu funkce statutárního orgánu nebo jeho člena v zastupitelských orgánech na
pět roků.
O odvolání obviněného bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Hradci
Králové ze dne 6. 6. 2006, sp. zn. 10 To 139/2006. Podle § 258 odst. 1 písm.
b), d) tr. ř. byl rozsudek Okresního soudu v Trutnově zrušen a podle § 259
odst. 3 tr. ř. bylo nově rozhodnuto tak, že obviněný byl uznán vinným dvěma
trestnými činy zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1
písm. b) tr. zák. a odsouzen podle § 158 odst. 1 tr. zák., § 35 odst. 1 tr.
zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody na deset měsíců, jehož výkon byl podle §
58 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu stanovenou podle § 59
odst. 1 tr. zák. na dva roky, a podle § 49 odst. 1 tr. zák., § 50 odst. 1 tr.
zák. k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu výkonu funkce statutárního
orgánu nebo jeho člena v zastupitelských orgánech na dva roky.
Prvního trestného činu se obviněný podle zjištění Krajského soudu v Hradci
Králové dopustil tím, že jako starosta obce M. B., okr. T., uzavřel dne 15. 8.
2002 smlouvu o dílo za objednatele Obec M. B. se zhotovitelem obchodní
společností V.-K., a. s., ohledně zhotovení díla za celkovou cenu 8.190.000,-
Kč včetně daně z přidané hodnoty, která odpovídala schválenému rozpočtu obce a
nabídkové ceně předložené obchodní společností V.-K., a. s., ve výběrovém
řízení jako nejvýše přípustné (maximální) ceně za celé dílo, ačkoli v době
podpisu smlouvy měl doložené a konkrétní informace o tom, že ve skutečnosti
bude cena podstatně vyšší, a dne 20. 8. 2002 bez schválení nebo pověření
zastupitelstva obce podepsal dodatek č. 1 ke smlouvě, jímž došlo ke zvýšení
ceny díla na 9.236.108,70 Kč včetně daně z přidané hodnoty, přičemž toto
zvýšení ceny díla nebylo zahrnuto do rozpočtu obce na tuto akci a došlo tak k
porušení ustanovení § 84 odst. 2 písm. c) zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, a
takto jednal v úmyslu zajistit zakázku pro obchodní společnost V.-K., a. s., v
rozporu s podmínkami výběrového řízení a se schváleným rozpočtem obce (bod 1
rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové).
Druhého trestného činu se obviněný podle zjištění Krajského soudu v Hradci
Králové dopustil tím, že jako starosta obce M. B., okr. T., dne 16. 10. 2002
bez schválení nebo pověření zastupitelstva obce v rozporu s ustanovením § 84
odst. 2 písm. c) zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, podepsal dodatek č. 2 ke
smlouvě o dílo, uzavřené dne 15. 8. 2002 mezi objednatelem Obcí M. B. a
zhotovitelem obchodní společností V.-K., a. s., ohledně zhotovení díla, tímto
dodatkem došlo ke zvýšení ceny díla na 9.750.608,- Kč včetně daně z přidané
hodnoty, toto zvýšení nebylo zahrnuto do rozpočtu obce, došlo ke zvýšení ceny
díla o 514.499,30 Kč za realizační projekt, ačkoli obviněný věděl, že skutečná
cena realizačního projektu byla jen 316.050,- Kč, a zavázal tak obec ve vztahu
k obchodní společnosti V.-K., a. s., k úhradě částky 198.449,30 Kč, které
neodpovídalo žádné konkrétní plnění ve prospěch obce, čímž obci způsobil škodu
198.449,30 Kč (bod 2 rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové).
Změna rozhodnutí spočívala v tom, že Okresní soud v Trutnově považoval
podepsání obou dodatků ke smlouvě o dílo za jeden pokračující trestný čin a
spatřoval škodu v celém rozdílu mezi výšenou cenou díla a schváleným rozpočtem
obce, přičemž nedokonanou část trestného činu spojoval se zjištěním, že k
zaplacení zvýšené ceny zatím nedošlo, zatímco Krajský soud v Hradci Králové
považoval podepsání každého z dodatků ke smlouvě o dílo za samostatný trestný
čin a spatřoval škodu jen v té části ceny, která nebyla kryta žádným
protiplněním zhotovitele díla.
Obviněný podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku
Krajského soudu v Hradci Králové. Napadl všechny výroky tohoto rozsudku.
