7 Tdo 1107/2002
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl dne 19. února 2003 za souhlasu stran v neveřejném
zasedání
v Brně o dovolání obviněné A. B., které podala proti usnesení Krajského soudu
v Praze ze dne 10. 9. 2002, sp. zn. 13 To 340/2002, v trestní věci vedené
u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 4 T 176/2001, t a k t o :
Podle § 265j tr. ř. se dovolání z a m í t á .
Rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 30. 5. 2002, sp. zn. 4 T 176/2001,
byla obviněná uznána vinnou trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1, 2 tr.
zák. spáchaným ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák. společně se
spoluobviněným V. K. Podle § 247 odst. 2 tr. zák. byla pak odsouzena k trestu
odnětí svobody
v trvání 12 měsíců, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zák.
podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 18 měsíců. Podle § 59 odst. 2 tr.
zák. ji bylo také uloženo, aby podle svých sil nahradila škodu způsobenou
trestným činem. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. bylo také rozhodnuto o uplatněném
nároku poškozeného na náhradu škody.
Krajský soud v Praze usnesením ze dne 10. 9. 2002, sp. zn. 13 To 340/2002,
podle
§ 253 odst. 3 tr. ř. odvolání obviněné odmítl.
Proti usnesení odvolacího soudu podala obviněná řádně a včas dovolání v němž
uplatnila dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. V odůvodnění
namítá, že ve výzvě k odstranění vad odvolání, která byla podle § 251 odst. 1
tr. ř. doručena obhájkyni dne 8. 8. 2002, nebyla trestní věc označena jménem
obviněné, ale toliko spisovou značkou soudu I. stupně a jménem předsedy senátu.
V důsledku této nedostatečné specifikace výzvy byla tato omylem založena do
jiného klientského spisu, ve kterém rozhodoval týž předseda senátu a kde bylo
rovněž podáno odvolání, přičemž obhájce není povinen vést evidenci trestních
věcí podle spisové značky soudu. Namítá proto, že výzva ve smyslu § 251 odst. 1
tr. ř. by měla zcela nepochybně obsahovat alespoň jméno obžalovaného a nikoliv
pouze spisovou značku soudu. Z jazykového výkladu § 251 odst. 1 tr. ř., že pak
vyplývá, že i když podal odvolání toliko obhájce za obviněného, není
odvolatelem obhájce, ale zůstává jím obviněný. Výzva k odstranění vad odvolání,
že tak měla být doručena nejen obhájkyni, ale také samotné obviněné, aby tak
nebylo narušeno její právo na obhajobu. Navrhla proto, aby dovolací soud zrušil
napadené usnesení a podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal odvolacímu soudu, aby
věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v Brně ve vyjádření k
dovolání uvedl, že v případě podání odvolání obhájcem za obviněného vyplývá z
ustanovení
§ 251 odst. 1 tr. ř. pouze povinnost soudu doručit výzvu toliko obhájci a
postup soudu byl správný. Dovolatelka, že však důvodně namítá, že výzva soudu
musí obsahovat takové náležitosti, aby byly nezaměnitelné a jednoznačné.
Předmětnou výzvu proto z obsahového hlediska nepovažuje za řádnou a
odpovídající intencím § 251
tr. ř., přičemž pro srovnání poukazuje na vyrozumění o hlavním líčení, kde se
kromě vlastního obsahu uvádí jméno obviněného, označení trestných činů, spisová
značka, pod kterou je věc u soudu vedena a podpis soudce. Pokud tedy odvolání
nebylo dodatečně odůvodněno v důsledku uvedené nesprávnosti, neměl odvolací
soud vytvořeny předpoklady k rozhodnutí podle § 253 odst. 3 tr. ř. Navrhl
proto, aby bylo dovoláním napadené usnesení zrušeno včetně dalších obsahově
navazujících rozhodnutí a aby podle § 265l odst. 1 tr. ř. bylo odvolacímu soudu
přikázáno věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Protože dovolaní ve věci je přípustné a dovolatelka uplatnila způsobilý
dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., zabýval se Nejvyšší soud
opodstatněností námitek uvedených v odůvodnění dovolaní.
Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán tehdy, bylo-li
rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti
rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g), aniž byly
splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v
řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
Dovolatelka pak uplatňuje pouze první alternativu tohoto dovolacího důvodu,
když výslovně namítá, že bylo rozhodnuto
o odmítnutí odvolání, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro
takové rozhodnutí.
Podle § 251 odst. 1 tr. ř. nesplňuje-li odvolání státního zástupce, odvolání,
které podal za obžalovaného jeho obhájce, nebo odvolání, které podal za
poškozeného nebo za zúčastněnou osobu jejich zmocněnec, náležitosti obsahu
dovolání podle § 249
odst. 1 tr. ř., vyzve je předseda senátu, aby vady odstranili ve lhůtě pěti
dnů, kterou jim zároveň stanoví, a upozorní je, že jinak bude odvolání
odmítnuto podle
§ 253 odst. 3 tr. ř. Stejně postupuje, pokud takové odvolání podal obžalovaný,
který má obhájce, poškozený nebo zúčastněná osoba, kteří mají zmocněnce.
Podle § 253 odst. 3 tr. ř. odvolací soud odmítne odvolání, které nesplňuje
náležitosti odvolání.
Ze znění citovaného ustanovení § 251 odst. 1 tr. ř. je zřejmé, že podal-li
odvolání za obžalovaného jeho obhájce, jak tomu bylo i v tomto případě, vyzve
předseda senátu toliko tohoto obhájce a nikoli také obžalovaného, aby vady
odstranil ve lhůtě pěti dnů. Tento závěr jednoznačně vyplývá z dikce „... vyzve
je ...“, tj. vyzve toliko osoby uvedené v první větě ustanovení § 251 odst. 1
tr. ř. Tento závěr pak vyplývá
i z druhé věty tohoto zákonného ustanovení, podle které stejně postupuje
předseda senátu i v případě, že takové odvolání podal obžalovaný, který má
obhájce. Povinnost vyzvat obžalovaného k odstranění vad odvolání vyplývá pouze
z ustanovení
§ 251 odst. 2 tr. ř., který se však vztahuje na případ, kdy obžalovaný nemá
obhájce. O takovýto případ, ale v této věci nejde. Uvedený závěr zcela
jednoznačně a zřejmě vyplývá ze znění § 251 odst. 1 tr. ř., které nevyvolává
žádné pochybnosti o tom, že k odstranění vad odvolání vyzve předseda senátu
toliko ty strany trestního řízení, které jsou uvedeny v první větě § 251 odst.
1 tr. ř. Námitka obviněné je proto v tomto směru zjevně neopodstatněná.
Pokud jde o další námitku ohledně formálních náležitostí výzvy k odstranění vad
odvolání, zákon tuto otázku nijak blíže neupravuje. Lze se ztotožnit s názorem
státního zástupce, že výzva by měla obsahovat takové náležitosti, aby byly
nezaměnitelné a jednoznačné. V daném případě, jak vyplývá z předmětné výzvy
předsedy senátu (samosoudce), tato obsahovala spisovou značku, pod kterou je
věc vedena u soudu I. stupně, jméno předsedy senátu (jak uvádí obviněná) a
navíc, ač se o tom dovolatelka nezmiňuje, také datum vydání rozsudku, proti
kterému bylo odvolání podáno. Protože výzva ve smyslu § 251 odst. 1 tr. ř.
není rozhodnutím podle trestního řádu, ale pouhým neformální přípisem, jehož
cílem je dosáhnout, aby odvolání splňovalo zákonné požadavky (§ 249 tr. ř.) a
mohlo být způsobilým důvodem pro přezkoumání napadeného rozhodnutí odvolacím
soudem, splňuje svůj účel tehdy, je-li z ní zřejmé, že se jedná o výzvu podle §
251 odst. 1 tr. ř., jejímž cílem je odstranění vad odvolání tak, aby odpovídalo
požadavkům § 249 odst. 1 tr. ř., v jaké lhůtě je nutno tyto vady odstranit,
upozornění na následky nevyhovění výzvě a údaje týkající se označení věci, ve
které je nutno vady odvolání odstranit. Pokud v daném případě byla trestní věc
ve výzvě specifikována uvedením spisové značky, pod kterou je vedena u soudu I.
stupně a dále uvedením data vyhlášení rozsudku proti kterému bylo odvolání
podáno včetně jména příslušného předsedy senátu, byla tato výzva dostatečně
určitá a nevyvolávala žádné pochybnosti o tom, co, v jaké lhůtě, pod jakou
sankcí a v jaké trestní věci má obhájce obviněné učinit. Uvedení také jména
obviněné není nutnou náležitostí, jejíž absence by mohla být důvodem
nezpůsobilosti výzvy k dosažení účelu sledovaného ustanovením § 251 odst. 1 tr.
ř.
Nejvyšší soud se neztotožnil ani s názorem státního zástupce uvedeným ve
vyjádření
k dovolání, ohledně srovnání výzvy podle § 151 odst. l tr. ř. s vyrozuměním o
veřejném zasedání. Ve Sdělení Ministerstva spravedlnosti, ze dne 1. 2. 2002,
o vydání vzorů doporučených pro použití v trestním a v občanském soudním řízení
(částka 1/2002 č. 2 Sbírky instrukcí a sdělení Ministerstva spravedlnosti ČR)
není obsažen žádný vzor pro výzvu podle § 151 odst. l tr. ř. Pod č. 49 a 55
jsou pouze dva vzory výzvy (k nastoupení trestu a k vycestování z ČR).
Zcela bez významu je přitom námitka, že obhájce není povinen vést si evidenci
věcí podle spisové značky soudu. Obhájce je podle § 41 odst. 1 tr. ř., m. j.
povinen poskytovat obviněnému potřebnou právní pomoc a účelně využívat k hájení
jeho zájmů prostředků a způsobů obhajoby uvedených v zákoně. Podle § 16 odst. 1
zák. č. 85/1996 Sb. o advokacii, je advokát m. j. povinen chránit a prosazovat
práva a oprávněné zájmy klienta. K tomu, aby mohl plně dostát těmto svým
povinnostem, je také nutné dbát potřebné procesní obezřetnosti a organizovat
svoji činnost tak, aby práva a oprávněné zájmy klienta nebyly ohroženy.
P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není s výjimkou obnovy řízení
opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. února 2003
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš