7 Tdo 1149/2022-315
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 21. 12. 2022 o dovolání
obviněného J. B., nar. XY v XY, bytem XY, nyní ve výkonu trestu odnětí svobody
ve Věznici Kynšperk nad Ohří, podaném proti usnesení Krajského soudu v Praze ze
dne 7. 9. 2022, sp. zn. 9 To 213/2022, v trestní věci vedené u Okresního soudu
v Benešově pod sp. zn. 10 T 29/2022 takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. B.
odmítá.
1. Rozsudkem Okresního soudu v Benešově ze dne 30. 5. 2022, č. j. 10 T
29/2022-209, byl obviněný J. B. uznán vinným zločinem pohlavního zneužití podle
§ 187 odst. 1, 2 tr. zákoníku a odsouzen podle § 187 odst. 2 tr. zákoníku k
trestu odnětí svobody na tři roky, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm.
a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Dále bylo podle § 228 odst. 1
tr. ř. rozhodnuto, že obviněný je povinen uhradit poškozené AAAAA (pseudonym)
nemajetkovou újmu ve výši 150 000 Kč.
2. Jako zločin pohlavního zneužití podle § 187 odst. 1, 2 tr. zákoníku
posoudil Okresní soud v Benešově skutek, který podle jeho zjištění spočíval v
tom, že obviněný v době od roku 2019 do 10. 8. 2020 v Mělníku a poté do 22. 2.
2021 v XY, okres Benešov, opakovaně AAAAA, nar. XY, se kterou jako dcerou své
partnerky L. J. sdílel společnou domácnost a uplatňoval vůči ní výchovnou
autoritu, nejprve jednou za měsíc a pak častěji osahával na prsou a přirození,
požadoval po ní, aby mu sahala na jeho přirození a orálně ho uspokojovala, a
sám ji rovněž orálně uspokojoval, ačkoli si byl vědom toho, že nedovršila věk
patnácti let.
3. Odvolání obviněného, podané proti všem výrokům rozsudku, bylo
usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 7. 9. 2022, č. j. 9 To 213/2022-261,
podle § 256 tr. ř. zamítnuto.
4. Obviněný podal dovolání proti usnesení Krajského soudu v Praze. Výrok
o zamítnutí odvolání napadl s odkazem na důvod dovolání uvedený v § 265b odst.
1 písm. g) tr. ř. V návaznosti na svou obhajobu, že se v době, než poškozená
dosáhla věku patnácti let, nedopustil žádného jednání uvedeného ve výroku o
vině, vytkl porušení zásady in dubio pro reo a jednostranné hodnocení důkazů v
jeho neprospěch. Namítl rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými
důkazy, který podle jeho mínění spočíval v tom, že byl uznán vinným, ačkoli
poškozená popřela, že by z jeho strany došlo k jednání uvedenému ve výroku o
vině. Poukázal na to, že skutková zjištění soudů jsou založena na výpovědích
svědkyň, které samy nebyly žádnému jednání obviněného přítomny a které popsaly
jen to, co jim sdělila poškozená. Uvedl, že odvolací soud se nevypořádal s jeho
návrhem na doplnění důkazů znaleckým posudkem k posouzení jeho osobnosti a
výslechem znalce. Pro případ, že by dovolací soud shledal výrok o vině
správným, namítl nepřiměřenou přísnost uloženého trestu. Obviněný se dovoláním
domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí a aby ho zprostil
obžaloby.
5. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství v písemném
vyjádření k dovolání (které bylo předloženo obhájci k případné replice) uvedla,
že mezi skutkovými zjištěními soudů a obsahem provedených důkazů není žádný
rozpor, a zdůraznila, že je mezi nimi naopak patrná logická návaznost.
Konstatovala, že soudy řádně zdůvodnily, proč neuvěřily výpovědi poškozené
učiněné v hlavním líčení ve prospěch obviněného. Vyjádřila souhlas s tím, že
soudy opřely svá skutková zjištění o ostatní byť jen nepřímé důkazy. Uvedla, že
námitky týkající se přiměřenosti trestu, jak je uplatnil obviněný, nejsou
dovolacím důvodem. Státní zástupkyně navrhla, aby dovolání obviněného bylo jako
zjevně neopodstatněné podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuto.
6. Nejvyšší soud shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1,
odst. 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno obviněným jako oprávněnou osobou podle §
265d odst. 1 písm. c) tr. ř., prostřednictvím obhájce podle § 265d odst. 2 tr.
ř., ve lhůtě a na místě podle § 265e tr. ř., s obsahovými náležitostmi podle §
265f odst. 1 tr. ř., avšak je zjevně neopodstatněné, přičemž zčásti bylo podáno
z jiného než zákonného dovolacího důvodu.
7. Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (ve znění zákona č. 220/2021
Sb.) lze dovolání podat, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou
určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem
provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo
ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
8. Zákonné znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným, byly v
tzv. právní větě výroku o vině vymezeny tak, že obviněný dítě mladší patnácti
let jiným způsobem (tj. jiným než vykonáním soulože) pohlavně zneužil a čin
spáchal na dítěti mladším patnácti let svěřeném jeho dozoru, zneužívaje jeho
závislosti a svého postavení a z něho vyplývajícího vlivu.
9. Rozhodnými skutkovými zjištěními, proti kterým obviněný brojil v
dovolání, jsou zjištění, že v době, než poškozená dosáhla věku patnácti let,
tj. před 22. 2. 2021, ji obviněný osahával na prsou a přirození, požadoval po
ní, aby mu sahala na jeho přirození a orálně ho uspokojovala, a sám ji rovněž
orálně uspokojoval.
10. Zjištění, která v tomto ohledu učinil Okresní soud v Benešově a se
kterými se ztotožnil také Krajský soud v Praze, nejsou v žádném zjevném rozporu
s obsahem provedených důkazů. To platí i za situace, kdy poškozená v hlavním
líčení a předtím také v přípravném řízení jako svědkyně uvedla, že k pohlavnímu
styku s obviněným došlo až po jejích patnáctých narozeninách, a popřela, že by
ji obviněný sexuálně obtěžoval před jejími patnáctými narozeninami. Soudy
hodnotily tuto výpověď poškozené jako nevěrohodnou, a to v souladu s tím, jak
se poškozená s jednáním obviněného svěřila a popsala ho spolužačce BBBBB
(pseudonym), a v návaznosti na to i v souladu s tím, jak poškozená reagovala na
předestření celé záležitosti před učitelkou základní školy B. K. Výpověď
svědkyně BBBBB je reprodukcí toho, co jí dostatečně podrobně a konkrétně
ohledně jednání obviněného sdělila poškozená, a to včetně doby tohoto jednání,
která spadala výrazně (zhruba dva roky) před patnácté narozeniny poškozené. Kromě toho je výpověď svědkyně BBBBB podpořena obsahem elektronické komunikace,
kterou svědkyně vedla prostřednictvím mobilních telefonů s poškozenou a kterou
uchovala. Z obsahu této komunikace je evidentní, že od poškozené nešlo jen o
nějaké ojedinělé, osamocené, náhodné či mimovolné sdělení, ale o řadu případů
opakovaného svěření včetně snahy najít východisko ze situace vytvořené jednáním
obviněného. Svědkyně B. K. uvedla, že poškozená jako její žákyně jevila známky
nějakého nejasného osobního problému či trápení, a proto poškozenou oslovila s
nabídkou, aby se svěřila. V návaznosti na to svědkyně B. K. popsala, jak se za
ní poškozená dostavila společně s BBBBB, která řekla, že poškozenou zneužívá
její nevlastní otec (tj. obviněný), načež poškozená toto potvrdila a rozplakala
se. Tyto důkazy, tj. výpověď svědkyně BBBBB, její elektronická komunikace s
poškozenou a výpověď svědkyně B. K., svým obsahem představují spolehlivý
podklad rozhodných skutkových zjištění. Ze zmíněné elektronické komunikace mezi
svědkyní BBBBB a poškozenou je třeba zvýraznit také tu její část, v níž
poškozená vysvětlila změnu svých tvrzení poté, co se po zahájení trestního
stíhání ocitla v procesním postavení svědkyně, kdy popřela, že by ji obviněný
sexuálně obtěžoval před dovršením patnácti let jejího věku, s tím, že si to
vymyslela. V rámci této komunikace poškozená uvedla, že „musela říct, že si to
vymyslela“, že „máma kvůli tomu začala mít větší problémy se srdcem“, že
„nemůže bráchu připravit o tátu“ a že obviněný „prohlásil, že už na ni nikdy
nesáhne“. Tato vyjádření poškozené jsou přesvědčivým vysvětlením změny jejích
tvrzení. S tím korespondují závěry znaleckého posudku z oboru zdravotnictví,
odvětví psychiatrie (i dětské), resp. odvětví psychiatrie se specializací na
klinickou psychologii a pedopsychologii, který byl vypracován ohledně poškozené
a v kterém byla osoba poškozené zevrubně objasněna též z hlediska vlastností
vztahujících se k věrohodnosti jejích tvrzení.
Ze znaleckého posudku vyplývá,
že poškozená je nevyzrálou osobností se sklonem ke zkreslování pod tlakem
okolí, se záměrem vyhovět požadavkům a poté být akceptována. Tím se logicky
vysvětluje i způsob, jímž poškozená zdůvodnila změnu svých tvrzení v
elektronické komunikaci se svědkyní BBBBB. Významné je, že v rámci této
komunikace poškozená neuvedla výslovně, že by její předcházející tvrzení o
jednání obviněného byla nepravdivá, že by k tomuto jednání nedošlo apod. Poškozená prezentovala změnu svých tvrzení tak, že „musela říct, že si to
vymyslela“, přičemž z celkového kontextu tohoto vysvětlení je zřejmé, že
poškozená změnou svých tvrzení sledovala urovnání poměrů v rodině, a nikoli
nahrazení nepravdivých tvrzení pravdivými tvrzeními.
11. Procesně nepoužitelným důkazem je výpověď svědkyně M. Š., ředitelky
základní školy, pokud v této výpovědi reprodukovala to, jak poškozená popsala
jednání obviněného, když s ní, tj. s poškozenou, policie „vedla rozhovor“. To,
co svědkyně M. Š. označila za rozhovor policie s poškozenou, ve skutečnosti byl
úkon policejního orgánu spočívající v opatření nezbytného vysvětlení podle §
158 odst. 3 tr. ř. O obsahu vysvětlení sepsal policejní orgán úřední záznam
podle § 158 odst. 6 tr. ř., který nemohl být v řízení před soudem použit jako
důkaz, protože pro takový postup nebyly splněny zákonné podmínky.
Nepoužitelnost úředního záznamu jako důkazu nelze obcházet tím, že se k obsahu
vyjádření osoby podávající vysvětlení vyslechne jako svědek ten, kdo byl podání
vysvětlení přítomen nebo kdo se jinak seznámil s obsahem podaného vysvětlení.
Okolnost, že výpověď svědkyně M. Š. v uvedeném směru nemá místo mezi procesně
použitelnými důkazy, však v posuzované věci nic nemění na tom, že rozhodná
skutková zjištění soudů evidentně mají spolehlivý podklad v ostatních důkazech,
které žádné vady zakládající jejich nepoužitelnost nevykazují.
12. V průběhu odvolacího řízení obviněný učinil návrh na doplnění
dokazování, přičemž předložil znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví
psychiatrie a sexuologie, a navrhl předvolat znalce k veřejnému zasedání o
odvolání. Při samotném veřejném zasedání obviněný prostřednictvím obhájce dal
„na zvážení soudu předvolání znalce“. Krajský soud v Praze znalce nepředvolal,
nevyslechl a ani jinak neprovedl důkaz předloženým znaleckým posudkem, přičemž
se o něm v odůvodnění napadeného usnesení nijak nezmínil. Znalecký posudek se
týkal osoby obviněného a podle námitek uvedených v dovolání jím mělo být
prokázáno, že obviněný „netrpí žádnou sexuální deviací, nejsou u něho patrné
žádné rysy zkreslování svých tvrzení a nelze u něj spatřovat predátorství
jakožto charakterový rys“. I kdyby bylo navrhovaným doplněním důkazů prokázáno
to, co obviněný uvedl v dovolání, je zřejmé, že to nemá obsahovou spojitost s
otázkou, zda se obviněný dopustil jednání, jímž byl uznán vinným. Toto jednání
nebylo nijak podmíněno tím, že by obviněný musel trpět nějakou sexuální deviací
či predátorstvím jako charakterovým rysem, resp. že by musel být osobou se
sklonem ke zkreslování svých tvrzení. Skutková zjištění představující podklad
výroku o vině jsou plně slučitelná i s namítanou charakteristikou osoby
obviněného. Navrhované doplnění důkazů bylo nadbytečné. Pokud to Krajský soud v
Praze nevysvětlil, jde o neúplnost odůvodnění napadeného usnesení, nikoli však
o vadu samotných rozhodných skutkových zjištění.
13. Jinak je nutno dodat, že nedošlo k porušení namítané zásady in dubio
pro reo (v pochybnostech ve prospěch obviněného). Tato zásada se zjednodušeně
řečeno uplatní za situace, kdy přicházejí v úvahu různé varianty skutkových
zjištění a kdy ani po náležitém zhodnocení důkazů nelze dojít k závěru, která z
nich je správná. Jestliže proti sobě stojí dvě různé skutkové varianty a jen
jedna z nich se opírá o věrohodné důkazy, jimiž je zároveň vyvrácena druhá
varianta podporovaná nevěrohodnými důkazy, pak nejsou dány podmínky pro
uplatnění zásady in dubio pro reo. Její použití není podmíněno samotnou
okolností, že proti sobě stojí důkazy protichůdného nebo jinak rozporného
obsahu. V posuzované věci proti sobě stály na jedné straně obhajoba obviněného
podporovaná svědeckou výpovědí poškozené a na druhé straně výpovědi svědkyň
BBBBB a B. K., obsah elektronické komunikace mezi svědkyní BBBBB a poškozenou a
znalecký posudek objasňující osobu poškozené. Po náležitém zhodnocení těchto
důkazů soudy došly k přesvědčivému a plně přijatelnému závěru, že obhajoba
obviněného a svědecká výpověď poškozené jsou nevěrohodné a vyvrácené ostatními
důkazy a že ostatní důkazy spolehlivě prokazují skutkovou variantu pojatou do
výroku o vině. Za tohoto stavu nelze uvažovat o porušení zásady in dubio pro
reo.
14. Námitky týkající se přiměřenosti trestu svým obsahem neodpovídají
deklarovanému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Ve vztahu
k výroku o trestu bylo dovolání podáno z jiného než zákonného dovolacího
důvodu. Dovolací důvod podle citovaného ustanovení se týká rozhodných
skutkových zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, a
nemá žádný vztah k uloženému trestu. Nejde-li o situaci, kdy výrok o trestu
nemůže obstát v důsledku zrušení výroku o vině, lze samotný výrok o uložení
trestu kvůli porušení hmotného práva napadat zásadně jen prostřednictvím
dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř., jímž je uložení
nepřípustného druhu trestu nebo uložení trestu ve výměře mimo zákonnou trestní
sazbu. Tento dovolací důvod obviněný neuplatnil a ani to nepřicházelo v úvahu
vzhledem k tomu, že trest odnětí svobody byl obviněnému uložen jako přípustný
druh trestu a jeho výměra v trvání tří roků spadá do rámce zákonné trestní
sazby stanovené v § 187 odst. 2 tr. zákoníku v rozpětí od dvou let do deseti
let. V případech, kdy byl uložen přípustný druh trestu ve výměře v rámci
zákonné trestní sazby, Nejvyšší soud zásadně nezasahuje do výroku o trestu,
ledaže by uložený trest byl v tak extrémním rozporu se zákonnými hledisky, že
by to zároveň bylo porušením ústavní zásady proporcionality trestní represe
jako jednoho ze znaků demokratického právního státu. O nic takového se v
posuzované věci nejedná již vzhledem k tomu, že trest odnětí svobody byl
obviněnému uložen jako nepodmíněný trest ve výměře nepatrně nad dolní hranicí
zákonné trestní sazby.
15. Nejvyšší soud proto zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle
§ 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. V souladu s ustanovením § 265r odst. 1
písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. 12. 2022
JUDr. Josef Mazák
předseda senátu