7 Tdo 1119/2009
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 13. 10. 2009 o dovolání obviněného M. D. proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 26. 6. 2008, sp. zn. 4 To 459/2008, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Písku pod sp. zn. 2 T 43/2007 t a k t o :
Podle § 265i odst. l písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. D. o d m í t á .
Rozsudkem Okresního soudu v Písku ze dne 26. 2. 2008, sp. zn. 2 T 43/2007, byl obviněný M. D. uznán vinným trestným činem zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. l písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zák. a trestným činem podvodu podle § 250 odst. l, 3 písm. b) tr. zák. a odsouzen za tyto trestné činy a dále za trestný čin zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. l písm. b) tr. zák., jímž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Písku ze dne 17. 4. 2008 (správně 17. 4. 2007), sp. zn. 5 T 194/2006, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 30. 8. 2007, sp. zn. 4 To 509/2007, podle § 158 odst. 2 tr. zák., § 35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody na čtyři léta, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou, a podle § 49 odst. l tr. zák. k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu výkonu veřejných funkcí na šest let, přičemž podle § 35 odst. 2 tr. zák. byl zrušen výrok o trestu, který byl obviněnému uložen ve věci Okresního soudu v Písku sp. zn. 5 T 194/2006. Výrokem podle § 228 odst. l tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody.
Jako trestné činy posoudil Okresní soud v Písku skutek, který podle jeho zjištění spočíval v podstatě v tom, že obviněný v době od 20. 7. 2004 do 20. 7. 2006 v obci T., okr. P., nejprve jako člen zastupitelstva obce pověřený výkonem pravomoci starosty a později jako neuvolněný starosta za účelem získání finančních prostředků pro svoji potřebu prováděl z účtu obce vedeného u Č. s., a. s., hotovostní výběry, jejichž oprávněnost dokládal pro potřeby účetnictví obce fiktivními fakturami, které si pro tento účel sám vyhotovoval a které jsou specifikovány ve výroku o vině, a tímto jednáním obci způsobil škodu v celkové výši 1 302 674,50 Kč.
O odvoláních, která podali obviněný proti výroku o vině a dalším výrokům a státní zástupce v neprospěch obviněného proti výroku o trestu, bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 26. 6. 2008, sp. zn. 4 To 459/2008. Z podnětu obou odvolání byl rozsudek Okresního soudu v Písku podle § 258 odst. l písm. d), f), odst. 2 tr. ř. zrušen ve výroku o způsobu výkonu trestu odnětí svobody a ve výroku o náhradě škody. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. bylo nově rozhodnuto tak, že obviněný byl pro výkon trestu odnětí svobody zařazen podle § 39a odst. 3 tr. zák. do věznice s dozorem a výrokem podle § 228 odst. l tr. ř. bylo znovu rozhodnuto o náhradě škody.
Obviněný podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích. Tento rozsudek napadl v celém rozsahu, tj. především v tom směru, že jím byl ponechán beze změny výrok o vině. Odkázal na důvody dovolání uvedené v § 265b odst. l písm. c), g), l) tr. ř. Dovolací důvod podle § 265b odst. l písm. c) tr. ř. spojil s námitkou, že ačkoli šlo o případ nutné obhajoby, byl v průběhu trestního stíhání v době od 19. 10. 2007 do 29. 1. 2008 bez obhájce. Pod dovolací důvod podle § 265b odst. l písm. g) tr. ř. zahrnul námitky proti tomu, že nebylo vyhověno jeho návrhu na vypracování nového znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, který podle jeho názoru mohl vést k závěru, že se trestného činu dopustil ve stavu zmenšené příčetnosti, dále námitky proti tomu, že v řízení před Okresním soudem v Písku nedošlo ke spojení projednávané věci sp. zn. 2 T 43/2007 s věcí sp. zn. 5 T 194/2006, a konečně námitky proti výroku o trestu, zejména pokud jde o přiměřenost nepodmíněného trestu odnětí svobody. Dovolací důvod podle § 265b odst. l písm. l) tr. ř. blíže nekonkretizoval. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek a aby přikázal Krajskému soudu v Českých Budějovicích věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání je zčásti zjevně neopodstatněné a zčásti se zakládá na námitkách, které neodpovídají žádnému z deklarovaných zákonných dovolacích důvodů.
K důvodu dovolání podle § 265b odst. l písm. c) tr. ř.
Podle § 265b odst. l písm. c) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl.
Vzhledem k tomu, pro jaké trestné činy byl obviněný stíhán, šlo o případ nutné obhajoby podle § 36 odst. 3 tr. ř. V průběhu řízení před Okresním soudem v Písku došlo k tomu, že původně ustanovený obhájce obviněného přestal vykonávat advokacii a že nový obhájce byl obviněnému ustanoven až po více než třech měsících. V namítané době od 19. 10. 2007 do 29. 1. 2008 však nebyl proveden žádný úkon, který by se stal podkladem rozsudku a nebyl opakován v hlavním líčení. To se týká i znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, který znalec MUDr. V. B. předložil Okresnímu soudu v Písku dne 20. 12. 2007, neboť v hlavním líčení konaném dne 15. 2. 2008 byl proveden důkaz tímto posudkem a znalec byl soudem vyslechnut, a to za přítomnosti obviněného i nově ustanoveného obhájce, kteří měli možnost klást znalci otázky.
Absenci obhájce v namítané části řízení je vyloučeno považovat za vadu, která by mohla jakkoli ovlivnit meritorní rozhodnutí, tj. výrok o vině, výrok o trestu a výrok o náhradě škody (k tomu viz č. 23/2007-II Sb. rozh. tr.).
V části, v níž bylo opřeno o důvod uvedený v § 265b odst. l písm. c) tr. ř., je dovolání obviněného zjevně neopodstatněné.
K důvodu dovolání podle § 265b odst. l písm. g) tr. ř.
Podle § 265b odst. l písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z toho, jak je uvedený dovolací důvod v zákoně konstruován, je zřejmé, že do jeho rámce spadají jen právní námitky, a nikoli námitky směřující proti skutkovému základu rozhodnutí. V dovolání lze namítat, že skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Není však možné opírat dovolání o námitky proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění vyvodily z důkazů, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování, že nevyhověly návrhům na provedení dalších důkazů apod.
Obviněný neuplatnil žádnou námitku v tom smyslu, že by skutkový stav, který zjistily soudy, nenaplňoval znaky trestných činů zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. l písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zák. a podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. Na tom, že v osobě obviněného jde o trestně odpovědného pachatele, tedy na výroku o vině, by nic nemohla změnit ani namítaná zmenšená příčetnost, neboť trestně neodpovědný je podle § 12 tr. zák. jen takový pachatel, který je nepříčetný. K případné zmenšené příčetnosti pachatele se podle § 32 odst. 1, 2 tr. zák. přihlíží jen při rozhodování o trestu.
Otázka příčetnosti obviněného byla vyřešena na podkladě znaleckého posudku MUDr. V. B., který vyšetřil duševní stav obviněného ze zřetelem ke zjištění, že obviněný byl k páchání trestných činů motivován potřebou získat peníze do různých sázkových her a že u něho bylo diagnostikováno patologické hráčství. Znalec jasně a srozumitelně konstatoval, že ve vztahu k té formě jednání, jímž obviněný spáchal oba trestné činy, byly zachovány rozpoznávací i ovládací schopnosti obviněného. V tomto ohledu znalec logicky vysvětlil, za jakých podmínek jsou rozpoznávací a ovládací schopnosti pachatele dotčeny patologickým hráčstvím. V souladu s tím soudy uzavřely, že v případě obviněného nešlo o přímý vliv intenzivního puzení ke hře, který by se projevil nějakým překotným, zbrklým či zkratkovitým (zejména násilným) jednáním směřujícím k okamžitému získání peněz do hry. Vztah mezi patologickým hráčstvím a posuzovanou trestnou činností byl jen nepřímý, což se projevilo tím, že ze strany obviněného šlo o promyšlené, plánovité a poměrně složité jednání spočívající v krácení finančních prostředků obce na bankovním účtu s použitím fingovaných faktur. Ostatně obviněný nezískával tyto prostředky bezprostředně do hry, ale primárně do své všeobecné dispozice i za účelem jiných plateb, zejména též za účelem úhrady dřívějších dluhů. Soudy nijak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř., pokud hodnotily znalecký posudek MUDr. V. B. tak, že na jeho podkladě usoudily na zachování rozpoznávací i ovládací schopnosti obviněného, a pokud za nadbytečný považovaly další znalecký posudek, který by podle návrhu obviněného zpracoval MUDr. K. N., CSc., k němuž obviněný jako pacient jinak dochází. Skutková zjištění soudů, která se týkají duševního stavu obviněného, a navazující právní závěr soudů ohledně příčetnosti obviněného rozhodně nejsou v nějakém extrémním rozporu s provedenými důkazy. To připomíná Nejvyšší soud z toho důvodu, že do důkazního a skutkového základu rozhodnutí napadeného dovoláním může - s ohledem na principy vyplývající z ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces - zasáhnout jen zcela výjimečně za předpokladu, že to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy.
Za uvedeného stavu není dovolacím důvodem polemika obviněného s rozsahem dokazování, které bylo provedeno ohledně jeho duševního stavu, a s tím, že nebylo vyhověno jeho návrhu na doplnění důkazů dalším znaleckým posudkem.
Namítané konání dvou samostatných řízení ohledně trestných činů, které byly
spáchány v souběhu, nemělo za následek žádné nesprávné hmotně právní posouzení, zejména ne v otázce trestu. Pokud o všech sbíhajících se trestných činech nebylo konáno společné řízení, ve kterém by obviněnému byl uložen úhrnný trest podle § 35 odst. l tr. zák., ale byla konána dvě samostatná řízení vedená u Okresního soudu v Písku pod sp. zn. 5 T 194/2006 a pod sp. zn. 2 T 43/2007 s tím, že obviněnému byl nakonec uložen souhrnný trest podle § 35 odst. 2 tr. zák., nebylo postavení obviněného nijak dotčeno. Souhrnný trest podle § 35 odst. 2 tr. zák. byl obviněnému uložen podle zásad uvedených v § 35 odst. l tr. zák. a tím bylo obviněnému garantováno stejné postavení, jaké by měl ve společném řízení konaném o všech sbíhajících se trestných činech. Lze jen dodat, že oba soudy si byly vědomy toho, že obviněný spáchal všechny trestné činy před vyhlášením rozsudku Okresního soudu v Písku ze dne 17. 4. 2007, sp. zn. 5 T 194/2006, že mezi trestnými činy byl vztah souběhu a že se tedy nejednalo o recidivu.
V části, v níž obviněný namítal v podstatě to, že mu nebyl ve společném řízení uložen úhrnný trest a že konání dvou samostatných řízení vedlo k uložení souhrnného trestu, je dovolání zjevně neopodstatněné.
Jinak je třeba dodat, že námitky týkající se přiměřenosti uloženého trestu nejsou dovolacím důvodem. Nejde-li o situaci, kdy výrok o trestu nemůže obstát z důvodu, že je vadný výrok o vině, lze samotný výrok o uložení trestu napadat zásadně jen prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 265b odst. l písm. h) tr. ř., jímž je uložení nepřípustného druhu trestu nebo uložení trestu ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu (tento dovolací důvod obviněný neuplatnil). Jestliže byl uložen přípustný druh trestu ve výměře padající do rámce zákonné trestní sazby, není možné založit dovolání na námitkách směřujících proti přiměřenosti trestu (k tomu viz č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).
K důvodu dovolání podle § 265b odst. l písm. l) tr. ř.
Ve vztahu k výroku o vině byl dovolací důvod podle § 265b odst. l písm. l) tr. ř. v posuzované věci uplatnitelný ve variantě, která je v uvedeném ustanovení vymezena tak, že dovolání lze podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku a v řízení předcházejícím tomuto rozhodnutí byl dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
To znamená, že dovolací důvod podle § 265b odst. l písm. l) tr. ř. bylo možné uplatnit jen ve spojení s jiným dovolacím důvodem, v daném případě s dovolacími důvody podle § 265 odst. l písm. c), g) tr. ř. Z vázanosti dovolacího důvodu podle § 265b odst. l písm. l) tr. ř. na jiné dovolací důvody vyplývá, že pokud je dovolání obviněného zjevně neopodstatněné z hlediska dovolacích důvodů podle § 265b odst. l písm. c), g) tr. ř., je zjevně neopodstatněné i z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. l písm. l) tr. ř. Dalším důsledkem uvedené vázanosti je to, že pokud se část dovolání obviněného odkazující na § 265b odst. l písm. g) tr. ř. zakládá na námitkách, které nejsou dovolacím důvodem uvedeným v tomto ustanovení, nejsou tyto námitky dovolacím důvodem ani podle § 265b odst. l písm. l) tr. ř.
Závěrem k dovolání obviněného
Z důvodů, které byly vyloženy v předcházejících částech tohoto usnesení, Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i odst. l písm. e) tr. ř. odmítl.
Nad rámec samotného rozhodnutí o dovolání pokládá Nejvyšší soud za nutné vyjádřit se k délce dovolacího řízení. Obviněný podal dovolání u Okresního soudu v Písku dne 18. 9. 2008, avšak spis byl předložen Nejvyššímu soudu až dne 10. 9. 2009. K průtahům tedy nedošlo v řízení před Nejvyšším soudem.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 13. října 2009
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec