7 Tdo 1126/2003
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 15. 10. 2003 o dovolání
obviněného Bc. V. R., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 6. 6. 2003,
č. j. 9 To 159/2003-277, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Příbrami pod
sp. zn. 2 T 33/2002, t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného o d m í t á .
V trestní věci vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 2 T 33/2002
podal obviněný dovolání proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 6. 6.
2003, č. j. 9 To 159/2003-277. Tímto usnesením odvolací soud podle § 256 tr. ř.
jako nedůvodné zamítl odvolání obviněného proti rozsudku Okresního soudu v
Příbrami ze dne 20. 3. 2003, č. j. 2 T 33/2002-255. Uvedeným rozsudkem byl
obviněný uznán vinným trestným činem přijímání úplatku podle § 160 odst. 1, 3
písm. b) tr. zák., za což mu byl uložen podle § 160 odst. 3 tr. zák. trest
odnětí svobody v trvání 16 (šestnácti) měsíců. Podle § 58 odst. 1, § 59 odst. 1
tr. zák. byl obviněnému výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu
v trvání 2 (dvou) let.
Dovoláním obviněný napadl v celém rozsahu jak výrok o vině, tak i výrok o
trestu. S odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
obviněný uvedl, že důkazy byly nesprávně hodnoceny, kdy se jednalo pouze o
důkazy nepřímé, poměrně malé právní síly, které netvořily uzavřený řetězec
dokazující jeho protiprávní jednání. V důsledku toho obviněný vyslovil
pochybnosti o naplnění skutkové podstaty trestného činu přijímání úplatku podle
§ 160 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. Odvolacímu soudu obviněný vytkl, že v
předcházejícím řízení o odvolání, v němž byl zprošťující rozsudek Okresního
soudu v Příbrami ze dne 18. 9. 2002, č. j. 2 T 33/2002-222, zrušen a věc
tomuto soudu vrácena k novému projednání a rozhodnutí, porušil (odvolací soud)
ustanovení § 2 odst. 12 tr. ř., když sám hodnotil důkazy, které před ním nebyly
provedeny. Přestože podle obviněného v řízení před soudem prvního stupně nebyl
proveden žádný důkaz, který by potvrdil, že finanční částka ve výši 1.000,- Kč
mu byla předána jako úplatek, byly soudem zamítnuty jeho návrhy na provedení
výslechu svědků pplk. Bc. J. V. a mjr. J. K., které by mohly jeho obhajobu
založenou na existenci půjčky v této výši podpořit. V závěrečném petitu
obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení zrušil ve výroku o vině a
v souladu s tímto i výrok o trestu a zprostil obviněného viny v celém rozsahu.
K dovolání obviněného se vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního
zastupitelství v Brně. Je přesvědčen, že v daném případě obviněný podal
mimořádný opravný prostředek z jiného důvodu, než který je uveden v
ustanovení § 265b tr. ř. Z obsahu dovolání je totiž zcela zřejmé, že obviněný
opřel veškerou argumentaci jen o skutkové námitky, které směřovaly proti tomu,
jak soudy hodnotily důkazy a jaká zjištění z důkazů vyvodily, když současně
dovolacímu soudu předkládá vlastní (údajně mnohem pravděpodobnější) verzi
průběhu skutkového děje, která podle něj vylučuje, aby částku 1.000,- Kč
převzal jako úplatek. Jak státní zástupce uvedl, dovolací důvod podle § 265b
odst. 1 písm. g) tr. ř. musí být v dovolání skutečně (tedy materiálně, nikoli
jen formálně) tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, přičemž nesprávnost
skutkových zjištění nalézacího soudu a odvolacího soudu lze vytýkat jen v
návaznosti na tvrzené a odůvodněné hmotně právní pochybení. Výhrady, které
obviněný vznesl proti postupu soudu druhého stupně, který zrušil předchozí
zprošťující rozsudek soudu nalézacího a věc vrátil soudu prvního stupně, nelze
rovněž subsumovat pod žádný z dovolacích důvodů zakotvených v ustanovení § 265b
tr. ř. S ohledem na výše uvedené skutečnosti státní zástupce v závěrečném
petitu navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b)
tr. ř. odmítl. Podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. státní zástupce vyslovil
souhlas s projednáním dovolání v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř) shledal, že dovolání obviněného
je podle § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. přípustné, bylo podáno osobou
oprávněnou /§ 265d odst. 1 písm. b) tr. ř./, prostřednictvím obhájce (§ 265d
odst. 2 tr. ř.), přičemž lhůta k podání dovolání byla zachována (§ 265e tr. ř.).
Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze uplatnit, jestliže
rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném
hmotně právním posouzení.
Ze znění citovaného dovolacího důvodu plyne, že námitky, kterými lze úspěšně
tento dovolací důvod uplatnit, musejí být právní povahy. Východiskem pro
existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je popis
skutku obsažený ve skutkové větě výroku o vině, v němž je třeba spatřovat
těžiště při úvahách, zda skutek zjištěný soudem je trestným činem, případně zda
zvolená právní kvalifikace toho kterého trestného činu je správná. Na podkladě
tohoto dovolacího důvodu proto nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a
úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani
prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve
smyslu § 2 odst. 5, 6 tr. ř., neboť tato činnost soudu spočívá v aplikaci
ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Kromě nesprávného právního
posouzení skutku lze vytýkat též pochybení týkajícího se jiného nesprávného
hmotně právního posouzení. V této souvislosti může přitom jít o posuzování jen
takové skutkové okolnosti, která má význam z hlediska hmotného práva. I v tomto
případě ovšem jde o otázku nikoliv skutkovou, nýbrž o otázku právního
charakteru.
Z podaného dovolání je zřejmé, že obviněný uplatnil toliko námitky, které
směřovaly proti způsobu, jakým byly hodnoceny provedené důkazy, a proti
správnosti skutkových zjištění, která učinil Okresní soud v Příbrami a z
nichž také vycházel v napadeném usnesení Krajský soud v Praze. Nelze též
přehlédnout, že podstatná část argumentace byla uvedena v obsahu odvolání, na
níž obviněný setrval a byla použita pro odůvodnění dovolání. Obviněný
zdůraznil, že jeho obhajobu založenou na existenci půjčky ve výši 1.000,- Kč ve
vztahu ke svědkovi V. by mohli potvrdit jedině svědkové pplk. Bc. J. V. a mjr.
J. K., jejichž výslechu se v předcházejícím řízení domáhal. Ostatní provedené
důkazy hodnotí jako nepřímé, které ve svém souhrnu nejsou založeny na pečlivém
uvážení všech okolností. Takové námitky nelze považovat za námitky právní, ve
skutečnosti se totiž obviněný domáhá jiného hodnocení důkazů, případně doplnění
dokazování ve snaze dosáhnout změny ve skutkovém zjištění. Konečně lze dodat,
že dovolatelem konstatované porušení ustanovení § 2 odst. 12 tr. ř. je též
procesního charakteru, a proto nemůže nic změnit na tom, že konkrétně uplatněný
dovolací důvod nebyl věcně naplněn právně relevantními námitkami.
S ohledem na shora uvedené skutečnosti Nejvyšší soud dospěl k závěru, že
obviněný uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. pouze
formálně, přičemž konkrétní námitky uplatněné v dovolání jsou skutkové, které
nemohou tento dovolací důvod, ale ani žádný jiný důvod dovolání podle § 265b
tr. ř. naplnit. Proto Nejvyšší soud rozhodl tak, že dovolání obviněného podle §
265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, protože bylo podáno z jiného důvodu, než
je uveden v § 265b tr. ř. V souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr.
ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. října 2003
Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann