7 Tdo 115/2026

Judikát 7 Tdo 115/2026

Soud:Nejvyšší soud

Datum rozhodnutí:24.02.2026

Spisová značka:7 Tdo 115/2026

ECLI:ECLI:CZ:NS:2026:7.TDO.115.2026.1

Typ rozhodnutí:USNESENÍ

Heslo:Vražda předem uvážená

Vydírání

Dotčené předpisy:§ 140 odst. 2 tr. zákoníku § 175 odst. 1 tr. zákoníku

Kategorie rozhodnutí:CD

7 Tdo 115/2026-710

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. 2. 2026 o dovolání obviněného M. H. podaném proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 10. 2025, sp. zn. 8 To 93/2025, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 2 T 27/2025, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. H. odmítá. Odůvodnění:I. Dosavadní průběh řízení

1. Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 9. 6. 2025, č. j. 2 T 27/2025-556, byl obviněný M. H. uznán vinným pod bodem 1) přečinem vydírání podle § 175 odst. 1 tr. zákoníku a pod bodem 2) zločinem vraždy podle § 140 odst. 2 tr. zákoníku. Za tyto trestné činy byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání patnácti let a šesti měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu byl dále uložen trest propadnutí věci, a to specifikovaného kuchyňského nože. Dále byl obviněnému podle § 80 odst. 1, 2 tr. zákoníku uložen trest vyhoštění v trvání deseti let.

2. Uvedených trestných činů se podle zjištění soudu prvního stupně dopustil v podstatě tím, že

1) dne 4. 10. 2024 nejméně ve 22:19 hod. v XY, část XY, okres XY, v místě u přemostění dálnice DXY udeřil poškozenou T. M., rukou do zátylku, následně ji uchopil za vlasy a při tahání za ně až k záklonu hlavy poškozené ji za chůze tlačil před sebou, poté ji povalil na zem a smýkal s ní, což doprovázel slovně vyjádřenou hrozbou bezprostředního násilí, a takto jednal s úmyslem přinutit poškozenou projeveným násilím i zmíněnou hrozbou k jednání podle jeho požadavků, které jí zároveň sděloval, tedy aby telefonicky přivolala na místo V. U., s nímž se chtěl obviněný setkat,

2) dne 4. 10. 2024 ve 22:29 hod. v XY, část XY, okres XY, pod přemostěním dálnice DXY po předchozím uvážení způsobu útoku vůči poškozenému V. U. včetně místa i použití zbraně a s úmyslem usmrtit jmenovaného poškozeného jej předtím prostřednictvím jiné osoby přivolal na zmíněné místo a poté ho kuchyňským nožem s čepelí dlouhou 10,5 cm, kterým se předtím záměrně ozbrojil, celkem pětkrát bodl, z toho čtyřikrát velkou silou, to jest dvakrát do levé části hrudníku a jednou do pravé části hrudníku, dále jednou vpravo do obličeje v místě dolní čelisti, čímž mu způsobil zejména bodnou ránu v levé prsní krajině, jejímž bodným kanálem došlo k průbodu druhého mezižebří vlevo, bodnému poranění a průbodu horního laloku levé plíce, průbodu stěny osrdečníkového vaku, plicní tepny a vzestupné části hrudní srdečnice, a také bodnou ránu na pravé boční straně hrudníku, jejímž bodným kanálem došlo k průbodu šestého mezižebří, natětí horního okraje sedmého žebra a povrchnímu bodnému poranění dolního laloku pravé plíce, což vedlo k zakrvácení levé hrudní dutiny při bodném poranění hrudníku a průbodu plicnice a srdečnice, v jejichž důsledku poškozený ještě na místě zemřel.

3.

Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 10. 2025, č. j. 8 To 93/2025-663, bylo odvolání obviněného podané proti výroku o vině i trestu napadeného rozsudku podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto. II. Dovolání a vyjádření k němu

4. Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř., neboť rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy, a rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.

5. Obviněný se neztotožnil se skutkovými závěry soudů obou stupňů, neboť jeho vina nebyla jednoznačně a s vyloučením všech pochybností prokázána, čímž došlo k porušení zásady in dubio pro reo a chybnému hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 6 tr. ř. Spáchání skutků popřel; byť svou výpověď v průběhu trestního řízení měnil, důvody vysvětlil.

6. Současně se dovolatel cítil dotčen na svých procesních právech, neboť soudy zamítly jeho návrhy na doplnění dokazování, ačkoli navrhované důkazy mohly mít zásadní vliv na posouzení jeho viny. Konkrétně pak rozporoval popis skutku kvalifikovaného jako vražda, kdy se tohoto skutku dopustila třetí osoba jménem F. R. spolu s jeho bývalou družkou poškozenou T. M. Za účelem objasnění předmětného skutku a role svědkyně T. M. a jejího druha F. R. navrhoval provedení důkazu spočívající ve výslechu F. R., výslechu rodičů a sestry obviněného, jimž se měla poškozená přiznat k jednání naplňujícímu znaky trestného činu, přepis telefonních hovorů mezi obviněným a poškozenou za období od ledna do konce února roku 2025 a lustraci hovorů poškozené od 4. 10. 2024, vyjma hovorů od poškozeného V. U.

7. Konstatoval, že soudy učinily skutkové závěry toliko na základě výpovědi poškozené T. M. Podle jeho přesvědčení pak došlo k manipulaci s kamerovým záznamem, který byl nadto natolik nekvalitní, že z něj nebylo možné činit žádné relevantní závěry, identifikovat útočící osobu ani celkový počet osob na místě. Nejednalo se ani o autentický záznam skutkového děje. Za situaci, kdy proti sobě stála výpověď obviněného a výpověď svědka coby důkazní situace tzv. tvrzení proti tvrzení, bylo nutno srovnat výpovědi v intencích nálezu Ústavního soudu pod sp. zn. III. ÚS 2042/08 a aplikovat princip in dubio pro reo.

8. Závěrem proto navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a dále postupoval podle § 265l tr. ř.

9. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření k podanému dovolání obviněného uvedl, že dovolání je vystavěno na doslovném opakování již uplatněných a vypořádaných námitek. Konstatoval pak, že námitky obviněného lze podřadit pod první a třetí alternativu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak shledal je zjevně neopodstatněnými. Dokazování realizované krajským soudem označil za úplné a bezvadné.

K problematice rozsahu dokazování a s tím spojeného zamítnutí důkazních návrhů uvedl, že soudy je nepominuly a jejich neprovedení zdůvodnily zjevnou nadbytečností a chybějícím důkazním potenciálem. Nemohlo být tudíž ani zasaženo právo obviněného na spravedlivý proces. Skutková zjištění soudu prvního stupně současně nejsou zatížena ani vadou, která by naplnila první alternativu důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Veškerá skutková zjištění lze dovodit z řádně provedených a procesně použitelných důkazů po jejich vyhodnocení souladném s principy elementární logiky.

10. Skutkový stav prokázala celá řada přímých i nepřímých důkazů, zejména výpověď poškozené T. M., kamerové záznamy, záznamy proběhlého telekomunikačního provozu či nález vražedné zbraně a mikiny na ubytovně v bydlišti obviněného, na nichž byl zjištěn smíšený profil DNA, jehož majoritní složka je shodná s profilem DNA poškozeného V. U. Do komplexu těchto usvědčujících důkazů zapadají také zjištění vyplývající ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a psychologie. Na okraj dodal, že soudy se adekvátně vypořádaly s popěrnou výpovědí obviněného, kterou označily za zjevně účelovou a nevěrohodnou, přičemž i přes sníženou kvalitu kamerového záznamu lze jednoznačně vyloučit, že by události proběhly některým ze způsobů, které postupně popisoval.

11. K dále uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. uvedl, že dovolací argumentace je fakticky vystavěna výlučně na rozporování skutkových závěrů soudů a na pokřiveném výkladu části důkazů. Nesprávné právní posouzení skutku tak vytýká toliko formálně a způsobem, který se s uvedeným dovolacím důvodem rozchází.

12. Nemohlo dojít ani k obviněným tvrzenému porušení zásady in dubio pro reo, neboť její uplatnění je namístě pouze tehdy, dospěje-li soud po vyhodnocení všech v úvahu přicházejících důkazů k závěru, že nadále zůstávají pochybnosti o tom, jak se skutkový děj odehrál. V nyní posuzované věci žádný ze soudů po vyhodnocení provedených důkazů pochybnosti o průběhu skutkového děje a vině dovolatele neměl. Soudy tak dospěly ke správným skutkovým závěrům a těm přisoudily taktéž odpovídající právní kvalifikaci.

13. Závěrem svého vyjádření proto navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné.

III. Přípustnost dovolání

14. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, tj. obviněným, prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§ 265e tr. ř.) a splňuje náležitosti obsahu dovolání (§ 265f odst. 1 tr. ř.), avšak je zjevně neopodstatněné.

IV. Důvodnost dovolání K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

15. Pokud jde o obviněným uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr.

ř., tento je dán, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.

16. Obviněný v rámci svého mimořádného opravného prostředku povšechně popíral spáchání přisuzovaných skutků, přičemž rozhodnutí byla podle jeho přesvědčení vystavěna jen na základě výpovědi poškozené a neautentickém a nekvalitním kamerovém záznamu. Současně nabídl alternativní verzi průběhu skutku pod bodem 2), kterého se měla dopustit jeho bývalá družka T. M. společně s jejím současným přítelem F. R. Deklaroval pak existenci důkazní situace tzv. tvrzení proti tvrzení, pročež mělo být v souladu s principem in dubio pro reo rozhodnuto v jeho prospěch.

17. K těmto námitkám je zejména nutno poznamenat, že kritika skutkových zjištění soudů v dané věci, a to i skrze výhrady vůči hodnocení důkazů, implikuje možné užití dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho první alternativě, tedy případ, kdy rozhodná skutková zjištění určující pro naplnění znaků trestného činu zjevně odporují obsahu provedených důkazů. Obviněný však výslovně nedefinoval předvídaný zjevný rozpor mezi rozhodnými skutkovými zjištěními určujícími pro naplnění znaků trestných činů s obsahem provedených důkazů, jak vyžaduje první alternativa shora citovaného dovolacího důvodu, tj. konkrétní vymezení, kterých rozhodných skutkových zjištění se námitka týká, v čem konkrétně je spatřován zjevný rozpor s provedenými důkazy, a proč jsou tato skutková zjištění podstatná (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 18.

1. 2023, sp. zn. I. ÚS 3298/22). K naplnění zmíněné podkategorie dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nepostačuje pouhá deklarace nesouhlasu se skutkovými závěry soudu, případně povšechná kritika způsobu hodnocení důkazů a prosazování vlastních skutkových závěrů proti relevantním skutkovým zjištěním soudu. Dovolací argumentaci obviněného proto nebylo možné v tomto směru subsumovat pod první alternativu uvedeného důvodu dovolání.

18. Pouze na okraj tak Nejvyšší soud považuje za vhodné upřesnit, že dovolací argumentace je v tomto směru pouze opakováním obhajoby obviněného v průběhu celého trestního řízení, s níž se soudy obou stupňů vypořádaly. Z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů je dostatečně zřejmé, jak hodnotily provedené důkazy a k jakým závěrům přitom dospěly. Je zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením, učiněnými skutkovými zjištěními relevantními pro právní posouzení i přijatými právními závěry.

19. Předně nelze souhlasit s obviněným, že by závěr soudů o jeho vině byl vystavěn výlučně na výpovědi poškozené, neboť ve věci provedené důkazy utvářejí uzavřený řetězec přímých a nepřímých důkazů svědčících o jeho vině.

Poškozená popsala skutkový děj v souladu s kamerovým záznamem zachycujícím průběh obou skutků, přičemž z protokolu o zadržení obviněného je patrné oblečení obviněného s reflexními prvky korespondující s kamerovým záznamem a dle protokolu o domovní prohlídce se u obviněného našel vražedný nůž i osobní věci poškozeného. Dále podle odborného vyjádření k telekomunikačnímu provozu u telefonu poškozené probíhalo v inkriminované době několik telefonátů s telefonním číslem poškozeného. Konečně ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, z odvětví soudního lékařství byl patrný charakter poranění poškozeného, jakož i příčina jeho smrti.

Stran rozporovaného kamerového záznamu sice byla konstatována jeho menší kvalita, avšak současně z něj byl patrný pohyb obviněného v bundě s reflexními prvky, jakož i průběh samotného útoku. Opětovně je nutno připomenout, že nikdo jiný kromě obviněného, poškozeného V. U. a poškozené T. M. na kamerovém záznamu zachycen nebyl. K poznámce dovolatele, že došlo k manipulaci s kamerovým záznamem, lze toliko uvést, že nejenže nebyla nijak konkretizována, ale rovněž nebyla ani ničím podložena. Naproti tomu výpověď obviněného byla považována za účelovou a nepravdivou.

Jeho verze alternativního skutkového děje, podle něhož na vraždě poškozeného figurovala další osoba, byla přesvědčivě vyvrácena provedeným dokazováním. Zkráceně lze připomenout, že omráčení úderem do hlavy bylo vyvráceno protokolem o prohlídce jeho těla, a počet bodných ran, charakter poranění, způsob, jakým byl útok veden a jeho intenzita, stejně jako příčina smrti poškozeného plyne ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství. Tyto důkazy pak plně korespondují s výpovědí poškozené i kamerovým záznamem.

20. Nemohlo se proto jednat ani o situaci existence dvou logických možností hodnocení důkazů, reálných skutkových verzí či situaci tzv. tvrzení proti tvrzení. Obecné soudy dospěly k bezpečně prokázanému skutkovému stavu, přičemž logicky a přesvědčivě odůvodnily, proč daly přednost jedné konkurující skutkové verzi před druhou. Jelikož o vině obviněného nevyvstaly žádné pochybnosti, nebylo možné postupovat v souladu s principem in dubio pro reo.

21. V daném případě by proto dovolací soud ani nemohl shledat jakýkoli zjevný nesoulad, jenž by odpovídal důvodu uvedenému v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Lze tak shrnout, že soudy nižších stupňů se řádně zabývaly věcí obviněného, provedly v potřebném rozsahu dokazování, na jehož základě mohly učinit skutkové závěry, které nalezly odraz v tzv. skutkové větě odsuzujícího rozsudku. Veškeré své závěry potom soudy obou stupňů rozebraly a odůvodnily, v podrobnostech proto Nejvyšší soud na odůvodnění obou rozhodnutí odkazuje. Není předmětem řízení o dovolání jednotlivé důkazy znovu dopodrobna reprodukovat, rozebírat, porovnávat, přehodnocovat a vyvozovat z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy hodnotily důkazy ve shodě s jejich obsahem, že se nedopustily žádné deformace důkazů a že ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř. 22.

Obviněný se dále výslovně dovolával skutečnosti, že byl dotčen na svých procesních právech, neboť soudy obou stupňů zamítly jím přednesené návrhy na doplnění dokazování, jež mohly mít zásadní vliv na posouzení jeho viny. Mezi tyto zařadil výslech F. R., výslech rodičů a sestry obviněného, přepis telefonních hovorů mezi obviněným a svědkyní T. M. a lustraci hovorů této svědkyně. Zvolenou argumentaci pak lze podřadit pod shora citovaný důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho třetí alternativě, neboť podle přesvědčení dovolatele nebyly ve vztahu k rozhodným skutkovým zjištěním určujícím pro naplnění znaků trestného činu nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.

23. Nejprve je potřeba připomenout, že soud nemusí realizovat všechny důkazní návrhy, které strany učiní. Neprovedení navrhovaného důkazu je namístě, pokud buď tvrzená skutečnost, k jejímuž ověření nebo vyvrácení je navrhován důkaz, nemá relevantní souvislost s předmětem řízení, dále pokud důkaz není s to ani ověřit ani vyvrátit tvrzenou skutečnost, čili ve vazbě na toto tvrzení nedisponuje vypovídací potencí, a konečně pokud je důkaz nadbytečný, tj. argument, podle něhož určité tvrzení, k jehož ověření nebo vyvrácení je důkaz navrhován, bylo již v dosavadním řízení bez důvodných pochybností (s praktickou jistotou) ověřeno nebo vyvráceno (srov. například nález Ústavního soudu ze dne 24.

2. 2004, sp. zn. I. ÚS 733/01). Jinak řečeno, obecné soudy nejsou povinny všechny navrhované důkazy provádět, zejména jde-li o důkazy nadbytečné, duplicitní či irelevantní; soudy jsou však vždy povinny v odůvodnění uvést důvod, proč důkaz nepokládaly za nutné provádět (srov. nález Ústavního soudu ze dne 26. 7. 2012, sp. zn. III. ÚS 1148/09).

24. Co se týče návrhů obviněného na doplnění dokazování výslechem jeho sestry, otce a matky, krajský soud procesně bezchybným způsobem uvedené návrhy obviněného zamítl. Svůj postup vysvětlil v odstavci 25. odůvodnění odsuzujícího rozsudku, přičemž jejich realizaci považoval za nadbytečnou s ohledem na důkazní situaci a skutečnost, že předmětné útoky byly zachyceny na kamerovém záznamu. Navržení svědci nebyli přímými svědky daných útoků a mohli by pouze parafrázovat skutečnosti, které jim sdělila třetí osoba, přičemž nelze přehlížet, že jde o osoby obviněnému blízké.

Obviněný však současně již před soudem prvního stupně vznesl návrh na výslech osoby „F. K.“ (viz protokol o hlavním líčení ze dne 16. 5. 2025, č. l. 519), o němž rozhodnuto nebylo, pravděpodobně s ohledem na fakt, že na odročeném hlavním líčení konaném dne 9. 6. 2025 již svůj návrh (na rozdíl od výslechu zmíněných rodinných příslušníků) nezopakoval a dále uvedl, že již další návrhy nemá (viz s. 5 protokolu o hlavním líčení ze dne 9. 6. 2025). Toto pochybení lze tedy soudu prvního stupně vytknout.

25.

Avšak nelze přehlédnout, že následně v rámci veřejného zasedání o podaném odvolání obviněný prostřednictvím své obhájkyně deklaroval, že soud prvního stupně neprovedl požadovanou konferenci s rodiči obviněného a výslech jeho sestry, dále navrhl provedení přepisu hovorů mezi obviněným a poškozenou za období od ledna do února 2025, lustraci hovorů a identifikaci majitele telefonního čísla, který volal poškozené dne 4. 10. 2024 mezi 18. a 22. hodinou, vyjma hovorů poškozeného, kdy obviněný byl přesvědčen, že poškozené volal „F.“, a výslech samotného „F.“.

K dotazu předsedy senátu ohledně upřesnění navrhovaných důkazů ovšem obhájkyně uvedla, že navrhuje, aby důkazy provedl soud prvního stupně (viz protokol o veřejném zasedání o podaném odvolání ze dne 1. 10. 2025, č. l. 659), což korespondovalo i s učiněným konečným návrhem, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil k projednání soudu prvního stupně k doplnění předložených důkazů (viz č. l. 660). Odvolací soud pak v odstavci 7. odůvodnění svého usnesení vysvětlil, že ačkoli byly tyto návrhy učiněny jako návrhy na doplnění dokazování před soudem prvního stupně v případě vrácení věci k dalšímu řízení, shledal je zcela nadbytečnými, když skutkový děj byl naprosto přesvědčivě prokázán již provedenými důkazy.

26. Jelikož se s touto argumentací ztotožnil i soud dovolací, neboť v dovolání předkládané důkazy jsou vskutku nadbytečné, dospěl k závěru, že důkazní řízení vadou předvídanou předmětnou (třetí) alternativou důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. netrpí. Námitka obviněného proto byla shledána zjevně neopodstatněnou. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.

27. Dále uplatněný důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoli z hlediska procesních předpisů.

28. Byť mimořádný opravný prostředek obviněného obsahoval i odkaz na tento dovolací důvod, je nutno připomenout, že v jeho rámci je skutkový stav hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly právně posouzeny v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Pokud není současně naplněn i dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je nutno při posuzování důvodnosti hmotněprávních námitek důsledně vycházet ze skutkových zjištění vymezených ve výroku o vině a rozvedených v navazujících částech odůvodnění soudních rozhodnutí.

29. S ohledem na uvedený výklad Nejvyšší soud seznal, že se s tímto důvodem dovolání uplatněné námitky obviněného míjí. Dovolatel totiž úvodem obecně konstatoval nesprávné právní hodnocení skutku, avšak nepředložil žádnou konkrétní argumentaci, která by tyto jeho úvahy podporovala.

Svůj mimořádný opravný prostředek založil ryze na svém přesvědčení o nesprávně zjištěném skutkovém stavu, a to i na základě nedůvodně neprovedených důkazů, tedy toliko prosazoval odlišnou, pro sebe příznivější verzi skutkového děje. Jestliže pak obviněný své námitky vystavěl výlučně na odlišném skutkovém podkladě než na tom, který byl zjištěn soudy obou stupňů, je z hlediska tohoto dovolacího důvodu dovolání podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. V.Závěr

30. Z důvodů, které byly vyloženy v předcházejících částech tohoto rozhodnutí, proto Nejvyšší soud zjevně neopodstatněné dovolání obviněného M. H. podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Toto rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 24. 2. 2026 JUDr. Roman Vicherek, Ph.D.předseda senátu