Odkázal na důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a vytkl
nesprávné právní posouzení skutku. Namítl, že neporušil ustanovení § 84 odst. 2
písm. c) zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, protože rozpočet obce na rok 2002 se
neměnil a zůstal tak, jak byl schválen zastupitelstvem obce. Podle obviněného v
orgánech obce bylo předem projednáno, že v roce 2003 bude obchodní společnost
V.-K., a. s., pokračovat v dokončovacích pracích na vodovodu ve své režii,
přičemž na rok 2004 byla další částka na dostavbu vodovodu zahrnuta do rozpočtu
obce, resp. bylo s ní takto počítáno. Obviněný poukázal na to, že hodnota celé
stavby odpovídá rozpočtovým nákladům, a uvedl, že obchodní společnost V.-K., a.
s., nijak nezvýhodnil. Částka ceny díla zvýšená dodatkem č. 2 byla podle
obviněného pokryta prací obchodní společnosti V. K., a. s., na staveništi v
roce 2003, takže nevznikla žádná škoda. Obviněný také namítl, že nevěděl o
zvýšení ceny, které Krajský soud v Hradci Králové v napadeném rozsudku
považoval za škodu. Obviněný vyjádřil i nesouhlas s názorem Krajského soudu v
Hradci Králové uvedeným v odůvodnění napadeného rozsudku, totiž že měl zrušit
výběrové řízení. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil
napadený rozsudek a aby přikázal Krajskému soudu v Hradci Králové věc v
potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout, nebo aby ho po zrušení
napadeného rozsudku sám zprostil obžaloby.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné.
K bodu 1 výroku o vině
Pro posouzení odpovědnosti obviněného je rozhodující porovnání podmínek, za
kterých mělo být dílo zhotoveno se zřetelem k rozpočtu obce a k hlediskům
obchodní veřejné soutěže, se skutečným průběhem akce.
Podle schváleného rozpočtu obce na rok 2002 byla na akci vyčleněna částka
8.400.000,- Kč. V rozpočtu byla tato částka přiřazena k položce označené „v. –
H.“. Z toho lze usuzovat, že šlo o schválené výdaje na výstavbu vodovodu, tj.
nikoli též plynovodu, o kterém nebyla v rozpočtu žádná zmínka.
Obec vyhlásila obchodní veřejnou soutěž pro uchazeče o veřejnou zakázku tak, že
jako předmět zakázky bylo uvedeno zhotovení stavby „V. a p. H.“. Pokud jde o
cenu, obec v podmínkách obchodní veřejné soutěže stanovila, že nabídková cena
bude nejvýše přípustnou (maximální) cenou za celé dílo a že bude obsahovat
veškeré náklady na splnění zakázky včetně nákladů na dokumentace skutečného
provedení díla. Překročení nabídkové ceny bylo podle těchto podmínek možné
pouze tehdy, jestliže by došlo k rozšíření nebo změně předmětu zakázky nebo ke
změně délky plnění zakázky o více než jeden rok, avšak to jen o výši inflace.
Začátek plnění měl být do jednoho měsíce od podepsání smlouvy a ukončení
nejpozději do prosince 2002.
Obchodní veřejné soutěže se zúčastnilo pět uchazečů. Po otevření obálek s
jejich nabídkami byly všechny nabídky přijaty a předány výběrové komisi k
posouzení. Poté rada obce rozhodla, že na podkladě výběrového řízení bude
dodavatelem stavby obchodní společnost V.-K., a. s. Přitom podle rozhodnutí
rady šlo o stavbu vodovodu v H., tj. nikoli též plynovodu (na rozdíl od toho,
jak byl předmět zakázky vymezen při vyhlášení obchodní veřejné soutěže).
Nabídka obchodní společnosti V.-K., a. s., zněla v otázce ceny tak, že cena za
vodovod byla 3.460.424,- Kč bez daně z přidané hodnoty a cena za plynovod byla
8.690.026,- Kč bez daně z přidané hodnoty, přičemž v ceně za plynovod byly
zahrnuty zemní práce. Celková cena byla 12.757.973,- Kč včetně daně z přidané
hodnoty. Nabídkové ceny ostatních uchazečů byly v celkový výši včetně daně z
přidané hodnoty v podstatě srovnatelné, i když nabídka obchodní společnosti
V.-K., a. s., byla nejvyšší. Nejbližší nabídková cena jiného uchazeče byla
12.199.246,- Kč a nejnižší nabídková cena byla 10.150.505,- Kč.
Smlouvu o dílo podepsal obviněný za obec jako objednatele dne 15. 8. 2002. V
bodě II smlouvy byl její předmět vymezen jako zhotovení díla „V. H.“ (tj.
nikoli též plynovod na rozdíl od vyhlášení obchodní veřejné soutěže). Podle
bodu IV smlouvy bylo dohodnuto zahájení stavebních prací do tří týdnů od
podpisu smlouvy a jejich dokončení do 31. 12. 2002. O ceně pojednával bod V
smlouvy. Zde byla uvedena nabídková cena za vodovod a zemní práce s tím, že
částka 8.190.000,- Kč byla označena za celkovou cenu za splnění veřejné zakázky
včetně daně z přidané hodnoty. Zároveň však bylo uvedeno, že cena bude
aktualizována poté, co zhotovitel obdrží projektovou dokumentaci ke stavebnímu
povolení, dále že k úpravě ceny může dojít po vzájemné dohodě o hodnotě všech
„víceprací“ a „méněprací“ a konečně že každá dohoda musí být provedena písemně
předem jako dodatek smlouvy o dílo.
Skutečný průběh akce se v otázce ceny od podmínek obchodní veřejné soutěže i od
uzavřené smlouvy o dílo významně odchyloval. Již dne 20. 8. 2002, tedy pouhých
pět dnů po podpisu smlouvy o dílo, obviněný podepsal dodatek č. 1, podle něhož
byl bod V smlouvy změněn tak, že nabídková cena činila 9.236.108,70 Kč včetně
daně z přidané hodnoty. Přitom nedošlo k žádné změně ostatních bodů smlouvy,
zejména ne těch, v nichž byl vymezen předmět a rozsah díla. Dodatek navazoval
na ustanovení smlouvy o dílo, které bylo samo o sobě nejasné v otázce ceny, a
znamenal její podstatné zvýšení, a to jednak nad rámec schváleného rozpočtu
obce, jednak nad rámec podmínek stanovených obcí jako zadavatelem při vyhlášení
obchodní veřejné soutěže. Znovu je třeba konstatovat, že obec v podmínkách
soutěže stanovila, že nabídková cena bude nejvýše přípustnou (maximální) cenou
za celé dílo a že bude obsahovat veškeré náklady na splnění zakázky. Pokud
podpisem smlouvy o dílo byla oběma stranami akceptována cena 8.190.000,- Kč,
bylo její zvýšení cestou dodatku jasným porušením podmínek obchodní veřejné
soutěže. Porušením těchto podmínek ovšem bylo již samotné ujednání ve smlouvě,
podle něhož měla být cena aktualizována, pokud by se tím připustilo její
zvýšení. Podpisem dodatku obviněný porušil zákon č. 199/1994 Sb., o zadávání
veřejných zakázek, ve znění účinném v době činu. Podle § 40 odst. 2 cit zákona
uzavřená smlouva musela obsahovat ustanovení, kterým je nabídková cena uchazeče
stanovena jako cena nejvýše přípustná, kterou je možné překročit jen za
podmínek stanovených zadavatelem při vyhlášení soutěže.
Ze souhrnu uvedených okolností je zřejmé, že obviněný tím, jak za obec uzavřel
smlouvu o dílo a jak ji v otázce ceny modifikoval dodatkem č. 1, sledoval to,
aby zakázku získala obchodní společnost V.-K., a. s., jako jeden z účastníků
soutěže, aniž by dodržela obcí stanovené podmínky soutěže, a aby tyto podmínky
splnila jen naoko, navíc v rozporu se schváleným rozpočtem obce. Nelze proto
akceptovat námitku obviněného, že uvedenou obchodní společnost nijak
nezvýhodnil. Podstatou jejího zvýhodnění je, že podpisem smlouvy o dílo a
navazujícího dodatku č. 1 obviněný této obchodní společnosti umožnil realizovat
zakázku za podstatně vyšší cenu, než odpovídalo podmínkám obchodní veřejné
soutěže.
Námitky obviněného vztahující se k otázce rozpočtu obce nemohou v žádném
případě obstát a neskýtají důvod k jakémukoli zásahu do výroku o vině. Podle
hledisek vyhlášené obchodní veřejné soutěže měla být zakázka dokončena do
prosince 2002 a ve smlouvě o dílo bylo sjednáno dokončení zakázky do 31. 12.
2002. Z toho jasně vyplývá, že záměrem obce bylo uskutečnit celou akci pouze s
použitím částky 8.400.000,- Kč vyčleněné v rozpočtu obce na rok 2002 a že se
nepočítalo s vynakládáním dalších prostředků z rozpočtu obce na následující
roky.
Podle § 84 odst. 2 písm. c) zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení),
ve znění pozdějších předpisů, zastupitelstvu obce je vyhrazeno schvalovat
rozpočet obce a závěrečný účet obce. Význam tohoto ustanovení není jen
kompetenční, ale spočívá i v tom, že schválený rozpočet vyjadřuje vůli
zastupitelstva jako nejvyššího orgánu obce, pokud jde o použití finančních
prostředků obce. Z toho vyplývá závaznost schváleného rozpočtu obce pro ostatní
orgány obce, mimo jiné i pro starostu. Ostatně podle § 102 odst. 2 písm. a)
cit. zákona radě obce je vyhrazeno zabezpečovat hospodaření obce podle
schváleného rozpočtu, přičemž starosta je podle § 99 odst. 3 cit. zákona také
členem rady obce. Obviněný jako starosta uzavřel za obec smlouvu o dílo s
dodatkem č. 1 tak, že za obec sjednal cenu, která rozpočet obce překračovala, a
proto ustanovení § 84 odst. 2 písm. c) cit. zákona porušil.
S obviněným lze souhlasit jen v tom, že neodpovídá názor Krajského soudu v
Hradci Králové, podle něhož měl zrušit výběrové řízení. Tento názor Krajský
soud v Hradci Králové vyjádřil v odůvodnění napadeného rozsudku, avšak to
nemělo žádný vliv na věcnou správnost výroku o vině. Pro úplnost lze
konstatovat, že zákon č. 199/1994 Sb. o zadávání veřejných zakázek, ve znění
účinném v době činu neupravoval „zrušení výběrového řízení“, ale zrušení zadání
veřejné zakázky (§ 66 cit. zákona). Pro tento postup nebyly v posuzovaném
případě podmínky. Primárně měl obviněný povinnost uzavřít smlouvu o dílo s
obchodní společností V.-K., a. s., tak, aby to odpovídalo podmínkám obchodní
veřejné soutěže (§ 40 odst. 2 cit. zákona) a schválenému rozpočtu obce. Pokud
by obchodní společnost V.-K., a. s., jako vybraný uchazeč odmítla uzavření
smlouvy, měl obviněný vyzvat k uzavření smlouvy uchazeče umístěného ve druhém,
příp. třetím pořadí (§ 41 odst. 1, 2 cit. zákona).
K bodu 2 výroku o vině
Námitka obviněného, že částka, o kterou byla cena zvýšena podepsáním dodatku č.
2 ke smlouvě o dílo, byla kryta prací obchodní společnosti V.-K., a. s., na
staveništi v roce 2003, nemůže mít žádný vliv na správnost závěru Krajského
soudu v Hradci Králové o vině obviněného. Obviněný podepsal dodatek č. 2 v
rozporu s podmínkami obchodní veřejné soutěže, mezi nimiž bylo výslovně
stanoveno, že nabídková cena bude obsahovat veškeré náklady na splnění zakázky
včetně nákladů na dokumentace skutečně provedeného díla. Všechny práce vykonané
obchodní společností V.-K., a. s., která akceptovala podmínky obce stanovené v
obchodní veřejné soutěži, tedy byly zahrnuty v původní (tj. nezvýšené)
nabídkové ceně této společnosti, jak byla vyjádřena ve smlouvě o dílo podepsané
dne 15. 8. 2002. Krajský soud v Hradci Králové považoval za škodu jen rozdíl
mezi částkou, kterou za projektovou dokumentaci účtovala obchodní společnost
P., a. s., jako její zpracovatel, a částkou, kterou za ni účtovala obchodní
společnost V.-K., a. s., jako zhotovitel díla. Pro toto zvýšení ceny v rozsahu
198.449,30 Kč nebyl žádný důvod a uvedená částka je proto škodou k tíži obce.
Námitku obviněného, že o tomto zvýšení nevěděl, nelze přijmout. Smlouvu o dílo
týkající se projektové dokumentace s obchodní společností P., a. s., za obec
jako objednatele uzavřel sám obviněný a uvedená obchodní společnost požadovala
zaplacení po obci. Z toho je jasné, že obviněný věděl, jakou cenu tato obchodní
společnost účtuje. Obviněný se pak ústně dohodl s oběma obchodními
společnostmi, že obci bude projektovou dokumentaci účtovat obchodní společnost
V.-K., a. s., v rámci celkové ceny díla. Je tedy zřejmé, že věděl, že tato
obchodní společnost účtuje za projektovou dokumentaci v dodatku č. 2 ke smlouvě
o dílo podstatně vyšší částku, než kterou požadovala obchodní společnost P., a.
s.
Závěrem k dovolání obviněného
Z důvodů, které byly vyloženy v předchozích částech tohoto usnesení, Nejvyšší
soud dospěl k závěru, že není namístě, aby z podnětu dovolání obviněného cokoli
měnil na rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové.
Proto Nejvyšší soud zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle § 265i
odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
V souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud takto o
dovolání rozhodl v neveřejném zasedání, aniž k tomu potřeboval souhlas
obviněného a nejvyšší státní zástupkyně.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 11. října 2006
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec