U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 5. října 2011 o dovolání obviněného P. S., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 21. 3. 2011, sp. zn. 5 To 21/2011, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 37 T 10/2010, t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného P. S. o d m í t á .
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 1. 2011, sp. zn. 37 T 10/2010, byl obviněný P. S. uznán vinným zvlášť závažným zločinem vraždy podle § 140 odst. 1 tr. zákoníku a byl odsouzen podle § 140 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání čtrnácti roků. Podle § 56 odst. 2 písm. d) tr. zákoníku byl pro výkon trestu zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou.
Obviněný podal proti tomuto rozsudku odvolání proti všem výrokům. Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 21. 3. 2011, sp. zn. 5 To 21/2011, zamítl odvolání obviněného podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné.
Proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 21. 3. 2011, sp. zn. 5 To 21/2011, podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně včas dovolání opírající se o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. Obviněný namítl rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými závěry, které ve věci učinily soudy nižších stupňů. Je přesvědčen, že svým postupem porušily ustanovení § 2 odst. 6 tr. ř., neboť provedené důkazy neprokazují jeho vinu bez důvodných pochybností. Obviněný tvrdí, že ze strany soudů došlo ke spekulativnímu vytvoření tzv. řetězu nepřímých důkazů s tím, že logickým postupem nelze dojít ke skutkovým zjištěním k nimž dospěly soudy nižších stupňů. Obviněný konkrétně poukázal na to, že závěr o jeho vině byl učiněn na základě skutečnosti, že byl ve křoví u domu nalezen nůž, na kterém byly identifikovatelné jeho pachové stopy. Ve skutečnosti však vypověděl, že předmětný nůž mu vypadl z okna při čištění oken. Touto verzí se soudy nižších stupňů nezabývaly. Obviněný dodal, že i z výpovědi svědka K. G. vyplývá, že předmětný nůž u něj nikdy neviděl. Obviněný rovněž zpochybnil znalecký posudek z oboru genetiky. Uvedl, že nic nenasvědčuje tomu, že by se poškozená E. T. bránila vražednému útoku, jeho genetický materiál nalezený pod nehty poškozené tak nelze podle něj dávat do souvislosti s vražedným útokem. Podle obviněného nelze učinit závěr o jeho vině ani z jeho nervózního chování ve dnech 11. a 12. května 2010, neboť zdrojem takového chování mohla být skutečnost, že našel tělo poškozené. Obviněný vytkl soudům nižších stupňů, že nevzaly v úvahu konstatování znalců, že nemá sklon k chladnokrevnému násilí. Obviněný na základě těchto námitek navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil napadené usnesení Vrchního soudu v Olomouci, jakož i předcházející rozsudek Krajského soudu v Ostravě, a aby podle § 265m tr. zák. (správně má být tr. ř.) sám ve věci rozhodl, případně aby podle § 265l tr. ř. přikázal věc příslušnému soudu k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší státní zástupce ve svém vyjádření k dovolání uvedl, že v dané trestní věci sice neexistuje jediný přímý důkaz, který by prokazoval přímo, že obviněný byl pachatelem zvlášť závažného zločinu vraždy podle § 140 odst. 1 tr. zákoníku, avšak to nevylučuje, aby byl uznán vinným pachatelem takového trestného činu. Není totiž vyloučeno, aby výrok o vině byl opřen o nepřímé důkazy, a to za předpokladu, že tvoří ve svém souhrnu logickou a ničím nenarušenou uzavřenou soustavu nepřímých důkazů, vzájemně se doplňujících a na sebe navazujících, které jsou v takovém příčinném vztahu k dokazované skutečnosti, že je z nich možné dovodit závěr o vině obviněného. Soudy obou stupňů zohlednily i to, že obviněný popíral jakékoliv jednání, kterým by měl ublížit poškozené na zdraví, natož jí způsobit smrt. Soudy hodnotící úvahy zcela zřetelně a logicky vysvětlily v odůvodněních svých rozhodnutí a nedošlo tak k žádné deformaci důkazů, ale ani jinému vybočení z mezí volného hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř. Pokud jde o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., který obviněný uplatnil v jeho druhé zákonné variantě, obviněný uplatnil i v tomto případě námitky, které nelze podřadit pod tento dovolací důvod. Nejvyšší státní zástupce z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání konaném v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Vycházel přitom z následujících skutečností.
Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z této zákonné formulace vyplývá, že dovolání, které se opírá o tento dovolací důvod, je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Nejvyšší soud je v řízení o dovolání povinen zásadně vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně, učiněného v souladu s ustanovením § 2 odst. 5, 6 tr. ř., a v návaznosti na takto zjištěný skutkový stav věci
zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu nemůže změnit.
Nejvyšší soud zjistil, že obviněný učinil obsahem svých dovolacích námitek jen námitky skutkové, které směřují proti učiněným skutkovým zjištěním a proti způsobu hodnocení důkazů. Za námitky skutkového charakteru je nutno považovat námitky obviněného, že soudy nižších stupňů nezjistily skutkový stav věci bez důvodných pochybností, že nesprávně vyhodnotily důkaz výslechem svědka K. G., jakož i důkaz znaleckým posudkem z oboru genetiky. Stejně tak se nelze v dovolání zabývat námitkou, že v řízení nebylo prokázáno, že nůž nalezený v křoví byl vražednou zbraní a že genetický materiál nalezený pod nehty poškozené má souvislost s vražedným útokem. Těmito námitkami obviněný zpochybnil způsob hodnocení důkazů, jakož i soudy učiněná skutková zjištění, jimiž je dovolací soud zásadně vázán a v návaznosti na tato tvrzení se obviněný snaží prosadit odlišný a pro něj příznivější skutkový stav věci.
V řízení o dovolání z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se nelze domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Uplatněný dovolací důvod není naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovým zjištěním soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002). Dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva.
Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán tehdy, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Z toho je zřejmé, že tento důvod dovolání má dvě alternativy uplatnění. Podstata dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je v tom, že soud druhého stupně měl v řádném opravném řízení přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, ale místo toho, aniž byly splněny procesní podmínky pro takový postup, odmítl nebo zamítl řádný opravný prostředek. Druhou alternativou je skutečnost, že odvolateli sice nebylo odepřeno právo na přístup k soudu druhého stupně, ale tento soud – ač v řádném opravném řízení věcně přezkoumával napadené rozhodnutí soudu prvního stupně – neodstranil vadu vytýkanou v řádném opravném prostředku, nebo navíc sám zatížil řízení či své rozhodnutí vadou zakládající některý z dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
Obviněný uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v jeho druhé alternativě. Nejvyšší soud však neshledal v rámci řízení před soudem prvního stupně žádnou vadu, která by naplnila dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani jiný důvod dovolání podle § 265b odst. 1 tr. ř., a proto není dán ani důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Uplatnění tohoto dovolacího důvodu je vázáno na existenci vad podřaditelných pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. již v řízení u soudu prvního stupně.
Protože napadené rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami, Nejvyšší soud České republiky v neveřejném zasedání konaném za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť uplatněné námitky obviněného nenaplňují důvody dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. ani jiný dovolací důvod podle § 265b tr. ř.
P o u č e n í: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 5. října 2011
Předseda senátu JUDr. Jindřich Urbánek