7 Tdo 1154/2011-19
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 5. října 2011 o dovolání obviněného V. B. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 6. 2011, sp. zn. 5 To 216/2011, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 3 T 32/2011, t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného V. B. o d m í t á .
Rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 12. 5. 2011, sp. zn. 3 T 32/2011, byl obviněný V. B. uznán vinným přečinem zanedbání povinné výživy podle § 196 odst. 1 tr. zákoníku a byl odsouzen podle § 196 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku nepodmíněně. Podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku byl pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl tímto rozsudkem zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 10. 3. 2011, sp. zn. 8 T 259/2009, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 5. 2011, sp. zn. 5 To 130/2011, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání proti výrokům o vině a trestu. Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 13. 6. 2011, sp. zn. 5 To 216/2011, podle § 256 tr. ř. zamítl odvolání obviněného jako nedůvodné.
Obviněný podal proti tomuto usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 6. 2011, sp. zn. 5 To 216/2011, včas dovolání prostřednictvím své obhájkyně s odkazem na dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) a k) tr. ř. Obviněný namítl, že soudy při své úvaze o jeho vině vycházely z nesprávné výše výživného, které uhradil, a to pouze z výpovědi matky nezletilého syna, která neodpovídá skutečnosti. Obviněný vytkl soudům nižších stupňů, že důsledně nezjistily kolik plateb a v jaké skutečné výši byly jím uhrazeny. Skutečnou výši uhrazeného výživného uvedl u hlavního líčení, na což soud nebral ohled. Obviněný dále namítl neexistenci subjektivní stránky trestného činu s tím, že přečin zanedbání povinné výživy nespáchal úmyslně. Jediným důvodem nedostatečné úhrady výživného byl nedostatek finančních prostředků, přičemž popřel, že by si sám zavinil skutečnost, že neměl trvalé zaměstnání. Poukázal rovněž na důvody, které bránily tomu, aby byl zařazen do evidence úřadu práce. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. obviněný uvedl, že uložený nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání jednoho roku je podle něj nepřiměřeně přísný. Dodal, že do doby trvání trestu odnětí svobody mu byl nesprávně zahrnut i trest odnětí svobody v trvání čtyř měsíců, který již vykonal. Pokud jde o druh trestu obviněný namítl, že nepodmíněný trest odnětí svobody je v daném případě neúčelný, neboť je v zájmu nezletilého syna, aby mohl co nejdříve splácet dlužné výživné a platit běžné výživné.
Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 6. 2011, sp. zn. 5 To 216/2011, jakož i rozsudek Okresního soudu v Karviné ze dne 12. 5. 2011, sp. zn. 3 T 32/2011, a aby podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal příslušnému soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší státní zástupce ve svém vyjádření k dovolání uvedl k námitkám proti výroku o trestu, že takové výhrady nelze uplatnit v řízení o dovolání, protože námitky proti druhu a výměře trestu, s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí, lze v dovolání úspěšně uplatnit pouze v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Obviněný sice i tento důvod v dovolání zmínil, avšak uvedený dovolací je možné uplatnit pouze tehdy, jestliže byl obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudů, která spočívají v nesprávném druhu, či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení přitěžujících a polehčujících okolností a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného trestu nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto, ani jiného, dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 tr. ř. Dovolací námitky obviněného proti výroku o vině jsou námitkami skutkovými, které stojí mimo meze dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Za jedinou právní námitku je možné považovat námitku, kterou obviněný zpochybnil své zavinění. Ze skutkových zjištění je zřejmé, že obviněný se jednání dopustil úmyslně, neboť vědomě řádně nepřispíval na výživu svého nezletilého syna po delší dobu. Obviněný se svým přičiněním sám zbavil možnosti přispívat na výživu syna, neboť v důsledku porušení pracovní kázně s ním byl rozvázán ze strany dvou zaměstnavatelů pracovní poměr. Sankčně byl vyřazen rovněž z evidence úřadu práce a zbavil se tak možnosti pobírat dávky státní sociální podpory. Z uvedeného vyplývá, že nešlo o objektivní okolnosti, které by bránily obviněnému plnit vyživovací povinnost k jeho nezletilému synovi, ale že z jeho strany šlo o laxní přístup k zajištění možnosti hradit výživné. Podle nejvyššího státního zástupce soudy nijak nepochybily, pokud čin, který je obviněnému kladen za vinu, kvalifikovaly jako úmyslný přečin zanedbání povinné výživy podle § 196 odst. 1 tr. zákoníku. Dodal, že pravidla spravedlivého procesu v žádném ohledu nebyla porušena, neboť důkazy byly důsledně posuzovány v rozsahu zákonných dispozic daných v ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř., který je dán tehdy, jestliže v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný, nejvyšší státní zástupce konstatoval, že obviněný tento dovolací důvod nijak neodůvodnil.
Nejvyšší státní zástupce z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky odmítl dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Současně navrhl, aby toto rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné. Vycházel přitom z následujících skutečností:
Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně
právním posouzení. Právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou právního posouzení skutku jako posouzení hmotně právního je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav věci, který zjistil soud. Významné je, že předmětem právního posouzení je skutek, tak jak ho zjistil soud, a nikoli tak, jak se jeho zjištění domáhá dovolatel. V dovolání je možné namítat, že skutkový stav věci, který zjistil soud, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Lze tedy vytýkat p r á v n í vady v kvalifikaci skutkového stavu věci zjištěného soudem. Mimo meze dovolacího důvodu jsou s k u t k o v é námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotil soud, a tím i změny ve skutkových zjištěních soudu a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu věci, kterou sám prosazuje. Dovolání nemůže být založeno na tom, že dovolatel nesouhlasí s tím, jak soud v rámci postupu podle § 2 odst. 6 tr. ř. hodnotil důkazy, jaká skutková zjištění z nich vyvodil, jak postupoval při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedl dokazování, že nevyhověl návrhům na provedení dalších důkazů apod. Dovolání je mimořádný opravný prostředek určený k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí. Z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se Nejvyšší soud zabývá otázkou správnosti právního posouzení skutku zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistily soudy prvního a druhého stupně.
Nejvyšší soud České republiky zjistil, že obviněný v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uplatnil převážně skutkové námitky, jimiž napadl skutková zjištění soudů nižších stupňů. Konkrétně jde o námitky, že soudy údajně vycházely z nesprávné výše výživného, které nezletilému synovi uhradil, že důsledně nezjistily v jaké skutečné výši bylo jím výživné uhrazeno, že nesprávně vyhodnotily možnosti jeho zaměstnávání včetně okolností, které bránily jeho zařazení do evidence úřadu práce. Dovolací soud je vázán skutkovými zjištěními, které ve věci učinily soudy nižších stupňů, a námitky proti těmto skutkovým zjištěním, tedy i proti hodnocení důkazů jakožto nezbytnému předpokladu vyvození skutkových závěrů soudy, nemohou být předmětem přezkumu v rámci řízení o dovolání. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovým zjištěním soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002).
Za námitku hmotně právní povahy lze považovat pouze námitku obviněného, že přečin zanedbání povinné výživy podle § 196 odst. 1 tr. zákoníku nespáchal úmyslně. Podle jeho tvrzení byl jediným důvodem nedostatečné úhrady výživného nedostatek finančních prostředků s tím, že není jeho vinou, že nebyl schopen si udržet trvalé zaměstnání. Nejvyšší soud shledal, že jde o námitku zjevně neopodstatněnou.
Ze skutkových zjištění soudu prvního stupně vyplývá, že „v době od 1. 2. 2008 do 26. 1. 2011, když ode dne 27. 1. 2011 se nachází ve vazbě v jiné trestní věci, v Č. T., okr. K., a jinde, vyjma období od 15. 8. 2008 do 3. 8. 2009, kdy vykonával vazbu a trest odnětí svobody, a vyjma částky ve výši 600,-- Kč uhrazené v měsíci březnu 2008, úmyslně ničím nepřispěl na výživu svého nezletilého syna T. B., ačkoliv mu vyživovací povinnost k němu vyplývá přímo ze zákona o rodině a výše výživného mu byla stanovena rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 12. 5. 2008 čj. 40 Nc 10/2008-37, 40 P a Nc 27/2008, jenž nabyl právní moci dne 16. 6. 2008, počínaje dnem 1. 2. 2008 částkou ve výši 1.500,-- Kč měsíčně s tím, že dlužné výživné za dobu od 1. 2. 2008 do 31. 5. 2008 ve výši 5.400,-- Kč je povinen zaplatit k rukám matky v pravidelných měsíčních splátkách po 1.000,-- Kč splatných spolu s běžným výživným vždy k 1. dni v měsíci počínaje měsícem následujícím po doručení rozsudku, a počínaje dnem 1. 6. 2008 částkou ve výši 1.500,-- Kč měsíčně splatnou vždy k 1. dni v měsíci předem k rukám matky dítěte J. B., a zapříčinil tak za uvedené období vznik dluhu na výživném vůči J. B. v celkové výši 33.900,-- Kč.“
Je zřejmé, že obviněný si byl plně vědom své zákonné vyživovací povinnosti vůči nezletilému synovi. Soudy správně dovodily naplnění subjektivní stránky přečinu zanedbání povinné výživy podle § 196 odst. 1 tr. zákoníku, neboť obviněný si sám zapříčinil, že neměl pravidelný a dostatečný finanční příjem k řádnému plnění vyživovací povinnosti. Ze skutečností zjištěných soudem prvního stupně a rozvedených v odůvodnění jeho rozsudku vyplývá, že obviněný si opakovaně způsobil ztrátu zaměstnání, byly s ním ukončeny pracovní poměry z důvodu porušení pracovních povinností, a navíc byl v roce 2007 sankčně vyřazen z evidence úřadu práce, čímž se zbavil možnosti pobírat podporu v nezaměstnanosti. Obviněný svým neodpovědným a benevolentním přístupem zapříčinil svou neschopnost řádně hradit výživné na nezletilého syna. Soudy nižších stupňů proto zcela správně kvalifikovaly jednání obviněného jako úmyslný přečin zanedbání povinné výživy podle § 196 odst. 1 tr. zákoníku. Námitka obviněného je proto zjevně neopodstatněná.
Dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze podat, byl-li obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. S odkazem na tento dovolací důvod musí být obsahem námitek, buď že byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo že byl uložen trest co do druhu přípustný, avšak mimo zákonnou trestní sazbu. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v § 31 až § 34 tr. zák. a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného trestu nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 tr. ř. Dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. není nepřiměřenost trestu, ať již pociťovaného jako mírný, nebo přísný, nejde-li o nepřípustný druh trestu ani o překročení příslušné trestní sazby (srov. rozh. č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Z hlediska naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. nezáleží ani na tom, zda byl nepřípustný druh trestu nebo trest mimo trestní sazbu uložen jako trest samostatný, úhrnný, souhrnný, další nebo společný za pokračování v trestném činu.
Námitku nepřiměřené přísnosti trestu nelze podřadit pod žádný z taxativně vymezených důvodů dovolání podle § 265b odst. 1 tr. ř. Dovolatel svou námitkou o přísnosti uloženého trestu nenaplnil žádný z důvodů dovolání podle § 265b odst. 1 tr. ř. Platí totiž, že obsah konkrétně uplatněných námitek, tvrzení i právních názorů, o něž je v dovolání opírána existence určitého dovolacího důvodu, musí skutečně věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř.
Obviněný v dovolání uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v jehož rámci se obecně nelze zabývat námitkami proti výroku o trestu. Avšak pokud jde o výrok o trestu je možno za „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“ považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu (srov. rozhodnutí č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).
Obviněný pouze nekonkrétně namítl, že do doby trvání trestu odnětí svobody mu byl nesprávně zahrnut i trest odnětí svobody v trvání čtyř měsíců, který již vykonal. Blíže svou námitku nijak nerozvedl.
Nejvyšší soud je v dovolacím řízení vázán nejen zákonným vymezením důvodů dovoláním, ale i obsahem námitek obviněného, které podřadil pod uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Z takto obecně formulovaných námitek nelze dovodit, co konkrétně obviněný vytýká v dovolání.
Za předpokladu, že uvedená námitka směřuje proti nesprávnosti uloženého souhrnného trestu, Nejvyšší soud pouze nad rámec odůvodnění dovolání uvádí, že soudy nižších stupňů nijak nepochybily, když obviněnému uložily souhrnný trest v souladu s ustanovením § 43 odst. 2 tr. zákoníku. Obviněný se totiž dopustil posuzovaného jednání dříve, než byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 10. 3. 2011, sp. zn. 8 T 259/2009, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 5. 2011, sp. zn. 5 To 130/2011. Skutečnost, zda byl původně uložený trest obviněným vykonán či nikoliv, nemá na ukládání souhrnného trestu vliv. V souladu s § 92 odst. 2 tr. zákoníku totiž platí, že jestliže byl pachatel soudem nebo jiným orgánem potrestán a došlo k jeho novému odsouzení pro týž skutek, započítá se mu vykonaný trest do uloženého trestu, pokud je vzhledem k druhu uloženého trestu započítání možné. Obdobně postupuje soud, uložil-li pachateli trest úhrnný nebo souhrnný (§ 43) nebo společný trest za pokračování v trestném činu (§ 45). Obviněný se tak mylně domnívá, že zrušením výroku o trestu z předchozího rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 10. 3. 2011, sp. zn. 8 T 259/2009, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 5. 2011, sp. zn. 5 To 130/2011, bude muset znovu vykonat již vykonaný trest, což by bylo v rozporu s výše uvedeným ustanovením § 92 odst. 2 tr. zákoníku.
Podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. lze dovolání uplatnit, pokud v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný. Tento dovolací důvod spočívá ve dvou alternativách. Buď nebyl učiněn určitý výrok, který tak v napadeném rozhodnutí chybí a činí jeho výrokovou část neúplnou nebo určitý výrok sice byl v napadeném rozhodnutí učiněn, ale není úplný. Tento dovolací důvod obviněný nijak neodůvodnil, z toho důvodu nemohl dovolací soud přezkoumat důvodnost tohoto dovolacího důvodu.
Označení konkrétního dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení § 265b tr. ř. nemůže být pouze formální. Nejvyšší soud je povinen vždy nejdříve posoudit otázku, zda dovolatelem uplatněné dovolací námitky lze podřadit pod uplatněný dovolací důvod uvedený v § 265b tr. ř., neboť pouze skutečná existence zákonného dovolacího důvodu, nikoli jen jeho označení, je zároveň zákonnou podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05).
Protože napadené rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami, Nejvyšší soud České republiky v neveřejném zasedání konaném za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 5. října 2011
Předseda senátu JUDr. Jindřich Urbánek