7 Tdo 1125/2009
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 14. října 2009 o dovolání obviněného Z. L. proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 15. 4. 2009, sp. zn. 9 To 144/2009, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 2 T 179/2008 t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného Z. L. o d m í t á .
Rozsudkem Okresního soudu v Kolíně ze dne 18. 12. 2008, sp. zn. 2 T 179/2008, byl obviněný Z. L. uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1 tr. zák. a byl odsouzen podle § 187 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání patnácti měsíců, jehož výkon mu byl podle § 58 odst. 1 tr. zák. a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let. Podle § 226 písm. c) tr. ř. byl obviněný spolu se svými spoluobviněnými zproštěn obžaloby Okresního státního zastupitelství v Kolíně ze dne 2. 9. 2008, sp. zn. ZT 133/2008, pro skutek, v němž byl spatřován trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák.
Obviněný podal proti tomuto rozsudku Okresního soudu v Kolíně odvolání proti odsuzující části rozsudku, a to proti výroku o vině a trestu. Krajský soud v Praze usnesením ze dne 15. 4. 2009, sp. zn. 9 To 144/2009, odvolání obviněného zamítl podle § 256 tr. ř.
Proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 15. 4. 2009, sp. zn. 9 To 144/2009, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání opírající se o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. Obviněný uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v jeho první alternativě, když uvedl, že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Obviněný dále namítl, že nebyly dány důvody pro postup podle § 55 odst. 2 tr. ř. pro konání výslechů utajených svědků. S odkazem na nález Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2006, sp. zn. III. ÚS 499/04, uvedl, že k odsouzení obviněného nemůže dojít výlučně a ani v převážné míře na základě výpovědí tzv. utajených svědků (§ 55 odst. 2 tr. ř.). Obviněný je přesvědčen, že byl odsouzen pouze na základě výpovědi utajeného svědka „L. M.“, což je podle něj vzhledem k výše uvedenému nepřípustné. Má za to, že nebylo spolehlivě zjištěno, zda se skutečně dopustil žalovaného skutku. Úvahu soudu, že výpověď utajeného svědka „L. M.“ není jediným důkazem, považuje obviněný za nesprávnou. Dodal, že pokud soudy dovozují jeho vinu ze skutečnosti, že jeho rodinní příslušníci distribuovali drogy, je takový postup nepřípustný.
Obviněný z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 15. 4. 2009, sp. zn. 9 To 144/2009, a aby věc vrátil tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.
K dovolání obviněného se písemně vyjádřila nejvyšší státní zástupkyně, která uvedla, že obviněný sice namítl nesprávnost právního posouzení skutku, avšak tento svůj názor dovozuje z odlišného hodnocení důkazů a z odlišné verze skutkového stavu věci. Soudům nižších stupňů tak nevytýká vady při aplikaci hmotného práva, ale porušení procesních ustanovení. Nejvyšší státní zástupkyně připustila, že porušení určitých procesních ustanovení sice může být důvodem k dovolání, nikoliv však podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale jen v případech výslovně stanovených v jiných dovolacích důvodech, které však obviněný neuplatnil. Pokud obviněný Z. L. uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. prostřednictvím námitky týkající se správnosti postupu při výslechu osoby „L. M.“ jako utajeného svědka, pak tato dovolací námitka vybočuje z mezí dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., stejně tak další námitka, že stěžejním důkazem v posuzované trestní věci je právě výpověď zmiňovaného utajeného svědka. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. nejvyšší státní zástupkyně dodala, že obviněný tento dovolací důvod uplatnil v jeho druhé alternativě, tedy že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku a v řízení tomuto rozhodnutí předcházejícím byl dán důvod dovolání uvedený v písm. a) až k). Uvedla, že vzhledem k tomu, že námitky obviněného obsahově neodpovídaly uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neodpovídaly ani dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Nejvyšší státní zástupkyně z těchto důvodů navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky odmítl dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a současně navrhla, aby bylo takto rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Vycházel přitom z následujících skutečností.
Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění nelze zahrnout do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle § 265b tr. ř., je dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního stíhání a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je
povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu, a to s ohledem na zjištěný skutkový stav věci. V mezích dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení.“ Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti, která má význam z hlediska hmotného práva. Na podkladě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5 tr. ř., ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních.
Nejvyšší soud shledal, že obviněný neuplatnil žádnou námitku, kterou by vytkl nesprávné právní posouzení skutku nebo jiné nesprávné hmotně právní posouzení. Ze zákonné formulace dovolacího důvodu vyplývá, že dovolání, které se opírá o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tím, že obviněný namítl, že nebyly dány důvody pro postup podle § 55 odst. 2 tr. ř., napadl procesní postup soudu prvního stupně v rámci dokazování, čímž však nenaplnil jím uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani žádný jiný důvod podle § 265b odst. 1 tr. ř.
Nelze akceptovat ani další námitkou obviněného, že byl uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1 tr. zák. pouze na základě jediného důkazu, a to výslechu utajeného svědka „L. M.“. Ani tuto námitku nelze podřadit pod deklarovaný dovolací důvod, neboť obviněný ve své podstatě napadl způsob provádění a hodnocení důkazů soudy nižších stupňů, čímž v samém důsledku napadl soudy učiněná skutková zjištění. Dovolací soud je vázán skutkovými zjištěními, které ve věci učinily soudy nižších stupňů, a námitky proti těmto skutkovým zjištěním, tedy i proti hodnocení důkazů jakožto nezbytnému předpokladu vyvození skutkových závěrů soudy, nemohou být předmětem přezkumu v rámci řízení o dovolání. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovým zjištěním soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002).
Nejvyšší soud v této souvislosti připomíná, že těmito námitkami se zabývaly již soudy nižších stupňů a své právní závěry dostatečným způsobem odůvodnily ve svých rozhodnutích, s nimiž se Nejvyšší soud plně ztotožnil.
Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán tehdy, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Z toho je zřejmé, že tento důvod dovolání má dvě alternativy uplatnění. Podstata dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je tedy v tom, že soud druhého stupně měl v řádném opravném řízení přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, ale místo toho, aniž byly splněny procesní podmínky pro takový postup, odmítl nebo zamítl řádný opravný prostředek. Druhou alternativou je tedy skutečnost, že odvolateli sice nebylo odepřeno právo na přístup k soudu druhého stupně, ale tento soud – ač v řádném opravném řízení věcně přezkoumával napadené rozhodnutí soudu prvního stupně – neodstranil vadu vytýkanou v řádném opravném prostředku, nebo navíc sám zatížil řízení či své rozhodnutí vadou zakládající některý z dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
Z obsahu dovolání je patrné, že obviněný uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v jeho první alternativě, tedy že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Podstata této alternativy dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je tedy v tom, že soud druhého stupně měl v řádném opravném řízení přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, ale místo toho, aniž byly splněny procesní podmínky pro takový postup, odmítl nebo zamítl řádný opravný prostředek. Nejvyšší soud shledal, že Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal podle § 254 odst. 1 tr. ř. rozsudek soudu prvního stupně v jeho odsuzující části týkající se obviněného Z. L. Z těchto důvodů není dán dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v alternativě, kterou obviněný uplatnil.
Protože napadené rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami, Nejvyšší soud České republiky v neveřejném zasedání konaném za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť uplatněné námitky obviněného nenaplňují důvody dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. ani jiný dovolací důvod podle § 265b tr. ř.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. října 2008
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek