7 Tdo 1134/2024-201
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 22. 1. 2025 o dovolání obviněného M. R. podaném proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 5. 2024, sp. zn. 8 To 108/2024, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 1 T 25/2024 takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. R. odmítá.
1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 12. 4. 2024, č. j. 1 T 25/2024-41, byl obviněný M. R. uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku a odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou.
2. Podle zjištění Obvodního soudu pro Prahu 1 obviněný spáchal uvedený přečin tím, že se nejméně dne 10. 4. 2024 ve 14:19 hodin zdržoval v Praze 1, ul. XY XY, u výstupu z výtahu metra linky XY, ačkoliv mu byly rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 22. 12. 2004, sp. zn. 3 T 143/2004, v právní moci dne 14. 6. 2005, a trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 24. 11. 2007, sp. zn. 7 T 76/2007, v právní moci dne 6. 12. 2007, uloženy tresty zákazu pobytu na území hl. m. Prahy, každý v trvání 2 let, přičemž ani trest uložený prvním ze zmiňovaných rozhodnutí (z důvodu výkonu předešlého trestu zákazu pobytu a následných výkonů nepodmíněných trestů odnětí svobody) dosud nevykonal, o čemž věděl i vzhledem ke znění trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 18. 3. 2024, sp. zn. 4 T 34/2024, v právní moci téhož dne, jímž byl odsouzen pro přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku.
3. Odvolání obviněného podané proti výroku o vině a trestu rozsudku soudu prvního stupně Městský soud v Praze usnesením ze dne 30. 5. 2024, č. j. 8 To 108/2024-129, podle § 256 tr. ř. zamítl.
4. Usnesení odvolacího soudu napadl obviněný dovoláním s poukazem na dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) a l) tr. ř. Ve vztahu k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. namítl, že oba soudy rezignovaly na svoji povinnost řádně zjistit skutkový stav. Z toho důvodu jim nebyla Městským úřadem v Brandýse nad Labem – Staré Boleslavi sdělena informace, že pražská Psychiatrická nemocnice Bohnice je spádovou nemocnicí pro Brandýs nad Labem – Starou Boleslav a že by obviněného směřovali tam.
Kromě toho nezisková organizace SANANIM, z. ú., v koordinaci se sociálním odborem Městského úřadu v Brandýse nad Labem – Staré Boleslavi zajistily obviněnému lůžkový pobyt v Psychiatrické nemocnici Bohnice. Z protokolu o hlavním líčení ze dne 12. 4. 2024 je údajně patrné, že obviněný uvedl, že měl domluvený nástup na léčení, a patrný je i důvod, proč nenastoupil. Obviněný nesouhlasí s tím, že by seznam adiktologických pracovišť byl notorietou. Soud bez dalšího nemohl být schopen posoudit, jakou odbornou péči obviněný potřebuje, aby dokázal správně stanovit zařízení, které by bylo pro obviněného vhodné.
Jako námitku nesprávného právního posouzení skutku obviněný uvedl, že nebylo zkoumáno, zda zákaz pobytu porušoval déletrvajícím jednáním či soustavnějším opakovaným jednáním ani zda měl ke zdržování se v Praze vážný důvod, a že nebylo prokázáno, že by měl v úmyslu se na území hl. m. Prahy zdržovat nad rámec času nutného pro vyřízení záležitostí ve spojitosti se svým pobytem na adiktologickém pracovišti. Obviněný rovněž namítl, že výrok o vině rozsudku soudu prvního stupně je neúplný, neboť po jazykové stránce nedává pro svoji neúplnost smysl.
Citoval část skutkové věty tohoto výroku a dodal, že není zřejmé, jaký význam má uvedený den 2. 7. 2017. Závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Městského soudu v Praze a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 a aby Obvodnímu soudu pro Prahu 1 přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
5. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v písemném vyjádření k dovolání obviněného uvedl, že dovolání obviněného je v zásadě opakováním jeho předchozí obhajoby, se kterou se oba soudy správně vypořádaly. Ve vztahu k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. konstatoval, že dovolatel fakticky žádnou vadu, kterou předpokládá toto zákonné ustanovení, nevytknul. K důvodům, pro které nemůže obstát obhajoba ospravedlňující jeho pobyt v Praze zdravotními záležitostmi, státní zástupce odkázal na pasáže odůvodnění obou soudů. Námitku, jíž obviněný vytkl chybějící objektivní stránku předmětného přečinu, sice lze podřadit pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., postrádá však opodstatnění, a to z důvodů vysvětlených v napadených rozhodnutích. Pod uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. nelze podřadit námitku stran údajné neúplnosti výroku rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1. Státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné odmítl.
K důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
6. Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
7. Podstatou žádné z dovolacích námitek nebyl zjevný rozpor rozhodných skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů a obviněný nepoukázal ani na žádné provedené procesně nepoužitelné důkazy ani na to, že ve vztahu k rozhodným skutkovým zjištěním nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Jeho argumentace byla, že oba soudy rezignovaly na řádné zjištění skutkového stavu v tom směru, že měl vážný důvod zdržovat se v Praze – konkrétně léčení v Psychiatrické nemocnici Bohnice. S tím se soudy logicky a přesvědčivě vypořádaly, přičemž jejich postup nevybočil z rámce daného ustanovením § 2 odst. 5, 6 tr. ř. a odůvodnění jejich rozhodnutí nebudí v tomto směru pochybnosti. Soudy zejména dostatečně odůvodnily, proč neuvěřily verzi obviněného, že se v Praze nacházel z toho důvodu, aby zde řešil svoji závislost na alkoholu. Ostatně obviněný ani neuváděl nějaký akutní důvod, proč by musel náhle přicestovat do Prahy, aniž by si opatřil příslušné povolení.
8. Dovolání nebylo podáno z důvodů podřaditelných pod ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
K důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
9. Podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci tohoto dovolacího důvodu lze namítat, že soudy zjištěný skutek byl nesprávně posouzen z hlediska hmotného práva. Námitky obviněného týkající se nenaplnění objektivní stránky předmětného přečinu lze podřadit pod uplatněný dovolací důvod, jedná se však o námitky zjevně neopodstatněné.
10. Přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku spočívá v maření výkonu rozhodnutí soudu o uložení trestu zákazu pobytu, jež záleží v jednání pachatele, který se bez povolení a bez vážného důvodu zdržuje v místě nebo obvodě, na které se vztahuje trest zákazu pobytu.
11. Dovolatel s odkazem na odbornou literaturu namítl, že zdržování se v místě nebo obvodě, na který se vztahuje trest zákazu pobytu, předpokládá déletrvající jednání nebo soustavnější opakované jednání pachatele, ze kterého vyplývá úmysl nerespektovat výkon tohoto trestu. Zdůraznil, že není možno uzavřít, že se v Praze zdržoval, protože se v jeho případě nejednalo o déletrvající jednání ani o soustavnější opakované jednání. Skutková podstata přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku však může být při splnění dalších podmínek naplněna i krátkodobým pobytem pachatele v místě, na které se vztahuje jemu uložený trest zákazu pobytu, jak Nejvyšší soud podrobně vyložil v usnesení ze dne 22. 8. 2024, sp. zn. 6 Tdo 692/2024.
12. Podmínkou trestnosti je, aby se pachatel v místě nebo obvodě, na který se vztahuje zákaz pobytu, zdržoval bez povolení a současně bez závažného důvodu. Z toho vyplývá, že k vyloučení trestní odpovědnosti postačí buď povolení, nebo pobývání (zdržování se) ze závažného důvodu v místě nebo obvodu, na který se zákaz pobytu vztahuje. Skutečnost, že povolení od policejního orgánu podle § 350a odst. 3 tr. ř. mu nebylo vydáno, obviněný nezpochybňoval.
13. Nelze přisvědčit námitce, že skutková podstata uvedeného trestného činu nemohla být naplněna, protože pro pobyt v Praze měl obviněný vážný důvod. Tuto námitku je nutno odmítnout již z toho důvodu, že obviněný ji postavil na jiném než soudy zjištěném skutkovém stavu, tedy tvrzení, že do Prahy přijel „kvůli detoxu“. Kromě toho takové zákonem aprobované jednání pachatele z povahy věci vyžaduje, aby zmiňovaný závažný důvod nastal tak náhle, že odsouzený nemohl včas požádat o povolení. Obecně by mohla být tímto vážným důvodem nutnost urychleně vyhledat specializovanou lékařskou pomoc, kterou lze poskytnout právě v místě zákazu pobytu, nicméně o takovou situaci zde nešlo. Obviněným uváděný důvod pro pobyt v Praze není z povahy věci ničím akutním ani neodkladným. Obviněný nebyl v takové časové nouzi, aby se musel okamžitě vydat do Prahy svou závislost na alkoholu řešit, aniž by mohl vyčkat vydání povolení (správnost této domněnky potvrzuje i to, že obviněný údajně o povolení žádal), resp. aby takovou situaci – v případě, že povolení nedostane – nemohl řešit jiným způsobem, jak naznačily soudy. Krátce, ani dovolatelem uváděné okolnosti (i pokud by soudy neměly přesvědčivé a jednoznačné důvody jim neuvěřit) by nebylo možné považovat za vážný důvod ve smyslu § 337 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku.
14. Z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dovolání zjevně neopodstatněné.
K důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
15. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., na který dovolatel rovněž odkázal, slouží k nápravě vad v případě, kdy v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný. Je tedy jednak naplněn, pokud určitý výrok nebyl vůbec učiněn, tedy výrok v napadeném rozhodnutí není obsažen, přestože jej soud měl podle zákona nebo podle návrhu některé ze stran pojmout do výrokové části rozhodnutí. Druhou alternativou je, že určitý výrok sice byl v napadeném rozhodnutí učiněn, ale není úplný. Neúplným je takový výrok napadeného rozhodnutí, který neobsahuje některou podstatnou náležitost stanovenou zákonem, např. je-li v případě výroku o vině uvedena právní kvalifikace skutku jen zákonným pojmenováním trestného činu včetně příslušného zákonného ustanovení a chybí tzv. právní věta vyjadřující zákonné znaky trestného činu.
16. S odkazem na tento dovolací důvod obviněný namítl, že část znění tzv. skutkové věty výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně – konkrétně zmiňované datum 2. 7. 2017 – postrádá po jazykové stránce smysl. Tuto námitku není možné pod uplatněný dovolací důvod podřadit, protože se nijak netýká absence nějakého výroku či jeho neúplnosti. Pouhá jazyková nebo jiná nepřesnost tzv. skutkové věty rozsudku dovolací důvod nenaplňuje.
Závěrem
17. Dovolací námitky obviněného zčásti nejsou podřaditelné pod žádný z uplatněných (ani jiných) dovolacích důvodů, ve zbytku jsou zjevně neopodstatněné. Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. O dovolání rozhodl v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. 1. 2025
JUDr. Josef Mazák předseda senátu