7 Tdo 1143/2009
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 13. 10. 2009 o dovolání obviněného J. B. proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 2. 6. 2009, sp. zn. 11 To 179/2009, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 2 T 19/2009 takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. B. o d m í t á .
Rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 2. 4. 2009, sp. zn. 2 T 19/2009, byl obviněný J. B. uznán vinným trestným činem vydírání podle § 235 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák. a odsouzen podle § 235 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody na dva roky a šest měsíců nepodmíněně s tím, že pro výkon tohoto trestu byl podle § 39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s dozorem, a podle § 55 odst. l písm. a) tr. zák. k trestu propadnutí věci. Kromě toho bylo obviněnému podle § 72 odst. 2 písm. b), odst. 4 tr. zák. uloženo protialkoholní ústavní ochranné léčení.
Odvolání obviněného, podané proti výroku o vině a dalším výrokům, bylo usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 2. 6. 2009, sp. zn. 11 To 179/2009, podle § 256 tr. ř. zamítnuto.
Obviněný podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové. Výrok o zamítnutí odvolání napadl s odkazem na důvod dovolání uvedený v § 265b odst. l písm. g) tr. ř. Vytkl, že skutek byl nesprávně posouzen jako trestný čin, neboť v daném případě nebyla splněna materiální podmínka trestnosti činu. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí obou soudů a aby přikázal Okresnímu soudu v Hradci Králové věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání je zjevně neopodstatněné.
Trestného činu vydírání podle § 235 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák. se dopustí mimo jiné ten, kdo jiného pohrůžkou násilí nutí, aby něco konal, a spáchá takový čin se zbraní.
Takto byl posouzen skutek, který podle zjištění Okresního soudu v Hradci Králové, s nimiž se v napadeném usnesení ztotožnil také Krajský soud v Hradci Králové, spočíval v podstatě v tom, že obviněný J. B. dne 2. 11. 2008 kolem 22,00 hodin na parkovišti u benzínové čerpací stanice B. v Ch. n. C., okr. H. K., pod vlivem alkoholu a psychotropních látek nutil J. B., V. V., J. P., R. V., M. D., M. Š., M. B. a J. N. k tomu, aby odtud „vypadli”, zároveň na ně ze vzdálenosti dvou metrů mířil expanzní samočinnou pistolí zn. EKOL, ráže 9 mm, a vyhrožoval jim, že je vystřílí, pokud z místa neodjedou, v důsledku čehož poškození začali od benzínové čerpací stanice odjíždět z obavy před splněním výhrůžky obviněného. Podle dalších zjištění soudů obviněný při odjíždění vozidlem řízeným J. V. nejméně jednou vystřelil z pistole ve směru poškozených, pak byl pronásledován a zadržen na náměstí v Ch. n. C. J. B., kterého opětovně ohrožoval pistolí.
Z hlediska formálních znaků evidentně jde o trestný čin vydírání podle § 235 odst. l, 2 písm. c) tr. zák. Je však třeba poznamenat, že obviněný spáchal trestný čin jednáním, ke kterému došlo v prostoru benzínové čerpací stanice. Pro naplnění zákonných znaků trestného činu již neměly žádný význam okolnosti vztahující se k té části incidentu, kdy obviněný byl pronásledován a posléze zadržen. Proto je bezpředmětná ta část dovolání, v níž obviněný namítal, že na náměstí se jen bránil útoku, kterému byl sám vystaven ze strany poškozeného J. B., a že poškozený se ho snažil zadržet, aniž pro to byly splněny zákonné podmínky stanovené v § 76 tr. ř.
Materiální podmínku trestnosti činu vymezuje trestní zákon tak, že trestným činem je pro společnost nebezpečný čin, jehož znaky jsou uvedeny v tomto zákoně (§ 3 odst. l tr. zák.), a že čin, jehož stupeň nebezpečnosti pro společnost je nepatrný, není trestným činem, i když jinak vykazuje znaky trestného činu (§ 3 odst. 2 tr. zák.). Materiální podmínkou trestnosti činu tedy je to, aby čin vykazoval takový stupeň nebezpečnosti pro společnost, který je vyšší než nepatrný. Při posuzování otázky, zda v konkrétním případě je splněna materiální podmínka trestnosti činu, je ovšem nutno vycházet z toho, že již stanovením formálních znaků určité skutkové podstaty zákon předpokládá, že při jejím naplnění v běžně se vyskytujících případech je stupeň nebezpečnosti činu pro společnost zpravidla vyšší než nepatrný. Závěr o nedostatku materiální podmínky trestnosti činu se proto může týkat jen případů, v nichž při naplnění formálních znaků určité skutkové podstaty nedosahuje stupeň nebezpečnosti činu pro společnost dolní hranice typové nebezpečnosti činu, tedy když neodpovídá ani nejlehčím běžně se vyskytujícím případům trestného činu této skutkové podstaty (k tomu viz č. 43/1996 Sb. rozh. tr.).
Aplikují-li se uvedené zásady na posuzovaný případ, je jasné, že materiální podmínka trestnosti činu byla splněna. Jednalo se totiž o naprosto svévolný, neomalený a ničím nevyprovokovaný útok proti osobám, které se pokojně zdržovaly na parkovišti v prostoru benzínové čerpací stanice, nijak nenarušovaly klid a veřejný pořádek a nezavdaly svým chováním žádný důvod k napadení. V souladu s námitkami obviněného lze připustit, že nešlo o promyšlené a naplánované jednání, avšak to rozhodně nemůže být důvodem k závěru, že stupeň nebezpečnosti činu byl jen nepatrný. I přes namítanou nahodilost je třeba připomenout, že obviněný byl pod vlivem alkoholu a marihuany a že jeho vystupování bylo celkově velmi agresivní. Obviněný namítal, že pohnutkou jeho činu byl nesouhlas s tzv. pravicovým extrémismem, avšak pokud obviněný považoval poškozené za nějaké jeho představitele, je třeba konstatovat, že poškození se v uvedeném ohledu svým jednáním navenek nijak neprojevovali. Pohnutku obviněného proto nelze akceptovat jako podklad pro úvahu o nepatrném stupni nebezpečnosti činu pro společnost. Nepřijatelná je také námitka týkající se nedostatku následku v tom smyslu, že nenastal žádný škodlivý stav. V tomto směru stačí poukázat na zjištění, že poškození se z obavy před splněním výhrůžky obviněného rozhodli z místa vzdálit a začali proto odjíždět. Obviněný tedy v podstatě dosáhl toho, k čemu poškozené svou výhrůžkou nutil. Přítomnost zbraně v podobě expanzní samočinné pistole ráže 9 mm, s jejímž použitím obviněný vyhrožoval poškozeným a nutil je opustit prostor benzínové čerpací stanice, je naopak okolností, která podstatně zvyšuje stupeň nebezpečnosti činu pro společnost a odůvodňuje použití vyšší trestní sazby (§ 88 odst. l tr. zák.). Námitka obviněného, že pistoli použil až ve stádiu, kdy se cítil ohrožen poškozenými, se zcela míjí se skutkovými zjištěními soudů a navíc patrně vychází z nesprávného názoru, že o spáchání činu se zbraní šlo až ve stádiu, kdy obviněný při odjíždění z místa vystřelil. V tomto ohledu je třeba zdůraznit, že o spáchání činu se zbraní šlo od samého počátku, tedy i ve stádiu, kdy obviněný pistolí na poškozené jen mířil.
Žádná z namítaných okolností nemůže odůvodnit úvahu, že by se v posuzovaném případě jednalo jen o nepatrný stupeň nebezpečnosti činu pro společnost a že by tedy nebyla splněna materiální podmínka trestnosti činu. Napadené usnesení ani předcházející rozsudek v žádném případě nejsou rozhodnutími, která by spočívala na nesprávném právním posouzení skutku ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. l písm. g) tr. ř.
Nejvyšší soud proto zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle § 265i odst. l písm. e) tr. ř. odmítl.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 13. října 2009
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec